Jeho maminka mi k autobusu přinesla čokoládu,kterou jsem urputně odmítal a vysvětloval jsem jí,že má postava není tomuto sladkému potěšení nakloněna.Nakonec jsem si ji vzal,protože její naléhání a lhaní,že nejsem tlustý mě přesvědčilo.
Ale stejně,když jsem vzal toho kluka za ruku,cítil jsem neskutečně blažený pocit a na druhou stranu mě napadla otázka.Vždyť mě ten klouček ani neznal a hned mi důvěřoval? Kolik dětí na celém světě na tohle doplatí nevím,ale jedno vím jistě,že kdybych mohl pomoci znovu udělám to úplně stejně jako dnes.I když na druhou stranu,pustit tu jeho packu bylo smutnější,než další dvě kila z čokolády.
Mějte krásnou noc
