Gabriel Svoboda píše: ↑pátek 12. 7. 2019, 21:27:54
Já jsem si to doteď úplně neuvědomoval, ale ten spor o psaní či nepsaní článků o pedofilii má i česko-slovenský rozměr. Aktuálně je to tak, že Češi si udělali propagační výlet do slovenských novin a zaseli vítr, ale bouři sklízet nebudou, před tou se schovají zase zpátky do bezpečí na západ od Beskyd a naši bratia si to budou muset vyžrat sami. Situace na Slovensku je zkrátka trochu jiná, slovenská společnost není připravená na vše, na co je připravená ta česká, a nejsem si jistý, jestli to my Češi chápeme. Tak si říkám, jestli bychom příště o takových propagačních výletech neměli nechat předem rozhodnout slovenské členy komunity. Pokud se mýlím a situace na Slovensku jiná není, tak je to jedině dobře, ale včasnou konzultací se Slováky nic nezkazíme.
13. června přišel do redakce email od pana redaktora Cupríka, který se ptal po kontaktu na daniela.liddela, kterého se pokoušel kontaktovat i přímo, ale neúspěšně. O den později jsem panu redaktorovi odepsal, že daniel.liddel není delší dobu aktivní. Pan redaktor měl samozřejmě primárně zájem o někoho ze Slovenska, proto jsem ještě ten den šel na chat, kde jsem napsal dotaz, zda by někdo neměl zájem poskytnout panu redaktorovi rozhovor. Jeden z přítomných Slováků reagoval pozitivně - předal jsem mu tedy kontakt na pana redaktora, jemuž jsem napsal, že jsem se pokusil někoho sehnat, ale že nevím, zda se ozve. Pro případ, že by se neozval, jsem nabídl možnost rozhovoru se mnou. Deset dní se nedělo nic, říkal jsem si – super, asi se toho komunitní kolega ujal, aspoň ve slovenských novinách vyjde článek a já budu mít klid, protože o mě už stejně bylo napsáno článků víc než dost a v podstatě se moje myšlenky jen opakují. Jenže 24. června mi k mému překvapení přišel dlouhý email s velkým množstvím otázek. Říkal jsem si, že to tedy s největší pravděpodobností znamená, že pana redaktora z nějakého důvodu komunitní kolega nekontaktoval, a proto jsem sedl a po několika hodinách jsem na všechny otázky podrobně a dle svého nejlepšího vědomí a svědomí odpověděl. Po asi týdnu mi přišly ještě nějaké další doplňující otázky, na které jsem odpověděl ještě týž den, to už bylo týden před článkem. No a pak už 8. července vyšel článek, resp. již v neděli večer 7. července.
Čili klidně a velmi rád bych se propagačního výletu na slovenské území vzdal ve prospěch slovenského kolegy, jenže zřejmě z časového nebo jiného důvodu tento slovenský kolega se nakonec rozhovoru nezúčastnil. Je pravda, že od dob daniela.liddela není mezi Slováky zde v komunitě nikdo srovnatelně průbojný, kdo by se v nějaké osvětové práci více činil - sděloval to, co sděloval i daniel.liddel, tedy to, co sám cítí, a jaká je pravda o pedofilii. Ono to není nic snadného a hlavně - člověk jde sám na trh s vlastními pocity už jen tím, že komunikuje s někým externím - s nějakým novinářem, kterého nezná a o kterém předem neví, jaké má úmysly.
Slovenskou ani českou společnost nikdo nikdy na nic nepřipravoval, jakékoliv osobní webové stránky, které jsme si v minulosti jako pedofilové vytvářeli, nebyly jakkoliv uzpůsobené tomu, zda jsou Češi nebo Slováci více nebo méně připraveni ke sdělení pravdy.
Cíle našeho webu a tedy Československé pedofilní komunity máme napsané černé na bílém v jednom z hlavních odkazů na úvodní stránce webu. Dovolím si citovat na tomto místě jejich plné znění:
Naším cílem je především poskytnutí informací o pedofilii mladým lidem na počátku puberty, kteří zjišťují, že je sexuálně přitahují děti nebo mladiství. Chceme těmto lidem pomoci se s jejich menšinově zaměřenou sexualitou smířit a přizpůsobit se společnosti tak, aby byli sami se sebou spokojeni, aniž by porušovali společenské normy nebo dokonce zákon. Poskytujeme jim své osobní životní příběhy a zkušenosti a dáváme jim tím nejen důkaz a příklad, že je možné žít spokojený život a nikomu neubližovat, ale v některých případech i varování a ukázku toho, jak to dopadne, když svou sexualitu nezvládnou. V naléhavých případech můžeme těmto lidem pomoci domluvit i návštěvu u sexuologa. Prostřednictvím Poradny je též možné vznést anonymní dotaz vybraným sexuologům.
Druhým naším cílem je informování široké veřejnosti o tom, kdo je to pedofil a co je pedofilie. Tyto pojmy jsou totiž ve společnosti stále zaměňovány se sexuálním zneužíváním děti, popřípadě s jinou trestnou činností. Snažíme se o šíření správného významu pojmu pedofilie, jak byl vnímán ve svém původním významu.
Tyto cíle Československá pedofilní komunita deklaruje od svého založení písemně na hlavní stránce webu v sekci O nás. Pokud bychom měli čekat na chvíli, až budou lidé připraveni přijmout pravdu, tak se toho taky nemusíme nikdy dočkat. Osvěta je o tom, že sdělím širokému množství lidí pravdivou informaci o nějakém jevu, o kterém je tato široká veřejnost informována nepřesně nebo mylně. Jak píše Allein ve svém příspěvku – to chcete čekat 10, 20, 50, 100, 300, nebo 1000 let na to, až Češi nebo Slováci budou připraveni přijmout informaci, která je pravdivá? Kolik generací “nových” pedofilů si vezmeme na svědomí tím, že o té pravdě nebudeme mluvit?
Pokud bych já sám napsal jakémukoliv redaktorovi v České nebo Slovenské republice o tom, jestli nechce napsat článek o pedofilii, tak mi ani neodpoví. A když mě kontaktuje redaktor sám a chce napsat článek, a ne ledajaký článek, ale pravdivý článek o pedofilii – takový, že co jsem mu odpověděl, to do textu článku opravdu zařadil, takového redaktora mám po domluvě se členy komunity odmítnout slovy “promiňte, ale Češi nebo Slováci ještě nejsou připraveni na to slyšet pravdu a nám by to mohlo uškodit, protože lidé by některé z nás díky těm pravdivým informacím mohli například s určitou větší mírou pravděpodobnosti odhalit”?
Naše cíle jsou ale stanovené zcela jasně – poskytnout informace o pedofilii mladým lidem a informovat širokou veřejnost o tom, co je to pedofilie. Články v deníku SME oba cíle bezezbytku naplňují.
Mato píše: ↑pátek 12. 7. 2019, 22:57:25Čo sa týka konkrétne pedofílie, tak Slováci sa boja. Boja sa nepoznaného a zo strachu a opatrnosti jednajú tak, ako vidíme- trestné oznámenia, nenávisť, pohoršenie, ignorácia a absolútna neakceptácia. Ešte dlho to nebude iné a v oblasti pedofílie, kde je základ slova "pedo" už vôbec nie.
A to má být důvod k tomu, abych o tom, co cítím, mlčel? Mlčením něčeho dosáhnu?
Mato píše: ↑pátek 12. 7. 2019, 22:57:25Kasz: Z tvojho názoru však vyplýva, že potrebujeme osloviť tých, ktorí v sebe majú potenciál nás pochopiť. Pýtam sa, prečo? Prečo potrebujeme pochopenie od čo najviac ľudí, ideálne tých potencionálnych, aby nás pochopili? Nestačí každému pedofilovi, aby mal zopár ľudí okolo seba, ktorí chápu a akceptujú? Potrebuje každého 10teho človeka v Česku a na Slovensku? Prečo?
Vždycky mi neskutečně vadilo, že se různě v médiích, na internetu, v televizi píše a mluví o pedofilech a o tom, co cítí, tak, že jim nejde o nic jiného než o sex s dětmi, že dítě vnímají pouze jako cíl svého sexuální ho pudu, že je u nich velké riziko toho, že pokud budou v blízkosti dětí, dřív nebo později selžou a že by se v každém případě měli dětem vyhýbat, měli by se každopádně léčit, brát prášky na potlačení pudu, mnoho lidí pak v diskuzích vyjadřovalo názor, že by pedofilové měli být povinně kastrováni, nebo ještě lépe vyhlazeni ze světa. Teď v
jednom slovenském článku zazněl názor, že pedofilie vzniká defektem mozku v prenatálním vývoji, takže by nebylo špatné - až budeme umět takovou vadu detekovat - doporučit matce ukončení těhotenství.
Vždycky se mě tato a podobná slova a podobné výkřiky zcela neinformovaných lidí bytostně dotýkaly. Ti lidé nám veřejně křivdí. Ač se většina z nás k dětem nikdy takto nechovala, jsme všichni do jednoho vykresleni jako ti nejhorší úchyláci. Podsouvají nám pocity i úmysly. Tobě to nevadí?
Mě to vadí. Protože sami nejlépe víme, co k dětem cítíme, jak je vnímáme a že je to úplně jinak, než jak si to ti lidé myslí. Pokud mi něco vadí, mám to nechat být? K čemu mi bude 10 mých přátel, kteří mě pochopí, když všichni ostatní lidé budou vyjadřovat k mé osobě nenávist? Jak se mi bude v takové společnosti žít? Jaká je pravděpodobnost, že najdu 10 přátel, kteří mě pochopí, když jim nikdo neřekne ani ty nejzákladnější informace. Mám je pak těm svým jednotlivcům neustále dokola vysvětlovat a čekat (někdy i roky), než mě pochopí? A mezitím zažívat ty hrozné pocity strachu z odsouzení? Není lepší říct informace široké mase lidí, abychom měli větší pravděpodobnost, že když se někomu svěříme, daný člověk už bude něco vědět a bude menší riziko, že nás odsoudí z nedostatku informací?
Mato píše: ↑pátek 12. 7. 2019, 22:57:25Nemôže snáď pedofil dnes pracovať ako učiteľ, doktor, vychovávateľ, či iné povolanie zamerané na deti? Môže a nie je nutné, aby svet vedel, čo skrýva vnútri. Potrebuje tých pár ľudí, ale nepotrebuje celý svet...
Pracovat s dětmi může. Ale proč by měl neustále žít ve strachu z toho, co když to na něm bude poznat? Ani nevíš, jak je pro mě psychicky osvěžující, když jsem se mohl svěřit mnoha lidem včetně několika osobám v práci. Nemusím se před těmi lidmi přetvařovat a mimo jiné s nimi mohu téma pedofilie kdykoliv otevřít, také je dobré, když všechno ví, mohou mě lépe sledovat, a kdybych snad se měl k dětem chovat jakkoliv nevhodně, nebo by se k nim nějaký náznak zpětné vazby v tomto smyslu dostal od rodičů nebo dětí samotných, ihned by mi to mohli říct a já si příště dám větší pozor a i jen náznaku jakéhokoliv nevhodného chování se vystříhám.
Tím, že pravdivé informace sdělíme všem lidem, můžeme dosáhnout větší šance pochopení nejenom v případě, kdy se svěřujeme blízkým jednotlivcům, ale též větší šance na obecné pochopení od lidí, od rodičů, ale i od samotných dětí, z nichž se mnohé v dospělosti mohou rozpomenout na toho skvělého vedoucího kroužku či učitele... a všichni ti si kdesi možná i podvědomě budou říkat - to je možná ten “hodný” pedofil, který dokázal své erotické zaměření přetavit v dobro pro děti. Možná, protože nejspíš to o sobě nikde nebude veřejně rozhlašovat. Bude žít tu “skrytou” lásku k dětem, o které píšeš.
Mato píše: ↑pátek 12. 7. 2019, 22:57:25Je zbytočné kričať na všetky svetové strany, že nie sme na vine, pretože oni to už nebudú vidieť inak, nechcú. Najlepší boj je postarať sa o vlastných tak, že prioritne zameráme osvetu k novým a starým pedofilom, naučíme ich žiť túto lásku, dáme im zmysel a hĺbku a vykoreníme, alebo aspoň znížime sexuálne zneužívanie. Ale k tomu nám nepomôže osveta ľudí, ktorých sa pedofília netýkala a netýka. Nebudú chcieť poznať pravdu, nenúťme im ju. Radšej pred nimi pedofíliu schovajme a nenávisť sa časom vytratí.
Nemůžu s tebou souhlasit, zbytečné to není. Pokud si pravdu necháme jen pro sebe, budeme zažívat my, ale i všechny další generace nových pedofilů pořád to stejné utrpení a křivdy, o kterých jsem výše psal.
Mato píše: ↑pátek 12. 7. 2019, 22:57:25Sme.sk a iným denníkom a celkovo tejto mediálnej oblasti určite nejde o dobro pedofilov či pedofílie ako takej. Ide o zaujímavosť, čitateľnosť, vojnu (skrytú popularitu). Je to provokačný bulvár. Nebuďme naivní a nemyslíme si, že nám chcú pomôcť. Nechcú.
Pokud šlo deníku SME pouze o čtenost a sledovanost, proč by publikovali článek, který byl pravdivý? Zvýšit čtenost a sledovanost se dá i mnoha jinými způsoby a zrovna bulvár to většinou dělá tak, že si informace domýšlí a realitu zkresluje. Nevěřím tomu, že by deník SME v případě pondělních článků o pedofilii měl jako jediný cíl zvýšit čtenost a sledovanost právě tím že napíše pravdivé informace o pedofilii. V úterý mě totiž kontaktovala matka Zuzany Kovačič Hanzelové a mimo jiné mi připomenula, že kdysi v jistém dnes již neexistujícím diskusním fóru vystupovala pod přezdívkou, se kterou jsme debatovali o pedofilii. Vždy vyjadřovala pochopení pro naši situaci a věcně s námi diskutovala. Psala, že je pro ni a pro její dceru náročné snášet ty útoky, které článek vyvolal, že čím je starší, tím má víc a víc pocit, že lidé hloupnou. Na základě tohoto jejího sdělení si tedy nemyslím, že hlavní cíl článku deníku SME byl takový, jako o něm píšeš.
Mato píše: ↑pátek 12. 7. 2019, 22:57:25Je príliš naivné myslieť si, že po toľkej špine, ktorú právom/neprávom hodili na pedofilov a pedofíliu, sa niečo zmení k lepšiemu. Straťme sa spred očí sveta, obetujme naše životy službe deťom a nenávisť časom vymizne sama.
Neviem ako v Česku, ale na Slovensku je takáto popularizácia akurát zničujúca a nielen nás, ale aj rozdeľuje národ a zvyšuje nenávisť...
V jakém smyslu je pro tebe “popularizace” pedofilie zničující? Jak se tě to konkrétně dotýká, když jsi přece ten “skrytý pedofil”, který miluje děti v tichosti a tajnosti? Pokud nebudeme šířit pravdu, pak nás ta lež a nenávist jednou zničí. Protože když nebude mít žádného protivníka, bude silnější a vyhraje.
Mato píše: ↑pátek 12. 7. 2019, 16:02:58Tim píše: ↑pátek 12. 7. 2019, 13:12:45No, po osobním rozhovoru... Kolik z nás jde s pravdou ven a to jen mezi nejužší kruh přátel?? Tímhle tempem by se ta osvěta šířila delší dobu než co ty vládli habsburkove.
Ale to neznamená, že sa musíš priznať, že to je tvoj problém. Napríklad vstúpiš do rozhovoru s tým, že: si o tom niekde čítal, počul, jeden kamoš spomínal, poznáš niekoho takého atď. Áno, trvalo by to podstatne dlhšie, ale bolo by to kvalitné a mimo to, normálni ľudia osvetu nepotrebujú, nechcú ju.
Souhlasím s Timem. Většině lidí ve svém okolí vlastně lžeme - hrajeme si na přetvářku, protože se bojíme, aby je náhodou nenapadlo, že naše vřelé vztahy k dětem jsou způsobeny naší odlišnou sexuální orientací. Jen několika lidem můžeme říct celou pravdu. Někteří z nás ale nemají nikoho, komu by mohly celou pravdu odhalit. Tobě nevadí žít celý život v této lži a přetvářce? Mě ano.
Že někdo nedokáže přijmout pravdu, neznamená, že mu tu pravdu nemám sdělovat. Nenávist sama od sebe nezmizí, za pravdu je třeba bojovat. Ale to již pomalu opakuji slova, kterými jsem končil svůj předchozí příspěvek.