V Polsku je od nového roku na internetu veřejný registr sexuálních násilníků. Jsou v něm údaje o usvědčených pedofilech nebo pachatelích obzvláště krutých znásilnění. Do rejstříku měly dosud přístup pouze soudy nebo organizace zabývající se výchovou dětí. Zákon, který umožnil jeho vznik, začal platit v říjnu minulého roku.
„Získáváme nástroj, jak zjistit, jestli čtvrť, kde bydlíme, je bezpečná. Jak zjistit, jestli nový soused, který se přistěhoval, není ve skutečnosti pedofil, kterého nedávno pustili z vězení,“ zdůvodnil vznik registru v televizi TVP náměstek polského ministra spravedlnosti Michal Woś.
Poláci si na internetu mohou najít jméno a příjmení násilníka, jeho fotografii, datum a místo narození a také to, kde aktuálně bydlí. V registru na stránkách polského ministerstva spravedlnosti si lidé mohou zjistit také údaje o tom, za co konkrétně byl ve vězení, včetně toho kdy a kde trestný čin spáchal.
V registru je momentálně necelých 800 sexuálních delikventů, včetně všech odsouzených za sexuální styk s osobou mladší 15 let. Polská sexuologická společnost varuje, že zveřejnění tak podrobných údajů zkomplikuje terapii, a lidi proto neuchrání.
I polský ombudsman Adam Bodnar uvedl, že registr snižuje šanci na léčbu lidí, kteří se snaží se svými deviacemi bojovat. Registr je podle něj vytlačuje na okraj společnosti. V seznamu jsou uvedení i lidé, kteří si svůj trest odpykali i před desítkami let.
Ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro ale tvrdí, že ochrana dětí je důležitější než ochrana osobních údajů odsouzených. Pokud se někdo dopustí sexuálního zločinu na dětech, musí podle něj počítat s tvrdými následky a zůstat pod trvalou kontrolou.
Dobro dítěte nad ochranou práv odsouzených
Cílem vzniku rejstříku byla údajně prevence. Podle Ziobra jsou některé případy například zneužívání dětí natolik drastické, že vyžadují, aby úřady postavily dobro dítěte nad ochranu práv odsouzených pedofilů.
Seznam, do nějž jsou zapsáni pravomocně odsouzení pachatele sexuálně motivovaných trestných činů, má podle ministerstva zabránit tomu, aby tito lidé po opuštění vězení znovu znásilňovali či se dopouštěli podobných zločinů.
U nových případů odsouzených bude o zápisu do seznamu rozhodovat soud při vynášení rozsudku.
Ondřej Klapal, Viktor Daněk
Ten kdo se do něj dostane, je nadosmrti odsouzen k veřejnému lynčování. Doufám že někoho "chytrého" nenapadne zřídit to u nás. Jak by to asi dopadlo.....
Naposledy upravil(a) Allein dne úterý 10. 7. 2018, 19:27:58, celkem upraveno 2 x.
Důvod:Mírně upraven URL tag, aby zobrazoval nadpis článku.
Ten článek má vyloženě nevhodný titulek a i dále v článku je termín pedofil nevhodně užíván. Oni to tedy matlají i ti Poláci, ale to neznamená, že je to nutné po nich opakovat. Pochopím to ještě tak v přímé citaci, ale i ta si podle mě zaslouží vysvětlující poznámku. Napsat jsem e-mail jednomu z autorů článku, kde jsem ho požádal o opravu.
Polská vláda zveřejnila seznam 768 pravomocně odsouzených pachatelů zvláště závažných sexuálních trestních činů. Ten je již od 1. ledna k nahlédnutí na internetové stránce ministerstva spravedlnosti. Chybí na něm však katoličtí kněží, kteří byli usvědčeni ze zneužívání dětí.
"Právo chránit naše děti stojí nad anonymitou zločinců," uvedl při příležitosti zavedení veřejně přístupného seznamu sexuálních deviantů polský ministr spravedlnosti a generální prokurátor Zbigniew Ziobro.
Prakticky okamžitě po jeho zveřejnění ale polskou veřejnost překvapilo zjištění, že se na něm neobjevují jména katolických kněží Pawła K., Stanisława G., Romana B. a Wojciecha G., kteří byli v minulosti během ostře sledovaných soudních procesů uznáni vinní z pedofilie či znásilnění.
Na jejich opomenutí upozornila nezisková organizace Fundacja Nie Lękajcie Się, která se zabývá bojem proti pedofilii. „Nechápu, proč nejsou tito lidé uvedeni na seznamu. Zdá se, že ministrovo ujištění o ochraně dětí bylo jen prázdným slibem,“ uvedl pro polská média ředitel nadace Marek Lisiński.
Následně vyšlo najevo, že mezi přibližně osmi stovkami sexuálních deviantů nechybí jen výše zmiňovaná čtveřice, ale všech 56 polských katolických kněží, jež byli v minulosti pravomocně odsouzeni za sexuální zneužívání nezletilých dětí. Jejich jména se totiž polská vláda rozhodla ze seznamu vynechat.
Zarážející je to zejména proto, že mnozí z nich jsou již zpátky na svobodě. „Na rozdíl od jiných sexuálních deviantů, u jejichž jména je zveřejněna fotografie, adresa trvalého pobytu a také podrobný popis trestného činu, se pedofilní kněží těší naprosté anonymitě,“ konstatovala Gazeta Wyborcza.
Ještě dál zašla v kritice podivného přístupu tamní vlády další polská média. „Krytím kněží - pedofilů představitelé vládní strany Právo a spravedlnost jasně ukázali, že sexuální devianty rozdělují na ty v sutaně a ostatní. Zároveň se aktivně zapojili do ochrany první skupiny,“ napsal týdeník v komentáři týdeník Polityka.
Polská vláda však možnost svého pochybení odmítla s poukázáním na existenci obsáhlé databáze sexuálních deviantů, v níž je evidováno přes 2 800 osob. Přístup do tohoto registru ale mají pouze členové vlády, učitelé a představitelé kulturních organizací, které se věnují práci s nezletilými. Je proto těžké ověřit, zda se jména katolických kněží objevují aspoň zde.
V USA náramky, v polsku seznam. Kdy něco podobného přijde k nám? A začne veřejné lynčovaní?
Polsko má jako jedna z mála demokratických zemí světa veřejně dostupný registr sexuálních násilníků. Každý si může na internetu najít jméno, příjmení, fotografii i aktuální bydliště pedofilů nebo pachatelů zvláště krutých sexuálních napadení. Polská sexuologická společnost ale varuje, že zveřejnění těchto údajů zkomplikuje terapii, a lidi proto neochrání.
Jsem proti registru, který by byl veřejný. To, co dělá Polsko, je odklon od demokratických principů a lidských práv,“ uvedl pro Český rozhlas Plus sexuolog Ondřej Trojan.
Podle něj takový veřejně přístupný registr nemá žádný pozitivní význam. „V Americe je od roku 1947, v Kalifornii od 90. let, ale neprokázalo se ani o píď snížení výskytu sexuálně zneužitých nebo sexuálních trestných činů proti dětem, naopak to vedlo k řadě tragédií a nedorozumění. Organizacím by měl stačit výpis z trestního rejstříku. Navíc, pokud je někdo pedofil a transformuje svoje touhy po dětech v práci s nimi, tak je to vlastně ušlechtilá činnost,“ dodal.
Sexuolog připomněl, že existuje opis a výpis trestního rejstříku. „V trestním rejstříku trestné činy zůstávají, ale ve výpisu se po určité době mohou zahladit, pokud o to dotyčný požádá. Záznam ale zůstává a je dostupný například policistům.“
Trojan varoval, že prolomení bariéry důvěrnosti je nebezpečné. „To by se každý mohl všechno dozvědět o někom. Pak se tedy dohodněme, že všichni pachatelé trestného činu budou někde zveřejněni, protože víc dětí určitě zabijí opilí řidiči než pedofilové.“
Závazek mlčenlivosti
„Pranýřování zrušil už císař Josef II. na přelomu 18. a 19. století. Jestliže se dozvím, že ten a ten je pedofil, tak by to stejně vedlo k tomu, že by si na něj někdo počíhal a chtěl si to s ním vyřídit. Tak ale v demokratických a rozvinutých zemích spravedlnost nefunguje,“ upozorňuje sexuolog.
Psycholog Jeroným Klimeš registr podobný polskému také nedoporučuje. „Tedy aby si každý soused mohl najít něco o svém sousedovi. Máme ale problémy, že se sexuální násilníci sdružují do skupin a pak se zkoušejí protlačit třeba skrz náhradní rodinnou péči, do skautských oddílů, do škol nebo dětských domovů.“
Pokud někdo spáchá podobný čin, bylo by dobré, aby nějaký registr o tom existoval. „Ale pouze pro organizace. Ty by se svolením uchazeče o práci s dětmi požádaly, aby do takového registru mohly nahlédnout.“
„Lidí, kteří se starají o děti, je vždycky málo. A my nemáme žádnou možnost si ověřit, jestli ten člověk nemá za sebou nějakou takovou minulost.“
Nejlepší ochrana pedofilů je podle Klimeše závazek mlčenlivosti. „Využívají povinnou mlčenlivost. Já když jako psycholog o pedofilovi vím, tak to nesmím nikomu říct, ani pracovně kolegovi.“
„Když člověk z Prahy udělá sexuální delikt, ale přejede třeba do České Třebové, kde o něm nikdo neví, tak tam zase zneužije děti. A jak ze statistik víme, tito lidé mají za sebou těch zneužitých dětí hodně, ačkoli záleží na druhu pedofilie,“ konstatuje Klimeš.
