Autor: Jiří S. Kupka
Žánr: Podle skutečné události

Věra Sosnarová žila poměrně normální život, dokud neskončila druhá světová válka a Československo nezačal okupovat Sovětský svaz. Tehdy se její matku Ljubu Mělkinovou-Šímovou, imigrantku z Ruska, která v minulosti odcestovala do Brna, rozhodli násilím (stejně jako mnohé další imigranty z Ruska a Němce) převézt do sovětských pracovních táborů - gulagů. Ljuba M. chce nejdříve odcestovat a Sovětům utéct, bohužel je již pozdě. A tak ji i její dvě dcery - čtrnáctiletou Věru a devítiletou Naďu - odvážejí strastiplnou cestou na Sibiř.
Už při cestování dojde k nepříjemným událostem. Tito převážení imigranté nemají papíry, pro Sověty nejsou v podstatě ničím, při cestě jen možností pohrání. A tak jednoho dne oddělí ve vagonech ženy od mužů. Následující noci jsou ženy znásilněny. A to i čtrnáctiletá Věra a devítiletá Naďa. Na to, že jsou ještě děti, nikdo nehodlá brát ohled. Jejich matka se následně zhroutí, několikrát se pokusí zabít, než se pokusí zabít Věru. Následně je Sověty vyhnána na mráz, kde nakonec umírá a ponechává tak dvě nedospělá děvčata v gulagu samotné. Ani v gulagu ale bohužel děti nečeká nic dobrého, když je Věra opět znásilněna Sovětem, nehledě na kruté pracovní činnosti a tresty, které musí stejně jako ostatní podstupovat.
Když po letech dojde k propouštění vězňů, Věra a Naďa na seznamu nejsou. A tak putují dál jako nechtěné imigrantky bez papírů a s nejasnou budoucností. Lidé s nimi po léta zachází hrozně, dívky však stojí při sobě.
Jedná se o skutečný příběh sepsaný dle povídání Věry Sosnarové, dnes již důstojné starší paní, která se nebojí ukázat lidem svůj smutný osud a přednášet pravdu o tom, jak skutečně všechno probíhalo. Tehdy se na území Československa vrátila po devatenácti letech, kdy procestovala nejen Sibiř, ale také Dálný východ, putovala jako pracovnice na tichomořské obchodní lodi a nakonec se po 19 letech ona i Naďa jako již dospělé ženy dokázaly vrátit na území Československa, kde to též neměly vůbec růžové. Tehdy Věře bylo již 33 let a Nadě 27.
Příběh je krutý a smutný. O to víc smutný, že je podle pravdy. Ale rozhodně si myslím, že je dobře, že taková knížka je. Doporučuji k přečtení, ale varuji před těžšími pasážemi pro ty, kterým je velmi nepříjemné číst o násilí páchaném na dětech.