Autor: Marika Pecháčková
Žánr: dokumentární kniha
Ač si nemyslím, že se jedná o nějakou beletrii, kdy by mohlo být reálně „spoilerováno“, pro jistotu a klid duše upozorňuji předem, že po přečtení obsahu tohoto příspěvku může dojít k odhalení obsahu knihy (resp. k tomu, že se dozvíte, co je jejím obsahem).
Obsah knihy
Kniha Kdo chytá v síti úzce souvisí s dokumentem V síti (o němž máme na fóru samostatné diskusní vlákno). Film V síti pojednává o zneužívání dětí na internetu predátory, zatímco kniha v krátkosti ukazuje pohled z druhé strany (tedy pohled predátora, jenž se rozhodl spolupracovat s autorkou knihy Marikou Pecháčkovou a provést s ní rozhovor), ale zároveň zde nalezneme i jiné pasáže a zajímavé příběhy. Rozhodla jsem se proto seznámit zájemce o knihu s tím, jak konkrétně je publikace koncipována a zda ji (alespoň podle mě) je prospěšné kupovat.
Kniha má celkově 279 stran a ač toto číslo může leckoho odradit, je třeba brát v potaz, že to určitě neznamená, že se jedná o dlouhý a souvislý text jako v případě běžné beletrie. V knize najdeme předmluvu autorky (kdy vysvětluje, co ji k sepsání této knihy přivedlo) a emaily mezi ní a režiséry filmu V síti poté, co ji napadlo, že danou knihu sepíše.
První takovou kapitolou díla jsou printscreeny z psaných rozhovorů na platformě Skype mezi herečkami dokumentu a predátory, které zde najdeme celkem tři. Ač tam není konkrétně zmíněno nic, co by je propojovalo s konkrétními predátory z dokumentu, tak jelikož jsem knihu pročítala těsně poté, co jsem viděla dokument, poměrně lehko jsem si je podle konverzace přiřadila k situacím z filmu. Ani jeden z těchto predátorů však nechtěl podat autorce rozhovor (resp. na výzvu nereagoval).
Jediným predátorem z filmu, který nejenže reagoval, ale navíc poté, co sám napsal jedné z hereček po odhalení na daný „fejkový profil“ a omluvil se jí (jim) za své chování, byl „pan Jaroslav“, který byl svolný k anonymnímu rozhovoru. Tam odpovídal na otázky týkající se jak jeho dětství, tak jeho orientace (přiznal, že mu byla diagnostikována hebefilie). Následuje i rozhovor s MUDr. Antonínem Brzkem, ke kterému v současnosti pan Jaroslav dochází (a který také spolupracuje s naší komunitou v rámci naší poradny). Velice zajímavý je i rozhovor mezi panem Jaroslavem a Terezou Těžkou („Míšou z filmu“), když došlo ke vzájemné konfrontaci. Vyskytuje se tam i několik Jaroslavových dopisů, kdy do jeho nitra získáme určitý náhled.
V knize dále můžeme nalézt vzpomínky Terezy Těžké („Míši“), Anežky Pithartové („Týnky“), Sabiny Dlouhé („Niki“), Moniky Ludlové (jedna ze slečen, které nakonec nebyly vybrány pro roli 12letých slečen filmu) na jejich předchozí zkušenosti s predátory. Je zde i rozhovor s matkou Moniky a také úryvek rozsudku, který byl právě nad „Moničiným predátorem“ tehdy vynesen. Dále rozhovor s Michaelou Petrilákovou, který se týká jak zkušeností z internetu, tak i šikany, rozhovor se Zorou Duškovou, což je ředitelka Dětského krizového centra, s Kamilem Kopeckým, který se zabývá kybernetickou kriminalitou, a také rozhovory a informace o příběhu Martina Mertla (z kauzy skautských vedoucí, kteří zneužívali chlapce), výpisy z jeho deníku a rozhovor s matkou jednoho z ním poškozených chlapců.
Na závěr jsou uvedené emaily od chlapců/mužů a dívek/žen (případně i živé rozhovory s nimi), kteří mají zkušenost se sexuálním obtěžováním na internetu a kteří se rozhodli reagovat na výzvu o tom svou zkušenost prostřednictvím knihy sdílet.
Můj názor
Kniha je určitě zajímavá v tom moci krátce nahlédnout za oponu filmu, ať už do života hereček, anebo do života predátora Jaroslava. Pokud se někomu líbil film, patrně nepohrdne ani knihou, která mu ještě trochu vhled do této tematiky přiblíží. Osobně za takové nejcennější považuji spíše rozhovory s lidmi, kteří si v minulosti prošli určitou nepříjemnou zkušeností (která se ne vždy týkala jen kriminality/obtěžování na internetu) — v tomto ohledu je to zřejmě dobrý vhled do duše toho, který podobné nepříjemné události má za sebou.
Je škoda, že se nenašlo větší množství predátorů vyjma Jaroslava, kteří by reagovali na výzvu (resp. našel se ještě jeden, ale ten s nimi příliš nekomunikoval), takže pojetí, které jsem z knihy měla, teda že by to skutečně byla jen kniha „psaná predátory“, která by poskytovala hlavně vhled do jejich sféry a úhlu pohledu, se poněkud rozpadlo, i když zde je samozřejmě ještě aspekt případu Martina Mertla, přičemž spojování jeho kauzy a případu s tímto dokumentem (a knihou) se mi poněkud nezdá. (Podle mě o jeho kauze už padlo mnoho a toto omílání se mi zdá nešťastné, i když chápu, že to může být jen můj osobní a subjektivní názor.)
Kniha jako taková zajímavá je, čte se poměrně rychle, je ilustrována fotografiemi z natáčení či fotografiemi osob, s nimiž se prováděly rozhovory, takže z estetického a čtivého hlediska asi nejde nic vyčítat. Svým způsobem kniha dělá podobnou službu jako film (tedy poskytuje určité informace o tom, jaké nebezpečí internet skrývá), jen zde v podobě pravdivých příběhů a vyprávění.
