Kdo chytá v síti (Marika Pecháčková)

KNIHY slouží ke sdílení recenzí a tipů na zajímavá knižní díla.
Pravidla fóra
  1. Je povoleno vkládání recenzí na jakékoliv knihy a následná diskuze k nim.
  2. Jestliže bude v rámci recenze knihy uvedeno jméno osoby v současnosti mladší 18 let (narozené od r. 2004 do současnosti), je nutné toto jméno zkrátit na křestní jméno a iniciálu příjmení.
  3. V rámci recenzí je možné vkládat odkazy na fotografie obálek knih, příp. fotografie autorů, a to jen formou odkazů (za využití URL nebo IMG tagu), při užití IMG tagu je nutné dodat přímý odkaz a zdroj. Je-li autor v současnosti mladší 18 let, anebo je-li na jeho fotografii společně s ním jiná osoba v současnosti mladší 18 let, odkaz na fotografii nemůže být zveřejněn.
  4. Při porušení těchto pravidel dojde k upravení či odstranění vlákna, případně k penalizaci uživatele. V případě nejasností, jaké odkazy můžete v této sekci sdílet, kontaktujte Macka, moderátora AV sekce. Stížnosti na obsah sekce řeší administrátorský tým odpovědný za chod fóra, viz rubriku Kontakt.
Uživatelský avatar
Allein
Administrátor
Líbí se mi: Muži
ve věku od: 25
ve věku do: 50
Kontakt: [email protected]
Výkřik do tmy: Kasz ♥
Příspěvky: 251
Dal: 436 poděkování
Dostal: 431 poděkování

Kdo chytá v síti (Marika Pecháčková)

Nový příspěvek od Allein »

Název: Kdo chytá v síti
Autor: Marika Pecháčková
Žánr: dokumentární kniha
Obrázek
Zdroj obrázku: DatabázeKnih.cz

Ač si nemyslím, že se jedná o nějakou beletrii, kdy by mohlo být reálně „spoilerováno“, pro jistotu a klid duše upozorňuji předem, že po přečtení obsahu tohoto příspěvku může dojít k odhalení obsahu knihy (resp. k tomu, že se dozvíte, co je jejím obsahem).

Obsah knihy

Kniha Kdo chytá v síti úzce souvisí s dokumentem V síti (o němž máme na fóru samostatné diskusní vlákno). Film V síti pojednává o zneužívání dětí na internetu predátory, zatímco kniha v krátkosti ukazuje pohled z druhé strany (tedy pohled predátora, jenž se rozhodl spolupracovat s autorkou knihy Marikou Pecháčkovou a provést s ní rozhovor), ale zároveň zde nalezneme i jiné pasáže a zajímavé příběhy. Rozhodla jsem se proto seznámit zájemce o knihu s tím, jak konkrétně je publikace koncipována a zda ji (alespoň podle mě) je prospěšné kupovat.

Kniha má celkově 279 stran a ač toto číslo může leckoho odradit, je třeba brát v potaz, že to určitě neznamená, že se jedná o dlouhý a souvislý text jako v případě běžné beletrie. V knize najdeme předmluvu autorky (kdy vysvětluje, co ji k sepsání této knihy přivedlo) a emaily mezi ní a režiséry filmu V síti poté, co ji napadlo, že danou knihu sepíše.

První takovou kapitolou díla jsou printscreeny z psaných rozhovorů na platformě Skype mezi herečkami dokumentu a predátory, které zde najdeme celkem tři. Ač tam není konkrétně zmíněno nic, co by je propojovalo s konkrétními predátory z dokumentu, tak jelikož jsem knihu pročítala těsně poté, co jsem viděla dokument, poměrně lehko jsem si je podle konverzace přiřadila k situacím z filmu. Ani jeden z těchto predátorů však nechtěl podat autorce rozhovor (resp. na výzvu nereagoval).

Jediným predátorem z filmu, který nejenže reagoval, ale navíc poté, co sám napsal jedné z hereček po odhalení na daný „fejkový profil“ a omluvil se jí (jim) za své chování, byl „pan Jaroslav“, který byl svolný k anonymnímu rozhovoru. Tam odpovídal na otázky týkající se jak jeho dětství, tak jeho orientace (přiznal, že mu byla diagnostikována hebefilie). Následuje i rozhovor s MUDr. Antonínem Brzkem, ke kterému v současnosti pan Jaroslav dochází (a který také spolupracuje s naší komunitou v rámci naší poradny). Velice zajímavý je i rozhovor mezi panem Jaroslavem a Terezou Těžkou („Míšou z filmu“), když došlo ke vzájemné konfrontaci. Vyskytuje se tam i několik Jaroslavových dopisů, kdy do jeho nitra získáme určitý náhled.

V knize dále můžeme nalézt vzpomínky Terezy Těžké („Míši“), Anežky Pithartové („Týnky“), Sabiny Dlouhé („Niki“), Moniky Ludlové (jedna ze slečen, které nakonec nebyly vybrány pro roli 12letých slečen filmu) na jejich předchozí zkušenosti s predátory. Je zde i rozhovor s matkou Moniky a také úryvek rozsudku, který byl právě nad „Moničiným predátorem“ tehdy vynesen. Dále rozhovor s Michaelou Petrilákovou, který se týká jak zkušeností z internetu, tak i šikany, rozhovor se Zorou Duškovou, což je ředitelka Dětského krizového centra, s Kamilem Kopeckým, který se zabývá kybernetickou kriminalitou, a také rozhovory a informace o příběhu Martina Mertla (z kauzy skautských vedoucí, kteří zneužívali chlapce), výpisy z jeho deníku a rozhovor s matkou jednoho z ním poškozených chlapců.

Na závěr jsou uvedené emaily od chlapců/mužů a dívek/žen (případně i živé rozhovory s nimi), kteří mají zkušenost se sexuálním obtěžováním na internetu a kteří se rozhodli reagovat na výzvu o tom svou zkušenost prostřednictvím knihy sdílet.

Můj názor

Kniha je určitě zajímavá v tom moci krátce nahlédnout za oponu filmu, ať už do života hereček, anebo do života predátora Jaroslava. Pokud se někomu líbil film, patrně nepohrdne ani knihou, která mu ještě trochu vhled do této tematiky přiblíží. Osobně za takové nejcennější považuji spíše rozhovory s lidmi, kteří si v minulosti prošli určitou nepříjemnou zkušeností (která se ne vždy týkala jen kriminality/obtěžování na internetu) — v tomto ohledu je to zřejmě dobrý vhled do duše toho, který podobné nepříjemné události má za sebou.

Je škoda, že se nenašlo větší množství predátorů vyjma Jaroslava, kteří by reagovali na výzvu (resp. našel se ještě jeden, ale ten s nimi příliš nekomunikoval), takže pojetí, které jsem z knihy měla, teda že by to skutečně byla jen kniha „psaná predátory“, která by poskytovala hlavně vhled do jejich sféry a úhlu pohledu, se poněkud rozpadlo, i když zde je samozřejmě ještě aspekt případu Martina Mertla, přičemž spojování jeho kauzy a případu s tímto dokumentem (a knihou) se mi poněkud nezdá. (Podle mě o jeho kauze už padlo mnoho a toto omílání se mi zdá nešťastné, i když chápu, že to může být jen můj osobní a subjektivní názor.)

Kniha jako taková zajímavá je, čte se poměrně rychle, je ilustrována fotografiemi z natáčení či fotografiemi osob, s nimiž se prováděly rozhovory, takže z estetického a čtivého hlediska asi nejde nic vyčítat. Svým způsobem kniha dělá podobnou službu jako film (tedy poskytuje určité informace o tom, jaké nebezpečí internet skrývá), jen zde v podobě pravdivých příběhů a vyprávění.
Uživatelský avatar
Cykle02
Mediální analytik
Líbí se mi: Chlapci i dívky
ve věku od: 2
ve věku do: 12
Výkřik do tmy: Nevěřím těm co nevěří na Ježíška.
Příspěvky: 3727
Dal: 390 poděkování
Dostal: 1607 poděkování

Re: Kdo chytá v síti (Marika Pecháčková)

Nový příspěvek od Cykle02 »


Dokument Víta Klusáka o zneužívání dětí na internetu vyrazil lidem dech. Jeho manželka Marika Pecháčková doma všemu přihlížela, a když přišel návrh na sepsání knižního dokumentu, neváhala ani minutu. Vznikla tak kniha Kdo chytá v síti, která zdaleka není jen z pohledu jednoho z predátorů.

Kdybychom měly shrnout obsah celé knihy pár slovy, rozhodně by se dalo říci, že se snaží odpovědět na otázku: kdo je viníkem? Jako by už do samého začátku společnost toužila po jedné a jediné odpovědi. Vyřešení rovnice, ve které se internet jeví pro mnohé jako neznámá, potřebuje komplexní poznatky. Přesně to kniha nabízí formou rozhovorů ať s přímými účastníky internetového zneužívání nebo s odborníky.

Predátor Jaroslav

Jde tedy o celou řadu osobností, počínaje ohniskem. Tím je predátor Jaroslav, jež jako jediný z mnoha predátorů přijal nabídku osobního setkání s tvůrci dokumentu, aby své činy vysvětlil. Shledání nemohlo být příjemné. Po pár otázkách jsme přímými svědky chladného uvažování inteligentního jedince, který si je velmi dobře vědom svých činů. Neobhajuje je, dokonce skutky v některých momentech shledává zvrhlými. Jeho výmluvou je fakt, že není pedofilem, ale hebefilem. Přitahují ho tedy dívky od 12 do 16 let. Jako přílišný obdivovatel mládí dívky viní z toho, že jsou leckdy perverznější než on sám.

„Já jsem až po rozvodu postupně zjišťoval, že mě víc než dospělé ženské zajímají mladší holky. Líbí se mi to období, kdy se žena vyvíjí. V realitě bych si takhle mladé dívky oslovit nedovolil. Přes internet mi to jde.“

Internet jako přítel i nepřítel

Mnohem zajímavější je však rozhovor mezi sexuologem Antonínem Brzkem a Jaroslavem. Protože v knize nenajdeme žádné shrnutí a čtenář si tak musí utvořit názor sám, je nutné číst pozorně a všímat si každého detailu. Antonín Brzek je považován za jedničku v oboru a během své kariéry se potýkal s mnohými deviacemi. U Jaroslava zde ale hraje prim jeden z aspektů, který je potřeba znát stejně dobře jako svého úhlavního nepřítele i přítele zároveň. Je jím internet. A i přesto, že sexuolog hraje na správnou notu a poskytuje informace ke správným závěrům, je znát, že jeho povědomí o moderním používání internetu slábne.

„Internet je velký pomocník a velký bič na lidi. Ale důležité je, když teď nemáte ženu a nemůžete souložit, abyste alespoň masturboval víc, než kolik potřebujete. A při tom si můžete dovolit jakékoliv představy. Představa není trestná, ale vždycky si uvědomte: tohle je krásné, pro mě zajímavé, vzrušující, ale nikdy to nesmím udělat v reálu…“

Příkladem by Brzkovi mohla jít psycholožka a ředitelka dětského krizového centra Zora Dušková, jež i přesto, že se musela s novou platformou naučit až v pokročilém věku, dokonale zná i nejnovější sociální sít Tik Tok.

Pro Jaroslava a další predátory je společným rysem fakt, že se na internetu objevují jako avataři, kteří nabývají vlastností postrádajících v reálném životě. Nejsilnější je především odvaha oslovit dívky. Mnozí z nich by se totiž v reálu o něco takového vůbec neodvážili. Internet jim poskytuje útočiště, kde se mohou sexuálně vybouřit, ale zároveň nejde jen o jednostrannou aktivitu, jež by zůstala bez následků. Těmi jsou zraněné duše mladých dívek, u nichž počáteční vzrušující hra přeroste v noční můru. V nejhorším může skončit sebevraždou, v nejlepším šikanou, depresemi a pochroumanou sexualitou.

Z druhé strany

O tom v knize mluví také účastnice castingu k dokumentu V síti Monika Ludlová, která se sama stala v dětství obětí. Porota ji právě proto nevybrala. Báli se, že by dokument až příliš otevřel staré rány. Její příběh, jež začíná vyprávět na začátku dokumentu V síti, je v knize dovyprávěn a doplněn i svědectvím Moničiny maminky, která v čas zakročila a stala se dceřiným strážným andělem.

„Když to šlo, koukala jsem jí průběžně do telefonu. Většinou jsem ale usnula dřív než ona, psala si s ním celé noci. Její Facebook byl přihlášený na mě: když si zakládala svůj profil, musela uvést nějakou e-mailovou adresu, tak použila moji. Všechny zprávy, které psala a dostávala, chodily i mně.“

Detektivní práce

Jak již bylo řečeno, názor na celou situaci si musí čtenář udělat sám. K dispozici k tomu bude mít zmíněné rozhovory, ale ještě řadu dalších. S herečkami, s již odsouzenými predátory, se zakladatelem portálu E-Bezpečí.cz nebo se spisovatelkou Petrou Hůlovou, která se rozhodla žít bez internetu. Pro další téměř až detektivní práci poslouží reálné soudní rozsudky, úryvky z deníku predátora, ale především reálné „pritscreemy“ oken chatu. Poměrně dost materiálu na to, abyste z něj dokázaly utvořit svůj vlastní názor.

Knize bychom vyčetly snad jen jednu věc, a to část s názvem Piškot a Meluzín. Mediálně známý případ dvou skautských vedoucích, kteří přes internet vydírali a následně zneužívali mladé chlapce, nám do konceptu i přes pochopení autorčiných záměrů nezapadá a proud usazených myšlenek poněkud ruší. Svědectví jednoho z dvojce nedávno propuštěného Martina Mertla je ovšem tak poutavé, že by možná vystačilo na další průzkum a na samotnou publikaci.

Internet jako parlalení svět

Kniha Kdo chytá v síti v mnohém přesahuje filmový dokument. Na rozdíl od něj nejde jen po povrchu a nebere si za cíl čtenáře šokovat. Po přečtení v některých nesmazatelně zůstanou zakořeněny pocity zklamání dnešní společností, které se užívání internetu vymklo z rukou. S tím souvisí i dostupná pornografie pokřivující vnímaní sexuality dospívajících dětí. Nelze tedy říct, že problém visí zhola jen na straně predátorů, svůj podíl viny nese společnost jako celek. Internet je prostor, kde se bez téměř jakéhokoliv omezení potkává svět dospělých a dětí, je to svět paralelní, reálný a pokud se v něm nenaučíme všichni žít s podobnými principy jako v tom hmatatelném, nebude v něm pro děti bezpečno.
...a o jakých tématech se po dnešním Googlení začne na ČEPEKu mluvit?