Německo roky svěřovalo děti pedofilům, obětem experimentu teď zaplatí (iDnes.cz)

[Cykle02]

Německo roky svěřovalo děti pedofilům, obětem experimentu teď zaplatí (iDnes.cz, dtt)

Oběti děsivého experimentu, v rámci kterého berlínská radnice úmyslně umístila problémové či opuštěné děti do péče pedofilů, se po letech dočkají kompenzace. Německé úřady mezi lety 1969 a 2003 předaly do rukou usvědčených sexuálních delikventů nejméně devět chlapců. To vše na radu nyní odsuzovaného sexuologa.

Jádro tzv. Kentlerova experimentu spočívalo v tom, že „neposlušné a slaboduché děti“ mohou mít prospěch ze sexuální pozornosti dospělých. Tento kontroverzní pokus dostal jméno podle německého psychologa a pedagoga Helmuta Kentlera zastávajícího teorii, že „pedofilie může mít pozitivní důsledky“.

Kentler na konci 60. let přesvědčil vládnoucí senát Západního Berlína o tom, že chlapci bez domova a bez rodičů by s radostí přijali možnost, aby se o ně jako pěstouni starali právě pedofilové. Kentler dokonce tvrdil, že chlapci si své „nové otce doslova zamilují“.

Jeden z chlapců, který v soudních spisech vystupuje pod přezdívkou Marco, se podle listu The Times dostal do péče pedofila poté, co ho doma týral jeho biologický otec. V roce 1989 ve věku šesti let tak putoval do péče Fritze H. Rok poté ho pěstoun začal navštěvovat v pokojíčku a „mazlit se s ním“.

Marco v rozhovoru pro německý magazín Der Spiegel popsal, že ho Fritz H. po dobu následujících deseti let opakovaně bil a znásilňoval. Vše skončilo, až když byl Marco na prahu dospělosti a byl schopen se násilníkovi ubránit.

Pedofil chlapce léta zneužíval, stát nezakročil

Další obětí Fritze H. se stal chlapec, který v právních spisech vystupuje pod jménem Sven. Jeho rodiče ho ve věku sedmi let opustili a chlapec se sám potloukal po ulicích Berlína, kde se nakazil žloutenkou typu B. Sven se do péče pedofila dostal v roce 1990 a také on zažíval opakované sexuální násilí.

Fritz H. si podle německých médií zneužívání chlapců natáčel na videokameru a snažil se chlapce co nejvíce izolovat od okolního světa. Od roku 1974 svěřily berlínské úřady Fritzovi H. do péče postupně čtyři chlapce.

V bytě s Marcem a Svenem žil také chlapec známý pod jménem Sacha, kterého pěstoun zanedbával a odpíral mu lékařskou péči, což v roce 2003 vedlo k jeho smrti na zápal plic.

Kolik dětí bylo Kentlerovu experimentu celkem podrobeno, není jasné, protože dobová dokumentace úřadů sociální péče o mládež není transparentní a úplná. Podle německých médií zatím vyšetřovatelé vědí o devíti obětech.

Berlínský senát před čtyřmi lety zadal důkladné prošetření skandálu odborníkům z Göttingenské univerzity. Na jejich závěrečnou zprávu se ale teprve čeká.

„Proč se o tomto experimentu mezi odborníky více nehovořilo? To nás také ohromuje,“ uvedl pro list Der Tagesspiegel vědec Meike Baader, který se na vyšetřování podílí. Závěrečná zpráva bude vycházet z výpovědí obětí, tehdejších svědků i dostupných úředních dokumentů a spisů.

Kentler u soudu pomáhal pedofilům vyhnout se trestu

Na začátku experimentu byl Kentler, který zemřel v roce 2008, považován za jednoho z předních německých sexuologů. Často působil jako soudní znalec. Psycholog se dokonce pyšnil, že se přičinil o propuštění několika pedofilů.

V roce 1970 naléhal na Bundestag, aby dekriminalizoval sex mezi dospělými a dětmi v západním Německu. Tvrdil, že teenagery „téměř pokaždé mnohem vážněji poškodilo stíhání jejich násilníků než samotné zneužívání“.

O devět let později Kentler vydal knihu, ve které napsal, že četné vědecké studie neprokázaly žádné negativní účinky pedofilie. Život Marca a Svena ale dokládá opak. Oba chlapce léta zneužívání silně poznamenala. V roce 2016 podali v Berlíně na jednání úřadů oficiální stížnost.

Berlínský senát se nyní shodl, že oběma mužům vyplatí odškodnění v rámci mimosoudního vyrovnání. Zatím ale nedošlo ke shodě ohledně jeho výše.

Právník jedné z obětí požaduje částku sto tisíc eur (2,7 milionu korun) a měsíční rentu dva a půl tisíce eur (67 tisíc korun), protože jeho klient nedokáže dlouhodobě pracovat. Berlín zatím pouze uvedl, že pracuje na „řešení, které uspokojí zájmy postižených“, finální hodnotu vyrovnání ale nezveřejnil.

[podivin]

Tak tady se komentář neodpustím. Myšlenka je to určitě dobrá, ale bohužel špatně realizovaná. Už jsem se párkrát vyjádřil, že by možná bylo fajn, kdyby pedofilé mohli dostat do péče opuštěné děti, nebo děti, o které se rodiče tolik nestarají. Bohužel, pokud se ale dítě dostane ke zlému člověku, tak je jedno, jestli je to pedofil nebo nepedofil - dítě pak trpí tak jako tak a myslím, že je už pak jedno, jestli jde o "obyčejné" nepedofilní fyzické týrání nebo násilí, nebo o sexuální zneužití.

Na druhou stranu, pokud by se dítě dostalo od zlých rodičů k hodnému pedofilovi, tak by mohlo mít šanci na dost kvalitní život. Tuhle jsem pročítal na nějakém webu (doplněno: onlyu.cz) příběhy z Klokánu (Fond ohrožených dětí) a nemyslím si, že jsou ty příběhy vymyšlené, aby chytaly za srdce a lákaly z lidí jen prachy. A některé ty příběhy byly fakt hrozně smutné. Matka porodila dítě a hned ho přinesla, že ho vůbec nechtěla atd. Takhle mít možnost získat holčičku a starat se o ní, to by bylo skvělé.

Takže věřím tomu, že to Kentler možná myslel dobře, ale buď to špatně provedli a nebo špatně kontrolovali stav. Chtěl to přemýšlet a "důvěřovat, ale prověřovat". Škoda :-(

[Myš]

To je fakt zajímavý, díky za sdílení.

Za sebe se na to dívám tak, že ten sexuolog byl asi taky pedofil. Jsem to tipoval hned po přečtení textu. Pak jsem chvilku googlil a díky znalosti němčiny zjistil, že nejsem zdaleka jediný, koho to napadlo. Jho sexualitea (otevřený homosexuál) spolu s obhajováním pedofilů, podnítila mnoho diskuzí o jeho sexualitě.

Je v tom taky vidět, co doba sexuální revoluce snesla - NAMBLu, Martijn, nebo Kentlerův experiment...

[Hebeš]

To je tedy šílenost, úmyslně dávat děti k propuštěným sexuálním násilníkům. Nejde o jejich sexuální preferenc, ale o to, že to jsou propuštění sexuální násilníci.

A ohledně těch nenávistných organizací, které by chtěly legalizovat pohlavní styk s dětmi, tak to je samozřejmě naprosto špatně. Sex s dětmi musí zůstat trestný, protože dětem škodí. A také tyhle pochybné organizace dělají ostudu všem nám slušným pedofilům, kteří si žijeme v souladu se zákony a dobrými mravy.

[Rapunzel]

To je tedy šílenost, úmyslně dávat děti k propuštěným sexuálním násilníkům. Nejde o jejich sexuální preferenc, ale o to, že to jsou propuštění sexuální násilníci.

A ohledně těch nenávistných organizací, které by chtěly legalizovat pohlavní styk s dětmi, tak to je samozřejmě naprosto špatně. Sex s dětmi musí zůstat trestný, protože dětem škodí. A také tyhle pochybné organizace dělají ostudu všem nám slušným pedofilům, kteří si žijeme v souladu se zákony a dobrými mravy.

Přesně, Hebeši, máš naprostou pravdu. Je úplný rozdíl, kdyby si dítě adoptoval bezúhonný pedofil, který má všech pět pohromadě, nebo propuštěný sexuální násilník, který dítěti ublíží. Tohle snad ani výše zmíněný "odborník" nemůže myslet vážně.

[Cykle02]

Zvrhlý experiment psychologa Helmuta Kentlera: Jeho dětské oběti čelily znásilňování, prý jim mělo prospět (Lifee.cz, Kamil Šivák)

V roce 2017 narazil Němec Marco na novinový článek s fotografií muže, kterého si dobře pamatoval z dětství. Poznal ho podle velmi úzkých rtů, jež ho vždy odpuzovaly. Článek označoval onoho muže za váženého psychologa Helmuta Kentlera, který ve druhé polovině dvacátého století vedl experiment schválený a financovaný německou vládou. Jen Marco a několik málo "vyvolených" vědělo, o jak nepochopitelnou a zvrácenou věc šlo.

Kdyby Helmut Kentler vyhledal před svým experimentem odbornou psychiatrickou pomoc, nezničil by tolik dětských životů. Neboť jen skutečně chorá mysl dokáže pod záminkou pokusu umístit dítě bez domova k pedofilním pěstounům. Tímto peklem si musel projít i Marco.

Marco byl vystaven bití a znásilňování

Marco byl jedním ze zanedbaných dětí, které putovaly k pedofilním pěstounům. Psycholog Kentler totiž dospěl k závěru, že opuštěným dětem bude u těchto lidí mnohem lépe než v dětském domově, potažmo v ústavní péči. Neposlušné a slaboduché děti měly podle něj mít ze sexuální pozornosti dospělých dokonce prospěch. Pedofilie podle Kentlera představovala v těchto případech jednoznačně pozitivní aspekt.

Marco to ale viděl jinak. Během pobytu u inženýra Fritze Henkela byl opakovaně vystavován bití a znásilňování. To v něm vyvolalo silnou emoční otupělost. Jak sám řekl pro web Newyorker, kdyby někdo před ním umíral, pomohl by mu, ale zůstal by přitom pravděpodobně ledově klidný.

Se svým příběhem se rozhodl svěřit

Ač už se ze čtyřiatřicetiletého Marka stal otec, je stále nezaměstnaný. Na dětství vzpomíná jen velmi nerad a často má pocit, jako by kolem něj celý svět zešedivěl. Kromě depresí trpí také úzkostnými stavy. Když se jednou jedinkrát pokoušel o práci poštovního doručovatele, narazil na muže, který se usmíval stejným způsobem jako jeho pěstoun. To ho okamžitě donutilo dát výpověď.

Několik měsíců poté, co si v novinách přečetl článek o Kentlerovi, se Marco rozhodl, že se se svým příběhem svěří jeho autorce Terese Nentwig. Té také prozradil, že s Henkelem žil až do roku 2003, tedy do svých jednadvaceti let. To byl pro Teresu velký šok. Byla totiž přesvědčena o tom, že Kentlerův experiment skončil v osmdesátých letech. O něco později se Marco rozhodl zavolat Svenovi, se kterým u pěstouna bydlel dlouhých třináct let. Když mu řekl, že byli oba součástí těžko pochopitelného pokusu, Sven tomu odmítl uvěřit.

Kentler do smrti vystupoval jako obhájce pedofilů

Henkel si své zvrácené choutky velmi rád natáčel na video. Oba chlapce se zároveň snažil co nejvíce izolovat od okolí. Chtěl, aby na něm byli závislí. Později k nim přibyl ještě Sascha, který však zemřel na zápal plic. Pěstoun jej totiž odmítl vzít k lékaři.

Kentler byl až do své smrti v roce 2008 považován za jakéhosi průkopníka ve svém oboru. Často také vystupoval v roli obhájce pedofilů. Tvrdil, že by měl být sexuální styk mezi dítětem a dospělým zlegalizován. Dospívající dívku nebo chlapce údajně mnohem více poznamená trestní stíhání pedofila než zneužívání. Marco a Sven na to ale bezpochyby mají jiný názor…

Zdroje informací:
Wikepedia.org: Kentler experiment
Newyorker.com: The German Experiment That Placed Foster Children With Pedophiles

[Kasz]

Marco a Sven na to ale bezpochyby mají jiný názor…

A ČEPEK samozřejmě taky.

[Cykle02]

Sex s deťmi platený štátom. Obete 30-ročného experimentu mala „dobrovoľná súlož“ pozitívne ovplyvniť (REFRESHER.cz, Jakub Paulík)

Deti z ulíc pridelili pedofilným pestúnom. Renomovaný sexuológ tvrdil, že im to prospeje.

Problémové deti žijúce s pedofilnými pestúnmi budú čerpať zo „vzájomných výhod“. Tak to vnímal kedysi uznávaný sexuológ Helmut Kentler, ktorý odštartoval kontroverzný experiment. Sex dospelých s deťmi považoval za prospešný – v prípade, že bude dobrovoľný.

Na svoju stranu získal dokonca berlínsky senát, ktorý jeho projekt odobril. Z postojov profesora Kentlera vychádzala aj istá politická strana, ktorá lobovala za dekriminalizáciu sexu s deťmi.

Projekt štát akceptoval dlhých 30 rokov, počas ktorých pestúni sexuálne zneužili neurčitý počet malých detí. V poslednom období začali vypovedať jednotlivé obete, ktoré až do svojej dospelosti vyrastali s mužom, ktorý ich bil a znásilňoval.

Cieľom článku je opísať experiment sexuológa Helmuta Kentlera s doplňujúcimi vyjadreniami psychologičky z praxe, ktorá poukazuje na stigmatizáciu pedofílie. Autor článku v žiadnom ohľade nepodporuje sexuálne zneužívanie detí.

V tomto článku si prečítaš:

• Prečo Kentler považoval dobrovoľný sex dieťaťa a dospelého za pozitívny.
• Ako si obhajoval svoj projekt.
• Kedy si uvedomil, že sa možno celý čas mýlil.
• Prečo pedofil nemusí byť automaticky sexuálny predátor.
• Čo má podľa psychologičky Zdeňky Pospíšilovej spraviť pedofil, ak si uvedomí, že sa pri deťoch „nevie ovládať“.

„Neškodný“ sex s dieťaťom

Sú pedofili vhodnými pestúnmi pre opustené deti? Profesor psychológie Helmut Kentler veril, že áno. Svoje tvrdenie sa pokúsil dokázať kontroverzným projektom, ktorý fungoval v západnom Berlíne od 70. rokov minulého storočia.

Jeho pointou bolo prideliť „slabomyseľné“ či drogovo závislé deti z ulíc pedofilným pestúnom a pozorovať, ako vyrastajú. Sexuológ Helmut Kentler sa nazdával, že deti vyrastajúce pod dohľadom pedofila budú pozitívne ovplyvnené. Viacerí z pestúnov boli pritom trestaní za sexuálne delikty.

Niektorí z pedofilov pochádzali z radov významných akademikov, ktorých Kentler osobne poznal. Počet detí, ktoré s pedofilmi žili, nepoznáme (The Times píšu o minimálne deviatich). Rovnako nevieme ani to, koľké z nich boli pestúnmi sexuálne zneužívané a koľko detí vyrastalo v harmonickom prostredí.

Profesor Kentler rátal s tým, že niektorí z pedofilov môžu mať s deťmi sex, čo mu však neprekážalo. Tvrdil totiž, že dobrovoľný sexuálny kontakt medzi dieťaťom a pedofilom je neškodný.

Die Tageszeitung poukazuje na to, že pestúni za opatrovanie detí dostávali štátne príspevky. V podstate sa teda dá povedať, že im štát okrem iného platil aj za súlož s neplnoletými. Berlínska senátorka Sandra Scheeresová preto experiment Kentlera označila za zločin, za ktorý priamo zodpovedal štát, uvádza Boulevardzeitung-Berlin.

Helmut Kentler okrem iného pracoval aj ako súdny znalec, ktorý sa podieľal na prípadoch s údajným sexuálnym zneužívaním detí. Aj jeho pričinením dostali viacerí potenciálni páchatelia menej prísny trest alebo ich súd oslobodil.

30 rokov detských útrap

Sexuálna revolúcia západnej kultúry zo 60. rokov 20. storočia priniesla mnohé pozitíva, ako napríklad vyššiu akceptáciu práv homosexuálov a posilnenie postavenia žien. Ak by sme však mali uviesť jeden príklad toho, ako sa odtrhla z reťaze, projekt profesora Kentlera by bol vhodným kandidátom. Experiment dokázal dlhé roky pokračovať pod rúškom tajomstva napriek tomu, že mnohé deti pod výchovou pestúnov trpeli.

Sex s deťmi bol aj počas sexuálnej revolúcie ilegálny a trestaný odňatím slobody. S tým si však Helmut Kentler hlavu nelámal. Pred berlínskym senátom projekt obhajoval tvrdením, že pedofili dokázali so „slabomyseľnými“ a problematickými chlapcami vhodne pracovať práve preto, že ich milovali, informuje Der Spiegel. Nazdával sa, že „bežní rodičia“ by to s nimi jednoducho nevydržali.

Podľa Deutsche Welle prvú detailnejšiu správu o experimente vydala až univerzita v Göttingene v roku 2016. Autorka textu si myslela, že kontroverzný projekt trval do 90. rokov. Jedna z obetí jej však v reakcii na článok povedala, že u jedného z pedofilov menom Fritz Henkel žila až do roku 2003.

Úrady experiment známeho sexuológa z nepochopiteľných dôvodov akceptovali, a tak trval približne 30 rokov. Presné záznamy o tom, ako Helmut Kentler získal financie na podporu projektu, prípadne akým spôsobom hľadal pedofilných pestúnov, sa nenašli.

Projekt dodnes vrhá zlý tieň na všetkých pedofilov, ktorí však nemusia byť automaticky sexuálnymi predátormi, práve naopak. „Drvivá väčšina pedofilov si je vedomá škôd, ktoré môžu deťom spôsobiť, a preto sú zdržanliví,“ uvádzajú Irish Times.

S týmto vyjadrením súhlasí aj psychologička Zdeňka Pospíšilová, ktorá je odborníčkou na ľudskú sexualitu.

„Väčšina pedofilov nikdy dieťa nezneužije. Spoločnosť si často zamieňa deviáciu, respektíve variáciu s delikvenciou. Sexuálni delikventi, teda ľudia, ktorí sa dopustia trestného činu, sú obvykle ľudia, u ktorých nie je sexuálna deviácia – napríklad pedofília – prítomná.

Ich motívom tak nie je realizovanie sexuálnych preferencií, ale skôr fakt, že ich obeť pre nich v danú chvíľu predstavuje ľahkú korisť. Ako sa niekedy hovorí, príležitosť robí zlodeja. Úlohu môže hrať aj vplyv alkoholu či iných návykových látok alebo osobnostné patológie. O menšinovej sexuálnej variácii, ktorá ich môže motivovať, hovoríme asi u jedného z desiatich delikventov,“ povedala.

Dekriminalizácia sexu detí a dospelých

Profesor svojho času patril medzi veľkých obhajcov sexu medzi deťmi a dospelými – a nebol sám. Dekriminalizáciu sexu s deťmi pod 14 rokov vtedy podporovala aj strana Zelených, píše Der Spiegel, v dôsledku čoho si jej prívrženci v súčasnosti sypú popol na hlavu.

Jedna z frakcií Zelených dokonca bojovala za úplnú legalizáciu konsenzuálneho sexu s deťmi. Jürgen Trittin, dlhoročný člen strany, sa za podporu sexuálnych vzťahov detí a pedofilov z minulosti podľa Irish Times ospravedlnil.

Článek pro předplatitele REFRESHER+

[Cykle02]

Německý psycholog svěřil malé děti do péče pedofilům. Jeden z nejhorších experimentů měl údajně pomoci oběma stranám (VědaŽivě.cz, Jonáš Jenšovský)

Během nejhoršího experimentu na dětech je německý psycholog umístil do domovů známých pedofilů. Zajímal ho vztah pěstounské kvality a sexuální přitažlivosti.

Pokus Helmuta Kentlera probíhal zcela nerušeně po celých 30 let, a to s tichým souhlasem západoněmeckých úřadů. Když se změnila politická situace, německé úřady pokračovaly a stovky dětí si tak odnesly celoživotní traumata. Profesor psychologie totiž věřil, že sexuální kontakt dětí a dospělých je prospěšný pro obě zúčastněné strany. Sám se narodil roku 1928 v Kolíně nad Rýnem a původně chtěl být profesí kněz.

Nejdřív stroje, poté medicína

Na přání svého otce si však vybral inženýrská studia. Když ale hlava rodiny zemřela, přesedlal okamžitě na medicínu, pak psychologii a pedagogiku. S diplomem v ruce se usadil v Západním Berlíně a vedl zde oddělení vzdělávání dospělých pedagogického centra. Na univerzitě v Hannoveru dokončil doktorát s dizertační prací Sexuální osvícení rodičů. Ta se dočkala i knižní podoby a s 30 000 prodanými kusy byla tehdy bestsellerem.

Oblíbený sexuolog se v Hannoveru stal profesorem, působil však i jako poradce samosprávy pro věci mládeže. Působil při studentských nepokojích nebo soudních sporech s pedofily. Často také vystupoval v televizi a pro celou generaci Západního Německa bylo jeho jméno spojeno se sexuálním osvícením a myšlenkami nové, velmi svobodné sexuality. Nijak se netajil svým cílem sexuální revoluce, která ostatně odstartovala už v 60. letech.

Když úřady tiše souhlasí

Dle jeho náhledu bylo načase navždy skoncovat s konzervativním a zkostnatělým vnímáním sexu a jeho tabuizací a naopak nechat působit volnou lásku. Ve spojitosti s tím se ovšem na veřejnost dostaly i škodlivé tendence. Některé hlasy chtěly ve jménu onoho „osvícení“ legalizovat také kontakty dětí a dospělých. Kentler tehdy prohlásil, že věznit pedofily je škodlivé. Věřil také, že rané vystavení sexualitě by mohlo dětem jednoznačně prospívat.

Vztah dospělého a dítěte se vzájemným souhlasem vnímal jako proces učení, který mohl být oboustranně prospěšný. V tom ho podporovaly také úřady. Od roku 1969 využil svého vlivu a nechal děti bezdomovců umístit do péče známých pedofilů. Podle něj tak byly v prostředí, kde o ně bude opravdu postaráno, a sexuální atrakce vzájemné pouto jen posílí. Před veřejností pokus tajil, úřady ale přesvědčil, že skutečně rehabilituje děti s těžkým osudem.

Elitní síť využívající legislativu

Jednalo se o uznávané vědce a učitele a elitní pedofilní síť. Často využívali promlčení a další mezery v zákonech. Tyto zločiny byly promlčeny za 5 let, takže Kentler počkal a až poté zveřejnil některé své závěry. Ochránilo ho respektované postavení, oběti se často bály ho obvinit – ostatně kdo by tehdy věřil narušenému dítěti. Pokus takto probíhal nerušeně po 30 let a dle Kentlera byl velmi úspěšný. Reálně skončil až roku 2003, úřady byly stále laxní.

Sám profesor zemřel roku 2008 ve věku 80 let. Nikdy nebyl z ničeho obviněn a až do konce života byl respektovaným členem vědecké komunity. Dle odhadů mohlo jít o týrání stovek dětí během 3 dekád, přesné číslo asi nikdo nikdy nezjistí. Jen velmi málo obětí se odvážilo vystoupit. Případ získal větší publicitu až s kauzou Fritze H. Ten zemřel v roce 2015, Kentler mu svěřil do opatrovnictví celkem 9 chlapců, které Fritz znásilňoval a týral.

[Dreamer]

Zajímalo by mě, zda ten Fritz byl spíš výjimka, nebo pravidlo. Nejsou někde k tomu experimentu ke stažení nějaké původní dokumenty?

[pbd]

Našel jsem studii (Google Translate) Podpora pedosexuálních nebo pederastických zájmů berlínskou senátní správou Na příkladu „experimentu“ Helmuta Kentlera a „seznamu adres pro emancipaci gayů, lesbiček a pedofilů“ od Berlínské senátní oddělení pro vzdělávání, mládež a vědu. Jsou tam odkazy na nějaké původní publikace.

P.S. Dokument jsem nečetl, ale v úvodu mě zaujala následující část, protože jsem měl představu, že šlo o podstatně mladší děti (a možná šlo, nečetl jsem to celé):

Mezi pozvanými odborníky byl i uznávaný psycholog, sociální pedagog a sexuolog Helmut Kentler, který poslancům referoval o projektu financovaném berlínským Senátem. „Jako psycholog pracoval s pěstounskými dětmi, které trpěly ‚sekundární demencí‘. Počínaje rokem 1970 umístil tyto chlapce ve věku 13 až 15 let s pederasty. Z dobrého důvodu, pomyslel si profesor.
(str. 7)

[Cykle02]

Mrazivý německý experiment. Malé děti svěřili do péče pedofilům. Úřady tiše souhlasily (Mix24.cz, Magda Richterová)

Napadlo by vás svěřit malé děti bez domova do péče pedofilů? Respektovaný a oblíbený psycholog a sexuolog, který se stal profesorem a byl ve svém zaměstnání velmi váženým, uskutečnil experiment, ze kterého vstávají vlasy hrůzou na hlavě.

Sexuální osvícení a sex bez tabu a konzervatismu

Helmut Kentler se narodil v roce 1928 v Kolíně nad Rýnem a po smrti svého otce se věnoval studiu medicíny, psychologie a pedagogiky. Pro německou společnost byl symbolem sexuální revoluce a osvícení. Vždyť jen jeho knihy Sexuální osvícení rodičů se prodalo na 30 000 výtisků. Sám se aktivně prosazoval o to, aby byl sex zproštěn tabu a konzervativního přístupu. Ale s tím, co je a co není v pořádku, přestřelil.

Vzájemné pouto dětí a náhradních rodičů pedofilů bude díky sexuální přitažlivosti silnější

Rozhodl se totiž provést experiment, při kterém děti bezdomovců svěřil do péče pedofilů. Své rozhodnutí ospravedlnil tvrzením, že vystavení sexualitě bude mít na děti pozitivní dopad. Rovněž předpokládal, že sexuální atraktivita, kterou děti pro své adoptivní rodiče budou mít, jejich vzájemnému vztahu prospěje. Veřejnost neměla o tomto experimentu ponětí a úřady Kentler přesvědčil tím, že pomáhá dětem, které pochází ze složitého prostředí.

Stovky zničených životů a obava se přihlásit

Sám tvůrce experimentu, Helmut Kentler, prohlásil jeho výsledek za úspěšný. Oficiálně byl totiž ukončen až v roce 2003, pět let před Kentlerovou smrtí. Bohužel se nikdy nepodaří zjistit rozsah škod a traumat, která tento pokus vyvolal. Reálně totiž mohlo během třicetileté doby trvání experimentů dojít k týrání stovek dětí. Ty se ale nikdy nepřihlásily, protože se obávaly toho, že jejich slovo proti proslulému a váženému pedagogovi a psychologovi nebude pranic platné.

O tom, jak traumatizující dopad muselo mít vyrůstání dětí s pedofily vliv na jejich budoucí život, se můžeme pouze dohadovat.