Psychoterapeut I

[MalejDejv]

Ahoj lidičky tak jsem byl včera poprvé u psychoterapeuta a řešil jsem s ním svojí orientaci a jak dál.Protoze jsem vypozoroval že rodiče něco tuší..
Psychoterapeut si mě vyslech a hned přišel s tím že to rodičům na příštím setkání oznamíme... Není to moc rychlé?? Popravdě bojím se toho jak čert kříže...(i když vím že to rodiče tuší)
Ani nevím na 100% jestli jsem pedofil vím že mě přitahují malý kluci ale nemám to na papíře (co když se pletu) to by byl omyl za kterej bych hodně dlouho platil...
Další schůzku máme příští čtvrtek.. a já mám rodičům ve svých 23letech oznámit že mají jít se mnou k terapeutovi (kterého mi dohodila mamka asi věděla proč)
No..je mi z toho divně

[Silesia]

To že se cítíš divně dost chápu.
Chápu i to, že je to moc rychle.
Osobně bych se do toho na 2 schůzce nehnal. Nejprve by bylo fajn aby sis tím krokem byl jistý ty. Abys věděl co se může stát - jaké reakce se obáváš a co můžeš udělat pro to, aby nenastala.
Nebo taky co uděláš a co se stane, když ta nejhorší varianta přijde.

[Myš]

Přijde ti to moc rychlé? Jestli jo, tomu psychoterapeutovi to řekni. Oni se terapeuti občas snaží dostat člověka mimo komfortní zónu a když člověku ve své komfortní zóně není dobře, dává to smysl. Ale jak rychlé ty kroky jsou, to je na tobě, je to důležité si to umět dávkovat, protože když je toho najednou moc, může to fungovat opačně a člověka zase víc uzavřít. Můžeš to brát jako pošťouchnutí směrem, pro který jsi stejně rozhodnutý, nebo jako tlak na něco, pro co jsi se ještě nerozhodl. Jestli to první, jdi do toho, jestli to druhé, dej si čas.

[Filip]

Ahoj. Neviem či je to právny postup oznámiť to hneď. Oznámiť by si to mal, keď ty budeš chcieť, s jeho podporou.

[Kiiax]

Můj příklad ze života.
Než jsem rodičům řekl, že jsem pedofil, trvalo mi to tři roky. A to mám skvělé a chápající rodiče. Věděl jsem, že jejich reakce bude dobrá. Budou zaskočení, to ano, ale postaví se za mě, nezavrhnou mě a budou mi oporou. Ale i tak jsem se k tomu odhodlával tři roky. Řekl jsem jim to hezky v soukromí, jen mezi námi. I tak to bylo hodně náročné. Já vím, že nyní máš v hlavě zmatek. Nejsi si jistý, že jsi pedofil. Tohle můžeš cítit jen ty sám. Doktor ti řekne, svůj názor a tak, ale to neznamená, že to snadněji přijmeš. Ani to neznamená, že té diagnóze budeš/nebudeš věřit. Věř sám sobě a svým pocitům.
Co se týče psychoterapeutů a tak, nevěřím jim. Jak může po jedné schůzce zjistit, jak jsi na tom ty, tvá rodina a tak? Pokud si tím nejsi jistý, prostě mu to řekni, rodiče nikam nevoď a nech si to projít hlavou. Nikdo na tebe nespěchá. Není důležité, zda jim to řekneš teď, za týden nebo za rok. Nebo vůbec. Tohle je tvoje věc a nikdo nemá právo ti do toho kecat. Můžeš si říct o radu. To jo. Ale sám si tohle rozhodneš.

[MalejDejv]

Děkuji vám za odpověďi..
Takhle psychoterapeut mě nutí do něčeho co jsem chtěl udělat už dávno ale bojím se toho.. to je fakt
Moc tomu také nepřispívá to že mám ml.brachu který je ve věku (kdy by mě měl přitahovat) ale já vím že mě nepritahuje..
Bojím se tedy toho že když jim to řeknu tak se semnou už nebude moci stýkat.. a já budu mít zákaz za nimi jezdit..
Samotní rodiče (nemít bráchu) by to ale asi vzaly dobře.Jen nevím bojím se toho no

[Myš]

Takhle psychoterapeut mě nutí do něčeho co jsem chtěl udělat už dávno ale bojím se toho.. to je fakt
Moc tomu také nepřispívá to že mám ml.brachu který je ve věku (kdy by mě měl přitahovat) ale já vím že mě nepritahuje..
Bojím se tedy toho že když jim to řeknu tak se semnou už nebude moci stýkat.. a já budu mít zákaz za nimi jezdit..
Samotní rodiče (nemít bráchu) by to ale asi vzaly dobře.Jen nevím bojím se toho no

Tohle bych s tím psychoterapeutem rozhodně sdílej, je to důležité. Ať si uvědomuje, jak složité to pro tebe je a dokáže s tím během případného setkání s rodiči pracovat.

[Hebeš]

Být tebou, rodičům nic neříkám. Nikomu nic není do sexuální preference člověka, to je soukromá věc. Hlavně nevíš, jak na to zareagují. Máš před sebou celý život a nějaký neuvážený comming out ti může celý život zkazit. Jsou tu případy lidí, jejichž comming out vlastním rodičům vážně ovlivnil jejich vztah s rodiči a ti mu dokonce zakazovali trávit čas s vlastními sourozenci. Když nikomu nic neřekneš, nic nezkazíš. Ale comming out nejde nikdy vzít zpátky. Na svěřování se bohatě stačí pedofilní komunita, navíc jiní pedofilové ti víc porozumí než nepedofilní lidé. Navíc v takto mladém věku je comming out ještě nebezpečnější.

"Naproti tomu jsou však známy i případy někdy až krutého odsouzení, které vedlo nejen k okamžitému ukončení přátelství, ale též k opuštění rodiny či dalších přátel a známých, k nimž se zpráva o odlišné sexuální preferenci o dotyčném roznesla."

Lepší si vklidu žít a nic neriskovat, než riskovat odsouzení přátel a rodiny. Nikdy nevíš, komu se to roznese. Můžeš někomu tisíckrát důvěřovat a on to může roznést. Zvlášť, když se svěříš nějakému svému kamarádovi v podobném věku, takový člověk se může tisíckrát změnit. Comming out je vždy obrovské riziko.

Když máš mladšího bráchu, rozhodně to rodičům neříkej.

[Filip]

Ahoj. Absolútne nesúhlasím S Hebešom. Povedať to je riziko ako každý coming out, ale nepovedať to je ešte horšie. Keď to budeš cítiť, tak to povedz. Tvoj psychoterapeut ti určite pomôže.

[Kasz]

Já musím říct, že se mi žije lépe, když to lidé v mém okolí vědí. Hebeš má sice pravdu, že coming out nejde vzít zpět, ale většina rozumných lidí to pochopí, tím spíš v dnešní době, kdy aspoň na našem českém internetu je toho o pedofilech v tom řekněme pozitivním světle pár informací dohledatelných. Není v tom žádná převratná změna, vědí to třeba kolegyně ve škole, ale je to o tom vědomí a pocitu, že se nemusí člověk bát a nemusí se člověk přetvařovat. Psychicky to hodně pomáhá.

[Prim]

Já docela souhlasím s Hebešem. Ne všichni mají ve svém okolí rozumné a nezaujaté osoby, které to pochopí. Mně osobně za to to riziko třeba nestojí. Případné vyzrazení, nepochopení, pomluvy a koukání skrz prsty nejsou nejlepší představa. Takže si tohle tajemství vezmu s sebou do hrobu. Už mi ani tolik nevadí život v přetvářce, docela jsem si na to zvykl, že ne všechno se dá ostatním říci.

Já bych se nikomu nesvěřil ani s „obyčejnou” homosexualitou/bisexualitou. Cítím, že má spousta lidí předsudky, ale nechci ostatní nějak přesvědčovat. Nemám na to energii. Taky to není zas tak velký problém. Rád bych se svěřil, kdybych měl někoho chápavého a rozumného ve svém okolí, ale není to pro mě priorita.

Rozhodně by se neměl nikdo do ničeho nutit. Pro někoho je to jistě výhodné a pro někoho je to až devastující. Každý by si toto měl dobře promyslet.
Rozhodně bych neškatulkoval, že je svěření špatné nebo dobré. To záleží na konkrétním případu.

[podivin]

Tak sexulogovi nebo psychologovi bych se asi svěřil, ale teď zatím jen anonymně. Nikomu, koho znám osobně, mohl bych ztratit přístup k mým dětem. Až budou starší, tak klidně, pak si budou sami moct rozhodnout, jestli se mnou budou chtít mluvit. Ale pak bude riziko, že mě nebudou chtít pustit k jejich dětem, to bych taky nechtěl. Také bych nechtěl, aby pak měly moje děti pocit, že jsem je zneužíval, že jsem s nima byl rád jen proto, že jsem pedo. Takže leda až budu umírat, tak se svěřím, aby pochopili, proč jsem se choval, jak se chovám. Uvažoval jsem o tom, se teď svěřit třeba sestře, ta by mohla být v pohodě, ale pak jsem si uvědomil, že bych jí vystavil stejnému tlaku, který zažívám já, když o tom nikomu nemohu říct. Navíc ženský jsou drbny, určitě by se potřebovala s takovou informací někomu svěřit. Takže raději ne.

[Kasz]

Navíc ženský jsou drbny...

Ne všechny, naopak si myslím, že opravdová kamarádka tohle prostě nikomu neřekne, protože ví, že by to mohlo dost ublížit. Aspoň já jsem tedy jiné zatím nezažil.

[Michaela]

Ne všechny, naopak si myslím, že opravdová kamarádka tohle prostě nikomu neřekne, protože ví, že by to mohlo dost ublížit. Aspoň já jsem tedy jiné zatím nezažil.

Prosím Tě, já chráním v tomhle i někoho, kdo mě nemá rád a zachoval se ke mně hnusně, a vždycky ho chránit budu. Taky nejsem žádná drbna, co by někomu musela něco takovýho říkat. Měla bych pak pocit, že mám zodpovědnost za něčí život a navíc bych nesnesla, kdyby kvůli takové informaci někdo nakonec trpěl.

[podivin]

Navíc ženský jsou drbny...

Ne všechny, naopak si myslím, že opravdová kamarádka tohle prostě nikomu neřekne, protože ví, že by to mohlo dost ublížit. Aspoň já jsem tedy jiné zatím nezažil.

Tak to máš štěstí Moje matka je drbna šílená. Slunce, Seno ... jsi viděl? Ty babky, jak roznáší drby? Ne, moje máma tam nehrála, ale pasovala by tam Ona by neprošla žádnou bezpečnostní prověrkou Ale jo, někdy jsou takoví i chlapi A čest výjimkám jako je Michaela a ty tvoje kamarádky

[Mathias8]

Tak ...ja som kedysi davno povedal teda napisal jednej kamaratke cez vtedy facebook lebo vtedy este nebol prepojeny s messengerom. Msg vtedy neexistoval ze som zamilovany do jednej holciny ktora mala vtedy 11 rokov. Ja som mal vtedy 18 ci 19 rokov tak nejako. Nechcel som to povedat ale hrala mi na city a dostala to zo mna. Povedal som jej aj kto to je. Povedala mi teda napisala ze ale ona je mala a ja ze ja viem. Potom sme si este pisali urcitu dobu a prestali. Ona mala vtedy as 16 rokov tak nejako.

Sranda je ze ma sestru ktora ma teraz 9 rokov a ta ma ma rada. A toto dievca o ktorej rozpravam ma normalne zdravi ked sa stretneme a vie ze jej sestra ma ma rada ked ku mne pribehne alebo mi zamava a ona to vidi sa vzdy pousmeje.

Do dnesneho dna neviem ci o mne vie. A pohravam sa s myslienkou ze mozno nevie a zabudla na to co som jej vtedy napisal.

No kazdopadne som bol z toho na depky lebo som si uvedomil co som urobil. Co ak to povie? Co ak tie spravy niekomu ukaze? Viem vsak ze to neurobila nepovedala to nikomu pretoze uz davno by som to vedel take nieco ak by niekto povedal sa neutaji siri sa to ako mor.

Je to jediny clovek ktoreho poznam a ktoremu by som sa asi zveril pretoze mi dokazala ze sa jej da verit. Ale stale si niesom isty v tom ci si to pamata pretoze odvtedy som sa snou o tom nikdy nebavil. No vysiela signali, ze asi to vie...

Takze urcite su aj zeny, ktore dokazu udrzat tajomstvo.
(A ak toto nahodou cita tak uz to vie urcite )