Autor: Erika Bezdíčková
Žánr: Podle skutečné události

Erika Bezdíčková byla ve 13 letech v roce 1944 spolu se svou rodinou a mnoha jinými lidmi transportována do nacistického vyhlazovacího koncentračního tábora Osvětim, kde se jí po dlouhých útrapách povedlo přežít. Přežila však jako jediná ze své rodiny. Spolužačky a spolužáky, kteří přežili spolu s ní, bychom napočítali na prstech jedné ruky. Její maminka byla poslána do plynu hned, ona přežila jen díky náhodám, důvěřování, neskutečné odvaze a pevné vůli.
Kniha však nezpracovává jen její pocity z Osvětimi, ale i její život poté, jelikož po traumatické zkušenosti a navíc jako Židovská dívka to neměla lehké ani za doby komunismu, který nastal chvíli poté. Z prací ji často vyhazovali, její vlastní manžel, kterého si vzala ve velmi mladém věku, ji opustil a vzal jí i jejího syna, se kterým se mohla začít stýkat až v pozdějších dobách, kdy si to vydobyl syn sám.
Je zajímavé, jak nejen krutá společnost, ale i traumatická záležitost dokáže na mladé 13leté psychice zanechat trvalé následky a jaké následky k nim patří. Už jen proto, že je dobré, aby se o podobných tématech hovořilo, doporučuji knížku k přečtení. Paní Erika ji napsala velmi srozumitelně, i když je vyprávění mnohdy smutné.
Paní Erika Bezdíčková vyjma této knihy vystupuje i v několika dokumentech, v současné době dostupných na YouTube. Pokud si nechcete knihu přečíst, ale chcete jen slyšet její kratší svědectví, mohu jej doporučit:
Neznámí hrdinové:
Ke knize Moje dlouhé mlčení:
A k tématu Osvětimi může být ještě dobrý dokument zachycující vzpomínky Kataríny Grünsteinové, taktéž osvětimské přeživší:
Dokument Katarína Grünsteinová vzpomíná: