Pedofil
Autor: Mária Blšáková
Vydání: 2020
Jazyk vydání: čeština
Filip Jaško, učiteľ s dlhoročnou praxou, je u žiakov aj v kolektíve obľúbený. Všetko sa zmení po tom, čo na školu príde anonym, v ktorom ho niekto obviňuje z pedofílie. Zo začiatku to považuje len za krutý žart, ale klebeta sa nabaľuje ako snehová guľa a postupne ho oberá o povesť, prácu i o zdravie.
Kniha Pedofil prináša zaujímavý pohľad na mužskú psychiku, aj na deštruktívny dopad spoločenského odsúdenia. Dokazuje, že aj muži sú zraniteľní a potrebujú podporu a pochopenie.
Autorka svojich čitateľov opäť presvedčí, že dokáže písať s ľahkosťou a nenásilným sarkastickým jazykom aj o ťažkých témach.
- zdroj popisku a obrázku:
https://www.databazeknih.cz/knihy/pedofil-423882
Subjektivní hodnocení: 2/5
Kniha stála v knihkupectví pouhých pár desítek korun, tudíž jsem předem předpokládal, že se nebude jednat o žádné veledílo a že pojem pedofil rozhodně nebude používaný ve správném významu. Kniha mě však překvapila – v prvé řadě se problematiky pedofilie (či spíše problematiky údajného zneužívání) týkala možná tak z 10 % svého obsahu, v druhé řadě se v ní vyskytovalo tolik nelogických věcí, že jsem se u ní někdy nasmál tak, jak kdyby se jednalo o komedii.
Vlastní recenze (obsahuje spoilery!)
V příběhu se setkáváme s Filipem Jaškem, učitelem na základní škole, který od mala chtěl být učitelem a má moc rád děti. Jemu samotnému již umřela žena a žije tudíž sám – udržuje však kontakty se svým synem Dominikem a svými dvěma vnoučaty – chlapcem Kamilem a holčičkou Eliškou. Ve škole je Filip velmi oblíbený – bylo mu i naznačeno, že by byl dobrým ředitelem, o toto místo však nestál a ponechal jej ředitelce Aleně.
Jednoho dne na procházce s vnoučaty zaslechne v lese Filip pláč – objeví ubrečeného Péťu, žáka z jejich školy, hned na to narazí do Péťova opilého otčíma, před nímž Péťa utíká. Dopadne na něj nepříjemný pocit. Začne se o Péťu zajímat. Tráví s ním čas, věnuje mu svou pozornost, ve škole ho i objímá. Pak jej zve i k sobě domů, kde si Péťa hraje s jeho psem. Filip se domnívá, že je Péťa doma svým otčímem psychicky týrán.
Jednoho dne si všimne, že se na něj sousedky dívají nějak divně. Ve škole si jej ředitelka Alena zavolá a sdělí mu, že do školy přišel anonym:
Vážená paní ředitelko,
ve vaší škole zaměstnáváte pedofila. Učitel Jaško nevhodným a společnosti neakceptovatelným způsobem projevuje přízeň jednomu ze svých žáků. Pokud s tím něco neuděláte, udělá to za vás někdo jiný. Věřím, že nestojíte o negativní publicitu, ale věřte, že něco takového slušní lidé tolerovat nebudou. Udělejte s tím něco.
- zdroj: Blšáková, M. (2020). Pedofil. Naše vojsko, s. 55.
Ředitelka Filipovi naznačí, že je jedno, čemu věří, ale že jde o pověst školy. Filip danou věc neřeší, předpokládá, že se to nějak přežene. Jednoho dne se u jeho domu objeví i otčím malého Péti, mrskne k němu koloběžkou, kterou Filip Péťovi dal, a označí jej za úchyla. Ani v té chvíli to Filip neřeší, dokonce se s tím nesvěří ani svému synovi. Jednoho dne jeden z žáků hodí po Filipovi botu a způsobí mu na hlavě tržné zranění. Pak jej označí za úchyla. Ani tehdy to Filip neřeší. Na vrata mu někdo začne psát hanebné nápisy, především slovo "pedofil". Ani tehdy to Filip neřeší, nezavolá na policii, nenastaví si kamery. Jenom vždycky přetře bránu, na které je to napsáno.
Napadení učitele botou je nakonec řešeno s rodiči daného studenta – Davida. Rodiče se Davida ale zastávají, že už se všude říká, že "je ve škole zahradníkem kozel". Ředitelka Filipovi naznačí, že by si měl "prodloužit prázdniny". Mezitím se malý Péťa dostává k psycholožce, kde vyplave na povrch jeho týrání. Chlapec zároveň vypoví, že pan učitel Jaško mu nic nedělal, jen že má zázračné objetí, které mu pomáhalo. Ve společnosti se pak vytvoří dvě skupiny – jedna Filipa označuje za pedofila, druhá doufá v sílu jeho zázračného objetí a otravují jej u domu se snahou o vlastní vyléčení. Hanebné nápisy se objevují na jeho vratech zhruba jednou až dvakrát týdně.
Ředitelce dojde další anonym. Filip se rozhodne ze školy podat výpověď. Od té chvíle se přestanou hanebné nápisy na jeho vratech objevovat. Bývalá kolegyně z práce nadhodí, že nápisy pravděpodobně inicioval Péťův otčím, který jednou přišel křičet i na ředitelku do školy. A tím, jak se o Péťa s rodinou odstěhoval, pravděpodobně skončily i ony nápisy.
Filipovi se znenadání začne zhoršovat zdravotní stav. Bývá zmatený, malátný, dokonce se kvůli tomu několikrát zraní. Lékaři nedokáží přijít na to, co je s ním špatně, dokonce se Filip považuje za hypochondra. Přestože nápisy na vratech skončily a ve škole už nepracuje, ze všech stran se vůči němu objevuje nevraživost. Jednoho dne mu zavolá žák David, ten, který jej trefil ve škole botou a zranil. Omluví se mu a řekne, že ví o tom, kdo mu psával ty nápisy na vrata. Filip ale odpoví, že už ví, kdo to byl (Péťův otec). David se ho ptá, co s tím hodlá dělat. Filip mu ale oznámí, že netouží po odplatě.
Jak se mu zhoršuje zdravotní stav, Filip v nemocnici zjistí, že trpí lymskou boreliózou, která způsobovala všechno jeho zdravotní trápení. Čeká ho několikaměsíční léčba antibiotiky.
(Pro dovysvětlení se nyní trochu odchýlím k méně podstatným osám příběhu.)
Přestože je Filipův příběh údajně hlavní osou příběhu, prokládá se mnohými bočními pasážemi, které se častokrát týkají Filipovy učitelské kolegyně Jany. Ta je velmi nespokojená, syn jí odjel do Austrálie a odmítá s ní většinu kontaktu. Nejdřív bydlí s násilnickým přítelem, který ji i bije, později ho z bytu vyhodí. Jana je do Filipa velmi zakoukaná, nerozhodí ji ani to, že byl obviněný z nevhodných kontaktů s dětmi. Velmi se o něj snaží, Filip ale odmítá cokoliv jiného, než přátelství. Po jednom neúspěšném pokusu o svedení se dohodnou, že budou skutečně přáteli. Filip je k ní však hodný a i v době, kdy už dávno pracuje v železářství (poté, co odešel ze školy), jí pomáhá s různými domácími pracemi, chodí s ní ven na procházky a je jí kamarádem.
Janina jediná pořádná kamaráda je kolegyně Hedvika, která spí s každým chlapem, který se okolo ocitne. Dlouhodobě svádí i Filipa, čímž leze Janě na nervy, ovšem jsou všechny její pokusy o svedení neúspěšné a Filip je velmi odolný.
Jak je o Filipovi rozšířena fáma, že jeho objetí je léčivé, zkontaktuje jej postarší dáma Marta, která má přání, jestli by se Filip nepokusil vyléčit zlomené srdce její dospělé dceři. Filip je hodně skeptický, přesto přijímá dceřinu fotku s její adresou napsanou za zadní straně. Když později Filip skončí v nemocnici s lymskou boreliózou, potká v nemocnici sestřičku, kterou je Dorota – dcera oné paní Marty. Postupně se s ní sblíží a jak se vyzdravuje, uvědomí si, že se do Doroty zamiloval. Dorota se tak stane častější součástí jeho života, setká se i s Janou, s níž začne být kamarádka.
Jednoho dne se jej ale Dorota začne stranit a v prostřihu vidíme, že jí bylo od kolegyně z oddělení řečeno, že Filip měl mít na škole problém s obtěžováním dětí. Odmítá pak s Filipem mluvit, ale je vidět, že na pozadí je ještě nějaký větší problém, o kterém odmítá Filipa informovat, a to i když se s ním posléze sejde, vyslechne si, jak to bylo s daným obviněním doopravdy a Jaškovi uvěří.
Mezi tím se na Filipa čím dál častěji obracejí rodiče dětí, aby jim je doučoval. K němu domů tak chodí několik žáků, kterým tímto způsobem pomůže zlepšit známky až o stupeň.
(Závěr obsahuje masivní spoilery v podobě odhalení pachatele anonymů.)
► Ukázat spoiler
Filipa si k sobě domů pozve Jana, která potřebuje pomoci s vymalováním kuchyně. Zatímco jde pak nakoupit, aby mohla jako vděk Filipovi uvařit oběd, poprosí jej, jestli by se jí nepodíval na počítač, který jí funguje zpomaleně. Filip se do toho pustí, hodlá vymazat přeplněný koš a všimne si smazané položky s nápisem "stížnost". Po otevření souboru zjistí, že Jana napsala několik anonymních stížností do nemocnice primáři, že je manželkou pacienta, kterého Dorota sexuálně v nemocnici obtěžovala – to je onen problém, s nímž se Dorota Filipovi nechtěla svěřit. Navíc Filip pozná, že anonymy jsou velmi podobné tomu, jaké přišly do jeho školy.
Jana se potichu vrátí domů a když vidí, co Jaško čte, praští ho lahví vína přes hlavu. V bytě je najde ředitelka Alena, která Jaška hledala a od studenta Davida se dozvěděla, že jednou viděl paní učitelku Janu, jak utíká od Filipova domu poté, co mu tam napsala na vrata hanebné nápisy. Když doma Filipa nenašla, vydala se k Janě. Po odemčení bytu domovníkem našla Filipa v tratolišti krve a Janu s podřezaným zápěstím. Jana byla převezena do nemocnice a posléze na psychiatrii.
Příběh končí tím, že Filipa Alena odprosí, že se za něj onehdy nepostavila a že by si přála, aby se k nim vrátil. Filip souhlasí, že od dalšího září začne znovu učit.
Hodnocení
Byť jsem vypověděl hlavní osu příběhu, pravdou je, že víc než údajné zneužití se tam řeší všechny věci okolo. Je to spíš takové rádoby detektivní drama, které vyjma úplného závěru nijak nepřekvapí. Občas jsem se v tom ztrácel, ale jinak se jednalo o takovou knihu s rychlým dějem (který je typický pro průměrné povídky na Wattpadu), kterou čtenář zvládne klidně za jeden večer a moc mu toho nedá. Co mi nejvíce vadilo, tak seznam blbostí, které se v knize objevovaly, že jsem se u toho smál a musel si aspoň některé poznačit.
Seznam blbostí
- Filip zjistí, že jeho žák je týrán. Je o tom přesvědčen. Evidentně však není edukován v tom, jak má jako podagog postupovat, protože to neřeší ani s vedením, ani s rodiči chlapce, ve skutečnosti ho nechá žít v prostředí, kde jej týrají, s pozdějším argumentem, že "ten, co úmyslně dělá zle, nepřestane jen proto, že mu někdo domluví" a že "nakonec by si to drobek i tak odskákal".
- Též tvrdí, že psychické týrání se špatně dokazuje (což je další argument, proč situaci chlapce neřešil ani s vedením školy, ani s rodiči, ani s OSPODem). Přitom později psycholožka hned z jednoho sezení zjistí, že chlapec je doma zásadním způsobem týrán.
- Situace zásadně týraného chlapce (jehož otčím by za to, co mu dělá, mohl jít podle psycholožky sedět) není řešena; žije se svými rodiči a je implikováno, že se všechno zametlo pod koberec.
- Filip si pozve žáka domů, aniž by to diskutoval s jeho rodiči nebo vedením školy.
- Objetí se bere jako něco podezřelého. Byla autorka někdy na základce, aby věděla, že studenti své učitele sem tam skutečně objímají? Neumím si představit situaci, kde by toto bylo bráno jako usvědčující důkaz čehokoliv.
- O tom, že je Filip údajně pedofil, ví dřív sousedky a děti ve škole než samotný Filip nebo učitelé. Vedení se to dozví z anonymu. Odkud se to dozvěděli všichni ostatní? Usoudili všichni nezávisle na sobě z jednoho objetí u tělocvičny, že je učitel úchylák?
- Žák zraní učitele do krve a není to nijak řešeno.
- Tahání tohoto žáka učitelkou za ucho. V kterémže jsme století? Asi v tomto, protože v příběhu je prezidentkou Slovenska Čaputová. Podle pedagogických technik to ale vůbec nejde poznat.
- Je podezření na zneužívání dítěte, řeší to vedení školy, je povolán psycholog, ví o tom celá obec, ale nikdo nezavolá policii. Zajímavý postup.
- O tom, co řekl chlapec psychologovi, se dozví hned celá obec. Jak? Netuším.
- Na základě výpovědi chlapce psychologovi začnou hory lidí prosit Filipa o objetí.
- Filipovi někdo každý týden píše jednou až dvakrát na vrata, že je pedofil a zneužívá děti, ale Filip to nenahlásí na policii, ani si nenainstaluje kamery.
- Doporučení ředitelky, aby si Filip "prodloužil prázdniny", přestože chlapec uvedl, že se nic nestalo a nic nebylo nikým prokázáno.
- Anonym hodí zprávu pro ředitelku na rohožku jejího bytu. Nikomu z postav příběhu není divné, že anonym ví, kde ředitelka bydlí?
- Z nemocnice Filipa pustí s ránou na hlavě ošetřenou tak, že mu z ní trčí nitě a je nezakrytá jakoukoli gázou. Nejsem zdravotník, ale...
- Hromada lékařů nezjistí, že má Filip boreliózu, ani přes četné testy, dokud vyloženě nezkolabuje.
- Student David mu zavolá, že ví, kdo mu píše sprostoty na vrata. Filip si to nenechá říct.
- Filip je úplně v pohodě s tím, že nikdo nedojde spravedlnosti, protože "netouží po odplatě, ani po omluvě".
- Filip přijde do nemocnice, je dezorientovaný, lékař prohlásí, že by si jej tam nejraději nechal na oddělení a napojil na infuzi, ale nemůže, "protože mají své postupy".
- "Ten, kdo nemá účet na Face, neexistuje," prohlásí mladík v nemocnici. Čaputová je na prezidentském křesle od půlky roku 2019. V té době spíš už "kdo nemá Instagram a WhatsApp, neexistuje", ale dejme tomu.
- Celá obec se má údajně dívat na Filipa zpatra, kdovíproč, když se nic neřešilo, přesto k němu rodiče posílají děti na doučování.
- Nikdo se nediví, že Filip – údajný predátor, o kterém se i v nemocnici ví, že měl obtěžovat děti – má co chvíle dům plný cizích dětí.
- Filip prohlásí, že si nemůže nechat za doučování platit, "jinak by ho úřady kleply po prstech". Prosím?
- Sestra v nemocnici o Jaškovi prohlásí, že "měl skapat na mor někde v base".
- Vymalování kuchyně, kdy se všechno má stihnout za jeden den i s vyschnutím. V jednu chvíli malují, v druhou chvíli už stěhují skříň ke stěně. No jasně.
- Používání Zlatých stránek v roce 2019.
- Schopnost Doroty zvracet či brečet v reakci na pár řečených vět.
- Jedna z učitelek je šíleně promiskuitní, sexuálně svádí i dělníky před školou všem na očích, nikomu to nepřijde ani trochu divné.
- Ředitelka přijme na pozici školníka člověka, co od pohledu vypadá jako rozklepaný alkoholik a co týral jednu učitelku ze sboru.
- Tato učitelka se vůbec vůči ředitelce neohradí, že to není dobrý nápad.
Z uvedeného vyplývá, že knížku na čtení moc nedoporučuji (určitě ne, pokud vás nějak víc zajímá problematika pedofilie nebo i problematika nepravdivého nařčení ze zneužívání dítěte). Celá ta situace mi přijde velmi nerealisticky vymyšlená i popsaná ze všech možných úhlů. Jediné, co knihu zachraňuje, tak ten zvrat na konci knihy při odhalení pachatele, který jsem nečekal a upřímně mě překvapil.
Na oddech a jednovečerní pobavení dobré. Jen lidi, kteří neví, jak některé postupy vypadají a jak vypadají reakce na různorodá odhalení, může příběh zbytečně vyděsit.
