Dokumentární film V síti mapující chování sexuálních predátorů na internetu, který už vidělo přes 115 tisíc diváků, postupně doplňuje i masivní informační kampaň. Už minulý týden spustila společnost O2 v rámci projektu Chytrá škola kampaň s názvem „Nejsem lovná“, jejímiž tvářemi jsou právě herečky z dokumentu.
Od dnešního dne si zase zájemci mohou na stránkách iniciativy Buď safe online zkusit speciální online kurz. Za iniciativou stojí společnost Avast, která je generálním partnerem rozsáhlé osvětové kampaně. „Kampaň je rozdělená na online a offline část. V té offlinové objíždíme školy a snažíme se osobně oslovit co největší počet dětí. Onlinovou část částečně řešíme už na stránkách k filmu, zároveň se ale do ní výrazně zapojili i naši partneři, mezi které patří právě Avast, O2 nebo sdružení CZ.NIC,“ řekla Lupě výkonná producentka filmu Pavla Klimešová.
V interaktivním kurzu si mohou zájemci vyzkoušet, jaké nebezpečné situace je na internetu mohou čekat, zároveň by ji měl pomoci i v tom, jak na podobné dění reagovat. Scénáře k videím, které kurz obsahuje, připravil influencer a ambasador projektu Jirka Král.
„Největší přínos kurzu vnímám v tom, že se o bezpečnosti na internetu konečně začíná mluvit. Studenti téma řeší s učiteli a baví se o něm mezi sebou, což zdůrazňuje naléhavost dodržování jistých zásad, které právě kurz objasňuje. Film V síti vyvolal společenskou diskuzi, díky níž se rodiče dneska více zajímají o to, co jejich děti na mobilech a počítačích dělají. A web Buď safe online jim s osvětou může hodně pomoci,“ uvedl Král.
Podle odborníků z projektu Pedagogické fakulty Univerzity Palackého E-bezpečí až padesát procent dětí komunikuje na internetu s lidmi, které nezná.
Policisté v únoru už zároveň oznámili, že v souvislosti s dokumentem V síti prověřovali celkem devět sexuálních predátorů, které podezřívali z přečinu navazování nedovolených kontaktů s dítětem ve stadiu pokusu. Uvedl to server iRozhlas.cz.
...a o jakých tématech se po dnešním Googlení začne na ČEPEKu mluvit?
Kasz píše: ↑úterý 3. 3. 2020, 22:19:38
Nemůžete někdo těm klukům z Radia Wave napsat, že ČEPEK není Česká pedofilní komunita, ale Československá pedofilní komunita?
Ahoj,
díky za upozornění, omlouváme se a v příštím vydání Čelistí to zřetelně napravíme!
Petr
-------------------------------------
Odesláno: úterý 3. března 2020 21:37
Komu: Stuchlý Aleš
Předmět: Vzkaz z ČEPEKu
Ahoj kuci, šefik zuří že to říkáte/vyslovujete špatně. Petr Kasz: "Nemůžete někdo těm klukům z Radia Wave napsat, že ČEPEK není Česká pedofilní komunita, ale Československá pedofilní komunita?"
zduř
...a o jakých tématech se po dnešním Googlení začne na ČEPEKu mluvit?
Dokument „V síti“ otevřel palčivé a doposud opomíjené společenské téma sexuálního kontaktování nezletilých dospělými online. Šíření osvěty v této problematice proto považujeme za zásadní a přínosné. V rámci medializace tohoto projektu rovněž dochází k odkrytí hluchých míst v českém systému v oblasti sexuální edukace a prevence sexuální delikvence.
Laboratoř evoluční sexuologie NUDZ (Klecany) se od začátku zapojuje v osvětové kampani a k problematice internetové sexuální kriminality se odborně vyjadřuje (např. odborné konzultace v rámci dokumentu). Pro adekvátní edukační dopad filmu je nutné vhodně vybalancovat poselství dokumentu, aby nedošlo k panické strachové reakci v dětské a rodičovské populaci. Je například třeba upozorňovat na to, že k společensky velmi závažnému sexuálně delikventnímu chování přistoupilo pouze naprosté minimum mužů, kteří kontaktovali dívky „v síti“ (nejedná se tedy o několik tisíc predátorů, jak je uváděno v dokumentu).
Je rovněž vhodné informovat, jaký typ osob se on-line kriminality tohoto typu dopouští, aby nedocházelo k automatickém spojování problematického sexuálního chování na internetu se sexuologickými diagnózami, jako jsou poruchy sexuální preference (parafilie) nebo zejména s pedofilní preferencí (= partnerská a sexuální preference osob v prepubertálním období). Většina sexuálních deliktů proti dětem není spáchána lidmi s pedofilní preferencí. Z několika málo dostupných zahraničních výzkumů týkajících se přímo on-line sexuální delikvence se zdá, že v populaci odsouzených online "predátorů" je zastoupení lidí s parafiliemi kolem 40 % (z toho pouze 5-10 % osob s pedofilní preferencí). Zbylých 60 % tvoří dle konsenzu sexuologů psychosexuálně normální muži s různými motivacemi k takovému chování.
K rozšíření fenoménu máme rovněž k dispozici recentní výzkumná data. V našem nejnovějším online reprezentativním průzkumu české populace (data 2020) mělo zkušenosti s kybergroomingem (= manipulativní technikou, kterou se pomocí přátelství a nastolení důvěry snaží někdo přimět dítě ke sdílení intimností a posléze k osobní schůzce) do svých 15 let 1 % mužů a 2 % žen. Od 16 let pak 1.4 % mužů a 2.5 % žen. V rámci nejvíce exponované věkové kategorie 18-30 let mělo tuto zkušenost do 15 let 2.2 % mužů a 7.4 % žen. Údaje o mladší populaci nynějších pubescentů a adolescentů máme k dispozici od e-bezpečí.cz (2017). Podle jejich výzkumu 15 % dětí sdílelo online intimní fotky, 6 % intimní video, 4 % se před webkamerou obnažily, 40 % obdrželo něčí erotickou fotku, přes 20 % něčí erotické video, 22 % dětí vidělo někoho se obnažovat před kamerou a 32 % dostalo pozvánku na schůzku v reálném světě.
NUDZ dále reaguje na téma on-line „predátorů“ nabídkou internetového poradenství. Ze stránek dokumentu „V síti“ bude k dispozici link, který muže (případně ženy), kteří zvažují vyhledání odborné pomoci kvůli svým online kontaktům s nezletilými, přesměruje na anonymní poradnu projektu Parafilik „Nemůžete za své pocity, můžete za své činy“ (https://www.nudz.cz/files/pdf/tz-parafilik2019.pdf). Cílem projektu je za použití terapeutických a podpůrných metod pomoci lidem, kteří mají parafilní preference a cítí, že svoji sexualitu nemají pod kontrolou, nebo kvůli ní zažívají úzkostné a depresivní stavy. I když lidé, kteří se dopouštějí problematického chování na internetu, nemusejí mít parafilní preference, budou moci svůj problém probrat s našimi terapeuty a případně získat konkrétní kontakty na relevantní odborníky v této oblasti. Online poradna bude spuštěna 27. 2. 2020, zároveň s uvedením filmu „V síti“ do kin, na tomto linku https://parafilik.cz/poradna/. V září 2020 je plánován začátek kontaktních terapeutických programů. Tyto služby budou nabízeny zdarma, se zaručením anonymity účastníků.
Tenhle temnín mě zaujal "partnerská a sexuální preference osob v prepubertálním období".
Naposledy upravil(a) Kasz dne čtvrtek 5. 3. 2020, 18:41:55, celkem upraveno 1 x.
Důvod:Text spojen do odstavců
...a o jakých tématech se po dnešním Googlení začne na ČEPEKu mluvit?
Pořad V souvislostech se bude věnovat fenoménu sexuálního zneužívání na internetu. Toto téma je nyní široce diskutováno díky dokumentárnímu filmu B. Chalupové a V. Klusáka V síti. O nebezpečích, která (nejen) děti mohou na internetové síti potkat, bude Veronika Sedláčková hovořit s Martinem Kožíškem, koordinátorem projektu Bezpečně na netu (www.bezpecnenanetu.cz).
...a o jakých tématech se po dnešním Googlení začne na ČEPEKu mluvit?
Výkřik do tmy: Nejvíc mi vadí předsudečné odsouzení - i když jsem neublížil žádnému dítěti, najdou se lidé, co píšou "postavit ke zdi, kulka to vyřeší". Ne, nevyřeší. Pedofilové, kteří nic nespáchali, zažívají celý život zbytečné utrpení jen z důvodu předsudků. To je třeba změnit. Proto vznikl tenhle web.
V souvislosti s dokumentárním filmem V síti se hovoří o sexuálních predátorech a pedofilech. Jaký je však mezi nimi rozdíl a kdo je pro nás větší hrozbou?
Dokumentarista Vít Klusák zase jednou čeří vody tuzemské společnosti, tentokrát tématem (ne)bezpečí na internetu a útoky sexuálních predátorů na dívky hluboko pod legální věkovou hranicí. V souvislosti s dokumentem V síti byl vypracován i výzkum, na němž se podílela olomoucká Univerzita Palackého (UP), O2 a online projekt E-Bezpečí. A výsledky ukázaly celou řadu znepokojivých čísel, jež by neměla zapadnout.
Rizika na síti
Zhruba polovina dětí mladších 13 let má profil na některé ze sociálních sítí, přestože právě tato věková hranice bývá většinou služeb udávaná jako minimální. Stejně tak polovina dotazovaných dětí (z více než 27 tisíc respondentů) se setkala a nějakou formou agresivního chování, především byly terčem verbálních urážek. Co je závažnější, čtvrtinu dětí někdo pozval na osobní setkání a šokujících 70 procent jich za neznámým opravdu vyrazilo.
„U dětí ve věku do 13 let musí především rodič aktivně regulovat a zajistit, aby se dítě nedostalo do rizikových situací, které mu mohou vážně uškodit. Zdůrazňujeme, aby se rodiče snažili v online světě svých dětí alespoň částečně zorientovat. Se svým dítětem tak budují důvěrný vztah, ve kterém se na ně obrátí pak i v situacích, v nichž je v online prostředí ohroženo,“ apeloval Kamil Kopecký, vedoucí Centra prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty UP. Jakého chování ze strany tajemných protějšků se však děti mohou skutečně dočkat?
Pedofil, nebo predátor?
Ve filmu V síti i na samotném internetu je tedy častým jevem, že dospělí lidé (především muži) kontaktují děti mladší 15 let (především dívky). Zde je potřeba zdůraznit, že se v naprosté většině nejedná o pedofily, nýbrž sexuální predátory. Pedofilové nemívají zájem o dospívající dívky, naopak – to, co je na nezletilých přitahuje, je právě jejich nevinnost, nezkaženost a naivita jejich světa. Přitom pouze několik procent pedofilů dítěti skutečně někdy ublíží – naprostá většina těchto sexuálních deviantů (tedy parafiliků, lidí se sexuální preferencí odchylující se od běžné normy) se nestane delikventy, tedy pachateli trestných činů.
Těch se dopouštějí především sexuální predátoři, pro něž je však sexuální složka často podružná. Od sexuálního obtěžování až po samotné znásilnění bývá dominantním tématem využívání druhých lidí a jejich kontrola. Násilníci se leckdy nerekrutují z řad těch, kteří by neměli možnost obstarat si sex běžným způsobem. Jenže predátory nezajímá dospělý a konsensuální vztah, jehož součástí je přirozeně i sexuální složka; namísto toho je vzrušuje představa podrobení si cizího těla, kontrolování objektu ve svém okolí.
Sexuální predátoři chtějí být obdivováni a společenské rozpaky svého okolí (například ve formě nejistého úsměvu) si snadno interpretují jako vyjádření zájmu. V tu chvíli je jen krůček k exhibicionismu, proto je tak snadné narazit na fotografie či videa odhalených mužských přirození, které jejich majitelé považují za něco, čemu jejich cíle jistě nemohou odolat. Stále je však v popředí především snaha o potvrzení vlastní moci nad druhými lidmi, nikoli sexuální či jakýkoli jiný zájem o ně samé. Zmíněný aktuální dokument tedy postihuje jen špičku ledovce, která je pochopitelně výrazná a nebezpečná, avšak je nutné lépe chápat, s kým vlastně máme tu pochybnou čest. Predátoři (a nejen ti sexuální) jsou totiž skutečně všudypřítomní.
Tučně jsem zvýraznil pasáž, kde se popisuje to, co je pro nás důležité. Pod článkem je hned odkaz na dlouhý rozhovor s psycholožkou, ve kterém je opět zmínka o rozdílu mezi pedofily a predátory. Rozhovor zde také přikládám:
Od 27. února diváci mohou v kinech vidět český dokumentární film V síti. Očekává se, že jeho téma sexuálního obtěžování mladých dívek na internetu vyvolá rozruch nejen u rodičů. Na chování sexuálních predátorů i na to, jak před nimi děti chránit, jsme se proto zeptali psycholožky Alžběty Protivanské, která se zaměřuje na online svět a sociální sítě.
Dají se muži, kteří sexuálně obtěžují dvanáctileté dívky, označit jednoduše za pedofily?
To určitě ne. Mluvili o tom i samotní autoři dokumentu V síti, že jen u pěti procent z nich by se dala klasifikovat nějaká sexuální dysfunkce jako pedofilie a podobně. Většina z nich by sexuologickými testy prošla jako psychosexuálně normální. Taky je otázka, co znamená normální. Jsem přesvědčená o tom, že pokud by měli takovou akci provést mimo internet, většina z nich nic z toho nedá najevo a něco takového by se u většiny z nich vůbec v hmotném světě neukázalo.
Současná hranice pro legální první sex je stanovená na 15 let. Ještě před dvěma třemi sty lety bylo poměrně běžné uzavírat sňatky ještě dříve. Touha dospělého muže po mladé dívce byla považována za něco normálního, akorát o jejím provdání rozhodovali rodiče a ve společnosti panovala daleko větší shoda, že se něco takového může stát a za jakých podmínek. Nikdo neodsuzoval to, že zralý muž touží po mladé dívce. To je něco, co dokážeme pochopit. Dnes je ale velmi nebezpečné, jak se toto promítá do anonymního světa internetu. Jedna věc je toužit, druhá věc je využít živou ženu na síti jako předmět svojí touhy.
Proč tedy tito podle výzkumů psychosexuálně normální muži v takovém množství obtěžují děti na internetu?
Vzhledem k tomu, že je většina z nich psychosexuálně normální, primárním objektem jejich sexuální touhy by měla být dospělá žena. Ta je pro ně ale často z různých důvodů nedosažitelná, proto často žijí bez reálné partnerky a kumuluje se v nich napětí. Sáhnou tedy po té nejjednodušší možnosti, jak se s někým seznámit, kterou je v dnešní době internet. A právě tam hraje důležitou roli falešná anonymita. Ta jim umožňuje projevit určité spodní proudy, které máme všichni. Tito jedinci je ale mohou vypustit bez cenzury a sociálního citu.
Velmi mě taky překvapilo, jak rychle muži, které tvůrci dokumentu nazývají predátory, přistoupili na sexuální návrhy dívek. Před patnácti lety to trvalo třeba půl hodiny. Dnes konverzace trvá pár minut, než se v ní něco takového objeví. To vypovídá i o tom, že se mužům tyto postupy na internetu zjevně daří. S tím souvisí i druhá stránka věci, a sice jakým způsobem se náctileté dívky na internetu prezentují. V online prostředí je totiž snadné začít se velmi rychle bavit o hlubších věcech, doptávat se, trochu si vymýšlet, flirtovat. Je to geniální nácvikové prostředí, které ale nemá žádné mantinely. Děti nemají vyvinutý cit pro to, co už je přes čáru. Na internetu je navíc daleko těžší ty hranice rozpoznat. Otázkou taky je, jak moc se tím, že sexuální predátoři útočí skrz internet, snižuje počet těch, kteří by něco takového měli chuť dělat někde venku.
Většina sociologů a psychologů se už dnes shodne na tom, že muži prožívají tzv. krizi mužství. Může právě ta mít souvislost i s tímto chováním na internetu?
Když to vezmu šířeji ze sociologického pohledu, role muže ve společnosti se celkově mění. Dnes se relativizuje, kdo je on, kdo ona, koho máme oslovovat oni, s jakou orientací se kdo identifikuje, koho kdo přitahuje. Ať už si o tom myslíme cokoliv, děje se to, zvláště na internetu. Když si vezmeme českou společnost, zdá se, že v ní nejsou funkční vzory, silné mužské postavy, které by někde stály se svou ženou a ukazovaly lidem, jak se k sobě chovat v páru. Rozhodně je nenajdeme v řadách politiků a nejspíš ani u popových hvězd.
Chybí nám navíc rituály spojené s přechodem do dospělosti, které v jiných kulturách sloužily k tomu, aby se sešly všechny holčičky i ženy a viděly muže, který je připraven vstoupit do jejich světa. Dnes se ale nic takového neděje. Muži tak prožívají obrovskou vnitřní nejistotu a dojdou k tomu, že pro přijetí je potřeba hnát se za velkou výplatou, domem a co nejlepším autem. Kvůli tomu pak často končí ve stresu a neplodní. Na ženy to přitom nejspíš vůbec nefunguje. Vnitřní struktury společnosti se obecně rozvolňují a v takové situaci nejvíce trpí její mladší a zranitelnější články.
Společnost je taky silně zaměřená na individualitu, nezávislost, zrelativizovalo se manželství a jeho důležitost – už nemusíme dědit grunty a starat se o ně, takže se stáváme spíš sériově monogamními, často ani to ne. Řešíme, jestli být single, nebo mít vztah s jedním či více partnery. V mužích s přirozenou touhou po spojení to pak musí vyvolávat absolutní zmatek v tom, co teda „samička“ chce. Když dnes ženě otevřou dveře, řeší, jestli to bude brát jako příjemné gesto, nebo jako něco, co by dělat neměli. A to si ženy opravdu z velké části způsobily samy. Muži se dostávají do fáze, kdy jsou zcela zkoprnělí z toho, co je a není dobře, a mnohdy je pro ně těžké zorientovat se v tom, jestli mají být rytíři, nebo machové. Únik za obrazovku počítače je tedy naprosto pochopitelný.
Online predátory jsou oproti zažitým představám o starých, upocených, tlustých mužích často mladí sympatičtí lidé (17–30 let), jejich věk se navíc podle statistik v posledních letech snižuje. Jak si tento jev vysvětlujete?
Mezi hlavní faktory patří zmíněná vnitřní nejistota, absence mužských vzorů a nedostatek namlouvacích rituálů. Prostředí internetu navíc vytváří velký tlak na individualitu a osobní značku. Existuje tam taky obrovský prostor pro až vulgární sexualitu, pornografii, zamilování se, sex. Na to, co bychom mohli nazvat láskou, to znamená jemnost, společný růst, otevřenost, vzájemnou péči, však dnešní doba už nemá čas. Mladší predátoři přitom přesně tohle potřebují a všechny tyto okolnosti u nich pak jednoduše vyústí v zoufalý čin zneužití mentality dvanáctileté dívky.
Ta totiž vstupuje do světa flirtování, svádění, vztahů, sexuality a zdá se, že být přitažlivá znamená mít odezvu z internetového prostředí. Najednou přicházejí starší muži, kteří dívce skládají poklony a chtějí její fotky. Ona si řekne, že se asi někomu líbí, že je důležitá. Pokud je navíc už nějakým způsobem oddělená od otce, je pro ni tento svět fascinujícím způsobem lákavý. Jenže jakmile predátorovi pošle nahou fotku, jeho chování se lusknutím prstu mění a on ji začíná vydírat.
Dá se říci, že za obtěžováním stojí touha po moci nad nezkušeným dítětem?
Zde je třeba relativizovat to, že jde pouze o staršího muže, který se chystá ovládat dítě. Jakákoliv lidská tendence, která nemůže být odreagována čistě, jasně, zdravě a přímo, v psychickém systému pocitově tuchne a začne probublávat na velmi ošklivých místech. Je zdravější, když touha, zamilovanost a sexuální otevřenost mohou směřovat k adekvátní partnerce, než když je muž odreagovává na internetu.
Podívejme se na to ale i z druhé strany. Často za počítačem sedí dvě tři náctileté holky, které si od mužů na internetu nechávají posílat kredit nebo platby do her a na oplátku jim pošlou cizí fotku nebo prodají kalhotky. Tyto dívky si opravdu dokážou hrát, což je taky způsob moci a ovládání. Každou obyčejně přitažlivou ženu v jednu chvíli napadlo, co by se asi stalo, kdyby byla s mužem, se kterým by nespala, ale všechno by platil. A to je v jejich podání taky určité zneužití. Kde se ve společnosti otevírají možnosti, tam lidé pátrají, jestli nejsou i pro ně.
Jak dokáže sexuální útok ovlivnit psychiku dítěte? V jakých oblastech života se takové trauma projevuje a může se projevit i s odstupem?
Konkrétně u dvanáctiletých dívek je v tomto případě klíčová reakce matky. Pokud je vyděšená, agresivní, nadává na dotyčné muže a odsuzuje je, může dosáhnout toho, že dcera už nikdy nevkročí na žádný chat. Zároveň ale hrozí, že až tato dívka později uvidí kluka, který se dotýká sám sebe, bude cítit odpor. Bude mít dojem, že by to dělat neměl, přitom to ale patří ke zdravé sexualitě.
Vlivem zážitku s online predátorem se taky u postižené dívky může dostavit pocit oddělenosti, hnusu, nepatřičnosti. To se u ní později může překlopit v pocit, že by měla v reálném sexu vydržet i věci, které se jí nelíbí. V tento moment někdy přichází jev zvaný neurotická disociace, tedy stav, kdy se člověk psychicky oddělí od těla a jen se dívá, co se s ním děje. Většině žen se během sexuálního života stalo něco, co jim nebylo příjemné, jenže se bály to říct.
Premiéra filmu V síti vyvolá v rodičích asi totální děs a hrůzu. Jak by měli k dětem v souvislosti s internetem přistupovat? Jeho zakazování asi nemá smysl…
Ve chvíli, kdy něco zakážou, stane se to pro děti ještě lákavější. Není potřeba internet zakazovat, jen omezit čas, který na něm dítě stráví, a služby, na které se může dostat. Problém může být i prostý fakt, že se rodiče už neorientují v moderním prostředí internetu. Když je jim čtyřicet, může pro ně být těžší pochopit, co se děje na jednotlivých sociálních sítích a proč by se měli zajímat o názory youtubera, který ani nemluví spisovně. Neuvědomují si, že online svět je v hlavách dětí realitou, ve které se pohybují. Mozek nerozlišuje mezi tím, co vnímáme ve hmotné realitě a co si představujeme.
To je to největší nebezpečí internetu – ve chvíli, kdy tam děti tráví hodně času, začínají žít ve svých představách místo toho, aby reflektovali to, co se opravdu děje. A to je problém. Rodiče by proto měli přijít za dítětem, doptávat se, co na internetu dělá, s kým se tam seznamuje, a zároveň ho upozornit na možné následky v reálném životě.
Důležité taky je, jak brzo rodiče s dětmi mluví o sexu. Dneska bych začala v jedenácti, možná dřív. Reálná zkušenost je ale taková, že se děti poprvé setkají se sexuálními a pornografickými tématy právě až na internetu. Jsou u toho samy nebo s kamarády, takže tam v tu chvíli vzniká první napětí v tom smyslu, že dělají něco, co by neměly. Má to náboj něčeho zakázaného. Znovu se dostáváme k tomu, jak se nedají pohlídat hranice a jak člověk před počítačem nemá možnost předem zjistit, že narazí na sexuálního predátora.
Jak se zachovat jako rodič, když děti narazí na sexuálního predátora? Co říct dětem a jak postupovat právně?
Správná reakce matky spočívá ve zdůraznění toho, že dotyčný muž to nesměl udělat, zneužil situace a že s ním dcera navzdory tomu, že si s ním psala, nemá žádný lidský vztah. Ti muži totiž jakoby jedou podle scénáře, jdou po tom, co je vzrušuje. Je to stejné, jako když na pornografické stránce vybíráte, na co se zrovna chcete dívat. Oni vyhledávají, co je teď bude vzrušovat, tedy mladá, tak trochu vystrašená slečna fascinovaně zírající na ztopořený penis.
Matka by měla zdůraznit, že to není lidský vztah, že ani nejde o partnera, který by mohl něco takového splňovat. Měla by s dcerou mluvit o tom, jak vypadá namlouvání a flirtování, jak pozná, že se jí kluk líbí, co by měl a neměl dělat, aby si kvůli němu svlékla tričko, co by měla udělat ona, když se jí něco nelíbí. Její úlohou je jednoduše poskytnout dceři zdravý scénář namlouvání před prvním nebo jakýmkoliv dalším sexem. Úlohou otce je pak neútočit na predátora, ale zajistit, aby se s dcerou už nikdy nedostal do kontaktu, a ideálně to řešit právně. V tu chvíli by měl zároveň dceři ukázat, že mužství může být i neohrožující a bezpečné.
Československá pedofilní komunita – již 13 let s Vámi!
Výkřik do tmy: Nejvíc mi vadí předsudečné odsouzení - i když jsem neublížil žádnému dítěti, najdou se lidé, co píšou "postavit ke zdi, kulka to vyřeší". Ne, nevyřeší. Pedofilové, kteří nic nespáchali, zažívají celý život zbytečné utrpení jen z důvodu předsudků. To je třeba změnit. Proto vznikl tenhle web.
V síti Barbory Chalupové a Víta Klusáka, který před pár dny konečně vstoupil do českých kin je projekt, který má přesah daleko za hranicemi filmového světa. Tleská mu jak široká veřejnost, tak i odborníci. Vzal si na paškál fenomén zneužívání dětí na internetu. Jednou z odbornic, s níž tvůrci konzultovali celou problematiku a která byla také několik natáčecích dnů přítomna na samotném natáčení, byla Mgr. Renáta Androvičová z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ). Vystudovaná psycholožka a doktorandka v oboru Neurovědy na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze má za hlavní odborný zájem experimentální sexuologii a odpovídala na naše otázky, které se týkaly jejího odborného náhledu na věc.
O čem podle vás jako odborníka svědčí dokument V síti? Potvrdily se jím třeba i některé výzkumy, které provádíte u vás v NUDZ?
Pro naši laboratoř je toto nové téma a reagujeme na něj vytvořením nízkoprahové anonymní poradny pro dospělé s problematickým online chováním, a to v rámci platformy PARAFILIK. Zároveň svoje výzkumné projekty o toto téma rozšiřujeme.
Jaká byla vaše úloha při natáčení dokumentu?
Tvůrci dokumentu se mnou několikrát v rámci přípravy natáčení konzultovali. Poté mi umožnili u natáčení být a celou věc sledovat, abych si udělala obrázek. V blízkém horizontu bych ráda z tohoto natáčení sepsala svoje zkušenosti a informovala tak odbornou obec, případně bych ráda časem navázala osvětou pro veřejnost.
V dokumentu se pracuje s kodexem, který děvčata musela dodržovat. Podle čeho a jak vznikal? Předpokládám, že jste se na jeho vytváření jako přizvaný odborník podílela…
Na vzniku kodexu jsem se nepodílela, takže toto je otázka na tvůrce. Z toho, co o kodexu vím – upravoval chování dívek tak, aby nevystupovaly provokativně, vyzývavě nebo aby jakkoliv vybízely k sextingu.
Nebylo od tvůrců trochu průhledné/prvoplánové, když profily dívek umístily na platformu lide.cz, která primárně slouží k seznamování, nebo to podle vás byla nejlepší možná volba? Daniel Šmahel řekl v nedávném rozhovoru pro DVTV, že vytvořit dívkám profily právě tam je jako poslat je na diskotéku ve spodním prádle. Vnímáte to stejně?
Chápu argument Dana Šmahela, ale myslím, že tvůrci prostě chtěli zjistit, co se stane, když si dvanáctiletá dívka udělá profil na libovolné seznamce. Takto stará dívka si může udělat profil na libovolné seznamce, přestože to formálně neodpovídá pravidlům webu. Tvůrci také využili vícero seznamovacích platforem a sexting probíhal ve větší či menší míře na všech platformách. Pokud si dobře pamatuji, byl tam rovněž Facebook, Omegle a další.
Překvapil vás počet mužů, který děvčata za deset dnů natáčení kontaktoval? Můžete nějak shrnout profil sexuálního predátora?
Ano, překvapilo mě, kolik kontaktů a jak rychle dívky získaly. Nicméně, úplně nesouhlasím s používáním slova „predátor“. Toto slovo mi evokuje někoho, kdo číhá, skrývá se, manipuluje, pronásleduje a snaží se „zlikvidovat“ oběť. Většina kontaktů ale byla úplně jiná – rychlé, otevřené, explicitní jednání bez klamání, manipulování či agrese, pokud za ni nepovažujete nevyžádané zaslání intimního snímku). Okamžitě po zahájení kontaktu bylo jasné, že muž chce vidět nahotu nebo nahotu ukázat, případně masturbovat. Případů, kdy došlo k vyhrožování, vydírání, agresivnímu nátlaku, manipulaci nebo kybergroomingu za účelem vylákat na osobní schůzku, byl malý zlomek. O efektu toho, že dvanáctiletá dívka uvidí mužský penis, lze vést debaty, ale o efektu, který má manipulace, agrese, vyhrožování, vydírání, případně snaha vytvořit erotický vztah s dítětem na počátku puberty, nedává prostor pro pochybnost. Co se společenské závažnosti týká, ta byla různá. Zvlášť závažných případů tam bylo málo, ale s potenciálně velkým množstvím obětí. Někdy slýchám, že tito muži jsou málo atraktivní, a proto se uchylují k tomuto jednání. Moje zkušenost během natáčení byla ale jiná – byli tam muži, kteří by dejme tomu neodpovídali nějakým konvenčním kritériím mužné krásy, ale i takoví, co ano.
Co takové zkušenosti, jaké měly figurantky v dokumentu, může udělat s psychikou a intimním životem dvanáctileté dívky?
Nejsem dětský psycholog, a proto teď moje úvahy berte s rezervou. Zaprvé – efekt bude záležet od typu kontaktu – pokud dojde k agresivnímu jednání, vyhrožování, nátlaku, manipulaci, zveřejnění intimních materiálů dítěte, případně kybergroomingu, domnívám se, že negativní efekt je velmi pravděpodobný. Pokud dojde k tomu, že dítě uvidí, jak vypadá pohlaví dospělého člověka, případně jak dospělý muž masturbuje, zde bude větší variabilita, co se reakce dítěte týká, a dalekosáhlé dopady budou méně pravděpodobné. Zadruhé – efekt bude záležet od motivace dítěte. Bude záležet na tom, zda si chce hledat kamarády nebo zkusit flirt. Reakce se asi bude odvíjet také od toho, co dítě od seznamování čekalo. Neurovědní zkoumání v této souvislosti zdůrazňuje, že zrání lidského mozku je podřízeno určitému vnitřnímu rytmu a není dobré, když se zrání uspíší. V této souvislosti jsou nejrizikovější malinko starší děti – kolem čtrnácti let věku, které už mohou toužit po vytvoření romantického vztahu. Z hlediska psychosexuálního dozrávání není dobré, aby dítě zahajovalo vztah s o dekády starším člověkem. Akcelerace zrání mozkových struktur může vést k řadě negativních důsledků, jak ukázaly mnohé výzkumy.
Jak alarmující je to, co vidíme v dokumentu, ve srovnání se zbytkem světa?
Je to srovnatelné. Jediný rozdíl, který pozoruji, je časový posun, s jakým se tato problematika objevila u nás. První výzkum na toto téma v USA jsou kolem r. 2000, v Kanadě kolem 2010 a v EU po roce 2010. Je potřeba si uvědomit, že v mnoha tématech společenská poptávka předchází výzkum, a proto velmi oceňuji, že nás tvůrci dokumentu kontaktovali, dali nám prostor vytvořit si o tématu obrázek a zařadit ho do výzkumných a poradenských aktivit.
Je vlastně možné, aby si muži/predátoři, které diváci v dokumentu uvidí, dokázali připustit, že by potřebovali odbornou pomoc, že s nimi něco není v pořádku? Nejednou tam zazní vyhýbavé či naprosto bohorovné odpovědi na otázku děvčat, zda nevadí, že ji je teprve dvanáct.
Ano, je to možné a už se to děje. Dle mých informací se tito lidé teď momentálně obrací na E-bezpečí i policii. Ke dni premiéry dokumentu (27. 2.) jsme ale v rámci projektu PARAFILIK, který garantuje naše sexuologická laboratoř v Národním ústavu duševního zdraví, spustili online anonymní poradnu. Tu lze najít na www.parafilik.cz.
Mohla byste tento projekt představit trochu blíže?
Tento projekt je inspirován úspěšnými zahraničními projekty podobného typu (StopSo a StopItNow v Anglii, Dunkelfeld v Německu) a zaměřuje se na anonymní konzultace pro lidi s neobvyklou sexuální preferencí, která by mohla vyústit v rizikové chování. Naše platforma pro online „predátory“ je nová věc vzniklá v reakci na tento dokument a je rozšířením původního pojetí i o lidi, kteří necítí, že by měli zvláštní preference, ale z nějakého důvodu se chovají rizikově online. Zájem ze strany mužů je veliký, obrací se dokonce i na policii, protože nevědí, kam se jinam obrátit.
Když neinformovaný divák vidí trailer k dokumentu, hned mu naskakuje už z principu popis “pedofilní chování”. Ono to tak ale není, pokud se nepletu. V čem je rozdíl mezi pedofily a muži, kteří v dokumentu vystupují, posílají fotky ztopořených penisů, různá videa “těžkého kalibru” a podobně.
To snad ani není o informovanosti, ale spíš o zmatení pojmů. Pedofilie je psychiatrický pojem a označuje zvláštní nastavení sexuality, pro které je typická touha po navazování vztahů s dětmi, které ještě nejsou v pubertě. Už jenom z tohoto důvodu mužů s pedofilní preferencí v dokumentu V síti uvidíme spíše vzácně. Mnozí pedofilové jsou společensky zodpovědní a nikdy fyzicky sexuálně nezneužijí dítě. Konsenzus sexuologů, jak v ČR, tak v zahraničí udává cca 5-10 % online offenderů s pedofilními preferencemi. Dalších asi 30 % jsou muži, kteří by pravděpodobně získali diagnózu – jsou mezi nimi např muži s nedostatečnou schopností rozlišování sexuálních objektů, co se věku týká, exhibicionisté, koercivní sadisté nebo patologičtí sexuální agresoři. Zbytek skupiny budou muži s běžnými sexuálními preferencemi. Tato skupina bude velmi heterogenní – adolescentní chlapci, kteří usilují o první zkušenosti, muži dlouhodobě sexuálně frustrovaní, muži zvídaví a experimentující, muži s poruchou osobnosti, muži z rozvrácených rodinných poměrů, muži s mentální retardací, muži v akutní intoxikaci a tak dále.
Šlo ve všech případech sexuálních predátorů jenom o muže nebo se našly i ženy?
Pokud jsme viděli ženu, šlo většinou o klamavý profil, za kterým se skrýval muž nebo o volavku, která pracuje v tandemu s mužem, protože působí věrohodněji. Ženu jako samostatnou aktérku jsem nepozorovala ani jednou.
Proč se dokument V síti nezaobíral také chlapci?
Pokud mám správné informace, tak i z toho důvodu, že nedokázali najít dospělého muže, který by vypadal na dvanáct. Nicméně, veškerá nastolená témata se dotýkají i chlapců, a to zejména homosexuálních nebo bisexuálních, v menší míře heterosexuálů. Navíc u chlapců je daleko větší riziko, že se nebudou svěřovat s problémy, které je potkaly na síti kvůli studu.
Také jsem zaslechla něco o nové knize, která s tímto projektem úzce souvisí?
O knize vím, ale nepodílím se na ní. Každopádně nápad ukázat stranu dítěte i dospělého je podle mého názoru dobrý. Vím, že někteří kolegové tento „dialog“ nevidí rádi, ale myslím, že pro oběť i pachatele může být velmi významné odkrýt emoce vlastní a poznat emoce toho druhého. Vím, že některé oběti sexuálně motivovaných činů se v určité fázi života chtějí konfrontovat. A zároveň vím, že pro některé pachatele je transformující zkušeností, když poznají emocionální dopad svých činů.
A aby toho nebylo málo, dnes vyšel s Renátou Androvičovou i rozhovor na iRozhlas.cz:
Praha, 5. března 2020, 11:50, Veronika Hlaváčová, Anna Duchková
Dokument V síti vyvrací stereotypní představu, že se budou muži chovat k dětské oběti manipulativně a promyšleně, konstatuje v rozhovoru pro Radiožurnál Renáta Androvičová, sexuoložka a neurovědkyně Národního ústavu duševního zdraví, která se celého projektu účastnila coby odborná konzultantka.
Tady v sexuologické laboratoři máte přístroje k měření sexuální vzrušivosti. Můžou odhalit například pedofilní sklony. Velká část mužů, kteří kontaktují děti na internetu, jsou ale sexuálně normální osoby. Jakou mají motivaci?
Ze zahraničních studií víme, že ve vzorku je asi 60 procent lidí, kteří by nedostali sexuologickou diagnózu. Jsou psychosexuálně normální a ideálním sexuálním objektem je pro ně dospělá žena. Ale v některých situacích, když se k ní nemohou dostat, použijí dívku jako náhradní objekt.
On-line kontaktování dětí nabízí prvek interaktivity nebo alespoň zárodku vztahovosti, což pornografie nenabízí, vysvětluje sexuoložka Renáta Androvičová Jde například o muže, kteří dlouhodobě nemají partnerku. K vyhledávání velmi mladých dívek se můžou uchylovat také lidi s poruchami osobnosti, může tam být mentální retardace nebo rodinná patologie.
Může být důvodem i to, že psychosexuálně normální muže už nebaví dostupná pornografie?
Tohle téma není moc prozkoumané. Spíš bych řekla, že toto online kontaktování dětí nabízí prvek interaktivity nebo alespoň zárodku vztahovosti, což pornografie nenabízí. Tahle složka v ní chybí.
Musíme si uvědomit, že důležitou součástí lidské sexuality je mít pocit, že někdo chce vás konkrétně, že se o vás zajímá. Chcete mít pocit, že jste středobodem pozornosti. Tahle složka není dobře nahraditelná ani placenými chatovacími místnostmi, kde si muži píšou se ženami, protože vědí, že ta dívka tam není jen pro ně.
Co zbývajících 40 procent lidí? Jakou motivaci kontaktovat děti má tahle část predátorů?
Tito lidé mají nějakou zvláštní sexuální preferenci. Je mezi nimi pět procent lidí s pedofilní preferencí. Pak je tam část, která může vykazovat psychosexuální nezralost, infantilismus – kdy mozek muže nerozlišuje věkové kategorie objektů. Můžou tam být zastoupeni exhibicionisté nebo lidé se sexuální agresí.
Jak moc jsou tito lidé společensky nebezpeční?
Pokud bychom se bavili o dokumentu V síti, tak tam se velká většina mužů chtěla jen ukázat nebo chtěla vidět nahotu a netlačila to dál. Nebyli agresivní, nechtěli dívku dál pronásledovat. Skutečně společensky velmi závažných případů, kdy se manipulovalo, vydíralo a vyhrožovalo, těch bylo minimum.
Jaké jsou obvyklé sexuologické diagnózy opravdu nebezpečných jedinců?
Skutečně nebezpečné jsou diagnózy, kde je nějak důležitá sexuální agrese nebo násilí, sadismus. Třeba u pedofilie agresivita často vůbec není. To je chybný mýtus, došlo k nějakému zmatení pojmů. Pedofilie je psychiatrický pojem, znamená to nastavení sexuality, ne delikt. Zneužít dítě můžou lidi s nejrůznějšími sexuálními preferencemi.
Co dívky, které se před muži svlékají online? Jakou mají motivaci?
Musíme si uvědomit, že rizikovým věkem pro navazování těchto komunikací je doba, kdy začíná puberta a vzniká sexuální zvídavost. Provází ji touha navazovat první kontakty s osobami opačného pohlaví, možná už i nějaký zájem o navazování romantických vztahů. Děti si můžou testovat své dovednosti na tomto poli. Případně chtějí navázat kontakt s dospělým, který není rodičovskou figurou. V tomto věku dochází k emancipaci od rodičů. Je to věk, kdy dívka začíná řešit svůj vzhled. Může být pro ni zajímavé a příjemné slyšet, že je krásná a že se nemusí bát toho, jak vypadá.
V jakém věku se dnes začínají dívky a kluci běžně zajímat o svou sexualitu?
Dělali jsme celonárodní průzkum a víme, že kolem 13. roku věku. U kluků malinko později.
Posouvá tuto hranici internet, který nabízí odpovědi na řadu otázek. Případně snadno dostupné porno obrázky, videa?
Spíš bych řekla, že děti si začnou všímat těchto obsahů na internetu a začnou se jim věnovat systematičtěji až v době, kdy se sexualita ozve. Těžko říct, jestli to vede k nějakému zásadnímu zrychlení psychosexuálního vývoje. Třeba z posledních průzkumů víme, že věk prvního pohlavního styku nijak zásadně nepoklesl ani v dnešní internetové době, kdy je sexualita všudypřítomná. Jde tu pořád o věk kolem 17, 18 let.
Kdy a jak by podle vás měli rodiče s dětmi začít mluvit o sexu?
Toto by se mělo odvíjet od zájmu dětí o toto téma. Víme, že se to týká dvou základních období, a to předškolního věku a puberty. Právě v tomto období můžou přijít otázky na sexualitu.
Jak dítěti vysvětlit, že by nikomu cizímu nemělo posílat své intimní fotky?
Je dobré upozornit na dopady této komunikace. Říct: „Je to tvoje intimita, a pokud to pošleš někomu, koho ani neznáš, je možné, že se to pak někde objeví. Tvoje soukromí uvidí lidé, u kterých nechceš, aby ho viděli.“ Není to známka špatné výchovy. Je to známka toho, že se dítě začíná zajímat o vztahy. Musí být ale poučeno o důsledcích sdílení.
Jak může sexuální predátor ovlivnit sexualitu dětí, které obtěžuje?
Myslím si, že to je velice individuální. Pro jedno dítě to může být šokující a zatěžující zkušenost, pro jiné stejná zkušenost nemusí znamenat vůbec nic. Neexistuje žádné zlaté pravidlo, které by říkalo, jak to dítě v jeho vývoji ovlivní.
Ví se, že předčasná sexualizace ve smyslu intenzivnějších zážitků není dobrá. Vývojové změny mají svůj vlastní rytmus a člověk potřebuje čas, aby rozvinul vlastní sexualitu. Aby vytvořil sexuální složku s partnerskou, aby získal sebevědomí, určitý pozitivní náhled na svoje tělo.
Můžete srovnat sexuální obtěžování dětí v dnešní internetové době a v době, kdy online sociální sítě a chaty neexistovaly?
Na toto existují dva základní názory. Ten první říká, že se aréna, která existovala dřív jen ve fyzickém světě, přesunula do online světa. Takže se lidé, kteří by i předtím kontaktovali dítě, přesunuli do online prostředí a mají zjednodušený způsob kontaktu. Druhý názor říká, že online doba vytvořila zcela novou arénu pro zcela nový typ pachatele. Já si myslím, že pravda bude asi někde uprostřed.
Radiožurnál v souvislosti s premiérou dokumentu V síti celý týden sleduje různé aspekty problému sexuálních predátorů, kteří praktikují nebezpečnou komunikaci s dětmi v online prostředí (sexting, kyberstalking, kybergrooming). Další díly seriálu najdete zde.
Československá pedofilní komunita – již 13 let s Vámi!
Výkřik do tmy: Nejvíc mi vadí předsudečné odsouzení - i když jsem neublížil žádnému dítěti, najdou se lidé, co píšou "postavit ke zdi, kulka to vyřeší". Ne, nevyřeší. Pedofilové, kteří nic nespáchali, zažívají celý život zbytečné utrpení jen z důvodu předsudků. To je třeba změnit. Proto vznikl tenhle web.
Dokument V síti měl odhalit praktiky sexuálních „predátorů“ a pedofilů. Jeden z mužů, které dokument odhalil dokonce organizuje dětské tábory.
Čtyřicetiletý muž z Ústí nad Labem se chytil do „sítě“ dokumentu V síti, který je aktuálně v českých kinech a zaměřuje se na sexuální obtěžování dětí na internetu. Martina K. totiž v kinech poznala řada jeho sousedů a bývalých spolupracovníků, ti jsou nyní v šoku z toho, co se nyní o muži dozvěděli. Chování dospělého muže je o to víc znepokojivé, že sám dlouho organizoval prázdninové tábory, školy v přírodě nebo i lyžařské kurzy, na kterých pak dětem dělal vedoucího. Případ nyní prověřuje policie.
V celém dokumentu je Martin K. pouze jedním z mnoha mužů, který obtěžoval dívky, které o sobě prohlašovaly, že je jim teprve 12 let. Přesto jej lidé v Ústí nad Labem ihned poznali a na sociálních sítích začali rozebírat, jak je vůbec možné, že tento člověk mohl dlouhodobě zodpovídat za bezpečí jejich dětí, které mu dlouhé roky svěřovali. Kvůli filmu V síti má nyní čtyřicetiletý muž nejen z ostudy kabát, ale zároveň mu reálně hrozí odebrání licence na práci s dětmi.
„Jelikož je jeden profil děvčat vytvořen s bydlištěm v Ústí nad Labem, počítala jsem s variantou, že by se v dokumentu mohl objevit někdo, koho znám. To jsem ale netušila, že skoro 20 minut dokumentu bude věnováno člověku, kterého znám. Tento muž pořádá po Ústeckém kraji dětské tábory, školy v přírodě, lyžařské kurzy a různé podobné akce pro děti a i já jsem pro něj pracovala,“ napsala po zhlédnutí filmu na Facebook Dominika Táborská, která muže přirovnala k lidské stvůře.
„Celý štáb se do našeho milovaného Ústí nad Labem vydal a počkal si na pana Martina hezky před barákem. To co následovalo bylo to nejhorší, co jsem od muže kdy mohla slyšet. Podle něj nedělal nic špatného a nezákonného a za celou situaci si mohou zneužívané děti sami,“ dodala rozčíleně Táborská, kterou ihned v komentářích podpořily desítky lidí, přičemž řada z nich muže v dokumentu také poznala.
Martin K. byl tvůrci pořadu přistižen přitom, jak sváděl nezletilé dívky, a to i poté, co mu napsaly, že je jim teprve 12 let (herečky v dokumentu jsou ve skutečnosti výrazně starší, pozn. red.). Muž chtěl, aby se před ním dívka svlékla na kameru a posílal jí také porno.
Své zkušenosti se zmíněným lovcem mladých dívek má také Ivana Trambová, kterou muž v minulosti také sváděl, tehdy jí však bylo 18 let a byla tedy plnoletá.
Chlubil se, koho už „dostal“
„Martin byl pořadatelem škol v přírodě, na které jsem se v 18 přihlásila jako vedoucí nebo chcete-li vychovatelka. Působil na mě sympaticky. Zdál se být ve své práci zodpovědný, byl vtipný a jak učitelé, tak i žáci ho měli v oblibě. Občas mezi řečí řekl ‚ukaž kozy‘ a smál se,“ svěřila se Ivana se svou zkušeností. Narážky svého kolegy tehdy brala ze začátku jen jako hloupé vtipy. Muž pak ve svých vyjádřeních přitvrdil.
„Když mi začal vykládat, s kolika instruktorkami spal a jak si “děla čárky”, smála jsem se mu a říkala, ze je to vůl. Pořad to pro mě byla (nemístná a debilní) sranda. Vtipkoval, že mě stejně do postele dostane,“ dodala mladá žena, která zpětně nedokáže pochopit, jak je možné, že tento muž jezdil s dětmi na školní akce a trávil s nimi celé dny.
Muž, kterého dokument označil za sexuálního predátora, měl dívky na táborech objímat a hrát s nimi také vodní bitvy v plavkách, což diváky, kteří V síti viděli, rozčílilo. V dokumentu se měl pak Martin K. hájit tím, že se mladých holek nikdy nedotkl, neublížil jim a ty, které komunikovaly přes internet, „jsou špatně vychované“.
Naposledy byl muž s dětmi na lyžařském výcviku minulý měsíc, nyní se celým případem začala zabývat policie.
Bulvár si samozřejmě neodpustil slovo "pedofil" hned v úvodním textu.
Československá pedofilní komunita – již 13 let s Vámi!
Tak mejal jsem psal zbytečně, stejně to říkali špatně . Také uváděli, že nám dokumentaristé odmítli finanční dar, ale nezmínili, že až nějak po půl roce, co s těmi penězi bez problému disponovali. Aspoň dávám palec nahoru za písničky čtyřleté raperky
Naposledy upravil(a) Cykle02 dne čtvrtek 5. 3. 2020, 20:37:56, celkem upraveno 1 x.
...a o jakých tématech se po dnešním Googlení začne na ČEPEKu mluvit?
Tento kanál má za cieľ nie len vzdelávať, ale rovnako aj vychovávať. Viem, že na podobné videá tu nie ste zvyknutí. Rozhodla som sa ho však aj napriek tomu spraviť, pretože cítim morálnu zodpovednosť Vás informovať. Po zhliadnutí teaseru na dokument V síti od V. Klusáka a B. Chalupové som ostala v šoku a zhnusená. Motivovalo ma to ísť si vyskúšať na vlastnej koži, či je situácia aj na Slovensku tak alarmujúca. Na pokeci som si založila fake profil 13. ročného dievčaťa s vlastnou fotkou z detstva. A čakala som. Behom niekoľkých dní mi prišlo okolo 500 správ...
...a o jakých tématech se po dnešním Googlení začne na ČEPEKu mluvit?
„Policie by měla posílit oddělení kyberkriminality a aktivního vyhledávání této trestné činnosti v prostoru internetu,“ říká vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová v rozhovoru pro Seznam Zprávy poté, co zhlédla nový dokumentární film V síti, odhalující sexuální predátory útočící na děti.
Dokument režisérů Víta Klusáka a Barbory Chalupové láme už druhý týden rekordy návštěvnosti v českých kinech a vyvolal celospolečenskou diskusi o nebezpečí, kterému jsou děti vystaveny na internetu. Vrchní státní zástupkyně nyní poprvé promluvila o tom, jak film i tuto debatu vnímá.
Film V síti jste viděla na premiéře. Už jste se z něj vzpamatovala?
Musím říct, že když jsem na tu premiéru šla, tak jsem tam šla s jistým očekáváním, které ve mně vyvolalo už to, jak se o filmu začalo mluvit. Ale kvalita toho filmu mé očekávání předčila. Ten film považuji za přelomovou záležitost podobně jako někdy v 80. letech Memento Radka Johna, který tady najednou vytáhl na povrch problém, o němž se vědělo, že je, ale veřejně se o něm nemluvilo. Tak podobné pocity ve mně vyvolával i tento film.
Film může vyvolat i debatu o regulaci
Takže máte za to, že film otřese společností a něco vyvolá?
Myslím si, že film je schopen vyvolat reakce široké veřejnosti, především v tom smyslu, že ten problém je najednou nahý. Úplně syrově jsou vidět problémy, které jsou kromě spousty pozitivních věcí s internetem spojeny. Rozhodně bych nechtěla, aby to vypadalo tak, že internet je pouze nástrojem k páchání trestných činů, to rozhodně ne. Ale musíme si také uvědomit, že ne vše, co se v prostoru internetu děje při přenášení informací, je v souladu s právem. A myslím si, že tenhle film je způsobilý začít vyvolávat i velmi ostré diskuse o regulaci, vyhledávání trestných činů na internetu, ale určitě také zamyšlení spousty rodičů dětí. Jak jsem řekla, na mě to dělá dojem, že problém tu byl, věděli jsme o něm, ale teď je před námi odhalený a my se k němu nějak musíme postavit.
Film zobrazuje internetovou konverzaci tří žen, které se vydávají za dvanáctileté dívky. Na internetu je vyhledávají dospělí muži, kteří se neváhají během pár chvil před nimi obnažit a začít se ukájet. Jak si vysvětlujete, že tohle vůbec někdo dokáže udělat? Že se cítí v tom prostoru tak bezpečný, neodhalitelný? Nevidí v tom žádnou trestnou činnost?
Nejsem psycholog ani se do té role při tomto rozhovoru nechci nijak stavět, ale samozřejmě i v průběhu trestních řízení, které řeší státní zástupci nebo policie, si musíme klást i otázku motivace a toho, jakým je internet nástrojem při páchání tohoto druhu trestné činnosti. Autoři filmu zajistili materiál, z něhož následně policie dovodila podezření z několika trestných činů. Na mě osobně to dělá dojem, že když se podíváte na pachatele trestných činů, tak jako by byl rozdíl mezi tím útočníkem, který kontaktuje oběť přes internet, a tím, jenž je ve fyzickém kontaktu s obětí, což se ukazuje na konci filmu. Najednou jako kdyby to byli dva různí lidé. V průběhu internetové komunikace jednají s velkou odvahou, s převahou nad obětí a při fyzickém kontaktu v reálném světě najednou ta podezřelá osoba začíná šeptat a chce po oběti smazat některé důkazy, které zůstaly po internetové nebo mobilní komunikaci.
Lenka Bradáčová
Státní zástupkyně. V roce 2001 se stala státní zástupkyní v Litoměřicích, v roce 2003 náměstkyní krajského státního zástupce v Ústí nad Labem. Od roku 2008 byla prezidentkou stavovské organizace českých státních zástupců – Unie státních zástupců České republiky. Do povědomí veřejnosti se dostala nejvíce svojí rolí v kauze Davida Ratha. Od 30. července 2012 je vrchní státní zástupkyní v Praze.
Čím to je?
Já si myslím, že zcela naivně v některých lidech vyvolává internet pocit naprostého bezpečí, soukromí, anonymity, aniž by si uvědomovali, že i když v tom obrovském prostoru internetu máme své soukromé malé prostory typu e-mailových schránek, sociálních profilů, tak pořád je to ale prostor, v němž můžeme spáchat trestný čin tak, jako kdybychom ho páchali bezprostředně v kontaktu s obětí. To je ten problém, že velmi velké množství lidí nevnímá internet jako reálný odraz. Je to pořád jenom odraz našeho chování, to není žádná virtuální realita. To jsme my, jenom jinými prostředky komunikujeme.
Na internetu si trestný čin nepřipouštějí. Pletou se
Jestli vás dobře chápu, tak to znamená, že ti predátoři měli na internetu za to, že nepáchají trestnou činnost, zatímco při přímém kontaktu s dívkou už si to uvědomují?
Nevím, jestli si úplně uvědomovali, jaký druh trestného činu, nebo zda páchají trestný čin, ale při tom kontaktu bylo znatelné, že si uvědomují, že to jednání není správné. Minimálně správné. Bez ohledu na to, jestli ho umí kvalifikovat jako trestný čin. Zatímco při tom internetovém kontaktu vidíte, že obava nebo posouzení vlastního jednání jako nesprávného není téměř znatelná.
Teď už víme, že devět sexuálních predátorů, kteří se ve filmu také ukáží, bylo a je vyšetřováno policií. Podle sdělení tiskového mluvčího policie šlo o přečin navazování nedovolených kontaktů s dítětem ve stadiu pokusu, za což hrozí až dvouletý pobyt za mřížemi. Je to podle vás přesná kvalifikace? Jde o navazování nedovolených kontaktů?
V průběhu filmu zazní řada výroků a můžete sledovat i různá jednání, která podle mého názoru vykazují znaky řady trestných činů. My samozřejmě neznáme celý ten materiál a to jednání také nebylo dotaženo do konce. Takže některá jednání mohou být v představách toho pachatele trestného činu pouze pokusem, kdy nedošlo k plnění právě proto, že autoři filmu děj přerušili.
Na jaké zločiny bylo zaděláno V síti
To dotažení do konce by mimochodem bylo co?
Umím si představit, že to může být trestný čin vydírání, pohlavního zneužití, znásilnění až při tom fyzickém kontaktu, a tohle, to je taková přípravná fáze u těch vzájemných kontaktů přes internet. Je to samozřejmě zase výsek. Nemůžeme si myslet, že v prostoru internetu se odehrávají jen tyto sexuálně zaměřené trestné činy. Vedle majetkové trestné činnosti, drogové, hospodářského charakteru je to právě tato výseč, které se věnuje film. Kdybych to měla shrnout, tak je to o trestných činech sexuálního nátlaku, vydírání, což má souvislost i s kyberšikanou, nakládání s dětskou pornografií, ať už je to výroba, šíření nebo přechovávání dětské pornografie, potom ono navazování nedovolených kontaktů s dítětem, což je ještě čin nejméně „trestný“. Jsou tam trestné činy, které mají sazby přísnější. Takže je tam celá škála činů, jichž se mohou tito predátoři dopouštět už jenom kontaktem přes internet, a ještě k žádnému fyzickému kontaktu nemusí dojít.
Jak jsou vysoké ty trestní sazby za jednotlivé činy, které jste teď vyjmenovala?
Svádění k pohlavnímu styku stejně jako navazování nedovolených kontaktů s dítětem, to jsou trestné činy typově nejméně závažné. Také trestní sazba odráží typovou závažnost, a to je do dvou let trestu odnětí svobody. Ty další trestné činy, ať už se to týká šíření, výroby pornografie, vydírání, sexuálního nátlaku, tak tam jsme v sazbě až do pěti let trestu odnětí svobody, pokud se nepřidá k tomu základnímu jednání ještě nějaká kvalifikovaná skutková podstata. Samozřejmě potom, když by došlo ke způsobení nějaké těžší újmy, ten trest může být ještě vyšší.
Aktivně hledat pachatele, ne zvyšovat tresty
Takže z vašeho pohledu je, nebo není problém ve výši trestů či v kvalifikaci trestných činů?
Myslím, že není. Já jsem nikdy nebyla zastáncem toho, že když budeme zvyšovat trestní sazby nějak drakonicky, že to znamená automaticky snížení počtu trestných činů. Musíme si také uvědomit, v jaké výši soudy reálně ukládají tresty. Naopak tady to je otázka prevence, otázka vzdělávacího procesu u dětí tak, aby dobře věděly, jaké nebezpečí jim v prostoru internetu hrozí. Co je výhodou internetu, ale také jaká jsou rizika v prostoru internetu, aby se uměly chovat. Potom přichází na řadu ochrana civilní a případně trestní. Je ale třeba, aby bylo známo, že v případě, že dojde k nějakému ataku, tak se lidé mohou domáhat ochrany i u poskytovatele služby elektronické komunikace, což se málokdy ví, a to i ve vztahu k těm různým materiálům, které poté obíhají sociální sítě.
Dále je tu ochrana civilní ve formě nějakých žalob na ochranu osobnosti. No a potom tou nejzazší formou ochrany je trestní postih a tam je potřeba také osvěty. Já si ale myslím, že ta nespočívá ve vyšších trestních sazbách, ale naopak se odvíjí od efektivnějšího vyhledávání těchto trestných činů v prostoru internetu. Takže na jedné straně prevence, ale na druhé straně také aktivní vyhledávání tohoto druhu trestné činnosti policií.
Tu prevenci teď do jisté míry sehrává film V síti a jeho obrovská publicita i návštěvnost v kinech a i to, že si o tom teď povídáme. Ale co by měla policie z vašeho pohledu změnit, aby byla aktivnější v tom vyhledávání?
Prostor internetu má jednu výhodu a nevýhodu. Přináší s sebou pro policii a justici nový – ale to samozřejmě už několik let nazpět – typ důkazů, a to jsou elektronické důkazy. To je elektronická stopa, která zůstává v prostoru internetu po trestném činu. Vedle toho zase elektronické důkazy kladou jisté větší nároky na jejich interpretaci, protože to není klasický způsob prověřování a vyšetřování trestného činu, a s tím se také policie musí naučit zacházet, stejně tak jako justice ve vztahu právě k interpretaci těchto důkazů. Aby bylo možné tohle vyhledávat a zaměřit se na nový typ internetové kriminality, v tom smyslu, že internet je nástrojem k páchání tohoto typu trestné činnosti, tak to samozřejmě znamená i posílit specializaci policie.
To znamená, na internetu se to děje a jde o to, aby to policie uměla odhalit?
Aby měla pevné kriminalistické metody a samozřejmě tomu také musí odpovídat materiální i personální zabezpečení. To znamená posílení oddělení kyberkriminality a aktivního vyhledávání tohoto druhu trestné činnosti v prostoru internetu.
Film může řadu predátorů odradit
Když se vrátíme ke snímku V síti, máte za to, že některý z těch predátorů skončí za mřížemi?
Já to nějak nechci odhadovat, bylo by to skutečně ode mě neodpovědné, protože neznám spisy. Záleží samozřejmě také na kriminální minulosti, záleží na jednání pachatele trestného činu v průběhu vyšetřování. Například účinná lítost může být výraznou polehčující okolností. Takže tady nechci odhadovat výše trestu. Myslím, že zásadní je, aby ty trestné činy byly odhaleny, uznána vina. A trest se poté samozřejmě odvíjí od mnoha dalších faktorů. Můžeme se bavit i o ochranných, ambulantníhc léčbách a tak dále v případě, že pachatel trestného činu trpí duševní poruchou.
Ale bez postihu by to zřejmě zůstat nemělo.
Ne.
Když jste říkala, že film má sílu podle vás sehrát významnou roli ve společnosti, myslíte, že tedy ubyde těch trestných činů, nebo na ně spíš bude víc vidět?
Já si dovoluji tvrdit, že sehraje velkou roli v otázce prevence. V tom, jak se děti a jejich rodiče budou dívat na problém ať už kyberšikany, nebo sexuálních deliktů v prostoru internetu. Vedle toho by si ale i ti budoucí podezřelí pachatelé trestných činů díky tomu filmu mohli uvědomit, že právě proto, že se o problému začalo mluvit, si ho společnost začne daleko více všímat a identifikovat ho. Proto by to řadu těchto predátorů mohlo od jejich jednání odradit.
Vylákal herečku do cukrárny a chtěl si ji odvést na hotel. Predátor z filmu V síti dostal tříletou podmínku (irozhlas.cz, Dominika Kubištová)
Měl za to, že je herečce dokumentu V síti dvanáct, přesto jí posílal choulostivé fotografie a kladl jí intimní otázky. Díky filmu se Marek V. nakonec dostal až před soud, který ho za pokus o nedovolený kontakt s dítětem potrestal deseti měsíci s podmíněným odkladem na tři roky. „Pokoušel se s dívkou uskutečnit i videohovor, ve kterém by on sám předvedl masturbaci,“ píše se například v trestním příkazu, který má server iROZHLAS.cz k dispozici.
Marek V. byl nejdříve s jednou z aktérek dokumentu V síti Sabinou Dlouhou několik týdnů ve spojení přes facebook. „V komunikaci postupně přešel k sexuálním tématům, kdy jí kladl intimní otázky, vyžadoval zaslání fotografií jejích intimních partií, přičemž on jí zaslal opakovaně fotku svého ztopořeného penisu,“ píše se mimo jiné v trestním příkazu. Ačkoli herečka muže několikrát upozornila, že je jí dvanáct let, chtěl se s ní sejít.
Schůzka proběhla v cukrárně na Vinohradech, kde dvojici natáčela skrytá kamera. „Nejdřív se k Sabině nakloní a říká jí, že o tom nebudou mluvit, protože je to nebezpečné. Potom jí to stejně vyklopí. Říká Sabině, že půjdou do sprchy a že jí ukáže, kolik toho je. Ona se ho ptá čeho a on odpoví: ‚Když se udělám‘,“ připomněl pro iROZHLAS.cz spoluautor dokumentu Vít Klusák pasáž, ve které Marek V. vystupuje.
Predátor pak s herečkou mluvil ještě několik minut i před cukrárnou. „Byli jsme zvědaví, co se bude dít dál, jestli když opustí ten prostor, kde byl velmi opatrný, tak ji bude přemlouvat. A tam se postava v podání Sabiny tvářila, že má strach. On ji ještě chvíli přemlouval a vyrazil pryč,“ popsal režisér, jak setkání skončilo.
Další schůzka?
Sabina potom byla s mužem v kontaktu ještě měsíc. „Psal mi, jestli se s ním nechci znovu zkusit sejít. Snažil se mě nalákat na další schůzku. Tvrdil, že už má zajištěný byt, který si měl pronajímat. Měla jsem se vydávat za jeho neteř,“ řekla redakci Dlouhá. Po čase už mu ale přestala reagovat na zprávy a jejich komunikace postupně skončila.
Marek V. mohl za svoje jednání dostat až dva roky za mřížemi, od soudu ale odešel s tříletou podmínkou. „Jestliže mu byl uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem, tak to znamená, že ten pán předtím zřejmě neměl žádnou trestní minulost,“ odůvodnila pro iROZHLAS.cz trest soudkyně Jana Pěchotová. „Bude soudem sledován a soud si bude pravidelně vyžadovat zprávy o tom, jak se chová v místě bydliště, a budeme sledovat i to, jestli nespáchal nějaký trestný čin,“ dodala.
Devět predátorů
Policie kvůli dokumentu V síti vyšetřovala celkem devět lidí, všechny podle mluvčího pražských policistů Jana Daňka podezírá z přečinu navazování nedovolených kontaktů s dítětem ve stadiu pokusu.
Daněk už dříve uvedl, že kromě Marka V. byl jeden z případů kvůli místní příslušnosti předán kriminalistům do Ústí nad Labem, druhý byl odložen, protože se nejednalo o trestný čin, a jeden byl podmínečně zastaven státním zástupcem. V dalším případě byl podán ze strany kriminalistů návrh na podání obžaloby.
„Ve zbývajících třech případech stále probíhá vyšetřování čtyř podezřelých, mezi nimiž je i jedna žena. Kriminalisté totiž zjistili, že podezřelí mají na svědomí i další trestnou činnost, která nemá s filmovým dokumentem souvislost. Jedná se o trestné činy svádění k pohlavnímu styku, sexuální nátlak, šíření pornografie a zneužití dítěte k výrobě pornografie,“ dodal v polovině února Daněk.
Podle policejního mluvčího nebyla žádná z devíti vyšetřovaných osob ve věku 21 až 62 let nikdy v minulosti trestaná a nemá kriminální minulost.
Tři herečky, 2458 mužů
Dokument V síti připravovala autorská dvojice Barbora Chalupová a Vít Klusák skoro tři roky. „Film jsme postavili tak, aby byl co nejvěrnějším odrazem toho, co se v dětských pokojících čím dál častěji děje,“ vysvětlila dříve Chalupová.
Tři dospělé herečky s dívčím vzhledem – Tereza Těžká, Anežka Pithartová a Sabina Dlouhá – představovaly v online prostoru školačky, které během deseti dnů kontaktovalo 2458 mužů. Ti po dívkách požadovali sex přes webkameru, posílali jim fotografie a videa svých penisů, odkazy na pornografii nebo se je pokoušeli vydírat.
Víte, s kým vaše dítě na internetu komunikuje a že mu tam možná hrozí nebezpečí? Dokument „V síti“ se za prvních sedm dní v kinech stal nejnavštěvovanějším českým dokumentem v historii. Film přitáhl pozornost k takzvaným sexuálním predátorům, kteří oslovují děti na internetu a sexuálně je obtěžují. Posílají jim fotografie, kde jsou svlečení, nebo se jim nazí ukazují ve videohovorech a totéž chtějí i po nich.
Tvůrci dokumentu V síti v rámci osvětové kampaně zveřejnili také videoklip k nové písni, která se jmenuje „Je doma máma?“. Pro snímek ji složil Tomáš Klus. Sám muzikant se v něm převtělil do predátora, který si přes webkameru povídá s trojicí dospělých protagonistek filmu.
Zpěvák, který byl hostem narozeninového vysílání Českého rozhlasu Plus, říká, že ho vyděsilo, jak rozšířený je fenomén sexuálních predátorů na internetu. Je rád, že jeho videoklip budí emoce, i když prý čekal více „hejtů“.
Přiznává, že psaní textu provázely těžké „porodní bolesti“: „Byli jsme pozváni na projekci se ženou a manažerem do sálu, kde jsme seděli sami, a byli jsme svědky sestříhaného materiálu bez rozostření, takže jsme viděli to, co vidí naše děti na monitorech, když jsou v kontaktu s predátorem.“
„Navíc nás pak Vít (Klusák), když jsme dostali tuhle čočku, vzal na oběd a tam nám aktivoval jeden z těch účtů. Viděli jsme útok predátorů v okamžik, kdy účet spustil. Ani jsem ten oběd nedojedl, jel jsem rovnou do studia, kde jsem měl v živé paměti některé věty, které jsem použil,“ popisuje Klus.
Václav Písecký, vedoucí oddělení informační kriminality pražské policie potvrdil, že si policie vyžádala od dokumentaristů natočený materiál. „Několika lidem jsme na základě toho sdělili obvinění z trestných činů, někteří jsou pravomocně odsouzeni a u dalších čekáme na procesní úkony, protože se nám podařilo díky tvůrcům odhalit závažnější trestnou činnost,“ říká.
Proč je podle Kamila Kopeckého z projektu E-Bezpečí základním pravidlem pro rodiče, aby děti nestrašili? Poslechněte si celý rozhovor, nebo se podívejte na video.
Momentálně nejdiskutovanější český dokument s názvem V síti, je k vidění v kinech a příští týden bude v Karviné k vidění ve speciální edici.
Navíc dorazí i jeho tvůrci, kteří si po projekci budou s diváky o filmu povídat. Dvě speciální filmové projekce poběž v kině Ex (v MěDK) ve středu 11. března.
“Od 17 uvedeme 64minutovou verzi nazvanou "V síti: Za školou”, která je určena divákům od 12 let věku a problematiku přibližuje optikou vhodnou i pro mladší diváky. Tuto projekci rozhodně doporučujeme rodičům dětí a teenagerům od 12 let,” říká vedoucí karvinských kin Jakub Gajdica.
Od 19 hodin se pak bude promítat celovečerní verze filmu V síti, jež ale není přístupná osobám mladším 15 let. Po skončení obou projekcí bude probíhat beseda s herečkou Sabinou Dlouhou a členy filmového štábu Karlem Maříkem a Adamem Hříbalem.
Pod tímto unikátním projektem je podepsán známý dokumentarista Vít Klusák a jeho kolegyně Barbora Chalupová, kteří v neobvyklém experimentu ukazují nebezpečí, jež na děti číhají ve virtuálním světě a bezprecedentním způsobem demaskují metody a chovaní tzv. “predárorů”, tj. dospělých, kteří děti na internetu (a někdy i mimo něj) zneužívají.
...a o jakých tématech se po dnešním Googlení začne na ČEPEKu mluvit?
Na film V síti se "těším", ale obávám se, že to nezvládnu psychicky...
Ale - zrovna Československá pedofilní komora je instituce, které si nadevše vážím a stejně tak všech, kteří se své problémy rozhodnou řešit.
Pedofil není člověk, který se jednoho dne ráno vzbudí a řekne si - sakra, dneska bych vošukal malou holčičku a udělá to...
Kdo je to pedofil - různé definice a já nejsem odborník.
Každopádně DRTIVÁ většina pedofilů na dítě nesáhne a neublíží mu a DRTIVÁ většina těch, co zneužijí dítě NEJSOU PEDOFILOVÉ...
Chápu, že se tvůrci filmů báli toho, jak by to uchopila média - tedy titulků "Pedofilové sponzorovali film odhalující pedofily"
....
Jenže právě média celou tuhle situaci nejvíc zhoršují a podávají mylné a zavádějící informace
V komentářích je ještě jedna reakce:
...a o jakých tématech se po dnešním Googlení začne na ČEPEKu mluvit?
Nikdy v životě jsem neměl tolik chuť postavit se uprostřed několika stovek sedících lidí a říct přítomným ženským, že se omlouvám za to, že jsem chlap. Tohle je blog naštvaného otce dvou dcer, který viděl film V síti.
Tohle je blog nasraného otce dvou dcer, který viděl film V síti.
Nikdy v životě jsem neměl tolik chuť postavit se uprostřed několika stovek sedících lidí a říct přítomným ženským, že se omlouvám za to, že jsem chlap.
Nikdy v životě jsem neztratil tolik iluzí o vlastním pohlaví, jako po shlédnutí tohoto filmu.
Mám dvě dcery. Té mladší je čtrnáct a přiznám se nedokážu sledovat její aktivity na internetu, stejně jako statisíce rodičů v téhle republice.
Byl jsem proto s manželkou na filmu V síti Víta Klusáka. Příznám se, já na to ani moc jít nechtěl , protože jsem tušil, že o ty iluze přijdu. Ale šel jsem.
A musím říct, měl by nato jít každý i s těmi dětmi. Film je natočen dle mého názoru s velkou snahou o korektní přístup a objektivitu a hlavně technicky skvěle, takže až si zase na Hradě budou hledat někoho, kdo by měl dostat metál za kulturu, bylo by fajn, kdyby to byl místo režiséra chvalozpěvů na Hradního papaláše, nebo nějakého vyšeptalého pěvce, třeba pan Klusák, který svým filmem zřejmě zcela zásadně vytáhl na světlo velmi důležité téma.
Je film nechutný? Ne, není!!! Nechutní, jsou muži kteří v něm nevědomky vystupují.
Takovou přehlídku lúzrovství, morálního úpadku, uslintaného chlapáctví, primitivismu, arogance, nelidského chování a ubožáctví jen tak neuvidíte.
Ať už se jedná o agresivního mladíka se zvířecím zubem na krku, nebo uslintaného dědečka, co si od babičky odskočil na internet zprznit pár školaček, nebo o rozněžněné manipulativní hovado, nazývající divky "Lásko" a "Zlatí," žadonící, aby si dvanáctiletá holka sundala tričko, aby si ho mohl vyhonit v přímém přenosu (mimochodem tenhle pán pořádá pro děti dětské tábory a lyžařské kursy,) anebo o manželský pár, který si v závěru filmu přijde vyzvednout dvanáctiletou holku do cukrárny, aby ji vzal na "trojku" a zaučil (Fascinuje mne ta aktivní role manželky, která má doma muže-arogantní prase a ještě si ho pěstuje. Herečce představující dvanáctiletou holku vysvětluje, že ji bude nejprve lízat a pak ji manžel osouloží)
Všechno je to přehlídka ubohosti, pohrdání jíným člověkem, deklasovaným pouze na kus mladého masa, arogance domnělé moci nad hloupým dítětem a abslolutní absence zodpovědnosti, morálky a jakéhokoliv alespoň drobného kousku lidskosti.
Ty mladé dívky nejsou pro tyhle zrůdy ani trochu lidskou bytostí, ale jen hadrou na kterou mohou vystříkat svoje sperma.
Bylo mi hodně divně, když jsme z toho kina se ženou vycházeli a nemohl jsem si nevšimnout, že pohledy mnoha žen, nebyly vůči nám mužům přátelské ani trochu. Zřejmě mnoho z nich přišlo o zbytek iluzí o našem pohlaví a já vlastně taky.
Nevím, jestli policie, která už věc šetří, dotáhne vyšetřování ke zdárnému konci a hlavně nevím, jestli budou tihle "sráči" náležitě potrestání.
Dle mého názoru nějaký podmínečný trest za systematické ničení životů našich dětí teda rozhodně adekvátní není!!!
Tihle pánové by si opravdu zasloužili zničit život!! Protáhnout tím bahnem, kterým oni sami oběti protahují zcela běžně.
Anebo víte co?
Očistné by bylo, kdybychom my normální muži, mohli těmhle kreaturám aspoň normálně po chlapsku rozbít držku. Nic jiného si tahle hovada stejně nezaslouží!
Obvykle se lepkavě aktuálním tématům na svém blogu vyhýbám. Sleduji je, dívám se, jak je jiní autoři obracejí ze všch stran. V případě sexuálních predátorů v internetu mi ale jeden úhel pohledu tak nějak chybí.
V síti. Hraný dokument, který ukazuje, co může děti potkat v nternetu. Hraný dokument, který zaujal republiku. Malé, velké, děti, rodiče, pedagogy, zdravotníky, prostě všechny.
V síti je film, který vidět chcete i nechcete. Pojmenovává a na velkém plátně ukazuje situace, které nechceme potkávat. Jsem opravdu ráda, že někdo téma uchopil, rozvířil, otevřel. Ano, každého z těch útočníků bych naprosto bez slitování postavila na pranýř, aby si to napříště rozmyslel. A jestli toto rozvíření bude znamenat, že se sami zamyslíme nad tím, co ovlivňuje naše děti, pak "pámbu-zaplať".
Přesto se zaujetím sleduji překvapení a intenzivní reakce dospělých na film. Jsme jenom v Síti? Neocitli jsme se také v Pasti?
V Pasti (ano, to P je záměr) toho, že se vzdáváme odpovědnosti za výchovu svých dětí? Má to za nás dělat film, škola, stát, kdokoliv? Podle reakcí "se" má zařídit, aby to, co je zachyceno ve filmu "se" nedělo. "Se." Opravdu. Ani jednou jsem nečetla něco jako: "Safra, já to těm svým dětem musím líp vysvětlit."
Tak co s tou Pastí?
Internet všichni (téměř) využíváme rádi. Usnadňuje nám komunikaci, rozšiřuje naše možnosti. A jako všechno je dobrý sluha a špatný pán. My dospělí to (snad) víme. A neměli bychom zapomínat učit to své děti.
Jak? Jednoduše tak, jako je učíme všechno ostatní. Od malička je učíme, jak se přechází silnice. Učíme je, že se nemají bavit s cizími lidmi ani když se tváří jako hodní strejdové. Učíme je, že oheň pálí, pád bolí, cesta do kopce unaví, učíme je zacházet i s vlastním tělem a nahotou. A samostatně je necháváme řešit věci až tehdy, když věříme, že to dokážou. To je opravdu do sítě pouštíme naprosto nevybavené?
Neměly by se k internetu dostávat postupně, neměli bychom mít přehlet o tom, co tam dělají, s kým se baví a proč? Neměli bychom je doprovázet a držet je "za ruku" podobně, jako je doprovázíme při přecházení silnice? A (téměř) volně je vypustit až tehdy, až vědí, že:
- Sít je svět lidí, které neznají a mají si zachovat rozumnou míru nedůvěřivosti
- jejich zázemím a bezpečím je rodina. Nejen rodiče, ale taky babičky, tetičky, sourozenci, že když je zrovna štvou rodiče, mají další (skutečné) kotvy
- žádný problém a malér není tak velký, aby ho máma s tátou neuměli vyřešit nebo nevěděli, kdo to umí
- že jejich těla patří jen jim a tak, jako se nepohybují nazí po ulici, nepohybují se ani v Síti
- Internet, narozdíl od lidí, nezapomíná a cokoliv mu "dáte", je v něm navždy.
Ano, opravdu jsem přesvědčená, že pohybu v Síti musíme děti naučit doma, že je to dovednost jako každá jiná. Vlastně stačí málo. Nedávat dětem počítače do míst, kde se nepohybujeme a mít přehled o tom, co tam dělají. Počítač a přístup k Síti prostě fyzicky nepatří do dětského pokoje. Nepouštět je předčasně do sítě bez dohledu. To, že sedí a mlčí totiž nemusí znamenat, že jsou hodní. Vědět, jaké aplikace používají a k čemu je používají (prostě si, milí rodiče, ten instáč založte taky). Nabízejte jim jiné aktivity v reálném světě a vyvažujte. A hlavně s dětmi mluvte, mluvte a mluvte o všech jejich světech.
Aby za vámi přišly, když jim někdo pošla fotky penisu (nejspíš se nám to totiž stalo všem) a vy mohli rychle zasáhnout. Aby dcery v rámci experimentování se svou ženskostí neposílaly své "selfieakty" svým prvním láskám (jo, to jsou ty, kdy byl před internetem i dotek rukou velmi pikantní), které za měsíc vyvanou a zůstanou jen fotky rozeslané všem kamarádům. Aby synové věděli, že jim nabízené "chlapské kamarádstvi" může zavánět zneužitím. A aby všechny děti věděly, že doma mají pevný bod.
Všichni se každodenně pohybujeme v reálném světě, v nebezpečných situacích, které se snažíme co nejlépe zvládat. A všichni (téměř) se pohybujeme i v Síti. A taky se snažíme zvládat nebezpečné situace. Věřím, že většina z nás to učí i vlastní děti. A ti zbylí to teď začnou dělat také. Že se naše děti neocitnou v Pasti nekomunikace a nebudou z ní mizet do mámivé, nereálné komunikace v Síti.
Že od nás nebudou chtít unikat, unikat a unikat...za každou cenu.
...a o jakých tématech se po dnešním Googlení začne na ČEPEKu mluvit?
Film V síti se po pouhém týdnu od uvedení do kin stal nejnavštěvovanějším českým dokumentem v historii. Snímek o zneužívání dětí na internetu rozproudil celospolečenskou debatu. Dokument je nyní v upravené formě součástí osvětové kampaně ve školách. Co o zneužívání dětí na internetu víme? Jak komplexní problém představuje? Lenka Kabrhelová mluví s redaktorkou Českého rozhlasu a autorkou seriálu o sexuálním zneužívání dětí po internetu Veronikou Hlaváčovou.
Audiozáznam na webu.
...a o jakých tématech se po dnešním Googlení začne na ČEPEKu mluvit?
Dokument o sexuálních lovcích dětí na internetu se stal hitem kin. Snímek V síti vyhrál i svůj druhý víkend, tentokrát s 95 tisíci diváků, a dalších 33 tisíc lidí zhlédlo mládeži přístupnou „měkčí“ verzi nazvanou V síti: Za školou.
Dohromady s minulými výsledky tak projekt V síti překročil už tři sta tisíc diváků, což je i pro mnohé hrané filmy nedostižná meta, a jeho tržby přesáhly v součtu vstupného za obě distribuční varianty 45 milionů korun.
Před realitou virtuální džungle musela kapitulovat i fantazie tvůrců ze studia Pixar, jejichž animovaná novinka Frčíme skončila při svém tuzemském startu druhá s 31 tisíci fanoušků. Třetí byla rovněž rodinná podívaná Ježek Sonic, která se promítá už tři týdny.
Na další z novinek týdne, zmodernizovaný klasický horor Neviditelný, zbyla čtvrtá pozice s 16 tisíci zájemců, na pátou příčku se zařadila právě umírněnější verze snímku V síti, určená zejména pro školáky.
Z domácích děl se do první desítky vešly ještě dvě starší romantické veselohry, Chlap na střídačku a Příliš osobní známost, ale také komedie Vlastníci, čerstvě ozdobená třemi Českými lvy.
V celé dvacetimístné statistice Unie filmových distributorů figuruje několik titulů, jejichž víkendová návštěvnost se pohybovala pouze pod dvěma tisíci diváků, a to včetně předpremiéry nového dílu vinařské ságy 3Bobule.
...a o jakých tématech se po dnešním Googlení začne na ČEPEKu mluvit?
. Také uváděli, že nám dokumentaristé odmítli finanční dar, ale nezmínili, že až nějak po půl roce, co s těmi penězi bez problému disponovali. Aspoň dávám palec nahoru za písničky 
