Zneužíván v dětském domově

[Guest148]

Nevím jak vypadají moji rodiče ani nevím jak se jmenují. Vyrůstal jsem v dětském domově a zažil jsem tam něco co nepřeji nikomu prožít.
Kamarádil jsem se se starším klukem, který byl pro mě něco jako starší bratr. Pomáhal mi, když jsem měl nějaké trápení, kdykoliv jsem za ním mohl zajít a on mě vždy vyslechl, ale on chápal naše kamarádství jinak.
Bylo mu šestnáct let a mně jenom sedm, ale i tak jsme si rozuměli.
Poslední dobou se ale začínal měnit, chtěl se mnou trávit víc a víc času a když jsme byli sami, tak se choval divně. Jednou když jsem se sprchoval, tak mi odhrnul závěs, vlezl si ke mně do sprchového koutu a chladným hlasem sdělil: jestli někomu cekneš, tak si mě nepřej. Byl jsem šokovaný a zároveň vystrašený a než jsem cokoliv stačil říct, tak mi jednou rukou držel pusu a druhou mě osahával v rozkroku a jeho ztopořený penis mě tlačil do zad. Potom řekl ať se k němu otočím obličejem a když jsem to udělal, tak mi vzal moji ruku, dal si ji na penis a chtěl abych ho na něm hladil, vůbec jsem to nechtěl dělat, ale on byl o hodně vyšší než já a kdyby chtěl, tak mě povalí na zem. Tak jsem udělal co žádal a až bylo po všem tak mi znovu důrazně, řekl abych to nikomu neříkal nebo za mnou v noci přijde a udusí mě polštářem.
Jednou jsem se probudil ze spánku, cítil jsem dotyky na přirození přes pyžamo a viděl jsem něčí siluetu. Lekl jsem ho něco jsem na něj zařval a on mi silně stiskl varlata a vyhrožoval mi, že mě zbije. Potom mi sundal pyžamo a začal mi na něj sahat, já se ho bál a nezbývalo nic jiného než držet a čekat až skončí.
Podobné noční návštěvy jsem měl minimálně třikrát do týdne a vždy byl průběh stejný, stáhl ze mě peřinu, osahával mě a masturboval u toho. Začínal jsem kvůli tomu mít problémy, nedokázal jsem se soustředit ve škole a rapidně se mi zhoršovali známky. Měl jsem i problémy s usínám, nikdy jsem nevěděl do předu, kdy za mnou přijde vykonat svou potřebu. Jednoho večera mu bylo osahávání málo, chtěl abych si ho vzal do pusy. Já odmítal a prosil jsem ho ať pochopí, že se mi to hnusí. On se naštval a dal mi pěstí do břicha. Pochopil jsem, že odporovat mu nikam nevede, spíš ho to naštve. Vzal jsem ho tedy do úst a skoro jsem se pozvracel z toho jak mu smrděl. Musel jsem se překonat, nechtěl jsem ho zase naštvat, tak jsem uposlechl.
Teď mi je devatenáct let a ještě jsem to nikomu nedokázal říct, musel jsem vydržet než z dětského domova odejde a nebylo to snadné období . Jenže tím to nekončí, zhruba před rokem jsem si začal uvědomovat, že jsem na sedmi až patnáctileté děti. Nechci být jako on, hnusí se mi zneužívání a celkově i násilí.

[Marco Freeman]

Ahoj Gueste,

jestli jsem si tě spojil správně s tím Guestem, co byl nedávno na chatu, tak už jsem ti k tomu, co jsi psal na chatu, také něco málo psal.

Tvůj příběh je velmi smutný, z různých ohledů. Ale nejsmutnější na tom je, že tě zradil někdo, koho jsi považoval za kamaráda. A nikdo odpovědný v dětském domově si toho nevšiml. Bohužel, minulost nikdo změnit nemůžeme, s minulostí lze jen pracovat a vyrovnat se s tím. A ačkoliv je mi jasné, že je dobře, že ses svěřil tady, tak se domnívám, že nějak více ti pomůže spíše nějaká odbornější terapie u někoho, kdo psychologii rozumí mnohem lépe, než my tady. Sám jsem, jak už jsem ti tuším psal, byl zneužívaný. Nejdříve jsem jako dítě odbornou pomoc velmi odmítal, ale později, když jsem trochu prozřel, jsem "do toho šel".

Ačkoliv nejsem žádný sexuolog a rozhodně neumím posuzovat jen tak orientaci druhých, chování toho kluka není moc typické pro pedofily, kteří si zvolí cestu zneužití dětí. Násilí při zneužívání není pro pedofily typické, jelikož k dětem mají i citové svazky - líbí se jim, občas se může stát, že zneužijí právě někoho, koho dokonce milují. Obvykle proto, že si myslí, že jim to nemůže ublížit. Věří tomu, protože se třeba ještě nikdy nesetkali s informací, že i zneužití, které dítě podstupuje dobrovolně, může dítěti ublížit. Ale opravdu pro ně není typické, aby dítě k něčemu nutili slovy, jaké používal ten kluk, nebo se k dítěti chovali násilně. Protože by jim v tomto případě bylo jisté, že z toho to dítě bude mít trauma - což odporuje tomu, že by pedofil měl to dítě rád a nechtěl mu ublížit.

Nepíšu to sem proto, abych někoho obhajoval. Naopak, zneužití nesnáším. Píši ti to, abys pochopil, že to, že je někdo pedofil, neznamená, že je špatný. A podle mě ten kluk ani pedofil nebyl. Spíše byl zavřený v dětském domově, byl v pubertě, pravděpodobně trpěl i nějakými psychickými problémy. A ten nejjednodušší způsob, jak mohl řešit svůj vztek, podráždění, sexuální neuspokojení, byl najít si dítě, přesvědčit ho a pak mu potají ubližovat a zneužívat ho. Je to jen moje teorie, protože tak to na mě z jeho jednání působí.

Ale i kdyby pedofil byl, tak to neznamená nic o tobě, o mně nebo o jakémkoliv jiném pedofilovi. Každý pedofil je totiž také člověk. A každý člověk se odlišuje od ostatních. Svými povahovými vlastnostmi, myšlenkami, uvažováním, vzhledem, chováním, apod. A pokud se některý pedofil rozhodne chovat špatně, rozhodně to neznamená, že se tak budou chovat i pedofilové jiní.

Než jsem objevil komunitu, myslel jsem si ale to samé, takže ti rozumím. Když jsem měl jedenáct, zamiloval jsem se do malého 4letého chlapce. Tehdy jsem ještě nechápal, že to je naprosto nezvyklé, myslel jsem si, že jsem na kluky - gay. Když jsem ale ve třinácti prozřel s tím, že se mi líbili i jiní kluci - ale všichni do těch šesti, sedmi let, uvědomil jsem si, že to se mnou není normální. A tehdy jsem si sebe začal spojovat s tím, co se mi stalo v minulosti, s tím, co na mně páchali jiní. Tehdy jsem si myslel, že pedofil je ten, kdo zneužívá, znásilňuje děti, či jim jinak ubližuje. Proto pro mě byli ti, kteří mi ublížili, pedofily. Dnes si už nemyslím, že to byli pedofilové.

Tehdy jsem se bál, že budu jako oni. Že Prckovi (tomu tehdy už 6letému chlapci) ublížím. Nechtěl jsem mu ubližovat, ale bál jsem se, že mám nějaké předpoklady, které později třeba nebudu moct ovládat, že mu ublížím, protože přesně tohle pedofilové dělají. Bylo to pro mě prokletí, vnímal jsem se strašně a i když jsem byl rád, když jsem Prckovi mohl být nablízku, zároveň jsem doufal, že už ho nikdy neuvidím. Tato myšlenka byla bolestivá i úlevná zároveň. Podobně jsem se trápil dva roky, než jsem našel tuhle komunitu. Jediná věc, co mě držela naživu, byla myšlenka, že já mu nechci ublížit.

A najednou jsem objevil, že nejsem sám, kdo je takový. Komu se líbí děti a nechce jim ubližovat. A nyní vím, že nejsem jako ti, co mi ubližovali. Jsem někdo úplně jiný, s jinými životními cestami, s jinou povahou a s jiným přesvědčením.

Proto bych byl rád, kdyby ses s tím dotyčným přestal srovnávat. Protože - ať už byl na tom jakkoliv - to bylo jeho rozhodnutí, které ho přimělo k tomu, aby ti ublížil. A ty jsi někdo úplně jiný, někdo, kdo se rozhodl, že ubližovat nechce. A já věřím tomu, že nikomu neublížíš, právě proto, že toto přesvědčení máš, že ses takto rozhodl.

Pedofilie je neměnné zaměření. A právě proto je potřeba, abys tu část začal mít aspoň trochu rád. Proč? Protože je to část tebe sama. Je to část toho kluka, který nemá rád násilí a líbí se mu děti, ale nikdy by jim nechtěl ublížit. A pokud chceš být ty dobrý člověk, tak i tahle část tebe bude dobrá. A to nejhorší, co můžeš udělat, je nemít se rád, nemít rád tuhle svoji část. Protože tahle část tebe ještě nikomu nikdy neublížila. A také nikomu ublížit nemusí.

Jsou tady lidé, kteří již nemají pod dvacet, kteří už mají delší život za sebou. A někteří z nich už třeba mají své rodiny nebo nějakou přítelkyni, když se právě rozhodli mít partnera či rodinu. Dětem nikdy nechtěli ubližovat, byli vyrovnaní sami se sebou, což je důvod, proč nikdy dítěti neublížili. A to je pro nás dva dobrý příklad, ne? Protože je jasný důkaz, že to jde. Jde být dobrý. Jde neubližovat.

A já věřím, že tobě se to podaří také. Neházej hůl do žita.

Kdyby sis se mnou chtěl někdy nějak víc popovídat, můžeš mi třeba napsat na email, který mám jak na profilu, tak i pod každým příspěvkem. O problémech je důležité mluvit, nedusit je v sobě. To teprve může mít tragické následky. A ještě jednou zopakuji, že bych byl rád, kdybys o tom zkusil mluvit i s někým jiným, nějakým odborníkem, který by ti mohl pomoct třeba i více. Ale kdo ví? To už je na tobě.

Já tě můžu jen podpořit. A to všichni tady. Doufám, že už se ti povede v životě jen dobře.

Přeji ti vše nejlepší,

[Pipo]

K Marcovmu ľudskému, civilnému, zároveň i profesionálnemu príspevku príliš niet čo dodať. Možno teda niektoré veci po ňom len zopakujem, to ale preto, že určité fakty, ktoré ti povedal sú skrátka Pravdou a je treba si ich opakovať - ty nemusíš byť taký ako ten, čo ti ublížil. Nie si taký a nikdy taký ani nebudeš. On veľmi zle zlyhal. A ty nemusíš nikdy spraviť takýto krok vedľa. A nemáš to ani prečo spraviť. Bude znieť otrepane, v tomto prípade až tragikomicky, keď sa povie, že všetko zlé je na niečo dobré - nemyslím to ale takto. Skôr tak, že ukážeš svojej minulosti či "osudu" vztýčený prostredník a povieš si, že si z toho nedobrého, čo sa stalo vezmeš do budúcnosti akýsi postoj dobroty, nenásilia a pomáhania. Čo si už, ako vidím urobil! Teda skúsiš silou vôle a pomocou lásky k deťom premeniť to negatívne na pozitívnu záležitosť pre svoj prístup ku druhým, k tým čo trpia či trpeli, k tým, čo potrebujú porozumenie. Verím, že s takým citlivým prístupom, nehou a porozumením aké má málokto, teraz môžeš pristupovať k deťom či k ľuďom všobecne. Vybral si sa správnou cestou a nemáš prečo zablúdiť. My ti tu radi pomôžeme, ak budeš potrebovať, teda možno nie ani tak ja osobne, niekedy som príliš tvrdý a drsný, ale sú tu ľudia, ktorí ťa hocikedy vypočujú a poriadia ti. Mnohí boli bohužiaľ tiež zneužití, takže nájdeš tu aj takých, ktorí sa vedia lepšie vcítiť do toho, čo si zažil. Ako ale už povedal Marco, myslím, že by nebolo odveci vyhľadať niekoho erudovanejšieho, kompetentnejšieho než sme my tu. Ak sa k tomu odhodláš, neprehlúpiš Ísť ku psychológovi nie je žiadna hanba (ako som nakoniec sám zistil), len sa treba nadýchnuť a skočiť do toho po hlave - ako keď si skákal prvý raz v živote šípku do hlbokého bazénu Ak sa k tomu odhodláš, zistíš, že to je dobrý krok.

Nejdem teraz s Marcom polemizovať či to bol alebo nebol pedofil, pretože skutočne mnohí pedofilovia takéto veci nerobia, možno si naozaj len takýmto krajne ubližujúcim spôsobom z pozície moci a sily vybíjal svojus exuálnu frustráciu, čo je bohužiaľ nie zriedkavé v inštitúciách... a nemusí to byť práve hneď väzenie. Na druhej strane sa bezpečne vie, že pedofil, ktorý sa nevie ovládať či prípadne jednoducho nemá charakter, môže spraviť takúto vec. To ale nie je podstatné či je alebo nie je. On je úplné nič. A zlý človek. Teraz ide o teba. A ty si dobrý človek - to vidno bezpečne už po prečítaní prvých pár riadkov. Nemáš prečo niekoho zneužiť, viem, že to nikdy nespravíš. Zameraj sa na to, aby si sa dostal z ťažkého obdobia. Aby si mohol začať žiť spokojný život - pretože nie je dôvod,a by si nemohol byť šťastný a máš na to bytostné právo! K tomu treba kamarátov, zmysluplné koníčky, teda náplň života. Snáď aspoň maličkú časť týchto potrieb pokryje ČEPEK. Mal by si ale aspoň pouvažovať nad tým psychológom.

Musel som to napísať, hoci v podstate len opakujem Marcov príspevok, aby si vedel, že sú aj ľudia, ktorých zaujímaš, ktorý ti chcú dobre, čiže aby som ťa aspoň trošku podporil

Držím ti palce!
A ďalšie ľudové múdro (ku ktorým sa dnes uchyľujem, pretože naše staré matere poznali pravdu ) Si mladý, máš všetko pred sebou, orientuj sa na budúcnosť, ktorá - nevidím dôvod prečo by nemala byť pekná!