Čerstvé zážitky z Asie

Nezávazná diskuze o čemkoliv, co se nehodí jinam.
Uživatelský avatar
Dreamer
Člen skupiny ČEPEK
Bydliště: Všude možně
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 2
ve věku do: 12
Výkřik do tmy: Nemiluju holčičky, protože jsem pedofil. Jsem pedofil, protože miluju holčičky.
Příspěvky: 1165
Dal: 1491 poděkování
Dostal: 663 poděkování

Re: Čerstvé zážitky z Asie

Nový příspěvek od Dreamer »

Jeden méně příjemný, o ochraně dětí a boji proti pedofilům:

Před dvěma třemi lety jsme byli s dcerou v Singapuru a navštívili jsme Gardens by the Bay. Mají tam takové veliké veřejné vodní dětské hřiště. Protiskluzový změkčený povrch s možná stovkou fontánek. Děti tam běhají sem a tam, cákají na sebe vodu, dospělí na ně dohlíží ze zastíněné větrané terasy nebo přilehlé kavárny, někteří blbnou s dětmi. Bylo to tam moc fajn.

Tehdy jsme tam byli svědky zvláštní scény, kdy nějaký hlídač prohlížel obsah zrcadlovky staršímu pánovi, a myslím, že ho nakonec vyprovodili. Litoval jsem ho, mohl to být jen turista, co si fotil flóru a faunu, amatérský fotograf, co fotil kdeco, a nebo někdo, kdo si prostě fotil děti pro radost. Jak to bylo netuším, ale bylo mi za něj trapně.

No, nedávno nám zbyl v Singapuru zase jeden volný půlden, a dcera chtěla právě tam. Manželka byla pro, tak jsme vyrazili.

Změnilo se to tam k nepoznání. Všechny přístupové cesty zatarasené, provoz pěších ze všech stran sveden do jedné úzké lajny. Na konci lajny starší paní a povídá, že prý tam nemůžeme, protože “tam pouští jen dospělé s dětmi”. Ostatní mají smolíka. “Cože?” Ukazuju na dceru. “Kolik jí je?” Odpovím. Paní zaváhá, ale nakonec nás pustí, je vcelku empatická.

O pár metrů dál se ale scéna opakuje, tentokrát nás zastaví dvě slečny, a že prý tam bez dítěte do 8 let nemůžeme. Odpovím, že dcera se chová na 3, ukážu na ceduli hned vedle, která říká, že “tato část hřiště je určena pro děti BEZ doprovodu od 5 do 12 let, a dám jí najevo, že se obrátit rozhodně nehodláme. Chvíli blbě čumí, pak řekne “okay” a je to.

Kavárna vedle sprch je zavřená. U vchodu do převlíkáren visí cedule, že vstoupit mohou jen děti a vstup dospělým je STRIKTNĚ zakázán. Převlékáme se na záchodě. Lavičky kolem hřiště zmizely, zakládáme tak tábor na vzdálenější zastíněné terase, kde poslušně sedí dalších asi 10 rodičů. Na hřišti je skoro mrtvo.

Dcera tam odmítá jít sama. Po chvíli neúspěšného přesvědčování jdu s ní. V táboře hlídačů zavládne panika a já čekám, že budu vykázán. Nestane se tak, ale na zádech neustále cítím 2 nebo 3 páry očí. Všimnu si, že ještě jeden další tatínek byl odvážný a hraje si na hřišti s dcerou. Přesto máme já i manželka ze všeho velmi nepříjemný pocit, dceru to nebaví a po půl hodině se rozhodneme odejít.

A to je celý příběh, jak se z příjemného rodinného koutku stalo místo, kde se rodiče bojí hrát si s vlastními dětmi. Pokrok nezastavíš.