
Tak jsem tady...
Narodil jsem se relativně nedávno, v roce 2001. Blížil se konec roku a přece to byl začátek. Kdo mohl tušit, že života pedofila. Otázkou zůstává, jak moc velká je to chyba. Nebo je to dar?
Život šel dál. Občas se mnou vymetl tak, jak to dělá každému a rád. Ve svých patnácti si pro mě připravil nádherné překvapení. Tušil jsem to dřív, ale až tehdy jsem se plně utvrdil v tom, co se mnou skutečně je.
Pedofil. Prostě pedofil. Hanlivě peďák, pěkně milovník děti. Vše to spojuje moje touha být s dětmi. Ne ale proto, abych dělal co se po mě žádá, hlídání to není. Prostě mě vzrušují. Moc po nich toužím a to si nedám vzít.
Lidé, kteří nežijí tento život nechápou. Nejde mi o sex. Nejde mi o vyzývavé gesta. Jde mi o úsměv, něhu, dotek. City, které ani každodenní soulož běžně orientovanému nevynahradí.
Kdo by to řekl. Že začátku jsem byl smutný, moje oči potápěly slzy, moji duši potápěla přirozenost. Pak nastal obrat a vnímal jsem to jako dar vidět skutečné vzrušení až v nevinnosti a čistotě. Ne v tunách make-upu a nechutných oplzlých gestech. V kráse holčiček, v jejich úsměvu a v jejich dětských snech. Ať to zní jakkoliv divně, podstata se zakrývá těžko, že?
Nikdy to na veřejnosti nepřiznám, jenom pár lidí, kterým věřím to ví. Okolí by mě zavrhlo a smích by se zase měnil v pláč. Nechci to znovu...
Nestyďte se za to, co jste. Jsem pedofil a můj život je můj vlastní prostor. Chci se realizovat, ale s pověstí pedofila bych neměl v mém stavu šanci. Snad se vám povede lépe
