VLASTNÍ TVORBA slouží ke sdílení vlastní tvorby uživatelů – povídek, črt, básní, písní, kreseb, případně i fotografií a videoklipů zobrazujících veřejně známé osoby v současnosti starší 18 let (narozené do r. 2003 včetně).
Pravidla fóra
Je povoleno vkládání vlastní tvorby uživatelů.
Je přísně zakázáno vkládání tvorby, která je sexuálně explicitní či provokativní.
V případě, že je v rámci vlákna uvedeno audiovizuální dílo zobrazující reálnou osobu, musí se jednat o osobu, která je veřejně známá či na veřejnosti se prezentující a která je v současnosti starší 18 let (narozena do r. 2003 včetně). Fotografie, obrázky a videa je zároveň možné vkládat jen formou odkazů (za využití URL, IMG či VIDEO tagu), při užití IMG tagu je nutné dodat přímý odkaz a zdroj.
Při porušení těchto pravidel dojde k upravení či odstranění vlákna, případně k penalizaci uživatele. V případě nejasností, jaké odkazy můžete v této sekci sdílet, kontaktujte Macka, moderátora AV sekce. Stížnosti na obsah sekce řeší administrátorský tým odpovědný za chod fóra, viz rubriku Kontakt.
Chci se s vámi podělit o můj pohled na svět, ale je to můj první příspěvek, tak nebuďte kritičtí.
Cesta
Je brzy ráno. Jediné, co vidím je tma. Jediné, co cítím je zima. Nohy se opřou do pedálů, kola se roztočí a já se opět dávám do pohybu. Zima je najednou ještě větší. Zakusuje se mi do rukou, nohou i obličeje. S tichou, ale lichou nadějí, že se pohybem zahřeji opouštím ztichlé domy a vjíždím do lesa. S prázdným srdcem mijím stromy. S každým šlápnutím do pedálů, s každým ujetým metrem, světlo mého světlometu slábne. Čím více světlo zhasíná, tím jasněji vidím stíny mezi stromy. Bílé stíny, duchové, co na mě s prázdným výrazem hledí. Jsou se mnou, ač jedu rychleji a rychleji, stále je vidím. Musím se jich zbavit. Myšlenky se mi míhají hlavou rychlostí, že je nedokážu ani pochytit. Moje hlava je připravená prasknout, myšlenky jsou naprosto zmatené, přízraky stále blíž a před sebou mám stále tmu a silnici osvětlenou umírajícím světlem. Nechci se vzdát. Nesmím.
Věřím, že za chvilku vyjedu z lesa a zbavím se přízraků. Ale cesta je dlouhá. Zima veliká. Světlo stále slabší. A sráz nalevo lákavější...
Nejhorší vlastností člověka je nikdy nepřiznat omyl.
