Zahájení projektu Parafilik

[Kasz]

Dnes vyšla tisková zpráva Národního ústavu duševního zdraví o zahájení preventivního projektu Parafilik. Její znění zde uvádím, včetně originálního zdroje v PDF:

Projekt Parafilik pomůže s primární prevencí i se zvládáním odlišné sexuální preference (NÚDZ.cz)

Sexuální násilí na dětech a ženách je podle nedávné meta-analýzy celosvětové evidence výrazně rozšířeno: 19-20 % dívek a 8 % chlapců mladších 18 let zažilo nějakou formu sexuálního zneužívání. Ve společnosti často panuje představa, že se sexuálního násilí dopouštějí výhradně jedinci s nějakou parafilní preferencí, jako je například pedofilie nebo patologická sexuální agrese. Tak tomu ale není. Současná data ukazují, že významná část sexuálních deliktů není spáchána lidmi s parafilní preferencí. Naopak se zdá, že přestože lidí s parafilní preferencí je v populaci nezanedbatelné množství, většina z nich se protiprávního sexuálního jednání zřejmě nikdy nedopustí. Předsudky, které ve společnosti panují, ovšem lidem s parafilií výrazně znesnadňují, aby se se svou sexualitou vyrovnali. V Národním ústavu duševního zdraví proto startuje projekt Parafilik, který má pomoci popsanou situaci změnit.

Většina parafiliků se delikventního jednání nikdy nedopustí
„Slovem parafilik se označují lidé, kteří mají silné preference pro neobvyklé sexuální objekty (například při pedofilii se jedná o zaměření na osoby v prepubertálním období, při hebe/efebofilii jde o zaměření na osoby v pubertálním období) anebo pro neobvyklé sexuální aktivity, které často zahrnují nějakou formu nesouhlasu ze strany sexuálního objektu či přímo násilí při sexu (například sexuální sadismus, patologická sexuální agrese či exhibicionismus),“ vysvětluje Mgr. Kateřina Klapilová, Ph.D., vedoucí Laboratoře evoluční sexuologie a psychopatologie Národního ústavu duševního zdraví. Příčiny a mechanismy vzniku parafilií nejsou dosud přesně známy, odborníci se však shodují na tom, že s dispozicí k parafilii se daný člověk již narodí.

Pedofilie se v Česku vyskytuje přibližně u 0,3 % populace, hebe/efebofilie u 1,6 %, sexuální sadismus u 1,9 %, patologická sexuální agrese u procenta populace a preference znehybnění partnera u 3,6 %. Mezi parafiliky převažují muži, ale parafilie se mohou vyskytovat i u žen. Odborníkům se svěří jen velmi malá část těchto osob. „Podle našich výzkumů drtivá většina osob s parafilií sama ze své iniciativy nikdy nenavštívila odborníka. Velká část z nich se přitom nikdy nedopustí delikventního jednání. Se svou sexualitou se snaží vyrovnávat sami, ale často jim působí výrazné potíže. Trápí je sociální izolace, silná stigmatizace ze strany společnosti i blízkých osob, mají problémy v partnerském a rodinném životě, depresivní a úzkostné symptomy, objevují se u nich i suicidální tendence, problematické je samozřejmě i samotné zvládání parafilních sexuálních tužeb v mezích zákona. Péči odborníků by uvítali, ale nevidí pro sebe v současném systému prostor. Do péče zdravotnického systému se dostávají zejména ti parafilici, kteří svou sexualitu nezvládnou a spáchají sexuální delikt,“ vysvětluje doktorka Klapilová.

Obdobné programy se v zahraničí osvědčily
Zatímco většina programů zaměřených na prevenci sexuálního násilí cílí na péči o oběti či restrikci lidí, kteří se takových deliktů dopustili, projekt Parafilik je v Česku unikátní tím, že se zaměřuje na intervenci ještě předtím, než k sexuálnímu deliktu dojde. Cílem je nabídnout anonymní poradenství a terapii pro sebeidentifikující parafiliky, a snížit tak pravděpodobnost sexuální delikvence a zvýšit well- being a psychické zdraví u těchto osob.

V zahraničí, například v Německu, Velké Británii, Kanadě či Švédsku podobné programy úspěšně fungují. Právě německý program, který spolupracuje i s českým týmem doktorky Klapilové, již pomohl více než tisíci lidí. „Projekt Parafilik potrvá 42 měsíců a během této doby platforma tuzemských i zahraničních expertů vytvoří odborný program primární intervence. Jeho efektivita bude vyhodnocena výzkumným týmem NUDZ. Součástí plánované intervence bude i spuštění anonymní on-line poradny. To je plánováno na začátek roku 2020, první zájemci do kontaktních programů budou přijímáni ke konci prvního roku projektu,“ uzavírá doktorka Klapilová.

Další články se objevily zatím ve dvou médiích, informace čerpají právě z tiskové zprávy, takže již uvádím pouze odkazy:

• Lidé s neobvyklými sexuálními preferencemi málokdy hledají pomoc (Českénoviny.cz)
• Neobvyklé sexuální preference? Češi vyhledají pomoc málokdy, NÚDZ spustil projekt Parafilik (Eurozpravy.cz)

[Silesia]

za mě jsem zvědav jak si projekt získá důvěru uživatelů a co nabídne. Myslím, že bude muset poměrně hodně zaručovat anonymitu a hlavně pokud chtějí spustit on line poradnu.

[Fx100d]

První pracovní schůze a zahájení projektu Parafilik

Přítomni byli: Prof. MUDr. Jiří Horáček, Ph.D., FCMA (NÚDZ); Prof. MUDr. Pavel Mohr, Ph.D. (NÚDZ); MUDr. Martin Holý, MBA (PNB, PS ČLS JEP); Prof. Doc. MUDr. Zlatko Pastor Ph.D. (FN Motol); Ing. Kamila Lindauerová (PČR); Mgr. Klára Laurenčíková (ČOSIV); JUDr. Petr Zeman, Ph.D., MBA (PNB); Prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D. (NÚDZ, 1. LF UK); Mgr. Kateřina Klapilová, Ph.D. se svým týmem; Mgr. Karel Žák, náš spolupracovník; A nakonec já jako zástupce cílové komunity bez titulů.

Nebudu zde popisovat kdo co a jak řekl, jen souhrnně popíši, o co se jednalo a jaké byly reakce. V úvodu nám Kateřina Klapilová představila projekt a jaké jsou jeho cíle. Pak jsme se vzájemně představili a pohovořili krátce, co od projektu jako účastníci očekáváme. Pak začalo první kolo přednášek, které měli účastníci připraveny. Skoro v každé z těchto řečí zaznívalo, že parafilik není automaticky pachatel deliktu. Dost se řešily otázky statistik, např. kolik procent pachatelů je zároveň parafilní. Bohužel, odpověď na tyto otázky nikdo z přítomných nevěděl. Ani zástupci policie ani kriminalistů nemají statistiky, ze kterých by se tato skutečnost dala vyčíst. Jediná možnost by byla u každého takového případu nahlédnout do spisu. Ale i Ing. Kamila Lindauerová od policie řekla, že ji samotnou za její praxi překvapovalo, že pachatelé sexuálních deliktů jsou parafiliky v menšině. Z této debaty o statistikách vyplynulo, že nikdo vlastně neví, o jak početnou skupinu lidí v populaci jde, ani kolik z nich je nekriminální. Upozorňuji, že se nejednalo pouze o pedofily a hebefily, ale i sexuální agresory nebo sadisty, na které projekt také míří.

Také se vyskytla diskuze, zda už samotný název Parafilik, není zvolen nevhodně. V lékařské praxi se říká například osoba s postižením, nikoliv postižený, protože takové oslovení již vede ke stigmatizaci. Do této diskuze jsem se také zapojil a upozornil jsem přítomné, že v naší komunitě se označujeme za pedofily zcela běžně. Samozřejmě jsem dodal, že i tací se najdou, kteří to slovo nemají rádi, ale u většiny z nás není problémem ani tak to slovo, jako jeho vnímání společností. Vymýšlení nových slov nebo označení nemá samo o sobě význam, protože časem prostě i to nové slovo nebo označení veřejnost překroutí do negativní konotace. Z tohoto pohledu vnímám název projektu jako vhodný.

Také se zde řešilo téma lékařské tajemství vs oznamovací povinnost. Tedy to, zda sexuolog který při svém povolání zjistí, že pacient například zneužívá dítě, zda to musí hlásit, či ne. Lékař samozřejmě nemá nahlašovací povinnost, ale má povinnost takové jednání přerušit. Jinými slovy tedy sexuolog, který se dozví o starším činu, ve kterém pacient již nepokračuje, nemusí to hlásit, ale dozví li se, že k takovému jednání u pacienta dochází, nemá moc jiných možností tomu zabránit jinak, než nahlášením. I s těmito problémy se bude projekt potýkat.

Také se zde řešilo téma, jak může parafilikům pomoci současný systém zdravotní péče. Z přednášky pana Weisse vyplynulo, že psychoterapie by měla být hlavní součástí léčby, ale při rozhovorech na toto téma si byla spousta přítomných vědoma, že v praxi se užívá spíše medikace a psychoterapie je z kapacitních důvodů sexuologů prakticky nulová a když už probíhá, tak je zdlouhavá a neúčinná, když má lékař na pacienta půl hodiny jednou měsíčně.

Tak to je jen takový hrubý výcuc toho, co se zde řešilo. Těch témat bylo mnoho a ke každému se vyjádřilo více lidí. V budoucnu se ještě setkáme s lidmi z podobných projektů v zahraničí, kteří by nám měli poskytnout poznatky z jejich projektů. Pokud se zde chcete vyjádřit k výše zmíněným tématům, nebo se na něco zeptat, máte zde prostor. Jakoukoliv připomínku, nebo nápad mohu v příštím setkání prezentovat a nadhodit jako téma do dikuze.

[Hebeš]

Také se zde řešilo téma lékařské tajemství vs oznamovací povinnost. Tedy to, zda sexuolog který při svém povolání zjistí, že pacient například zneužívá dítě, zda to musí hlásit, či ne. Lékař samozřejmě nemá nahlašovací povinnost, ale má povinnost takové jednání přerušit. Jinými slovy tedy sexuolog, který se dozví o starším činu, ve kterém pacient již nepokračuje, nemusí to hlásit, ale dozví li se, že k takovému jednání u pacienta dochází, nemá moc jiných možností tomu zabránit jinak, než nahlášením. I s těmito problémy se bude projekt potýkat.

Jen bych doplnil, že podle § 368 trestního zákona platí povinnost oznámit již spáchaný trestný čin Zneužití dítěte k výrobě pornografie.

[Fx100d]

Hebeši,

v té debatě byl zmíněn pouze trestný čin zneužití dítěte. A nebylo účelem debaty vyjmenovat všechny trestné činny, kterých se projekt může týkat, ale upozornit, že podobné problémy bude v budoucnu projekt řešit.