Někteří z vás ale velmi trpí, trpí svým životem, který je hrozně bolí, svou orientací, která často není přijímána a pochopena. Mnozí z vás se dostávají do citové a sociální deprivace, ze které nevědí, jak ven. Ano, mnozí nechtějí dětem ubližovat a nedokázali by se podívat do zrcadla, kdyby selhali. Jenže jak jsem psala výše, kvůli té „opačné straně“ se všichni společností nahází do jednoho pytle a doplatí na to zase jen ti, kteří vyznávají čistou lásku a odpor k ubližování k těm nejbezbrannějším.
Osobně nenávidím ubližování dětem, jakékoliv. Dítě není schopno se pořádně ubránit, očekává od dospělých ochranu a lásku a vzhlíží k nim. Proto si neskutečně vážím vás, kteří byste dítěti neublížili ani tehdy, kdybyste si byli jisti, že se na to nepřijde. Prostě neublížili z podstaty své osobnosti, nebo chcete-li, duše.
I když trpíte nedostatkem lásky, nejste naplnění tím, po čem byste v životě nejvíce toužili, a kolikrát schytáte bolestivé kopance od života díky tomu, kým jste, přesto neselžete a tak moc se snažíte žít v souladu s morálkou a vlastním přesvědčením.
Věřím, že mnozí z vás jsou úžasní lidé, kteří bojují se svými příšerami hluboko uvnitř. Moc vám, kteří se tak snažíte, fandím, abyste nikdy nepoznali vlastní selhání a vždy se drželi svých hodnot a vážili si života – svého i těch ostatních, včetně dětí, které mají všechno před sebou a je na nás dospělých, abychom je naučili také správným hodnotám a připravili jim dobrý základ do života.
Jste moc silní, i když na vás padají smutky a přicházejí chvíle, kdy vás život už nebaví. Zaměřte se na cokoliv hezkého, co vás kdy potkalo a potká. Život někdy příšerně bolí, tak, že se člověk nedokáže nadechnout a vypadá to, není nic, co by bolest zmírnilo. Ale věřte, že všechno zlé jednou pomine, a i s těžkým křížem se dá jít dál, zvlášť pokud najdete spřízněné duše, které vám pomohou jej nést.
Proto buďte na sebe milí a zkuste si vzájemně pomoci místo pomluv a kopanců pod pás.
Kdo by si chtěl popovídat, může mě kontaktovat ve vzkazech a pořešíme formu další komunikace.
