Ovlivnila vám pedofilie život a řekli jste o ní někomu?

[princess]

1. Velmi by ma zaujimalo, v com vsetkom vam pedofilia negativne ovplyvnila zivot.

2. Dokazali ste o svojej orientacii niekomu povedat nazivo? (a vidite v tom zmysel?)

Dakujem za odpovede ak nejake budu

[MR_Xguard]

Tak k té první. Já sám jsem smířený s tím, že jsem pedofil a už bych nechtěl být jiný. Mnohem více mě tíží, že mnoho lidí si nedovede představit pedofila jako hodného a slušného člověka, takže žiji relativně ve strachu.

K té druhé. Svěřil jsem se asi čtyřem přátelům, a jejich reakce byly naštěstí kladné. Ono je strašně velká pomoc, když v tom člověk není sám a taky sdílené trápení, poloviční trápení. Prohloubilo to naši vzájemnou důvěru. Ale je to taky obrovský risk. Je nutné být v tomto hodně opatrný.

[Fx100d]

1. Když jsem si v patnácti přiznal, že jsem pedofil, vnímal jsem to velmi negativně. Trpěl jsem depresemi, pocity úzkozti a vše se mi zdálo beznadějné. Myslel jsem si, že nemám jinou možnost, než zkončit jako lidé ze zpráv. S pouty na rukou, s obviněním ze sexuálního zneužívání na krku. Zlom nastal, když mi bylo 24 a já našel první weby o pedofilii. Ne o zneužívání a podobně, ale o pedofilii. Psali je pedofilové. Já si tenkrát uvědomil, že v tom nejsem sám a hlavně to, že nemusím zneužívat děti. Dnes pedofilii vnímám spíš pozitivně a už bych nechtěl být jiný.

2. Svěřil jsem se asi deseti lidem, všichni reagovali pozitivně a ve většině mám oporu. S některými lidmi už jsme o tom dál moc nemluvili, s jinými o tom mluvíme často, ale všichni mě berou takového jaký jsem a neodsuzují mě. Nejtěžší bylo svěřit se mamce. Trvalo jí nějaký čas, než to strávila a vyrovnala se s tím. Nepočítám do toho přednášky, tam těch lidí bývá okolo stovky a přiznávám se jim u řečnického pultíku do mikrofonu. Tam bývají reakce také kladné, hodně lidí ocení, že mám odvahu veřejně o tom diskutovat a většinou mi děkují, že měli možnost se podívat na problém také z jiného úhlu. S vyloženě negativní reakcí jsem se ještě nesetkal.

Každé svěření předchází strach, obavy, ale také naděje a touha nemuset se skrývat. Po svěření přijde obrovská úleva. Svěřuji se jen lidem, které dobře znám a oni znají dobře mě. Je to risk, ale když to vyjde a druhý pochopí a neodsoudí, myslím, že to stojí za to. Jak psal MR, je třeba být opatrný a pečlivě vybírat komu se svěřit.

[Kasz]

1. Velmi by ma zaujimalo, v com vsetkom vam pedofilia negativne ovplyvnila zivot.

2. Dokazali ste o svojej orientacii niekomu povedat nazivo? (a vidite v tom zmysel?)

Dakujem za odpovede ak nejake budu

1) Jako mírně negativní vnímám skutečnost, že moc toužím po rodině - mít manželku a děti, ale i kdyby ne děti, tak prostě mít aspoň tu manželku - nějakou blízkou osobu, na kterou se můžu těšit, když jdu z práce, se kterou můžu sdílet svůj život, denní radosti i starosti. Ale díky pedofilii je pro mě problematičtější seznámit se s nějakou věkově přiměřenou holkou, která by také měla myšlenky na vdávání. Nicméně zatím věřím v to, že se to jednou stane, i když spíš to bude muset být tak, že případná iniciativa bude muset vzejít od ní. Ono všechno má svoje pozitiva i negativa. Jako negativum můžu brát třeba i to, že před druhými lidmi musím to, co cítím, skrývat, přetvařovat se, nemůžu si jen tak s každým popovídat o tom, kdo se mi líbí, jak se mi líbí, co k nim cítím, atd. I to, že té dívce můžu dát náklonnost najevo pouze omezeně, částečně, nemůžu jí "na plnou hubu" říct, jak je krásná, jak se mi líbí a že bych s ní chtěl prožít zbytek života. Jinak ale nevím, jestli tohle mám brát jako negativní ovlivnění - zase, i tato omezení mají svým způsobem pozitivní charakter, člověk se učí svoje projevy kultivovat a transformovat do podoby, kterou obě strany mohou vnímat jako pozitivní. Např. Markétce jsem pomáhal s přípravou na přijímačky na gympl, s domácími úkoly, nebo jsme spolu nacvičovali hudební produkce v kostele, atd., atp. Jako negativní také vnímám neustálý strach - z reakcí lidí, strach z prozrazení, strach z odsouzení, a možná proto se dodnes lidí a jejich jakýchkoliv reakcí ve vztahu k mé osobě hodně bojím, nevěřím si, mám nízké sebevědomí, ve společnosti více lidí se necítím dobře... Ale toto může z nejrůznějších důvodů zažívat i běžně orientovaný gynekofil. Určitě mě pedofilie život ovlivnila hodně, a určitě bychom mohli vyjmenovávat spoustu negativ ale i s nimi souvisejících pozitiv. Jako každá vlastnost i pedofilie člověku i druhým lidem něco bere (např. když se do mě zamiluje dospělá holka, která mi ale vůbec nic neříká, jak po psychické tak po fyzické stránce) ale na druhou stranu mnoho pozitivního přináší. I za sebe musím říct, neměnil bych. I když... jak tady na fóru už někdo někde napsal, pokud je prožívání vztahů a citů k dospělým ženám stejně krásné jako prožívání vztahů a citů k dětem, možná by mi změna nevadila. Problém je v tom, že taková změna možná není a zřejmě ani nikdy možná nebude. Každý člověk může být pro druhého člověka přínosem, a v mém případě mám až příliš mnoho důkazů o tom, že mě pedofilie přivedla právě k tomu, že jsem prospěšný především dětem. Takového mě Bůh chtěl. Kdyby mě takového nechtěl, tak takový nejsem.

2) Dokázal jsem se svěřit mnoha lidem, a smysl to určitě má. Většinou cítím úlevu, na druhou stranu se strašně bojím reakce - odsouzení... Velice snadno se z druhé strany může ozvat "jsi nemocný, měl by ses léčit, neměl bys přicházet do kontaktu s dětmi, měl by ses jim vyhýbat, pokud je máš skutečně rád..." apod. Čímž vlastně popírají všechno dobro, které jsem kdy pro děti udělal právě proto, že s nimi přicházím do společenského kontaktu.

[NemesisPri]

1) M?oc velký vliv to na mně nemělo, já byl vždycky takovej psanec, sice jsem si chvíli myslel že bych to měl ukončit ale.............

2) nikomu kromě tyhle stránky to neřeknu, jeden s kámošu se nevyjadřoval moc dobře, když jsme na tohle téma narazili "náhodně" takže od té doby vím, že to ani nechci vyzkoušet.

[MarkM]

1. Velmi by ma zaujimalo, v com vsetkom vam pedofilia negativne ovplyvnila zivot.

Nevím co vše jde připsat na vrub pedofilie, ale řekl bych taková nejistota v životě, zmatenost, nejasné cíle, by se jí dali přičíst. I když to hodně vychází i z mé povahy.
Donedávna by se dalo říct, že jsem nevěděl co chci, neměl jsem nějak výrazné cíle, nevěděl jsem pořádně co cítím atd... To vše se teda změnilo s uvědoměním o mé pedofilii, tak se to postupně vše zlepšuje, ale není to lehké ani moc rychlé a už vůbec ne jednoduché zase začít žít. A vlastně tím začínám úplně nový a jiný život.
A čím mě dál pedofilie negativně ovlivní život, to nevím, snad ničím moc výrazným. I když to nebude lehké, touha po rodině je silná, ale teď si nedovedu vůbec představit, že bych s nějakou ženou vůbec moch být i to by se dalo považovat za negativní. Také přístup k dětem není zrovna jednoduchý a přítomnost děti ve svém budoucím životě, považuji za jeden z nejdůležitějších faktorů.

2. Dokazali ste o svojej orientacii niekomu povedat nazivo? (a vidite v tom zmysel?)

O mně to ví zatím jen sestra a v budoucnu neplánuji dále někomu říkat o své "orientaci". Považuji to za dost nebezpečné. Také musím dodat, že nikomu ve svém okolím teď nedůvěřuji tak, abych mu to řekl. I to se může někdy změnit a někomu to třeba ještě řeknu, ale určitě to bude hodně málo lidí jestli vůbec někdo. Možná to ani nepovažuji za až tak důležitou informaci. Na druhou stranu to může mít i velký přínos. Mé sestře teď můžu říkat naprosto všechno a je docela úleva, že aspoň jede člověk z mého blízkého okolí to ví a můžu se mu svěřit. Takže svěřit se s tím někomu ano, ale jen někomu koho bych opravdu dobře znal delší dobu a opravdu zvolit promyšlený přístup, jak to sdělit. Ale určitě bych se s tím nikde nějak víc nerozkřikoval zatím mě stačí, že to ví jeden člověk a nemám potřebu to dál někomu říkat.
Je i dobré si říct, proč se tomu člověku chcete svěřit. Co od toho očekáváte a jaký to může mít přínos. Takže jestli v tom vidím nějaký smysl ? Myslím, že každý si ten smysl musí určit sám, proč se někomu svěří.

Také komunita v tomhle pomáhá hodně. Našel jsem zde jednoho člověka, s kterým si hodně rozumím a můžu mu napsat cokoliv. Už si nedovedu představit, že když něco zažiji s dětmi, tak bych se o to neměl s kým podělit, kvůli pokecu o dětech a podobně, bych se asi nikomu nesvěřoval a myslím, že nepedofilního člověka to až tak zajímat nebude, nebo mu nelze říct úplně vše, ale záleží na blízkosti a dávce porozumění.
Ale i tady pozor na to, komu budete důvěřovat!

[Smazaný uživatel (gabajaza)]

Velmi by ma zaujimalo, v com vsetkom vam pedofilia negativne ovplyvnila zivot.

Znatelně mě negativně ovlivnila média, která stále šíří dezinformace co se týče problematiky zneužívání. Tíží mě na srdci, když čtu o tom, jak někteří stále nedokáží rozpoznat rozdíl mezi člověkem, který má děti skutečně rád a nechce jim za žádných okolností ublížit, a mezi člověkem, který zneužívá, či jinak využívá dětské tělíčko. Přitom vůbec pedofilem nemusí být. Přesto média dychtivě musí do článků cpát sousloví- pedofil zneužil, místo sousloví- delikvent zneužil, či psychicky nemocný, anebo jinak "omezený" jedinec zneužil. Bohužel se takové zprávy s nadpisem o pedofilech lépe čtou a široká veřejnost díky tomu může mít (a často i má) zkreslené názory na to, kdo skutečně dětem ubližuje.
Když jsem si pročítal pár takových nenávistných diskuzí u zpráv, tak mi na mysli vyvstaly otázky: Vážně si zasloužíme, abychom byli posuzování komplexně a nikoli individuálně? Měli bychom býti upalováni jako "čarodějnice" v sedmnáctém století jen za to, že se většině z nás děti líbí, máme rádi jejich písničky, hry, dětskou upřímnou duši, líbí se nám vzhledem, ale ublížit jim nechceme? Měl by snad býti každý, kdo se zasněně podívá na dítě a řekne si jak je krásné, zavírán do léčeben pro nic za nic? Dle diskutujících pod články o zneužívání usuzuji, že ano.
Velmi mě takovéto škatulkování mrzí. Nikdo není úplně stejný. Každý člověk je individuální osobnost s různými pocity, morálními hodnotami a emočním cítěním.


Nejsem úplně smířený s tím (a myslím že nějaký čas ještě nebudu), že se mi líbí děti... Je to dlouhodobý proces, při kterém si snažím uvědomovat, že mám rád děti upřímně, hnusí se mi násilí i manipulace s jejich myslí ku prospěchu svému, a tudíž jim nechci ublížit... Tak nechápu, kde se ta forma averze k sobě samému, i když mírnější než dříve, stále bere.

Dokazali ste o svojej orientacii niekomu povedat nazivo? (a vidite v tom zmysel?)

Dokázal jsem o tom mluvit na živo akorát s jedním kamarádem, kterému se líbí klučíci. Smysl v tom vidím. Je značně ulevující, když člověk nemusí všechnu tíži táhnout sám. Jen bych asi neriskoval hovořit o tom s někým z většinově orientovaných osob. Riziko, že vás druhý člověk odsoudí a zavrhne tam přecijen stále je. Pokud protějšek zná člověk déle a zná jeho názory, tak se tomu dá částečně předejít. Jen já konkrétně bych to neriskoval, případné nepochopení a následné zavržení by mi velmi ublížilo.

[Mathias8]

1,
Ludia netušia, že ludia ako mi majú aj city. City, ktoré sa boja prejavovať a preto sa musia skrývať. Hádžu všetkých do jedného vreca. Pedofilia mi negativne ovplyvnila život práve tímto skrývanim svojich citov. Velkú zásluhu majú na tom hlavne média, ktoré podávajú nepravdivé alebo skreslené informácie širokej verejnosti a to, že pedofil je zlý človek a že ubližuje detom. To ma naučilo skrývať radosť, smútok, šťastie. To, že sa niekomu páčia deti a má ich rád ešte neznamená, že s nimi chce mať sex. Možno iba túži po základných jednoduchých veciach.

2,
Zmysel v tom vidím iba vtedy, ak sa s vami ta osoba ktorej sa zverujete chce o tom s vami baviť a chce vás poznať viacej bez predsudkou. Ak to iba o vás vie, ale nechce sa o tom svami baviť a nechce o tom ani počuť tak je to presne ako keby to o vás nikto nevedel.

Je tažké zdoveriť sa, riskovať všetko a byť pochopený.

[semper]

Ahojte ja som sa za pedofila nikdy nepovažoval a to že sa mi vždy páčili aj páčia mladistvé dievčatá som donedávna nebral ako niečo negatívne. Bohužial sa mi stala taká vec, že som pred kolegom naznačil že niečo cítim k istej slečne , ktorú on dobre poznal a v tom čase mala iba 15 a pol roka. Dotyčný kolega sa zachoval ako pekný h****l a v celej firme rozhlásil , že ja musím byť pedofil a úchylák kedˇma zaujímajú deti. Som presvedčeny , že práve kvoli tomuto mi o dva mesiace dali v tej práci výpoveď aj ked to nikto z vedenia priamo nepovedal, prečo ma prepúšťajú.... Toto je jedna negatívna skúsenoť, ktorú som pár rokov rozdýchaval a vtedy som sa strašne hanbil za to že ja som odlišný od väčšinovej populácie , dnes to už vnímam inak a moju schopnosť porozumieť dospievajúcim a chápať ich problémy beriem ako dar.
K druhému bodu - o svojich prefereciách som otvorene povedal iba najlepšej kamarátke nedokázal som sa zveriť ani rodičom ani súrodencom, pretože bojím sa že ma morálne odsúdia ako sa mi to stalo v tej práci.

[Tim]

Život mi neovlivnila jinak, jsem povahou hodně samotář.... Těžko říct zda by tomu bylo tak i bez mé orientace.

Jak to mám o mně ví asi 15 lidí, kolegové z práce, podřízení nebo kamarádi. Spousta z nich mi řekla že něco tuší ale většinou se shodli na jednom, že ví jaký jsem (dobrý člověk) a nevěří že bych nějakému kutíkovi ublížil...
Nevím jestli mám jen takové štěstí ale jsem rád že dnešní lidi umí být natolik v pohodě a vnímavý...

[301]

život mi ovlivnila jen tím že víc se zajímám o děti, než třeba o kamarády. Na konci června budu odcházet z místa kde se děti nachází :( I na masturbaci mám víc chutí. Snažím se být co nejlepším kamarádem pro děti. Nikdy jsem se nikomu nesvěřil. Když se jich třeba dotknu mám báječný pocit. Jedno dítě mě i párkrát obejmulo. Mám své typy dětí jako muži maj své typy žen tak i já to tak mám. Nejsem žádný uchyl který se vzruší po každém dítěti. Jak by ste mi doporučili s tou orientací žít ? Jsem tu nováček. Myslíte že je lepší si pocity radosti zaplnovat dětmi? K psychologovi nechci bez anonymního jednání žádnou pomoc nechci a ani nehledám.
Děkuji za odpověd a radu.

[301]

Je to orientace která nelze změnit ale začínám s tím být srovnanej

[301]

život mi to ovlivnilo tím že se víc zajímám o děti než třeba o kamarády. Snažim se aby to nebylo nápadné. Jedno dítě mě i občas obejmulo. Mám z toho dobré pocity. Také když se jich dotknu mám dobré pocity. K psychologovi nechci bez anonymity pomoc nechci. Seznámit se s novým dítětem mě také naplnuje. Nikomu jsem se nesvěřil. Jsem tu nováček. Jak by jste mi doporučili žít nejlépe s tou orientací ?

[301]

Omlouvám se za napsání podobného textu dvakrát.. jsem tu nový tak tu nemám takové zkušenosti

[Hebeš]

Jak by jste mi doporučili žít nejlépe s tou orientací ?

Hlavně se s tím nějak smířit a netrápit se s tím. Prostě to vzít, že to tak je. To je základ, když budeš smířený.

[Tim]

Hebeši to je comeback?

[Jednorozec]

Hebeši to je comeback?

Docela peknej komedialni serial s Dejdarem?

Jinak a) ano a to zásadně díky tomu nemám (a asi nikdy nebudu mít) normální rodinu jako ostatní, žena je pro mně vždy "primárně" kamarádkou a to žádné ženě se kterou jsem se potkal nestačí...
b) ne, možná by to v něčem pomohlo mně, ale docela jistě by to hodně ublížilo těm co mám rád..

[Kiiax]

Pedofilie ze mě udělala tolerantního člověka.

Jo, technicky jsem to vyřval do světa.

[Tim]

Jo, technicky jsem to vyřval do světa.

Cože?! Ty jsi pedofil?!!! Nechutne a nepripustne, styd se!!!

Pedofilie ze mě udělala tolerantního člověka.

Ja diky ni zacinam nesnaset homouse

[Mathias8]

Pedofilie ze mě udělala tolerantního člověka.

Ja diky ni zacinam nesnaset homouse

Ja tiez. Pretoze im nestaci to, co by stacilo nam. Chcu stale viac a viac. Ked ich uz zacala spolocnost brat vacsinovo normalne tak pozaduju snatky a adopciu deti.

A tak trosku im zavidim v tom, ze sa nemusia skovavat ako psi a mozu robit uplne jednoduche primitivne veci bez toho aby to bolo niekomu divne..napr sa nemusia skryvat za seba ked su v pritomnosti v nasom pripade deti...