Jo, to jsou děti. Mám taky pár postřehů. Naše děti to teda na klasickém hřišti baví, ale chce to různé "atrakce", ne jen bežnou houpačku a skluzavku. Dobré je, když je to ještě zkombinované např. s nějakým provazovou prolejzačkou nebo třeba dětskou šplhací stěnou (to je na chvilku zabaví, než přijdou na ten postup, jak se pořádně chytit, kam dát nohu). Nejdůležitější je, aby si vymysleli role. Pak je jedno, co kde je
Navíc, děti moc nezajímá, jak drahé hračky mají. Pro ně je důležité, aby to bylo něco nového. Opravdu člověka překvapí, když mají děti v pokoji Lego a Playmobil a oni si místo toho chtějí hrát s tou papírovou krabicí, ve které dneska něco přišlo poštou
Zábrany jsme na nábytek nedávali, ani do zásuvek ochranu, naštěstí tam děti nešly. Ale kluk se např. jednou nějak praštil do brady a skousnul si tak jazyk, že si ho rozkousnul a měl ho jako had. Naštěstí to srostlo dobře.
Pak si děti taky občas doma přiskříply prstíky do dveří, jednou do garážových vrat. To je vždycky nejhorší zjistit, kde se co děje - dítě řve, mluvit se s nim nedá "co se děje, kde to bolí?", takže človek musí rychle všechno obhlídnout a najít ten "problém"
Těžko říct. Určitě je dobré, aby se naučily dávat pozor, ale aby z toho prvního zranění pak měly trvalé následky na celý život by taky nebylo super.