Dokument o zneužívání na internetu "V síti" (crowdfunding)

Herečka z dokumentu V síti se proslavila pansexualitou: Chce se jen zviditelnit, není to normální, hřmí diváci (Expres.cz)

Herečka Tereza Těžká (25) se více než účastí v dokumentu V síti, kde pomáhala „lovit“ pedofily a sexuální predátory, proslavila tím, že žije ve vztahu pěti lidí. I když je vdaná, s manželem mají i další partnery a navzájem se tolerují. Téma polyamorie a pansexuality doslova převálcovalo původní záměr, a sice informovat o zneužívání dětí na internetu. Místo aby vyprávěla o účasti v tomto projektu, zvou si ji na rozhovory kvůli netradičnímu sexuálnímu životu. A diváci se bouří.

Jméno herečky Terezy Těžké si spíše spojíte s netradičním partnerským vztahem, kdy miluje dohromady pět lidí a s nimi na střídačku i žije. O své sexualitě a polyamorním vztahu, což je u nás dost neobvyklé a moc se o tom nemluví, začala šířit osvětu, místo aby se věnovala tématu, které měla více zviditelnit, tedy zneužívání dětí na internetu.

Pro média začala být zajímavější jen tato herečka s neobvyklým stylem života, protože Češi nejsou na takovou otevřenost ohledně odchylek od normálu zvyklí, proto zcela zastínila původní záměr dokumentu.

Což se nelíbí fanouškům dokumentu V síti.

„Ona se chce jen zviditelnit, vždyť nemluví o ničem jiném než o tom netradičním soužití, které mi nepřijde normální. Pořád jsou s ní rozhovory o tomto tématu a doslova asi zapomněla, čím se doopravdy proslavila,“ píše na Facebooku jedna z divaček.

A není sama. I další lidé si myslí, že to byl od Terezy záměr, jak na sebe více upozornit. Vždyť další dvě herečky, které musely komunikovat přes internet se sexuálními predátory a předstírat, že je jim dvanáct let, jsou upozaděny. Není o nich slyšet, protože Těžká je svým bohémským přístupem k životu převálcovala.

„Ať si každý dělá, co chce, ale už mám dost toho, jak ve všech médiích pořád jen vypráví o svých několika vztazích, přitom více zajímavější byla její role V síti coby holka obtěžována muži. Proč se toho jen nedrží?“ ptá se další.

Možná to herečka nemyslela špatně, pro noviny je asi zajímavější téma pansexuality a polyamorie než pedofilní jednání, proto Tereza neustále čelí otázkám na to, jak to má doma v posteli.

Na druhou stranu je pravda, že sama o tom nemusela vůbec začínat mluvit. Spíše se měla nadále věnovat roli holčičky, která byla zneužívaná, aby toto téma dostala více do povědomí veřejnosti, a ne propagovat sexuální „rozlétanost“.

Cykle02 píše: ↑pátek 19. 3. 2021, 7:27:41 Dokument V síti odhalil šokující pravdu. Praktiky pedofilů jsou šílené, varuje spoluautor

Do podvědomí veřejnosti se s kolegou Vítem Klusákem vryli kontroverzním reality show Český sen. Je také producentem s šokujícím odhalením o pedofilem V síti a autorem i spoluautorem dalších zajímavých dokumentů. Zároveň je zakládajícím členem Institutu dokumentárního filmu. Dalším hostem Face To Face byl kameraman, režisér a producent Filip Remunda.

Již bylo zveřejněno na YT, post

Email:

Dobrý den. Jistě mi dáte ze pravdu, že vkládat někomu do úst něco, co neřekl, je neslušné. Že je neslušné lhát. A že je neslušné hanět nějakou skupinu lidí. To vše jste dokázali titulkem "Dokument V síti odhalil šokující pravdu. Praktiky pedofilů jsou šílené, varuje spoluautor". Pan Remunda toto v rozohovru neřekl, a jediný, kdo mluvil o pedofilech, byl váš redaktor. Trošku se mi nechce věřit, že někdo, kdo vede rozhovor se spoluautorem nějakého díla, toto ani nezhlédne, nebo si o něm ani nezhlédne jiné rozhovory. Jinak by se nutně musel dozvědět, že jestli dokumentární film V síti nese nějaké sdělení, tak to, že dotyční sexuální predátoři v drtivé většině nebyli pedofilové. A takovýto titulek, ještě od společnosti Seznam, která to doupě predátorů provozovala, zavání odváděním pozornosti. Popisek videa ani nemá smysl komentovat "Je také producentem s šokujícím odhalením o pedofilem V síti".

Cykle02, člen ČEPEK

Vít Klusák o filmu V síti a děsivé statistice zkušeností nezletilých na internetu (YouTube, Nejen o IT světě s Karlem Divišem)

Z průzkumu e-bezpeci.cz, kterého se zúčastnilo 27 tisíc českých dětí vyplynulo, že 41 % obdrželo prostřednictvím internetu od neznámé osoby nevhodné fotografie. "Vlastní natáčení filmu V síti nás šokovalo ještě víc", říká Vít Klusák. Dokument se stal inspirací i pro další tvůrce například v Kanadě či Německu.

Režisér Vít Klusák: Kvůli filmu V Síti se nás predátoři pokusili vydírat jen jednou (Flowee, Jaromír Hasoň)

S režisérem, dokumentaristou a čerstvým držitelem čerstvého Českého lva jsme v podcastu mluvili nejen o predátorech na sítích, ale i o predátorech v naší společnosti

S režisérem dokumentárního filmu V Síti Vítem Klusákem jsme mluvili den po premiéře tohoto úspěšného snímku v České televizi. Zajímalo nás, jaké má snímek do dnešního dne od své premiéry v roce 2020 konsekvence pro své protagonisty, zda se predátoři, kteří loví nezletilé na síti, snažili uvedení filmu nějak zabránit, a v jaké fázi jsou různá řízení s nimi. Ptali jsme se také na to, co chystá Vít Klusák nyní a zda se se současnou vládou z pandemie někdy úspěšně dostaneme a co si z ní (kromě následků na těle a na duši) můžeme odnést. Víta Klusáka se ptal bývalý sportovní redaktor České televize Karel Diviš, který je zároveň i jedním ze zakladatelů IT společnosti IDC-softwarehouse.

Nedávno jste získal i se spoluautorkou filmu Barborou Chalupovou a celým týmem Českého lva za dokumentární film roku 2020. Čekali jste takový úspěch? Nebo v jaké fázi tvorby filmu se dá takový úspěch očekávat?

Já si s touhle otázkou popravdě nevím moc rady. Já, když dělám filmy, tak v tu chvíli nepřemýšlím nad festivaly a oceněními. Spíš se zabývám tím, aby to nebylo blbý, aby to lidem něco řeklo, abychom na něco, co chceme sdělit, nezapomněli.

To, co to pak doprovází, ten zájem a úspěch, je přidaná hodnota, ale nad ní nepřemýšlíte, dokud na film první diváci nepřijdou. A když už pak zase tušíte, že jste na nějakou cenu nominovaný, tak si říkáte, že radši nebudete doufat, abyste nebyl zklamán.

Všechny filmy, co točíte, v lidech každopádně vzbuzují nějaké emoce. Ať už to byl Český sen s fiktivním nákupním centrem, nebo dokument o Andreji Babišovi Matrix AB. Jsou ty nápady a náměty vždycky záměrně kontroverzní?

Já bych se dopustil nejdřív lehké korekce u toho Českého snu, že šlo o nějaký falešný hypermarket. Nám v tomhle případě nešlo o to někoho někam nahnat, i když o tom filmu takto někteří novináři mluví. Nám šlo spíš o to zkoumat, jak funguje úspěšná reklamní kampaň. Jak se to vlastně dělá, aby se podařilo lidi zblbnout a oni uvěřili, že zrovna tenhle produkt nebo služba je to nejlepší na celém světě, a vydali se za tím produktem, ačkoli ten produkt vlastně neexistuje. A dělají to proto, že ta reklama je vlastně podstatnější než ta věc, na kterou odkazuje.

My jsme si založili falešné profily, lezli jsme s nimi na ty různé platformy a mysleli jsme si, že nás během pár dnů osloví pár mužů. Jenomže během pár hodin jich nás olovilo 86.

Ty samotné nápady se každopádně schází různě. To, co si nakonec vybereme, jako byl třeba s Filipem Remundou onen Český sen, tak to je téma, které vám z ničeho nic brnkne o nos jako v Popelce oříšek, a člověk se pak rozhodne, že s tím tématem stráví určitý čas. Ono je to totiž zároveň i docela závazný rozhodnutí. Ta tvorba filmu V síti, když do toho zahrneme i dobu shánění financí a celou realizaci, trvala vlastně tři roky. Aby se člověk rozhodl, že s tím tématem stráví takovou dobu, tak pro to musí mít mohutnou motivaci.

Byli jste už před natáčením přesvědčení, že ty predátory na síti nakonec ulovíte? Nebo to byl risk?

On je to u dokumentárního filmu vždycky risk. Nemáte závazný scénář, netušíte, co která postava přinese, točíte v úterý a už nevíte, co se bude dít ve středu. Zároveň jsme si pár věcí dopředu ověřit mohli. My jsme zaprvé znali naprosto znepokojivé statistiky o tom, co se na těch sítích odehrává, protože v rámci Palackého univerzity probíhá takový celkem důsledný projekt e-bezpečí.cz. A tam právě zpracovávají i data, jak se nezletilí a děti chovají na českém internetu. Z průzkumu, kterého se účastnilo 27 tisíc dětí, vyplynulo, že se s tímhle fenoménem predátorství potkaly desítky procent dětí. Třetina dětí tak třeba zažila, že před nimi někdo masturboval prostřednictvím videohovoru. Jednačtyřicet procent dětí zažilo, že jim někdo cizí poslal pornografickou fotku, a tak dále.

VÍT KLUSÁK (1980)
Tvůrce a režisér dokumentárních filmů se do povědomí diváků dostal spolu s Filipem Remundou už svým prvním celovečerním filmem Český sen, jehož základem byla kampaň na neexistující supermarket. Principu mystifikace se věnuje i nadále, tématicky se drží celospolečenských fenoménů (bulvár, extrémismus, Andrej Babiš atd). Za snímek V síti, který měl premiéru v roce 2020, získal spolu s režisérkou Barborou Chalupovou a celým týmem v březnu 2021 cenu Českého lva za nejlepší dokumentární film.

Opírali jsme se o ta data, takže jsme věděli, že ty děti na síti jsou a že jsou tam taky ti predátoři. A zároveň jsme to sami testovali. My jsme si s Bárou Chalupovou založili falešné profily, lezli jsme s nimi na ty různé platformy a mysleli jsme si, že nás během pár dnů osloví pár mužů. Jenomže během pár hodin jich nás olovilo 86, takže jsme v tu chvíli věděli, že jsme narazili na něco šílenýho.

Princip toho filmu asi všichni známe, přece jen měl premiéru už před rokem. Dá se ale říct, kam se posunuly ty mikropříběhy těch protagonistů? Byla tam i trestná oznámení a podobně...

Těch příběhů je celá řada a hromada. Mohli bychom se bavit o těch mužích, kteří uvízli v síti policejního vyšetřování. Těch je k dnešnímu datu dvaapadesát, plus jedna žena. V osmi případech už dokonce proběhly soudy. Někteří ti pánové už jsou odsouzení, některým byly zabavené počítače a mobily. Někde běží proces odvolání...

Vyhrožovali vám ti predátoři někdy osobně?

Že by mi v pravém slova smyslu vyhrožovali, to ne, akorát jeden ten muž vzkazoval přes svého advokáta, že pakliže se objeví ve filmu, tak že se s námi bude soudit. Že prý jsme vstoupili do jeho osobnostních práv a že ho snad poškozujeme. My jsme neustoupili a on v tom filmu vystupuje. A nic se nedělo, žádná žaloba nepřilétla.

Jak je vlastně to, co se děje po filmu, pro vás důležité? Sledujete tu dohru kauz nějak zásadně?

Ona je tam kromě toho policejního sledování a vyšetřování i řada příběhů, kdy se nám ozývají jak rodiče, tak děti. Píšou nám, že v tom problému třeba zrovna lítají, že třeba někdo někomu poslal nahatou fotografii a že si i díky tomu filmu v rodině třeba o tomhle aktuálně pozdvihnutém tématu promluvili, takže se to odhalilo. A to jsou věci, které nás těší, protože vidíme, že se to nějak pozitivně odráží v realitě. Že to téma přerostlo ten film a že ten vzkaz někde někomu pomohl.

Co říká Vít Klusák na to, že německá televizní stanice RTL formát filmu V Síti v podstatě okopírovala, aniž by se tvůrců na něco ptala? Co dalšího tým dokumentaristy chystá? A jaký má Vít Klusák aktuálně vztah se svým "skorošvagrem" a marketingovým expertem Andreje Babiše Markem Prchalem? Poslechněte si na FlashCast.cz.

Odhalovala sexuální predátory, teď sleduje sňatky homosexuálů. Společnost je odvážnější než poslanci, říká Chalupová (CzechCrunch, Ondřej Holzman)

Když dotočí dokument, obvykle se jí nestává, že by se o něm ještě rok poté živě debatovalo. Ostatně to bývá výsadou jen hrstky těch nejzářivějších velkofilmů, ale režisérce Barboře Chalupové a jejímu kolegovi Vítu Klusákovi se povedlo mezi ně zařadit. Jejich dokument V síti ve společnosti zásadně zarezonoval, vyšplhal se na čelo hitparád a pořád je předmětem diskuzí. Sama Chalupová už ale nyní finišuje svůj další projekt, v němž opět otevře diskutované celospolečenské téma.

Celovečerní dokumentární film V síti o zneužívání dětí na internetu začal relativně nenápadně na crowdfundingové platformě Hithit, kde nakonec získal od diváků přes tři miliony korun. Snaha o zviditelnění dosud spíše tabuizovaného tématu se dvojici režisérů povedla na výbornou – V síti se stal prvním dokumentem v historii, který v českých kinech porazil všechny filmy, a lidé začali o sexuálních predátorech na internetu mluvit.

Dopad stominutového snímku, v němž se tři dospělé herečky, jimž je domnělých dvanáct let, přihlašují na sociální sítě a internetové seznamky, dokonce donutil tuzemskou internetovou jedničku Seznam zavřít kdysi velmi populární portál Lidé.cz. Z něj už sice mnoho uživatelů přešlo například na Facebook a další sociální sítě, ale právě zmínění sexuální predátoři na něm stále ve velkém fungovali.

Režisérka nyní ve velkém rozhovoru pro CzechCrunch přiznává, že si tak velký dopad nejprve nedokázali představit. „Na začátku jsme opravdu chtěli to téma hlavně ukázat,“ říká Chalupová. Když si ale v rámci rešerše založili profil, který se vydával za velmi mladou nezletilou dívku, a okamžitě měli řadu reakcí od starších mužů, bylo jasné, že to celé bude mnohem větší.

Sedmadvacetiletá dokumentaristka se již nicméně po veleúspěšném roce s projektem V síti, díky kterému se objevila v žebříčku Innovators 20, společném projektu CzechCrunche a Hospodářských novin, v němž jsme hledali osobnosti, jež byly v roce 2020 zdrojem největších inovací s touhou měnit nejen Česko, upíná ke svému dalšímu snímku.

Jelikož jde opět o dokument, který se zabývá celospolečenským tématem – a na takový není snadné sehnat peníze –, zamířila s ním Chalupová znovu na Hithit. Na dokumentární tragikomedii Zákony lásky o snaze prosadit v Česku stejnopohlavní manželství vybrala za necelý měsíc přes 650 tisíc korun a čím více peněz se v posledních dnech ještě vybere, tím větší šance je také na zajištění zahraniční distribuce.

V rozhovoru pro CzechCrunch hovoří filmová režisérka a scenáristka o bezprecedentním úspěchu V síti, o tom, proč sama nemá profil na žádné sociální síti, a také popisuje, proč si do svých dokumentů vybírá tak ožehavá témata, jako jsou právě sexuální predátoři či manželství homosexuálů.

Máme něco přes rok po premiéře dokumentu V síti. Jeho dopad byl obrovský, sledovanost bořila žebříčky. Jak to hodnotíte?

My jsme na začátku opravdu chtěli to téma hlavně ukázat, protože jsme byli konsternovaní statistikami, z nichž některé říkaly, že například 22 procent dětí vidí někoho online před sebou masturbovat. To je prostě šílené číslo. Šli jsme do toho, protože jsme chtěli rozkopnout tomu tématu dveře.

„Po pěti hodinách od založení profilu na Lidé.cz nás někdo pozval na parkoviště jednoho supermarketu.“

Pozitivní dopady teď po roce každopádně můžeme vidět i statisticky. Organizace, které s námi spolupracovaly, říkají, že nyní za nimi chodí mnohem více rodičů i dětí a že se o tom už nebojí tolik mluvit. Spolupracovníci z Národního ústavu duševního zdraví nám zase sdělili, že za nimi již přišlo několik lidí, kteří děti na internetu obtěžovali a chtějí se léčit.

Odkryli jste tím tedy nějaké společenské tabu?

Ano, dříve to bylo považované za malichernost, protože se přece nestalo nic doopravdy, bylo to „jen“ online. Děti se nesvěřovaly rodičům, případně rodiče to nechodili hlásit na policii. Natočili jsme zároveň i edukativní verzi pro školy a spoustu doplňujících materiálů, které slouží jako nějaká prevence, jak předejít tomu, aby se takové věci vůbec děly.

Velká část celého dokumentu se odehrává na seznamce Lidé.cz, kterou nakonec i v reakci na vaši tvorbu její provozovatel Seznam po 23 letech zavřel. Věděli jste, že právě tam se takové věci dějí?

Z rešeršní zkušenosti, kdy jsme si s kolegou zkušebně založili profil mladé dívky, jsme toto věděli. Právě na Lidé.cz se nám v podstatě okamžitě ozvalo několik desítek můžu, přičemž někteří se před námi začali okamžitě uspokojovat, i když jsme měli vypnutou kameru. Ani si nemohli být jistí, že na druhé straně opravdu sedí mladá dívka, přesto do toho šli.

Neskončilo to jen u toho a po pěti hodinách od založení profilu na Lidé.cz nás někdo pozval na parkoviště jednoho supermarketu. Tehdy jsme si ještě říkali, že to snad není možné, ale jeli jsme tam, a když jsme viděli, že tam ten člověk stojí, tak nám došlo, že se takové věci skutečně budou dít. Při samotném natáčení filmu jsme se ale přihlašovali i jinde, nejen na Lidé.cz, z největší části například na Facebooku.

Dokázala jste si představit, že díky svému dokumentu Lidé.cz pomůžete zavřít?

Vnitřně jsme si přála, aby s tím začali něco dělat. Pokud nejsou schopní odstraňovat všechny nevhodné příspěvky a nějak to kontrolovat, což je pochopitelně těžké, je to problém. Všechny podobné seznamky a servery fungují díky tomu, že je na nich reklama, takže je pro jejich provozovatele důležité, aby se na nich něco dělo, ale je potřeba se o to prostředí starat. A to je složité, pokud na to člověk nemá nebo nevynakládá dostatek prostředků.

Změnil dokument V síti nějak váš pohled na fungování na internetu?

U mě osobně se toho příliš nezměnilo, já sama ostatně ani žádnou sociální síť nepoužívám, ale překvapilo mě, že lidé netušili, jak snadno lze soukromí nabourat. Překvapila mě také iluze rodičů, kteří si myslí, že pokud je dítě zavřené doma a není na diskotéce, nemůže se nic stát. Rodiče by měli mít mnohem lepší přehled o tom, co jejich děti na sítích dělají. V mobilu by měl mít každý rodič stažené aplikace, které používají jeho děti, aby s nimi držel krok a pochopil, jak fungují.

Vy jste opravdu nikdy nepoužívala žádnou sociální síť?

Kvůli štábu jsem si jen založila Facebook, abych mohla komunikovat přes Messenger. Nikdy jsem se ale nikde jinde neregistrovala, nikam jsem nenahrávala svou fotku ani nesdílela polohu. Nemám potřebu něco o sobě sdílet se světem, soukromí je pro mě vysoká hodnota. Soukromé účty nemám žádné, ale v poslední době přemýšlím, zda bych si neměla přeci jen založit profesní účet, kde bych mohla ukazovat svou tvorbu.

Když zmiňujete svou tvorbu, tak vedle dokumentu o sexuálních predátorech točíte například o lidech, kteří si myslí, že je Země placatá, a aktuálně připravujete snímek o manželství homosexuálů. To nejsou úplně mainstreamová témata. Čím vás přitahují?

Každý z těch námětů ke mně přišel jinou cestou. Například plochozemce teď zpracovávám do vícero děl, je to mnohdy fascinující pohled do toho, jak někteří lidé přemýšlí. Obecně mě zajímají témata, která považuji za důležitá, ale jsou poněkud zapadlá. V roce 2016 jsem napsala scénář k dokumentu, který se zabýval digitální stopou. Nikdo mi na něj nedal peníze, protože to tehdy nikomu nepřišlo jako závažné, ale dnes už by to možná bylo jinak. Baví mě také témata spojená s dopady internetu, proto mě ostatně Vít Klusák oslovil k dokumentu V síti.

Takže byť třeba nemáte profily na sociálních sítích, technologie vás baví?

Technologie mě fascinují, protože se ohromně rychle vyvíjí a my na ně nedokážeme adekvátně reagovat. Máme tu generaci, která nic jiného nepoznala a která je technologiemi v podstatě zneužitá. Když jsem natáčela studentský film o ozbrojování v Česku, zkoumala jsem možnosti ilegálního opatření zbraní, což mě přivedlo k dark netu. Určitou zkušenost s temnější stranou internetu jsem tedy už měla. Je to taková moje vášeň.

Ve vašem novém dokumentu Zákony lásky se vydáváte zkoumat docela jiné téma. O co půjde?

Začal vznikat na přelomu let 2017 a 2018, kdy mě na ulici oslovili dobrovolníci z iniciativy Jsme fér a chtěli po mně, abych podepsala petici na uzákonění manželství pro všechny. Já se jich ptala, jaký je rozdíl mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím, protože jsem asi jako každý, koho se to osobně nedotýká, vůbec netušila, že registrované partnerství vůbec nic neznamená. V tu chvíli jsem se o téma začala zajímat.

A nakonec o tom i natočila další velký dokument…

Od začátku jsem věděla, že chci točit časosběrný dokument, v němž jsem plánovala zachytit proces schvalování novely zákona. Myslela jsem si, že bude výzva zachytit něco tak zdlouhavého a nudného, jako je legislativní proces, ale nakonec jsme byli svědky opravdu vášnivé celospolečenské debaty, kterou jsme měli možnost tři roky zaznamenávat.

Příslušný zákon nicméně stále nebyl přijat. Zkomplikovalo vám to situaci?

Dramaturgie filmu se kvůli tomu měnila, protože místo toho, abych zaznamenávala proces přijetí nebo odmítnutí zákona, tak jsme místo toho byli svědky naprosto absurdní a nikam nesměřující debaty. V Poslanecké sněmovně se totiž tento návrh zasekl a leží tam už téměř tisíc dní. Jelikož se na hlasování stále čeká a v nejbližší době se ho nedočkáme, rozhodli jsme se s naším filmem jít ven už nyní. Nemělo smysl dál čekat, jestli se zákon schválí, nebo ne.

Takže to bude takové nahlédnutí do celospolečenské debaty o manželství stejnopohlavních párů?

Je to observační film. Některé situace jsou velmi živé a autentické, díky čemuž jsme mohli zaznamenat i poměrně dost komický potenciál některých účastníků debaty. Například na veřejných čteních, kde občané vyjadřovali své názory, mě zarazilo, že jsme se vlastně nebavili o sňatku a manželství jako takovém, ale spíše se homosexuálové přirovnávali k pedofilům nebo zoofilům s tím, že by se měli léčit. Myslela jsem si, že česká společnost už má tyto otázky v dnešní době vyřešené.

Uzákonění manželství homosexuálů je tedy stále pro některé třaskavé téma.

Baví mě, že manželství spojuje několik rovin – můžeme ho vnímat jako konzervativní hodnotu a zároveň jako prostředek emancipace. Zároveň je to i geopolitické téma, protože kdybychom manželství zrovnoprávnili a uzákonili, byli bychom první země východního bloku, která by tak učinila, a zařadili bychom se tím pomyslně do západního bloku. Je to tedy i o mapování české společnosti a toho, jak je odvážná a otevřená.

K čemu jste došla?

Myslím si, že společnost je odvážnější než poslanci ve sněmovně. Dle některých statistik jsou dvě třetiny Čechů úplně v pohodě s tím, aby měli homosexuálové stejná práva a mohli uzavírat manželství. Politici do teď neměli odvahu rozhodnout, takže teď před volbami už na to ani nikdo nečeká.

Očekáváte, že může mít tento dokument podobný dopad jako V síti? Pro koho je primárně určený?

Primárně to mělo být pro heterosexuály, kteří se o to téma běžně nezajímají, což je vlastně v pořádku, protože to není něco, co člověk běžně řeší. Já jsem to sama před třemi lety také nevěděla, a tak jsme na to téma chtěli upozornit. Jelikož se o zákonu ještě nehlasovalo, je to příspěvek do debaty, v rámci něhož odvyprávíme, jakým způsobem se ta debata vede.

Byla bych ráda, aby se nakonec zákon odhlasoval, ať už pro, nebo proti, ale je pro mě nejvíc frustrující vidět zákonodárce, jak nepracují, ať už jde o jakýkoliv zákon. Homosexuálové a jejich rodiny navíc kvůli tomu žijí v nejistotě.

Stejně jako s dokumentem V síti jste se také se Zákony lásky vydala na Hithit. Jak složité je vlastně financování takového projektu?

Já jsem dokument Zákony lásky začala točit ještě dřív, než jsme začali dělat V síti. První rok a půl jsme točili úplně bez peněz, protože to tak zkrátka funguje. Potřebujete nejprve vytvořit nějakou ukázku, se kterou můžete za někým jít, ať vám na to dá peníze. Lidskoprávní dokument je ale skutečně věc, kterou v České republice nezafinancujete, to je prostě nemožné. Žádný investor do toho nepůjde, protože na tom filmu nevyděláte.

Na Hithit jste vstupovali s minimálním cílem půl milionu korun. Pár dní před koncem máte vybráno přes 650 tisíc. Co to pro vás znamená?

Kampaň na Hithitu se rozjela skvěle, ale upřímně teď potřebujeme v řádech dnů vybrat posledních 40 tisíc korun. Blížíme se totiž částce, se kterou pak můžeme Zákon lásky distribuovat do zemí, jakými jsou například Polsko či Slovensko, kde debata o stejnopohlavních manželstvích ještě ani nezačala.

Zde je velkým problémem, jak asi víte, i samotná homosexuální orientace. Zahraniční distribucí chceme kultivovat diskuzi na toto téma a podpořit tím i komunitu lidí, kterých se Zákon lásky týká. Takže pokud se chcete připojit k našemu záměru, tak můžete ještě do 31. března přispět.

„Kdybychom zvolili online distribuci, ještě ten samý den se film objeví na Ulož.to.“

Míříte se Zákony lásky do kin, pokud to bude možné?

Do kin míříme a doufáme v srpnovou premiéru. Problém je, že kdybychom zvolili online distribuci, ještě ten samý den se film objeví na Ulož.to. Ale producent často potřebuje, aby se vám aspoň něco vrátilo, protože běžnou praxí je, že v českých dokumentech ještě po dokončení nejsou všichni lidé zaplacení, takže doufáte v nějakou návštěvnost v kinech.

Peníze z Hithitu využijeme na postprodukci, zároveň jsme získali podporu od Státního fondu kinematografie a koproducentem je Česká televize. Přestože šlo o velmi minimalistické nastavení, kdy jsme jezdili natáčet jen já, kameraman a zvukař, tak jelikož jsme to natáčeli tři roky a celkově na projektu pracovalo zhruba 30 lidí, je potřeba těch financí víc.

Dokážete si představit, že byste s takovým dokumentem šli třeba na Netflix?

Netflix odkupuje české filmy, ale zatím tu nedělá vlastní produkci. Každopádně všichni filmaři čekají, až k nám Netflix dorazí i se svou produkcí, protože to bude nová příležitost. Sama teď u samotné distribuce přemýšlím o jiných způsobech. Připravuji ještě jiný film a stejně jako další kolegové v současné situaci netuším, kdy ho vypustím a zda vůbec půjde do kin.

Je otázka, jestli není na čase, abychom se smířili s tím, že nebudou červené koberce a že to bude všechno online. Zejména u hraných snímků to ale autora bolí, protože točí pro velké plátno. Všichni víme, že divácký zážitek z kina je jiný, než když se na to kouká někdo v metru na telefonu.

Už víte, o čem bude váš další projekt?

Mám roztočený dokument o plochozemcích, který je teď ale i kvůli tomu, že se nemůže cestovat, pozastavený. Chci si každopádně trochu odpočinout od velkých společenských témat, a tak připravuji dobrodružný rodinný film. Mám pocit, že tu tento žánr velice chybí a že kromě vánoční nadílky pohádek nemají rodiče s dětmi na co českého do kina chodit. Půjde o příběh, který je sice zasazen do 18. století, ale místo magie tam budou technologie, takže budu zase tak trochu ve svém.

Predátora z dokumentu V síti poslal soud na dva roky do vězení (iDnes.cz, Zuzana Mendlová, gor)

Ústecký okresní soud poslal na dva roky do vězení Martina K., „predátora“ z dokumentu V síti. Film mapoval zneužívání dětí na internetu. Podle obžaloby muž po dívkách, které o sobě tvrdily, že jim je teprve dvanáct let, požadoval obnažené fotografie nebo na nich vyzvídal intimnosti.

Soud ho uznal vinným z pokusu ohrožování výchovy dítěte, pokusu zneužití dítěte k výrobě pornografie, pokusu navazování nedovolených kontaktů s dítětem, pokusu šíření pornografie a z výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií.

Za tyto skutky muži hrozilo až pětileté vězení. Státní zástupkyně pro něj požadovala tři roky.

Rozsudek není pravomocný, obě strany si počkají na písemné vyhotovení rozsudku a poté se rozhodnou, zda podají odvolání.

„Na videích je ve vaší tváři vidět spokojenost. V momentě, kdy vám dívky řekly, že jim je dvanáct let, měl jste počítač okamžitě vypnout. Vaše jednání však bylo vedeno vždy se stejným motivem,“ řekl při zdůvodnění rozsudku soudce Martin Kredba s tím, že ani ze záznamů nevyplývá, že by šlo jen o hru, jak obžalovaný dříve poukazoval.

Martin K. podle obžaloby, s níž se soudce zcela ztotožnil, v letech 2018 a 2019 navázal prostřednictvím webu Lidé.cz a následně přes Skype pod smyšlenými jmény Martin Novák a Jan Nováček kontakt se třemi dívkami, které se vydávaly za dvanáctileté a ve skutečnosti se jednalo o dospělé protagonistky dokumentu V síti.

„Pod dojmem, že komunikuje s dívkami ve věku 12 let, po nich žádal, aby si v rámci Skype hovoru před webkamerou svlékly tričko nebo mu poslaly fotografii svých prsou, genitálu či pozadí. Vyzvídal na nich intimnosti, například zda se již líbaly, zda jim již roste pubické ochlupení či zda masturbují,“ uvedla v obžalobě státní zástupkyně Lenka Pošíková.

Dodala, že jedné dívce zaslal i fotografii svého ztopořeného penisu a odkaz na pornografické video.

„A prostřednictvím další internetové komunikace se s dívkou pokoušel navázat intimní vztah, kdy si s ní opakovaně domluvil osobní schůzku a popisoval sexuální praktiky, které by spolu při osobním setkání, k němuž nakonec nedošlo, provozovali,“ doplnila Pošíková.

Sedmačtyřicetiletý muž, který v minulosti organizoval například pobyty dětí na horách či školách v přírodě, vypověděl, že dívkám nevěřil, že je jim dvanáct.

Myslel jsem, že jsou starší

„Já jsem to bral, že si na to hrají. Ten chat má totiž svá pravidla. Správce hlídá dodržování pravidel, kdy základní je, že vám musí být šestnáct. Z toho já jsem vycházel. Myslel jsem si, že jim je mezi šestnácti a osmnácti,“ řekl dříve.

Na to, zda se již líbaly nebo zda jim roste ochlupení, se jich prý ptal, protože přistoupil na jejich hru. Uvedl také, že si touto internetovou komunikací čistil hlavu.

Martin K. podle vyšetřovatelů navíc přechovával v počítači stovky fotografií a videí s nezletilými dívkami například při různých sexuálních praktikách s jiným dítětem či dospělou osobou.

„Ano. Sledoval jsem dětskou pornografii. Nevím proč. Asi mě to v té chvíli zajímalo,“ podotkl k tomu muž. U tohoto druhého skutku takzvaně prohlásil vinu, což znamenalo, že se u něj nevedlo dokazování.

Osahával žákyni

Martin K. při čtvrtečním zasedání soudu žádal shovívavost a šanci na nápravu. Zároveň však byl značně vznětlivý. Hned při příchodu k soudní síni napadl kameramana. Všem přítomným novinářům vyčetl, jak o jeho případu referují. Dohadoval se i se soudcem.

„Před dvaceti lety jsem udělal chybu, za kterou jsem byl potrestán. Všichni otiskli, že jsem byl před dvaceti lety souzen, přitom toto tvrzení může užít jen soud. Moje rodina se mě zřekla,“ řekl obžalovaný s odkazem na skutečnost, že novináři po prvním jednání soudu uváděli, že už byl v minulosti odsouzený.

Jak totiž vyplynulo z dokazování, jako učitel zeměpisu osahával čtrnáctiletou dívku, kterou také pozval do pronajatého bytu a nutil ji mimo jiné k tomu, aby ho osahávala. Dostal za to podmíněný trest.

Právě i tento škraloup z minulosti ovlivnil výši trestu. Soudce poukázal, že se nepoučil a uložení další podmínky by podle něj nefungovalo.

Soud také přihlédl ke znaleckým posudkům, které říkají, že obžalovaný je schopen rozpoznat protiprávnost svého jednání, netrpí žádnou deviací, své jednání často bagatelizuje a vinu přesouvá na jiné osoby. „V tomto případě na rodiče dětí, které dětem dovolili přístup k sociálním sítím,“ uvedla žalobkyně Pošíková.

Martin K. se ve čtvrtek také stejně jako při prvním jednání v souvislosti s dokumentem odvolával na své ústavní právo o ochraně své podoby a soukromí, kdy ho „nějaký člověk šmíroval, lhal mu z falešně vytvořeného profilu“.

„Je teď těžké tvrdit, že proces bude nezávislý, když je o mě rok a půl tvrzeno, že jsem sexuální predátor,“ argumentoval emotivně.

Média to zaujalo:

ČTK

Muže z filmu V síti poslal ústecký soud na dva roky do vězení (ČTK)
Muže z filmu V síti poslal ústecký soud na dva roky do vězení (Advokátní deník, ČTK)
Muže z filmu V síti poslal ústecký soud na dva roky do vězení (Seznam Zprávy, ČTK)
Muže z filmu V síti poslal ústecký soud na dva roky do vězení (Týden.cz, ČTK)
Muže z filmu V síti poslal ústecký soud na dva roky do vězení (Barrandov.tv, ČTK)
Predátora z dokumentu V síti, který chtěl po dívkách obnažené fotografie, poslal soud na dva roky do vězení (Lidovky.cz, ČTK)
Sexuální predátor z filmu V síti dostal dva roky vězení (Novinky.cz, ČTK, koc, Právo)
„Ústečana“ z dokumentu V síti poslal soud na dva roky do vězení (Česká televize - ČT24, ČTK, den)
Trest pro "Ústečana" z dokumentu V síti. Soud ho poslal na dva roky do vězení (Aktuálně.cz, ČTK)
Predátor z filmu V síti půjde do vězení. Žádal nahé fotky od nezletilých dívek (CNN Prima NEWS, ČTK, Dáša Šamanová)

Ostatní

SK

Ten rozsudek bude unikátní záležitost. Ikdyž se týká zneužíváni děti, až na jednu výjimku, tam žádné nefiguruje, takže by nemusel být skoro vůbec cenzurovaný.

Lolitky v síti i v pasti (Rodina a škola, Jan Nejedlý)

Dokumentární film V síti režisérů Barbory Chalupové a Víta Klusáka otevřel tabuizované téma zneužívání dětí na internetu. Promítání jeho soft verze na školách zabránila pandemie, která ovšem učinila téma filmu ještě palčivějším.

Děti, které nechodí školy, jsou dnes ponechány napospas on-line světu víc než kdy jindy. Nedávná televizní premiéra dokumentu V síti však přinesla rozporuplné divácké reakce. Někteří rodiče tvrdili, že pedofilové, co se na internetu ozývají dětem, pracují mnohem sofistikovaněji, než jak ukázal film. Jsou trpěliví, empatičtí, chápaví, nahrazují dětem chybějící sociální kontakt a rozhodně nejdou tak rychle „na věc“. V tomto ohledu se dokument zdál matoucí. Osobně bych připojil výtku k jedné z představitelek náctiletých lolitek, herečce Tereze Těžké. Když ji dokument V síti zviditelnil, začala jako na běžícím pásu dávat rozhovory o své polyamorii, tedy jak žije v mnohoúhelníku s několika partnery. Mediálně tím zastínila původní projekt a v divácích zanechala pocit, že „divní“ byli v tom filmu tak trochu všichni.

Ostrý pohled: Nejhorší zločin, před kterým zavíráme oči. Úchylové se nízkým trestům můžou leda tak smát (mall.tv, Události Luďka Staňka )

O videu

Přesně před rokem českou společnost šokoval dokumentární trhák V Síti, který ukázal, kolik chlapů v důchodu se místo vlastním vnoučatům radši věnuje těm cizím. Asi každý normálně smýšlející člověk řekne, že sexuální zneužívání dětí je ten nejhorší představitelný zločin. Přinejmenším hned roušce pod nosem… Kolektivně k tomu však přistupujeme stejně apaticky jako Zeman k nealkoholickému pivu. Jak jinak si vysvětlit, že jedinou ozvou na dokument V Síti, bylo, že se z úchyla stal populární meme-boy a většina z hlavních „hvězd“ filmu postupně dostává tresty, za jejichž délku by David Rath nadšeně líbal zadky celému soudcovskému senátu bez ohledu na pohlaví? Jenže co čekat v Česku, kde většině lidí snad přijde roztomilá, že se Bohuš Matuš ve svých sedmačtyřiceti plánuje oženit se sedmnáctiletou holkou v dětském parku Krtkův Svět…

Státní zástupkyně chce pro „Ústečana“ z dokumentu V síti přísnější trest, podala odvolání (ČT24, Aleš Ligas, ČTK)

Státní zástupkyně Lenka Pošíková trvá na přísnějším potrestání muže s přezdívkou Ústečan, který kontaktoval dívky v dokumentárním filmu V síti. Proti rozsudku z počátku dubna podala odvolání. Na dotaz ČT to uvedl soudce Martin Kredba z Okresního soudu v Ústí nad Labem. Osmačtyřicetiletý Martin Konopásek alias Ústečan je prvním predátorem z filmu, kterého soud poslal dza mříže, a to na dva roky do vězení s ostrahou. Žalobkyně mu navrhovala tříletý trest.

„Odvolání v případu podala státní zástupkyně,“ uvedl Kredba s tím, že lhůtu má stále ještě i obžalovaný Konopásek, který se proti rozsudku může odvolat také. Případ přezkoumá Krajský soud v Ústí nad Labem.

Konopásek podle obžaloby navazoval pod smyšlenými jmény od listopadu 2018 do února 2019 na sociální síti kontakt se zletilými figurantkami, které se ovšem pro účely dokumentu vydávaly za dvanáctileté. Muž je žádal, aby se svlékly a poslaly mu fotografie svého obnaženého těla. Jako jediný si také psal se všemi třemi herečkami.

Státní zástupkyně Lenka Pošíková v obžalobě uvedla, že si při on-line videokomunikaci dívky i fotil. Konopásek u soudu ale uvedl, že dívku vyfotil pouze jednou a ke všemu omylem. Podle muže byla navíc videa jeho osoby pořízena nezákonně. „Tady byla veřejně dehonestována moje podoba, moje osoba, člověkem, který mě šmíroval, špicloval, lhal a vytvářel falešné profily,“ uvedl u soudu Konopásek.

Doplnil, že je trestán už přes rok. Jeho rodina se ho podle jeho slov po odvysílání filmu zřekla, ztratil i přátele a raději už nevychází z domu.

Konopásek se obhajoval tím, že na stránku Lidé.cz, kde si s dívkami psal, se mohou přihlásit jen ti, kterým již bylo 16 let. Dívek se však ptal, zda již měly menstruaci, zda jim roste pubické ochlupení v intimních partiích a podobně.

„Jste rád, že to jsou dvanáctileté holky, myslíte si, že to jsou dvanáctileté holky, a pokud vám říkají, že jsou, tak na to adekvátně nereagujete,“ uvedl soudce Martin Kredba s tím, že představa, že by měly být dívky starší, se Konopáskovi nelíbila.

Konopásek se dopustil pokusu přečinu ohrožování výchovy dítěte, pokusu přečinu zneužití dítěte k výrobě pornografie, pokusu přečinu navazování nedovolených kontaktů s dítětem a pokusu přečinu šíření pornografie a výroby a jiné nakládání s dětskou pornografií. Státní zástupkyně mu za to navrhovala tři roky vězení. Nakonec ho okresní soud nepravomocně odsoudil na dva roky do věznice s ostrahou.

Soud „Ústečana“ už v minulosti jednou odsoudil

Muž některým dívkám zaslal elektronický odkaz na pornografické video, poslal fotografii ztopořeného údu. Dívek se dotazoval, zda se už líbaly, opakoval žádosti o fotku prsou. Domluvil si i schůzku, na kterou nepřišel. Navíc přechovával stovky souborů fotografií obnažených dívek v dětském věku.

Podmínku dostal Konopásek už v minulosti za to, že jako učitel zeměpisu kontaktoval a líbal čtrnáctiletou dívku. V pronajatém bytu ji svlékal a žádal ji, aby ho osahávala.

Celovečerní dokument V síti režiséra Víta Klusáka je experimentem, který otevírá tabuizované téma zneužívání dětí na internetu. Tři dospělé herečky s dívčím vzezřením se přihlásily na sociální sítě, aby v přímém přenosu prožily zkušenost dvanáctiletých dívek on-line. Setkaly se při tom s věcmi, které zaskočily i filmaře. Oslovili je sexuální predátoři vyhledávající nedospělé dívky a od nevinné konverzace přecházeli k výzvám ke svlékání, masturbování a zasílání choulostivých fotografií.

Bezdomovcem v garáži 586 - v síti (YouTube, Michal Mazgal)

Bezdomovcem v garáži 587 - v síti - moje zábava (YouTube, Michal Mazgal)

Není ten pán náhodou z budoucnosti a nejmenuje se náhodou Martin K., alias Ústečan? Protože takhle nějak si představuju, že možná bude mluvit i žít, až vyjde z lochu

.

Slováka z filmu V síti zadržela u soudu policie, musí z Česka (iDnes.cz)

Osmatřicetiletý Slovák Ivan Hazucha, který na sociálních sítích kontaktoval dvanáctileté dívky, mimo jiné i herečku z dokumentu V síti, neuspěl s odvoláním proti vyhoštění z České republiky. Na konci soudního jednání ho zadržela policie. Zřejmě proto, aby se nařízenému opuštění země nevyhýbal.

Hazucha tvrdí, že se nemůže do vlasti vrátit, protože by tam nesehnal zaměstnání.

„Nejméně půl roku, možná rok budu bez práce. Z čeho budu platit alimenty? Chtěl bych, aby mi zrušili hlavně to vyhoštění,“ řekl obžalovaný muž iDNES.cz před začátkem odvolacího jednání u Městského soudu v Praze. Podobně argumentoval i v jednací síni.

„Mám tady přítelkyni, chceme si založit rodinu, říkala mi, že je těhotná. Bylo by hloupé ji tady nechat,“ dodal před soudem. Na Slovensku přitom už jedno dítě má, výživné na něj neplatí.

Podle pravomocného rozsudku se Hazucha snažil na internetu lákat na sex nezletilá děvčata. V červnu 2019 například navrhoval „trojku“ dvanáctileté dívce. Za styk, který měl proběhnout u ní doma, jí údajně nabízel dva tisíce korun.

Uvízl také „V síti“ filmařů, kteří natáčeli stejnojmenný dokument o kontaktech dospělých s dětmi na sociálních sítích. S najatou herečkou, která předstírala, že jí je 12 let, se tehdy on i jeho přítelkyně Markéta sešli v kavárně pod dohledem kamer.

Hazucha dostal letos v únoru u Obvodního soudu pro Prahu 7 za kontakty s dívkami a další trestnou činnost dva podmíněné tresty a také vyhoštění z Česka na dobu šesti let. Uložené podmínky označil předseda odvolacího senátu Libor Vávra za nepřiměřeně mírné.

„Za situace, kdy obžalovaný byl již v minulosti trestán, kdy se tohoto jednání dopustil dokonce ve zkušební době podmíněného propuštění, tak soud prvého stupně vůbec neměl přistoupit k úvaze o alternativním trestu odnětí svobody (podmínce). A to bez ohledu na charakter trestné činnosti, které se pan Hazucha dopustil. Nebyly pro to splněny podmínky,“ zdůraznil Vávra.

O zvýšení trestu už ale nemohl rozhodnout, protože se proti němu neodvolal státní zástupce. V tom případě nemůže vyšší instance trest zpřísňovat.

Státní zástupce i odvolací senát se shodli v tom, že jednání Hazuchy směřovalo k tomu, aby došlo k fyzickému kontaktu s dětmi, nebo tušenými dětmi (herečkou). „Za to této situace je vyhoštění (odsouzeného) v zájmu společnosti i České republiky. Není důvodu, proč bychom osoby podobného typu neměli vyhostit,“ uvedl předseda senátu.

Hazucha se u nás živil zejména brigádnickou prací na dohodu, bez nějaké specializace. Tu podle žalobce i soudu může získat také ve své vlasti.

„Vy máte dítě na Slovensku, že? Čili vy byste měl žít tam, kde byste se o to dítě, pokud nemáte peníze a neplníte vyživovací povinnost, mohl starat jinak – péčí, abyste mohl nahradit nedostatek finančních prostředků. Přijde nám až ironické, abyste se dovolával sociálních kontaktů na území České republiky, když máte povinné sociální kontakty na území Slovenska,“ připomněl mu soudce.

Predátorovi z filmu V síti soudce potvrdil podmínku. ‚Poslali bychom ho do vězení, ale nešlo to,‘ řekl (iROZHLAS.cz, Dominika Kubištová)

Na začátku února uložil obvodní soud predátorovi ze snímku V síti dva podmíněné tresty a vyhostil ho, Ivan H. se ale odvolal. Vadilo mu, že ho chtějí poslat zpět na Slovensko. Prý má v Česku lepší výplatu. Soudce Libor Vávra byl ale neoblomný. „Vyhoštění chrání děti v Česku,“ řekl pro iROZHLAS.cz. Jednání muže podle něj skutečně směřovalo k tomu, že chtěl mít s nezletilými styk. Dodal, že mu chtěl trest zpřísnit, ale nemohl.

Už u Obvodního soudu pro Prahu 7 to měl Ivan H. nahnuté. Soudce Roman Podlešák při čtení rozsudku několikrát zopakoval, že vážně uvažoval o tom, že predátora pošle do vězení. „U mě jste utekl hrobníkovi z lopaty,” řekl tehdy.

Státní zástupce přitom navrhl daleko nižší trest. Na chodbě se s mužem patřícím do partnerské dvojice známé z dokumentu V síti domluvil, že navrhne rozsudek „v dolní třetině sazby“.

Za nepovolený kontakt s dítětem, svádění k pohlavnímu styku a ohrožování výchovy dítěte si nakonec predátor odnesl dva dvouleté podmíněné tresty s odkladem na čtyři roky a na pět let. Soudce totiž uložil takzvaný patrový rozsudek a to proto, že jeden z přečinů spáchal až po obvinění z prvních dvou.

Slovák Ivan H. se ale proti rozhodnutí odvolal a ve čtvrtek zkusil své štěstí u Městského soudu v Praze, ale neuspěl. Verdikt je pravomocný a muž tak musí co nejdříve opustit Česko. Přímo v soudní síni ho ale po jednání zadrželi policisté.

Můžete shrnout, jak dnešní jednání s Ivanem H. dopadlo?

Senát zamítl odvolání obžalovaného jako nedůvodné. Jsme toho názoru, že naopak ten trest, který dostal, byl nepřiměřeně mírný. Nebyla pravda, že by na něj byl soud prvního stupně přísný.

Hlavně se domáhal toho, aby nebyl vyhoštěn z území České republiky. Jeho argumenty ale nebyly pádné, protože jak jeho dítě, na které má platit výživné a mimochodem neplatí, tak jeho rodiče žijí na Slovensku. Veškeré sociální kontakty má tam, není tedy důvod, proč by nemohl být z České republiky vyhoštěn poté, co spáchá takovou trestnou činnost.

A čím odůvodňoval, že chce zůstat v Česku?

Říkal, že tady má lepší výdělek.

A jaké tady tedy vykonává zaměstnání?

Jestli si dobře pamatuju ze spisu, tak v podstatě vykonává práce na dohody o činnosti. Žádný stálý zaměstnanecký příjem nemá, což byl jeden z argumentů, proč jsme mu nechtěli a nemohli vyhovět. Není vázán nějakou trvalou pracovní smlouvou. V podstatě to byly barikády, jak se říká postaru.

Potvrdili jste mu tedy patrový rozsudek, který mu v únoru uložil Obvodní soud pro Prahu 7. Zůstávají mu dva podmínečné tresty, vyhoštění a také propadnutí věci?

Ano, to se týkalo počítače, který zneužil k té trestné činnosti.

‚Nemohli jsme zpřísnit‘

Říkal jste, že se vám trest zdál nepřiměřeně nízký. Z jakého důvodu?

Dospěli jsme k závěru, že s ohledem na to, že pan obžalovaný byl v minulosti trestán a navíc se jednání vůči figurantkám i vůči té jedné dvanáctileté dívce dopustil v době podmíněného trestu, tak měl dostat již trest nepodmíněný. Nebyly tam splněny podmínky pro uložení alternativního trestu.

Nicméně státní zástupce nepodal v jeho neprospěch odvolání, takže jsme nemohli zpřísnit trest soudu prvního stupně.

Odvolal se tedy jen on a nikoli státní zástupce, takže jste nemohl zpřísnit jeho trest.

Nešlo o výšku trestu, ten je vysoký. Ta hrozba dvakrát dvěma lety a tedy celých těch pět let zkušební doby, to je významný trest. Ale šlo o druh trestu. Jsme toho názoru, že měl dostat, byť třeba trochu kratší, nicméně nepodmíněný trest.

A to vyhoštění byl podle vás správný krok?

Ano, proto jsme tak rozhodli. Domníváme se, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby byl vyhoštěn. Jde o ochranu obyvatel České republiky. Nejde o to, že by obtěžoval děti přes sociální sítě, což dělal, ale jeho jednání směřovalo k pohlavnímu styku, které chtěl skutečně realizovat. A tady přece vyhoštění chrání lidi, respektive děti. Nebude moct na území České republiky něco takového provádět.

Vadilo mu tedy jen to vyhoštění?

Ano, brojil proti trestu, ale v podstatě zdůrazňoval, že mu jde o to, aby nebyl vyhoštěn. Vůbec nebrojil proti vině nebo proti právní kvalifikaci. Hlavně nechtěl být vyhoštěný z území Česka.

Rozhodnutí tedy nyní nabylo platnosti a musí opustit Česko?

Ano, ten rozsudek je vykonatelný půlnocí dnešního dne. Nicméně když skončilo naše veřejné zasedání, tak byl obžalovaný zadržen policií pro jinou trestnou činnost, ale jestli bude zadržen nebo co bude dále, nevím. Policisté přišli za ním do jednací síně a zadrželi ho.

Původně s ním byla souzena i jeho expartnerka. Ta se neodvolala?

Nebylo tam podáno odvolání, čili jsme tu její část vůbec nepřezkoumávali.

Muže zachyceného V síti policisté po soudu obvinili ze svádění další dívky (iDnes.cz, dmk)

Falešný profil na Facebooku zneužil 38letý, za jiné mravnostní delikty už trestně stíhaný muž, aby navázal kontakt s nezletilou dívkou. Podle vyšetřovatelů se jedná o postavu, která se objevila při natáčení filmu V síti. Jeho identitu však policie vzhledem k probíhajícímu vyšetřování nepotvrdila.

„Výbornou práci odvedli jeseničtí kriminalisté při odhalení pachatele mravnostního charakteru. Pod falešným profilem pachatel oslovil prostřednictvím sociální sítě Facebook nezletilou dívku z Jesenicka. S dívkou chtěl navázat sexuální kontakt, i když mu sdělila svůj skutečný věk a o komunikaci s ním neměla zájem,“ popsala policejní mluvčí Tereza Neubauerová.

Sexuální predátor si ovšem z dívčino odmítnutí nic nedělal. „Na to vůbec nedbal a dokonce ji přesvědčoval k osobní schůzce,“ vylíčila mluvčí.

Dívka však zachovala chladnou hlavu. „Naštěstí si dívka toto jednání nenechala pro sebe, a tak se do případu vložili kriminalisté,“ uvedla Neubauerová.

„Podařilo se jim zjistit, že se jedná o 38letého muže trestně stíhaného pro další mravnostní jednání. Dokonce jeho praktiky byly zachyceny během natáčení filmu V síti,“ přiblížila.

Ukázalo se, že stejný muž už za podobné skutky stanul před soudem. „Muž byl zadržen po rozhodnutí odvolacího soudu v Praze a převezen do Jeseníku. Zde si vyslechl obvinění ze spáchání přečinů ohrožování výchovy dítěte a navazování nedovolených kontaktů s dítětem,“ řekla mluvčí.

„Osmatřicetiletý muž se nyní nepohybuje na svobodě, protože soud akceptoval návrh státního zástupce na jeho vzetí do vazby z důvodu pokračování v trestné činnosti,“ uzavřela Neubauerová.

Tenhle rozhovor nějak zapadl „Z lovců se stanou lovení.“ Sexuální zneužívání tématem pořadu V centru. Kovy si pozval Víta Klusáka (TelevizeSeznam.cz, V centru, 2019).

V sieti / V síti (dokument 2020) - moje dojmy - je to masaker a tvrdá realita (17.05.2021) (YouTube, Daniel Daniel Plastiak)

Tereza Těžká: Polyamorie je životní styl. Není otevřen nevěře nebo náhodnému sexu (Novinky.cz, Lucie Jandová, Právo)

Za roli dvanáctileté dívenky v dokumentu V síti o sexuálních predátorech na internetu byla Tereza Těžká (25) nominovaná na Českého lva. Oslavila to skromně, jen se svými nejbližšími. Těch má ale celkem dost. Žije totiž hned v několika milostných vztazích, v takzvané polyamorii.

Herectví se věnujete tři roky, a už jste byla v nominaci na Českého lva. Čekala jste to?

Abych byla upřímná, to, že dostaneme Lva za dokument, jsem si trochu myslela. Říkala jsem si, že to je tak velký počin, že možná ten samý rok větší nebude. Měla jsem z toho moc dobrý pocit. Ale za svůj herecký výkon jsem nominaci opravdu nečekala. Udělala mi velkou radost.

Někteří lidé mi říkají, jak je mrzí, že to nakonec nevyšlo, ale já to tak vůbec neberu. Pro mě už ta nominace je ohromná výhra.

Byly bouřlivé oslavy?

Moc ne, slavila jsem jen tak, jak to v dnešní době lze. Prostě jsme si doma s mým mužem nalili víno. Moje přítelkyně mi věnovala malinkou zlatou figurku „Oscara“ jako cenu útěchy -– to mě pobavilo.

Pořádně to oslavím se štábem, až to doba dovolí. A taky jsem trochu slavila tím, že jsem od neděle do neděle byla offline a všechno za mě vyřizoval můj muž. A já se soustředila jen na sebe. To jsem potřebovala, byla to taková jarní očista.

Jak jste se do projektu V síti dostala? Kvalifikoval vás mladistvý vzhled?

S Vítem a Bárou (režiséři a scenáristi Vít Klusák a Barbora Chalupová) jsem se sešla ještě před castingem. Režisér obcházel herecké školy, což se obvykle před filmem dělá. Oslovila jsem je asi právě kvůli mladistvému vzhledu.

Byla to schůzka naslepo, nevěděla jsem, oč se jedná. Víta jsem znala jako režiséra dokumentů, tak jsem si říkala, co asi chce. Možná točí dokument o hereckých školách?

Vůbec jsem nechápala, proč mě oslovuje jako herečku. Když jsem pak přišla na schůzku, došlo mi to. Představil mi téma a já pochopila, že je to bomba. A že bych se na něčem takovém mohla podílet!

Jak jsme si tak povídali, došlo mi, že já sama jsem před třinácti lety měla s obtěžováním na sítích problém. A to jsem neměla smartphone, na internet jsem mohla jen na pár hodin denně na počítači, který byl společný pro celou rodinu. A stejně se mi to stalo. Tak co teprve dnes, když má dítě mobil s internetem a dostane se na jakékoli stránky?

Ve chvíli, kdy se dítě připojí, rodič musí předpokládat, že se dostane k pornografii. Je to jednoduché a je to všude. Dítě na sociálních sítích je vystaveno přímo bombardování predátorů. To je smutný fakt. Nemusí podniknout vůbec nic a stejně mu přicházejí fotky penisů. Často bez pozdravu, jen tak. Věděla jsem hned, že do toho projektu půjdu.

Co bylo nejtěžší na tom zahrát dvanáctiletou holku?

Asi ten rozdíl mezi mým dvanáctiletým světem a dvanáctiletým světem dnes. Můj byl ještě hodně dětský. Hodně založený na knížkách, povídání si s kamarády, chození ven a hraní her.

Potřebovala jsem zjistit, jakým stylem píšou, jaké hrubky dělají nejčastěji, co berou ve škole a tak. Čekala mě čirá improvizace

Dnešní dvanáctileté děti komunikují jen přes sociální sítě a moc se neschází. Jít ven s kamarády znamenalo přijít k němu domů a doufat, že ho tam zastihnu. Knížky, které jsem četla, dnešní děti vůbec neznají. Časopisy, co jsem četla, už nevychází.

Dnes je to YouTube, TikTok (sociální sítě), a mají i jiné ikony, které je ovlivňují, a oni se pak podle nich chovají. Tohle všechno jsem se musela naučit. Vnímat, co jim to přináší a jak se chovají v návaznosti na to. To asi bylo nejtěžší. A pak samozřejmě celé natáčení a komunikace s predátory. Občas jsem měla chuť se na toho člověka podívat a říct: „Seš normální? Proč to děláš?“

Předčilo chování predátorů vaše očekávání?

O milion procent. Do ateliéru jsem šla s tím, že jsem se bála, aby bylo co točit. Natáčení předcházely obrovské přípravy. Dva měsíce jsem se připravovala na roli, komunikovala se skutečnými dvanáctiletými dětmi. Potřebovala jsem zjistit, jakým stylem píšou, jaké hrubky dělají nejčastěji, co berou ve škole a tak. Čekala mě čirá improvizace, vždyť jsem nevěděla, co přijde.

Měli jsme i schůzku s psycholožkou a sexuoložkou, které nám pomáhaly pochopit, jak dítě vnímá svou sexualitu. V patnácti si ji už plně uvědomuje, ale ve dvanácti ještě nezná hodnotu svého těla. Proto mnohem snáz pošle někomu cizímu své nahé fotky. Nedokáže domyslet důsledek. Snáze se s ním manipuluje. Takže přípravy byly veliké, ale já se bála, že se nám pak nikdo neozve.

Doufala jsem, že na světě je dobro. Že tam budeme deset dní sedět a ozve se možná nějaký jeden chudák, kterého nám možná ještě bude líto. To se změnilo v první sekundě natáčení.

Máte na mysli tu scénu, kdy vám založí fiktivní profil na sociální síti Lidé.cz a okamžitě dostanete šestnáct zpráv od cizích mužů?

A všechny na téma sex. Během hodiny proběhl první Skype hovor. Bylo to rychlé, ten muž přede mnou začal ihned onanovat. Vít říkal, že to byla chvíle, kdy váhal, zda ten projekt nestopnout. Že mu došlo, do čeho jsme se pustili a jaké peklo odhalujeme.

Přemýšlel, jestli nás tomu může vystavit. Já vůbec nevěděla, co mám dělat. V té době mi bylo dvaadvacet, měla jsem pevný vztah, sexualitu v pořádku. A stejně když na mě predátor vytáhl péro a začal přede mnou masturbovat, tak jsem jen seděla a vůbec nechápala, co se děje.

Chtělo se mi brečet, strašně jsem se styděla a cítila se ponížená. A taky divně, vždyť celý štáb koukal na mě, jak já koukám na to, co se děje na obrazovce. Nevěděla jsem, jestli to můžu vypnout, a ani jsem to nedokázala. Jen mi hučelo v hlavě a říkala jsem si: „Bože, tomuto jsou vystaveny děti?“ Bylo mi z toho strašně zle.

Tohle byly pocity při prvním Skypu. Při osmém devátém jsem si už jen řekla: „Hm, další penis“. Člověk velmi rychle okorá. Ale to se děje i těm dětem! Bojím se, jaký vliv to může mít do budoucna na jejich sexualitu.

Podle mě to v nich vzbuzuje pocit, že jsou tady jen pro uspokojení druhého. A to je opravdu nepříjemný pocit.

Kde vidíte příčiny? Je to v lidech, nebo v sociálních sítích?

Bylo to tu vždy. Predátoři čekali třeba v parku. Ale teď je to jednodušší, dělá to tedy i více lidí. Muži i ženy, kteří by to někde v parku neudělali, protože by jim to stud nedovolil. Na internetu jsou zahaleni v anonymitě. Mají pocit, že jim nikdo nemůže nic udělat. Zároveň to pro ně není „skutečné“.

Spousta mužů se obhajovala, že nic neudělali, na nikoho nesahali, jen dítěti psali. Vůbec neviděli, jak obrovsky se můžou dotknout jeho duše.

Mám pocit, že lidi jsou zhýčkaní. Spousta predátorů řekla, že to dělají proto, že je porno už nebaví

Dá se s tím podle vás něco dělat?

Na sociálních sítích je tento jev zcela nehlídán, ale není přeci složité zamezit tomu, aby si dítě psalo s dospělým cizím člověkem. Na to by mohly existovat jednoduché algoritmy, které to dokážou filtrovat, stejně jako to umí na téma drogy. Tak proč ne sex?

A zároveň můžeme diskutovat o tom, jestli nejsou problémy v sexu jako takovém. Jak je zneužívaný už třeba jen komerčně, když ho používá tolik reklam. Je smutné, kolik existuje pornostránek s ohromným množstvím kategorií. Lidi jsou v tomto směru vlastně zhýčkaní. A i tak spousta predátorů řekla, že to dělají proto, že je porno už nebaví. Potřebují živý stimul. Ten hledají v dítěti.

Ne proto, že by byli pedofilové nebo měli sexuální problém. Podle odborníků je z těchto mužů pedofilních nebo takových, kteří mají problém v sexuální oblasti, asi jen tři až pět procent. Ti ostatní jsou psychosexuálně normální. Jenže zatímco dospělá žena by je poslala do háje, dvanáctileté dítě to neudělá.

Čím to je?

Je to často poprvé, co s ním dospělý člověk mluví o sexu, svou roli tam hraje i pocit dobrodružství. Říká si: „Asi už jsem velká, když se mi to děje.“ Muži opakují dívenkám, jak jsou krásné, mluví s nimi jako s mladými ženami, což se jim často nestává.

Rodiče třeba prohlásí, že sex je tabu, a nebaví se o něm. Dítě často ani neumí dospělému odmítnout, je naučené poslouchat autority. To, že je těžké je odmítnout, můžu potvrdit, i na mě ten nátlak fungoval.

Opravdu? Jak se to projevovalo?

Měli jsme vytvořených asi pět nahých fotek ve photoshopu. Ty jsem občas pod nátlakem posílala. Někdy se stalo, že predátor dostal už všechny fotky, které jsme měli připravené. Tlačil, že chce další, a já si říkala, že snad něco vyfotím, aby mi už dal pokoj.

Často mi napsal někdo, u koho jsem si řekla: „Jéé, milý chlap, konečně v pohodě.“ Ani jsem nepostřehla, kdy se to zvrhlo a já dostala sexuální zprávu. Neudělala jsem nic, čím bych ho vyprovokovala.

Zmínila jste, že se takhle chovají i ženy. Ozvaly se i vám?

Ano, ale málo. Na 2458 mužů to bylo třeba tak třicet čtyřicet žen. Většina z nich přiznala, že má homosexuální orientaci, ale nebyly tak explicitní. Chtěly si spíš povídat.

Neříkám, že to nemělo sexuální podtext, ale nechtěly tolik toho intimního materiálu. A pak jsme tam měli ženu, která psala Sabince (další herečka v dokumentu), že shání pro svého manžela holčičku do trojky. Ve filmu je natočená schůzka, na kterou ti manželé přijeli za Sabinkou až ze Sokolova. Do Prahy měli koupené dva, zpět už tři lístky. Předpokládali, že s nimi Sabinka odjede. Celou tu schůzku iniciovala ta žena.

Sešli jste se i s jinými predátory. Omluvil se někdo?

Když natáčení skončilo, jeden se ozval, že ho to moc mrzí a že podstupuje léčbu u sexuologa. Někteří se začali mstít tím, že ty naše profily různě nahlašovali a blokovali, to bylo legrační. Jeden z predátorů, ten, co mu není vidět obličej a má na sobě tričko s Batmanem, se po premiéře filmu šel sám udat na policii. Ale většina se hodila offline a nekomunikovala.

Pro každého může být nevěra něco jiného. Pro někoho je to líbání, jiný chce, aby partner hrál třeba squash jen s ním

Pojďme teď na váš život a netradiční vztahy. Kromě manžela máte ještě přítelkyni. Jak se to stalo?

Mám manžela, se kterým jsem osm let, ale téměř od začátku máme polyamorní vztah. Polyamorie je životní styl, kdy se partneři domluví, že jejich vztah je otevřen dalším plnohodnotným vztahům. Není otevřen nevěře nebo náhodnému sexu.

Jaký je tedy přesně rozdíl mezi nevěrou a polyamorními vztahy?

Pravidla polyamorie jsou taková, že o tom všichni musí vědět, musí s tím souhlasit, a musí to být souhlas nadšený – ano, opravdu takhle chci žít, a ne jen: Tak dobře, budu ti to tolerovat, abych o tebe nepřišla.

Je důležité, aby všichni vstoupili do svazků dobrovolně. Oproti tomu je nevěra uskutečňování činů za zády partnera, kterého to může citově zranit, a nemusí jít jen o sex. Pro každého může být nevěra něco jiného. Pro někoho je to líbání, někdo chce, aby partner hrál třeba squash jen s ním.

Za žárlivostí mohou být zranění z minulosti, která se tak připomínají, a člověk se cítí ohrožený

V polyamorii jsme otevření tomu, že víme, že máme další romantické vztahy. Všichni se známe. Já znám třeba Honzovu přítelkyni. A sama mám tři partnery: manžela Honzu, s tím máme společnou přítelkyni Áňu, a přítele Petra. Ten Honzu zná a jsou přátelé. Všichni o všem komunikujeme. Ty vztahy jsou opravdu plnohodnotné se vším všudy, i se závazky. Je to stejné jako klasický, monogamní vztah, ale já ho mám třikrát.

A co žárlivost?

Nedá se říct, že tam není. Je to přirozená lidská vlastnost, která ale značí nějaký problém. Myslím, že v naší skupině, které ráda říkám polykula, s ní pracujeme maličko jinak. Za žárlivostí je vždy skryté něco jiného.

Není to jen „žárlím“, ale „žárlím, protože“... Buď jsou to zranění z minulosti, která se tak připomínají, a člověk se cítí ohrožený. Nebo mi vadí, že druhý má něco, co já ne. Přibrala jsem deset kilo, tvoje slečna zhubla a já jsem z toho nervózní. Pracujeme vždy s tím, co je schováno za žárlivostí, a společně si ji pomáháme překonat.

Dovedete si představit, že by u vás vyrůstalo dítě? Nebylo by zmatené?

Znám spoustu polyrodin, kde dítě vyrůstá a je v pohodě. Co mi přijde fascinující je, že děti jsou čisté, otevřené a nezkažené společností. Takže i na tohle reagují dobře. V naší polykule jsme to téma zatím neřešili. Tak nevím, jak bychom k němu přistoupili. Rozhodně bychom dítěti nevsugerovávali, jak je to správně. Polyamorie není lepší vztah než monogamie a naopak. Jde o to, co si člověk vybere.

Nikdo z nás zatím dítě neplánuje. Možná se to časem změní. Momentálně mám ale tisíc důvodů, proč dítě ne. V dnešní době bych ho nechtěla přivést na svět, který je plný nejistot. Nicméně stát se může cokoli.

Vím, že bychom to zvládli, a přijde mi hezké, že by dítě mělo mnohem víc lásky než v tradiční rodině. Jako když má dítě klasický monogamní pár, a do toho i hodně tetiček, strejdů a babiček. V naší polyrodině by mělo víc dospělých vzorů, které ho můžou inspirovat a můžou mu i něco předat. Přijde mi to fajn. Je to návrat do doby, kdy lidi žili v kmenovém uspořádání a celý kmen se staral o všechny děti bez rozdílu.

Když přijde vztahová krize, násobí se?

Stejně jako se násobí láska, násobí se i negativní věci. Měla jsem před Českými lvy katastrofální týden, kdy jsem se nepohodla s manželem, do toho přišly problémy s přítelem, a jak jsem byla unavená, začalo se to promítat i do vztahu s přítelkyní. Ale zvládli jsme to. Máme velkou výhodu, že umíme komunikovat.

Myslím, že to spoustě vztahům, i monogamním, chybí. Moje přítelkyně je hodně komunikativní, a všechny nás to naučila.

Jak tento váš způsob života přijali vaši rodiče?

Moji rodiče jsou tradiční pár. Jsou spolu od čtrnácti let, a když bylo mámě devatenáct, přišla jsem nečekaně já. Jsou v manželství 26 let. Pro ně je zvláštní, že někdo může žít jako já.

Když jsem o tom mluvila s mojí maminkou, tak jsem věděla, že pro ni je hlavně důležité, abych byla šťastná. Tatínek s tím měl ze začátku trošku problém. Asi měl pocit, že když takhle žiju, že mi něco musí chybět, nebo že jsem nešťastná. Že si něco kompenzuju.

Když jsem mu to vyprávěla, poslouchal mě. I přes to, že s tím měl problém, našel si dvě hodiny času a intenzivně mi věnoval pozornost. Nechal si to vysvětlit. A teď mi posílá články, co o mně zase napsali. Je s tím v pohodě a to mě těší.

Myslíte si, že vám „polykula“ vydrží celý život, nebo je to životní fáze?

Když s někým jsem, předpokládám, že je to na celý život. Ale stát se může cokoliv. Mně tenhle styl vyhovuje, přináší mi klid i svobodu a zároveň jistotu, pevnost a stabilitu. Může ale přijít cokoli a já se třeba rozhodnu, že to tak nebude. Ale momentálně je mám všechny moc ráda a představuji si, jak v sedmdesáti budeme sedět na lavičce a krmit společně holuby.

Reportáž z Communication Summit 2021: Dokument V Síti vznikl díky propracované CSR strategii O2 (Marketing journal, Fabiena Baráková, Petr Michl)

Jen dokumentem V síti to nekončí. Společnost O2 iniciovala jeho vznik, ale filmové dílo doplňuje řadou dalších projektů. Zjistěte, jaké má promyšlená CSR kampaň výsledky na poli potlačení kyberšikany a sexuálního zneužívání dětí online.

Hlavním tématem konference Communication Summit 2021 byly emoce. Ty byly v prezentacích řečníků zastoupeny v různé podobě a z různých úhlů pohledů. Celovečerní dokumentární film V síti, který vyšel v minulém roce, pak vzbudil emoce u (pro formát dokumentu) nevídaně početného publika. Jeho promítání postihla pandemie covidu-19, přesto jen za necelé 2 týdny pro premiéře ho v kinech vidělo přes 266 tisíc diváků. Překvapivé je i to, že za dílem s návštěvností na úrovni filmových hitů, nestál producent, ale CSR oddělení korporátu. O vzniku dokumentu V síti a jeho reálných dopadech mluvila manažerka CSR aktivit společnosti O2, Marie Mališková.
Od strategie k celovečernímu dokumentu

Samotný dokument vznikl svým způsobem náhodou. Ovšem náhodou, která vycházela z komplexní CSR strategie O2. Ta má 3 nosná témata, z nichž vyplynuly 3 oblasti, kterým se O2 věnuje. Následně se identifikovala rizika (a potřeby), která jsou všechna spojena s tím, jak lidé používají internet a s čím se na něm setkávají.

Zdroj: prezentace Marie Mališkové

V roce 2017 a 2019 provádělo O2 výzkum zaměřený na děti versus sexting a rizikové seznamování na internetu. Z něj vyplynula poměrně dramatická čísla, která signalizovala, že se jedná o vážný problém. Příkladem těchto čísel může být i to, že 41 % dětí dostalo na internetu od cizího člověka provokativní erotickou či pornografickou fotografii.

Snahou CSR oddělení bylo výsledky výzkumu dostat do médií, a rozproudit tak diskusi na toto téma. Ať už skrze tiskové konference nebo jinak. Překvapivý byl vlažný až odmítavý postoj k této problematice. Proto bylo nutné změnit strategii a problematiku „dostat ven” jinak: „Chtěli jsme těm (děsivým) číslům vdechnout život… Když jsme nad tím tak přemýšleli, jak dostat ta čísla mezi lidi, jak jim ukázat, co za těmi čísly vlastně je, co znamenají, tak jsme přemýšleli, jak to udělat. Tak nějaký video. Něco natočíme. A to snad všichni pochopí, když to uvidí. Audiovizuální složka je důležitá.” V tu chvíli přišli na scénu Vít Klusák a Bára Chalupová, kteří se natočení hraného dokumentu zhostili. Původní plán rozhodně nepočítal s celovečerním dokumentem, ale spíše s kratším videem. Změna nastala ve chvíli, kdy Vít Klusák dostal do rukou data z výzkumů a vyzkoušel vytvoření několika falešných účtů dospívajících dívek. Záplava zpráv od sexuálních predátorů ukázala, že pouhé video je na takové téma příliš málo.

Zdroj: prezentace Marie Mališkové

Jen dokumentem to nekončí

Dokument měl obrovský úspěch, jeho mediální zásah činil 16 milionů čtenářů / diváků. A i díky tomu se podařilo získat pozornost důležitých aktérů, zejména Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy, škol, vzdělávacích organizací a také veřejnosti.

V síti: Za školou

Kromě necenzurované verze pro dospělé vyšla i verze pro děti od 12 let. Ta byla součástí kampaně V síti: Za školou, která byla především osvětovou. Jejím smyslem bylo umožnění využití tohoto dokumentu na školách při výuce. Tedy každá škola si mohla domluvit offline či online projekci zde. Pro pedagogy byly navíc vytvořeny nejrůznější metodické a podpůrné materiály či pracovní listy. Což velmi usnadnilo otevření tohoto tématu právě ve výuce.

Tato dětská varianta dokumentu je méně explicitní, ale především doplněna edukativními vstupy hereček. A to proto, že mohly autenticky zprostředkovat svoji zkušenost. Každý vstup v podstatě dětem vysvětluje, co se stalo, jak tomu předcházet a co dělat, když už k tomu došlo. Pokud se jednalo o promítání ve škole, po dokumentu následovala diskuse, kterých se účastnili odborníci, případně samotné herečky a spočívala v pobavením se o tom, co děti zrovna viděly. Tuto variantu však bylo možné zhlédnout i v kině.

Celou strategii se podařilo uzavřít nabídnutím řešení problému. Spolu s dokumentem odstartovalo O2 přidružený program Nejsem lovná pro děti ve věku 13-17 let. Jejím účelem je osvěta v tom, jak se chovat na internetu a nenechat se “ulovit predátory”. Tento program spadá pod projekt O2 Chytrá škola. Jeho účelem je dlouhodobé vzdělávání dětí v oblasti internetové bezpečnosti a mediální gramotnosti.

Tento článek je součástí prémiového obsahu.

Registrujte se a získejte k němu přístup zcela zdarma.

Plný text článku dostupný pro členy VIP skupiny: https://pedofilie-info.cz/forum/viewtopic.php?p=56045#p56045

Dokument o zneužívání na internetu "V síti" (crowdfunding)

Re: Dokument o zneužívání na internetu "V síti" (crowdfunding)

Re: Dokument o zneužívání na internetu "V síti" (crowdfunding)

Re: Dokument o zneužívání na internetu "V síti" (crowdfunding)

Re: Dokument o zneužívání na internetu "V síti" (crowdfunding)

Re: Dokument o zneužívání na internetu "V síti" (crowdfunding)

Re: Dokument o zneužívání na internetu "V síti" (crowdfunding)

Re: Dokument o zneužívání na internetu "V síti" (crowdfunding)

Re: Dokument o zneužívání na internetu "V síti" (crowdfunding)

Re: Dokument o zneužívání na internetu "V síti" (crowdfunding)

Re: Dokument o zneužívání na internetu "V síti" (crowdfunding)

Re: Dokument o zneužívání na internetu "V síti" (crowdfunding)

Re: Dokument o zneužívání na internetu "V síti" (crowdfunding)

Re: Dokument o zneužívání na internetu "V síti" (crowdfunding)

Re: Dokument o zneužívání na internetu "V síti" (crowdfunding)

Re: Dokument o zneužívání na internetu "V síti" (crowdfunding)

Re: Dokument o zneužívání na internetu "V síti" (crowdfunding)

Re: Dokument o zneužívání na internetu "V síti" (crowdfunding)

Re: Dokument o zneužívání na internetu "V síti" (crowdfunding)

Re: Dokument o zneužívání na internetu "V síti" (crowdfunding)

Re: Dokument o zneužívání na internetu "V síti" (crowdfunding)