Monika: Naboural se mi do webkamery a sledoval, jak se převlékám (Radiožurnál)

[Cykle02]

Monika: Naboural se mi do webkamery a sledoval, jak se převlékám (Radiožurnál, Veronika Hlaváčová, Anna Duchková, Český rozhlas)

Půl roku si 12letá Monika myslela, že si přes internet píše s jen o něco starším sympatickým klukem a prožívá svou první velkou lásku. Ptal se jí na školu i na koníčky, ale bavili se čím dál častěji také o sexu. Monika netušila, že na druhé straně je predátor ve věku jejího dědy…

Monika je drobná světlovláska, které je dnes 22 let a studuje vysokou školu. O internetovém sexuálním predátorovi dokáže mluvit i kvůli tomu, že chodila několik let k psycholožce. Ve svém pokoji v Praze ukazuje místo, kde se konverzace odehrávala: „Mám to tady trošku přemístěné. Stůl, kde jsem měla počítač, je na jiném místě,“ upřesňuje.

Svůj příběh se Monika rozhodla sdílet v rámci dokumentu V síti režiséra Víta Klusáka, který je od minulého týdne v kinech.

Petr a Pavel

Monika chodila na gymnázium a nejlepší kamarádka se jí svěřila, že se přes internet seznámila se sympaťákem Petrem a virtuálně s ním chodí. „Bylo nám dvanáct ani jsme vlastně nevěděly, co to znamená s někým chodit,“ popisuje.

Petr měl 15letého bratra Pavla, hezkého kluka z Roudnice nad Labem, se kterým si začala psát Monika: „Pro nás to bylo jako sen – to, že se někomu líbíme a že nás někdo má rád,“ vysvětluje.

Propracovaná identita

Sourozenci Petr a Pavel ale reálně neexistovali. Jejich fotky predátor našel na internetu a vydával se za oba. Na Facebooku vytvořil i fiktivní profil jejich sestry, kamarádů a příbuzných:

„Měl to hrozně promakané – jeden a ten samý člověk si vytvořil plno profilů, vytvořil celou propracovanou rodinu. Ta si vzájemně psala na zeď Facebooku. Každý profil měl svoji minulost, svoje fotky z dětství…“

Predátor měl pokaždé jinou výmluvu, proč nemůže během videohovoru zrovna mluvit nebo ukázat svůj obličej.

Webkameru ani mikrofon si nikdy nezapínal

„Bylo to postupné. Měsíc jsme si psali. Chtěl třeba, abych se připojila na Skype a usmála se, ale on si webkameru nikdy nezapínal,“ popisuje Monika.

„Vždycky měl nějakou adekvátní výmluvu, abych mu jako 12letá holka věřila. Měl i vypnutý mikrofon – říkal, že ho má rozbitý, že mu do něj brácha Petr vylil limonádu a nemá zrovna peníze na opravu.“

Muž začal postupně dívku ovládat, stále víc a víc si chtěl psát o sexuálních tématech. „Říkal, že když půjdu spát, že ho nemám ráda. Tak jsem s ním třeba do 4 hodin do rána chatovala. Nechtěla jsem, aby byl na mě naštvaný. Pak jsem vstávala v 6 hodin do školy. Byla jsem pořád nemocná,“ vzpomíná studentka.

Viděl všechno v přímém přenosu

Po půl roce psaní se měla Monika s údajným Pavlem osobně sejít. Noc předtím to ale zjistila její matka a na schůzku ji nepustila. Predátor byl agresivní a začal Moniku vydírat přes choulostivé fotky, které si tajně pořizoval. Připojil se totiž tajně k její webkameře a všechno si nahrával.

„Zpětně jsem si uvědomila, že mi poslal odkaz, na který jsem klikla, a on se mi naboural do webkamery. Sledoval mě, kdykoli jsem měla na stole zapnutý počítač. Viděl, jak se tady převlékám, jak tady chodím nahá. Také viděl, jak se snažím začít s nějakým uspokojováním. Měl to všechno v přímém přenosu.“

Třicet obětí, tříletá podmínka

Pak Monika náhodou zjistila mužovo telefonní číslo a chvíli s ním mluvila. „Byl to po hlase starý pán, bylo to fakt nepříjemný. Ptala jsem se, proč to dělá, a on odpověděl, že ho to baví a že to bude dělat dál,“ popisuje prožitý šok.

Případ následně převzala policie. Zjistila, že stejný sexuální predátor s iniciálami P. G. komunikoval s více než 30 nezletilými dívkami. V roce 2014 dostal podmínku za tři trestné činy, které souvisejí s dětskou pornografií a ohrožováním výchovy dítěte.

[Cykle02]

Panuje mýtus, že jde o odpudivé starce. Predátoři často nejsou o moc starší než jejich oběti, varuje odborník na kyberbezpečnost (Rozhlas.cz, Veronika Hlaváčová, Anna Duchková)

Sexuální predátoři se dají rozdělit do dvou skupin. V první jsou muži, kteří si chtějí s dětmi on-line psát o sexuálních tématech a případně se před nimi uspokojují. Druhá skupina může být daleko společensky nebezpečnější – používají falešné profily, školáky vydírají intimními fotkami nebo je zvou na osobní schůzky. Na oba typy útočníků se dá až nebezpečně snadno narazit v nejrůznějších chatovacích místnostech nebo na sociálních sítích.

„Mám klasický Instagram a Messenger a občas používám Discord, ten je hlavně známý ve světě hráčů videoher,“ vyjmenovává žák deváté třídy Lukáš a potvrzuje, že si ho tam kdykoli mohou dohledat i cizí lidé.

Jeho spolužačka Michaela přidává ještě Facebook a aplikaci Snapchat, přes kterou se posílají fotky, a přiznává, že jí už přišly i intimní snímky od neznámých mužů: „Nebyly to normální fotky, ale sprosté fotky mužského přirození. Po těchto zážitcích šli tito lidi takzvaně do bloku, ale furt mi píšou další a další.“

Sex jako zboží

Vedoucí projektu E-bezpečí a vysokoškolský pedagog z Univerzity Palackého v Olomouci Kamil Kopecký vysvětluje, že posílání pornografie dětem je manipulační trik. Predátoři chtějí, aby si na sexuální obsah zvykly.

„Řada pachatelů posílá dětem intimní a pornografické materiály, aby zvýšili jejich toleranci vůči sexuálnímu obsahu. Protože dítě samo od sebe je vůči sexu citlivé. Když se s ním baví rodič nebo učitel, tak se stydí,“ vysvětluje.

Pachatelé se proto snaží udělat z citlivějších témat naprosto běžnou věc. „Pokud začnete dítě pravidelně masírovat pornografií, tak na jedné straně vzbudíte jeho zvědavost, ale na druhé straně začne dítě postupně akceptovat, že je běžné bavit se s dospělým člověkem, který mu nabízí porno.“

Přímý útok nebo rafinovaná past

Predátory lze rozdělit na dvě skupiny. Většina z nich není nebezpečná, odborníci jim říkají „masturbátoři“. Snaží se s dítětem rychle zkontaktovat, uspokojí se a přestanou komunikovat. „Používají masové tapetování. Osloví naráz stovky, možná tisíce dětí a čekají, které z nich zareaguje,“ popisuje Kopecký.

Zákeřnější predátoři používají falešné profily. Pachatel může předstírat, že je mladá dívka, která se nově přestěhovala do města a hledá kamarády. Jednou ze strategií, jak si získat důvěru dítěte, je podle Kamila Kopeckého takzvané zrcadlení, kdy pachatel přesně napodobuje to, co mu dítě říká.

Máme toho hodně společného…

„To mu třeba napíše, že je z Prahy a on reaguje, že je to náhoda, protože on taky. Pachatel se zeptá na oblíbená domácí zvířata a dítě odpoví, že má rádo psy. Na to opět řekne, že to je perfektní, protože on taky, a že psa dokonce má,“ nastiňuje.

Dítě začne predátorovi důvěřovat, protože má pocit, že mají společné zájmy a že si můžou sdělovat nejrůznější věci. Pachatel pak postupně na dítě tlačí, aby si psali tajně, s cílem izolovat ho od rodiny. Následovat můžou dárky – peníze, dobití kreditu, mobilní telefon, oblečení nebo počítačové hry. Za ně pak chce predátor intimní fotky nebo videa, přes které dítě vydírá.

Nikdy a s nikým

Kamil Kopecký přitom vyvrací mýtus, že pachatelé bývají pokaždé starší úlisní muži. Naopak, můžou to být i útočníci jen o něco starší než jejich oběti, jak dosvědčuje i zkušenost protagonistek dokumentu V síti. „Stále častěji narážíme na predátory, kteří jsou velice mladí, je jim třeba jen 18 nebo 20 let,“ upřesňuje expert.

Nejdůležitější choulostivé snímky nikdy s nikým nesdílet, zdůrazňuje Kopecký a varuje před jakýmikoli osobními schůzkami: „Takzvaní kybergroomeři se snaží dítě vylákat na schůzku. V Česku tyto děti často na schůzku opravdu dorazily. Kluci třeba uvěřili, že si píšou s dívkou, která se chce osobně seznámit.“

Stalker Zdeněk

Mladé chlapce kontaktoval přes internet také 60letý Zdeněk D., který je momentálně v detenčním ústavu v Opavě, odkud Radiožurnálu poslal svůj příběh. Je chorobný stalker, kterého přitahují dospívající kluci.

„Jsem homosexuál s efebofilní deviací. Kontaktoval jsem 23 chlapců na sociálních sítích a požadoval, co se nesmí – neustálý kontakt, erotické fotky a SMS. Nikdy nedošlo na sexuální zneužití. Vždycky jsem si jen představoval to, co by snad mohlo být. Pociťuji závislost na sextingu a stalkingu. Svoji velmi závažnou činnost jsem si prakticky neuvědomoval,“ píše v dopise.

Odborná pomoc je nutná

Pak ve vysílání Radiožurnálu slyšel informace o dokumentu V síti a rád by se na něj podíval. „Odvysílané příspěvky mi otevřely oči. Při potížích je potřeba se obrátit na odbornou pomoc psychologa, psychiatra nebo sexuologa,“ dodává.

V detenčním ústavu v Opavě, kam se umisťují osoby nebezpečné společnosti, je aktuálně asi 50 chovanců. Další pachatelé jsou v zabezpečovací detenci v Brně.

Většina mužů útočících na děti na internetu nemá žádnou sexuologickou diagnózu, potvrzuje sexuoložka (Rozhlas.cz, Veronika Hlaváčová, Anna Duchková)

Dokument V síti vyvrací stereotypní představu, že se budou muži chovat k dětské oběti manipulativně a promyšleně, konstatuje v rozhovoru pro Radiožurnál Renáta Androvičová, sexuoložka a neurovědkyně Národního ústavu duševního zdraví, která se celého projektu účastnila coby odborná konzultantka.

Tady v sexuologické laboratoři máte přístroje k měření sexuální vzrušivosti. Můžou odhalit například pedofilní sklony. Velká část mužů, kteří kontaktují děti na internetu, jsou ale sexuálně normální osoby. Jakou mají motivaci?

Ze zahraničních studií víme, že ve vzorku je asi 60 procent lidí, kteří by nedostali sexuologickou diagnózu. Jsou psychosexuálně normální a ideálním sexuálním objektem je pro ně dospělá žena. Ale v některých situacích, když se k ní nemohou dostat, použijí dívku jako náhradní objekt.

Jde například o muže, kteří dlouhodobě nemají partnerku. K vyhledávání velmi mladých dívek se můžou uchylovat také lidi s poruchami osobnosti, může tam být mentální retardace nebo rodinná patologie.

Může být důvodem i to, že psychosexuálně normální muže už nebaví dostupná pornografie?

Tohle téma není moc prozkoumané. Spíš bych řekla, že toto on-line kontaktování dětí nabízí prvek interaktivity nebo alespoň zárodku vztahovosti, což pornografie nenabízí. Tahle složka v ní chybí.

Musíme si uvědomit, že důležitou součástí lidské sexuality je mít pocit, že někdo chce vás konkrétně, že se o vás zajímá. Chcete mít pocit, že jste středobodem pozornosti. Tahle složka není dobře nahraditelná ani placenými chatovacími místnostmi, kde si muži píši s ženami, protože vědí, že ta dívka tam není jen pro ně.

Co zbývajících 40 procent lidí? Jakou motivaci kontaktovat děti má tahle část predátorů?

Tito lidé mají nějakou zvláštní sexuální preferenci. Je mezi nimi 5 procent lidí s pedofilní preferencí. Pak je tam část, která může vykazovat psychosexuální nezralost, infantilismus – kdy mozek muže nerozlišuje věkové kategorie objektů. Můžou tam být zastoupení exhibicionisti nebo lidé se sexuální agresí.

Jak moc jsou tito lidé společensky nebezpeční?

Pokud bychom se bavili o dokumentu V síti, tak tam se velká většina mužů chtěla jen ukázat nebo chtěla vidět nahotu a netlačila to dál. Nebyli agresivní, nechtěli dívku dál pronásledovat. Skutečně společensky velmi závažných případů, kdy se manipulovalo, vydíralo a vyhrožovalo, těch bylo minimum.

"Očekávala jsem sofistikované a velmi promyšlené metody manipulace a získávání důvěry dítěte, ale většinou to bylo přímočaré, explicitní jednání. Nic se nezakrývalo. Bylo jasné, o co mužům od začátku jde." - sexuoložka Renáta Androvičová o dokumentu V síti

Jaké jsou obvyklé sexuologické diagnózy opravdu nebezpečných jedinců?
Skutečně nebezpečné jsou diagnózy, kde je nějak důležitá sexuální agrese nebo násilí, sadismus. Třeba u pedofilie agresivita často vůbec není. To je chybný mýtus, došlo k nějakému zmatení pojmů. Pedofilie je psychiatrický pojem, znamená to nastavení sexuality, ne delikt. Zneužít dítě můžou lidi s nejrůznějšími sexuálními preferencemi.

Co dívky, které se před muži svlékají on-line? Jakou mají motivaci?

Musíme si uvědomit, že rizikovým věkem pro navazování těchto komunikací je doba, kdy začíná puberta a vzniká sexuální zvídavost. Provází ji touha navazovat první kontakty s osobami opačného pohlaví, možná už i nějaký zájem o navazování romantických vztahů.

Děti si můžou testovat své dovednosti na tomto poli. Případně chtějí navázat kontakt s dospělým, který není rodičovskou figurou. V tomto věku dochází k emancipaci od rodičů. Je to věk, kdy dívka začíná řešit svůj vzhled. Může být pro ni zajímavé a příjemné slyšet, že je krásná a že se nemusí bát toho, jak vypadá.

V jakém věku se dnes začínají dívky a kluci běžně zajímat o svou sexualitu?

Dělali jsme celonárodní průzkum a víme, že kolem 13. roku věku. U kluků malinko později.

Posouvá tuto hranici internet, který nabízí odpovědi na řadu otázek, případně porno obrázky, videa...?

Spíš bych řekla, že děti si začnou všímat těchto obsahů na internetu a začnou se jim věnovat systematičtěji až v době, kdy se sexualita ozve. Těžko říct, jestli to vede k nějakému zásadnímu zrychlení psychosexuálního vývoje. Třeba z posledních průzkumů víme, že věk prvního pohlavního styku nijak zásadně nepoklesl ani v dnešní internetové době, kdy je sexualita všudypřítomná. Jde tu pořád o věk kolem 17, 18 let.

Kdy a jak by podle vás měli rodiče s dětmi začít mluvit o sexu?

Toto by se mělo odvíjet od zájmu dětí o toto téma. Víme, že se to týká dvou základních období, a to předškolního věku a puberty. Právě v tomto období můžou přijít otázky na sexualitu.

Jak dítěti vysvětlit, že by nikomu cizímu nemělo posílat své intimní fotky?

Je dobré upozornit na dopady této komunikace. Říct: Je to tvoje intimita, a pokud to pošleš někomu, koho ani neznáš, je možné, že se to pak někde objeví. Tvoje soukromí uvidí lidé, u kterých nechceš, aby ho viděli. Není to známka špatné výchovy. Je to známka toho, že se dítě začíná zajímat o vztahy. Musí být ale poučeno o důsledcích sdílení.

Jak může sexuální predátor ovlivnit sexualitu dětí, které obtěžuje?

Myslím si, že to je velice individuální. Pro jedno dítě to může být šokující a zatěžující zkušenost, pro jiné stejná zkušenost nemusí znamenat vůbec nic. Neexistuje žádné zlaté pravidlo, které by říkalo, jak to dítě v jeho vývoji ovlivní.

Ví se, že předčasná sexualizace ve smyslu intenzivnějších zážitků není dobrá. Vývojové změny mají svůj vlastní rytmus a člověk potřebuje čas, aby rozvinul vlastní sexualitu. Aby vytvořil sexuální složku s partnerskou, aby získal sebevědomí, určitý pozitivní náhled na svoje tělo.

Toto všechno trvá určitou dobu. A když se přirozený rytmus nějak naruší a začne se tlačit do předčasných skoků, tak to není přirozené pro dospívající mozek. Může to ovlivnit vývojové procesy.

Můžete srovnat sexuální obtěžování dětí v dnešní internetové době a v době, kdy on-line sociální sítě a chaty neexistovaly?

Na toto existují dva základní názory. Ten první říká, že se aréna, která existovala dřív jen ve fyzickém světě, přesunula do on-line světa. Takže se lidé, kteří by i předtím kontaktovali dítě, přesunuli do on-linu a mají zjednodušený způsob kontaktu. Druhý názor říká, že on-line prostředí vytvořilo zcela novou arénu pro zcela nový typ pachatele.

Já si myslím, že pravda bude asi někde uprostřed.

Predátoři můžou u dětí rozvinout deprese, úzkosti i trauma, varuje psycholožka (Rozhlas.cz, Veronika Hlaváčová, Anna Duchková)

Pokud někdo náctileté vydírá, můžou mít velmi silné pocity, že jsou v absolutní pasti, ze které není cesta ven. Dítě se často uzavírá do sebe, přestává se vídat s kamarády a nezajímají ho koníčky, popisuje ředitelka Dětského krizového centra Zora Dušková varovné signály, které by žádný rodič neměl ignorovat.

Terapeutické místnosti v pražském Dětském krizovém centru připomínají spíš hernu. Děti se tu mají cítit dobře…

Terapeutické místnosti DKC jsou určené pro práci s dětmi mladšího věku, zhruba od školky do deseti let. Pracujeme s dětmi traumatizovanými. Je tu velké množství hraček, ale třeba i malé pískoviště. Máme tu domeček pro přehrávání rodinných situací, využíváme symboly ohrožení nebo naopak ochránce.

Nezisková organizace Dětské krizové centrum zřídila pro děti čelící nějakému online útoku a jejich rodiče nonstop linku s názvem Rizika kyberprostoru. Nejrůznější situace můžete konzultovat na telefonním čísle 778 510 510.

Celá terapie je založena na hře. Při ní totiž může dítě udělat cokoli – může vyjadřovat touhy a sny, může v ní ale taky přehrávat a odžívat si to, čemu bylo vystaveno. Záleží, jaké hračky dítě využije. Jestli symboly ohrožující, symboly zla jako třeba plastového aligátora, nebo naopak symboly obrany. Děti tady mají odložit veliký kus svých trápení.

Jaké jsou signály, že se dítě vnitřně necítí dobře?

Bohužel se setkáváme především s dětmi, které se vnitřně dobře necítí. Navíc z velké části to jsou děti, kterým trápení působí jejich nejbližší rodina. Řešíme případy fyzického a psychického týrání a také sexuálního násilí na dětech.

Chodí k vám i děti, které sexuálně zneužili internetoví predátoři?

Ano, i to je problematika, se kterou Dětské krizové centrum už mnoho let pracuje a na kterou se také snažíme dlouhodobě poukazovat jako na velké riziko pro dnešní děti. Případů postupně a dlouhodobě přibývá.

Z poslední doby si vybavím příběh 13leté dívenky, se kterou navázal přes sociální sítě kontakt muž, který se vydával za 15letého mladíka. Asi měsíc si s ní velmi intenzivně a mile chatoval. Pak na ni ale velice nátlakově a hrubě nastoupil s vydíracími praktikami a vynutil si osobní schůzku.

Takové případy jsou velmi nebezpečné. Dochází k nim bez vědomí rodičů, takže nikdo neví, že dítě vychází na schůzku s někým podezřelým. Důležité je říct, že sexuální atakování v kyberprostoru se netýká jen dívek. Podobnou měrou jsou ohrožení i chlapci, ale velmi často se na ně zapomíná.

Jak se na takové případy obtěžování dětí na internetu většinou přijde?

Bývá to velmi různé. Vždycky je tady možnost, že se dítě svěří svým rodičům, někomu blízkému, staršímu sourozenci nebo širší rodině. Ale leckdy je potřeba velmi citlivě odečítat změny toho, jak se dítě celkově projevuje – ať už v jeho chování, nebo v náladách.

Je dobré si všímat zlomových změn, kdy se dítě najednou začne chovat jinak – ztrácí zájem o kamarády, uzavírá se, je sklíčené. Najednou ho nebaví jeho zájmové aktivity, selhává ve škole a podobně. Je vždycky dobré přemýšlet o tom, co to spustilo. Tyhle změny nepřicházejí úplně samy od sebe. Všechno se nedá vysvětlit tím, že je to nastupující puberta.

Proč se někdy děti bojí svěřit se svým trápením rodičům a říct si o pomoc?

Tohle téma má mnoho různých úhlů pohledu a ve hře bude spousta faktorů. Zčásti to je věk dítěte, protože od určitého věku děti hledají oporu více ve vrstevnických vztazích. Ale bezesporu se na tom nemalou měrou podílí i to, že v rodinách se dneska vytrácí čas na povídání a sdílení.

Sami víme, jak je někdy těžké, když chceme tomu druhému říct něco, co je citlivé a choulostivé. Rodiče s dětmi o starostech velmi často nemluví, nevytvářejí prostor pro otázky typu: Pojď mně říct, co si prožil, jaký jsi měl den, co bylo ve škole, co jsi tam prožíval, jaké máš vztahy se spolužáky, co bylo fajn a co tě dneska zklamalo nebo rozmrzelo…

Může si to potom dítě kompenzovat na nějakých internetových chatech?

Samozřejmě ano. Na druhé straně může čekat někdo, kdo dítěti vyjadřuje porozumění, přijímá jeho sdělení a potvrzuje to, co chce dítě slyšet. To všechno mu pomůže velmi snadno vzbudit dojem důvěryhodné osoby.

Jakou roli hraje v komunikaci dítěte se starší osobou na internetu jeho přirozený pocit úcty a respektu ke starším? Dítě se svým způsobem obává dospělého odmítnout…

Může to být součást dynamiky jejich rozhovoru. Všimněte si, že predátoři také často přecházejí z jedné polohy do druhé. Chvíli jsou milí a laskaví, chvíli direktivní a velmi razantně požadují to, co chtějí. Pak jsou ale zase laskaví. A to je pro dítě velmi matoucí.

Pro dítě je těžké se takovéto autoritě vzepřít, vychází to z nerovného postavení dítěte proti dospělému. Internet zcela smíchal svět dětí a svět dospělých bez bariér, neexistuje tam předěl. A to je veliké riziko.

Jak se dítě cítí, když je v pasti predátora? Jak přemýšlí?

Je bezmocné a zranitelné, často velmi osamělé. Za dobu 28 let existence Dětského krizového centra zjišťujeme, že s těmi největšími starostmi děti zůstávají naprosto osamělé uprostřed davu lidí, a nad tím bychom se měli také zamyslet. Pocit bezmoci pak nahrává rozvoji duševních chorob. Je to ohromný stres, který může vyústit v traumatizaci dítěte. Mohou se u něj rozvinout depresivní a úzkostné poruchy.

Jak může internetový predátor ovlivnit psychiku a sexuální vývoj obtěžovaných dětí?

Jde o zneužití dítěte, které mívá dopad na jeho sebepojetí – na to, jak dítě nahlíží samo na sebe. Můžou tam být silné pocity viny, úzkosti, pocity ohrožení. Ta škála dopadu na dítě je velmi pestrá a dlouhodobá a to by si všichni predátoři měli uvědomit – že to není hra. Pro děti to je realita. Prostředí internetu pro ně není jiný časoprostor ani dimenze, která nemá dopad na jejich duši. Je to reálně probíhající zneužití dítěte k uspokojení potřeb predátora.

Kdy je ideální o nástrahách internetu s dětmi začít mluvit?

Ve chvíli, kdy se dítě začíná seznamovat s kyberprostorem. Nejlépe co nejdřív, jak je to možné. Od samého začátku by mělo dítě mít informace o tom, jaká existují rizika. Každému dítěti, které se začíná samostatně a bez přímé kontroly rodičů pohybovat v kyberprostoru, bych přála, aby s ním rodiče skutečně vedli dlouhé rozhovory o rizicích. Není řešení oddělit dítě od internetu, protože ten je dnes už nedílnou součástí našeho života. Přináší především spoustu pozitivních možností, ale potřebujeme dítě naučit identifikovat nebezpečí.

Jak dítěti vysvětlit, že by nikomu cizímu nemělo posílat své intimní fotky?

Určitě otevřeně. Je potřeba, aby dítě rozumělo, proč to nemá dělat. Aby bylo obeznámené s následky, které to může znamenat. Ve chvíli, kdy dítě jednou pošle svou intimní fotografii, stává se velmi snadno vydíratelným a často také vydírané je. Fotografie se může objevit kdekoli, a hlavně na internetu zůstane napořád. Bude tam i potom, co dítě vyroste a bude chtít navazovat vztahy, až si bude hledat zaměstnání nebo mít vlastní děti. To je hodně silný argument.

Jak má postupovat rodič, pokud odhalí konverzaci svého dítěte s někým cizím?

Otevřít toto téma s dítětem, nemůžeme to řešit bez něj. Vlastně by bylo dobré, kdyby občasná kontrola počítače byla součástí dohody rodičů a dětí. A to už od doby, kdy na sociální sítě teprve vstupují. Dohoda by měla znamenat to, že spolu sem tam projdou komunikaci, že se rodič na konverzace podívá a zjistí, jestli je dítě v bezpečí.

Měli by rodiče regulovat dětem přístup na internet?

Já bych to dětem přála, ale s nástupem chytrých telefonů to de facto přestalo být možné. Dříve se dalo regulovat, kdy dítě sedí u počítače. To jde dnes, kdy je internet v každém mobilu, už jen obtížně.

Někdy dítě dobrovolně pošle svoje intimní fotky, aby za ně dostalo od útočníka peníze, mobil nebo oblečení. Kde je chyba?

I to je vlastně posun v této problematice, se kterým se setkáváme. Některé děti se učí na těchto situacích profitovat. Najdou si to jako snadnou cestu k dárkům, penězům a jiným výhodám. Může se v tom odrážet rozpad hodnot v rodině, osamělost dítěte, nedostatek kontaktu s rodiči… Nebezpečí vidím i v tom, že to nabourává charakter dítěte.

Můžete srovnat sexuální obtěžování dětí v dnešní internetové době s tím, kdy on-line sociální sítě a chaty neexistovaly?
Jsem si jistá, že dnes to je mnohem častější fenomén, zaznamenává bezesporu obrovský nárůst. Hypoteticky bychom měli každé dítě, které se samostatně pohybuje v sociálních sítích, považovat za dítě ohrožené. Je za tím masovost a dostupnost cest, jak dítě v kyberprostoru kontaktovat.

Když predátor neuspěje u jednoho dítěte, může zkoušet další a další. Stovky denně. Nikdy nevíme, které dítě bylo atakováno. Dokument V síti velmi jasně ilustruje, jak často k tomu v kyberprostoru dochází.

Prvopachatel může dostat podmínku, někteří ale i 12letý žalář. Záleží na okolnostech, vysvětluje právník (Rozhlas.cz, Veronika Hlaváčová, Anna Duchková)

Ohrožování výchovy dítěte, sexuální nátlak nebo šíření pornografie. To jsou nejčastější trestné činy, kterými české právo klasifikuje jednání internetových sexuálních predátorů. Jak přísný soudní verdikt bude, záleží na tom, jestli jde dotyčnému určitý čin prokázat nebo jestli už byl v minulosti trestaný, objasňuje odborník na mravnostní kriminalitu Lukáš Bohuslav z Právnické fakulty Univerzity Karlovy.

Jsme v budově Právnické fakulty, na katedře trestního práva. Tady přednášíte studentům o trestné činnosti, která souvisí s obtěžováním dětí?

Ano, tady učíme studenty o trestných činech v sexuální oblasti jak v trestním právu, tak v kriminologii, pokud jde o mravnostní kriminalitu.

Jsou stávající zákony dostatečné? Můžete vyjmenovat situace, které jsou jednoznačně trestné a týkají se dětí mladších 15 let?

Myslím, že česká legislativa obsahuje dostatečně široké spektrum trestných činů, kterými jde postihovat závadné jednání vůči dětem mladším 15 let. Mezi ty nejzávažnější můžeme zařadit trestný čin znásilnění nebo trestný čin sexuálního nátlaku, jehož podstatou je to, že někdo na dítě tlačí, aby před ním třeba masturboval. Anebo je to trestný čin pohlavního zneužití, kdy dospělý pohlavně zneužije dítě mladší 15 let.

Je hodně trestných činů, které se můžou vztahovat na takzvané internetové sexuální predátory, kteří útočí na děti přes síť?

Takových je mnoho. Můžeme začít třeba od šíření pornografie přes trestný čin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií po ještě závažnější čin – zneužití dítěte k výrobě pornografie. Všechny tyto trestné činy můžou cílit i na internetové prostředí.

Postihuje legislativa tuto oblast mírně nebo přísně? Jaká je závažnost takových činů z právního hlediska?

Je potřeba podívat se na závažnost sexuálních trestných činů v rámci koncepce celého trestního zákoníku. Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti jsou jako takové považovány za jedny z nejzávažnějších vůbec, ale vždy záleží na konkrétní situaci. Určitě to není tak, že za každé protiprávní jednání v rozporu s normami trestního práva v sexuální oblasti putuje delikvent za mříže.

Trestní zákoník umožňuje uložit podmíněné tresty i za trestný čin znásilnění. To bude možná pro laika překvapivé – ne každé „klasické znásilnění“ znamená trest vězení. Na druhou stranu, pokud se bude jednat o nějakou organizovanou kriminalitu, kriminalitu komerční, pachatelům bude jistě hrozit trest odnětí svobody.

Zmíníte sazby?

Trestní zákoník umožňuje uložit vysoké trestní sazby, a to až 12 let v případě těch nejzávažnějších trestných činů. Ale pokud se jedná o prvopachatele, který se dopustí – jestli to tak můžu říct – méně závažného sexuálního deliktu, tak asi nelze předpokládat, že půjde ihned do vězení. Bude mu spíše uložen podmíněný nebo nějaký alternativní trest.

Co říkáte na sestřih z dokumentu V síti, kde se tři figurantky vydávají za 12 leté a kontaktují je starší muži?

Najdou se různí lidé. Já už jsem v této oblasti trochu cynik, asi mě to úplně nepřekvapilo. Myslím si, že by to mělo otevřít oči společnosti – rodičům, aby se více zajímali o své děti a o to, co dělají na internetu. Musíme vycházet z prevence v rodině.

Dopouští se něčeho muž, který v ukázce říká figurantce, jestli chce vidět jeho přirození?

Pokud zůstaneme u této konkrétní situace a zůstane jen u této otázky, tak si myslím, že to je maximálně nemravné, ale že samo o sobě to trestným činem není. Otázka ale může být položena i jinak. Pokud se zeptá a pak fotku přirození skutečně pošle, v takové chvíli se můžeme bavit o trestném činu šíření pornografie ze strany dospělého delikventa.

Muž v ukázce pak ale namířil svou webkameru přímo na svůj pohlavní úd…

Za takovéto situace se jedná o trestný čin šíření pornografie podle § 191 trestního zákoníku. Za to by měla být sazba až na dva roky.

A co online masturbace před dítětem?

Opět jde o šíření pornografie. Trestní zákoník je schopen v rámci tohoto trestného činu rozlišovat určité situace, ale je to stále stejný trestný čin.

Je hranice, co je, a co už není trestný čin, komplikovaná?

Určitě. Je potřeba se dívat na každou konkrétní situaci. Ne každý chat dospělého člověka s dítětem mladším 15 let na internetu bude trestným činem. Dokonce ne každé laškovné chatování nebo konverzace v sexuální oblasti bude nutně trestným činem. Ale samozřejmě pokud bude dospělá osoba ukazovat dítěti svoje přirození, bude požadovat zaslání fotek a bude dítě vydírat, tak se o trestnou činnost jednat bude.

Chtěl bych ještě poukázat na práci orgánů činných v trestním řízení. Pro ně není lehké tyto trestné činy prověřovat. Zvlášť ve chvíli, kdy se pachatelé skrývají za různými anonymními IP adresami, za krycími programy ze zahraničí a podobně. Vyšetřování může být velmi komplikované.

Sledujeme další střih ukázky filmu V síti. Muž dítě vyzývá, ať si sundá tričko. Jak tomu rozumět z právního pohledu?

Vždycky záleží na konkrétních okolnostech, ale domnívám se, že takovéto jednání může být trestným činem ohrožování výchovy dítěte nebo se může při určité intenzitě změnit v trestný čin účasti na pornografickém představení.

Jak se jako právník díváte na situaci, kdy muž žádá od dítěte nahé fotky?

Toto jednání je bezpochyby trestným činem. V závislosti na tom, zdali dítě fotky nebo videa zašle, rozlišujeme jednání ve stadiu pokusu nebo dokončené jednání. Z hlediska úmyslu pachatele se může jistě jednat o výrobu dětské pornografie či zneužití dítěte k výrobě pornografie. Sazby jsou v takovém případě relativně vysoké, konkrétně rok až pět let.

Co pro pachatele, v našem případě sexuálního predátora, znamená, že dostane „jen“ podmínku? Jaké jsou reálné dopady takového trestu na běžný život?

V prvé řadě to pro něj znamená, že po dobu trvání podmínky musí takzvaně sekat latinu. Když nebude a dopustí se jakéhokoli protiprávního jednání, tedy spáchá opět trestný čin, je velká šance, že mu bude podmíněný trest změněn na trest nepodmíněný. Nemusí k tomu ovšem dojít vždy. A to se týká i případů, kdy se pachatel dopustí trestného činu v jiné oblasti.

Na pachatele, kterému byl uložen podmíněný trest, se tedy kladou vyšší nároky než na obyčejného netrestaného člověka. A to má dopady i v praktickém životě. Ne každý zaměstnavatel vás nadšeně vezme do zaměstnání s tím, že máte v rejstříku trestů například trestný čin znásilnění.