Ahoj, dlouho jsem se odhodlával se zaregistrovat, měl jsem a pořád mám velký strach z prozrazení identity, ale postupem času, si uvědomuji, že když to budu v sobě dusit, tak se tím nic nezlepší. Proto neuvádím okres ani kraj ve kterém se nacházím.
Je mi 17 a svoji odlišnou orientaci jsem si začal uvědomovat kolem třináctého roku. Prvně jsem si myslel, že jsem bisexuál, který je na mladší, ale postupem času mi to začalo docházet. Můj vkus zůstával pořád stejný, líbili se mi dívky a chlapci okolo osmi, devíti, deseti let a postupem času jsem začal zjišťovat, že mě stejně staří vrstevníci spíše odpuzují.
Co se týká mé osoby, tak nepiju, nekouřím, sexuálně nežiji, věřím v Boha, ale bohužel beru několik let antidepresiva, mám kvůli svoji orientaci výčitky a přemýšlel jsem několikrát o sebevraždě.
Zdravím
-
- Člen skupiny ČEPEK
- Líbí se mi: Chlapci
- ve věku od: 3
- ve věku do: 23
- Výkřik do tmy: Dieťa je ako kvetina, keď ho odtrhneš, zvädne.
- Příspěvky: 622
- Dal: 586 poděkování
- Dostal: 376 poděkování
Re: Zdravím
Ahoj Sertralin.
Vitaj na čepeku. Nemusíš sa báť z prezradenia identity, napokon je to iba na tebe komu ju povieš. Ak si chceš pokecať, zaregistruj sa na chatu, alebo tam príď ako anonym. 


-
- Registrovaný uživatel
- Líbí se mi: Chlapci
- ve věku od: 11
- ve věku do: 15
- Kontakt: [email protected]
- Výkřik do tmy: "And I'm young enough to look at
and far too old to see..." - Příspěvky: 208
- Dal: 41 poděkování
- Dostal: 67 poděkování
Re: Zdravím
Ahoj.
Som rád, že si sa odhodlal. Zdá sa, že si statočný a hodnotný človek! Nič sa neboj - bolo horšie, bude lepšie
Snáď tu nájdeš azyl. Budem ti držať palce. Keby čosi, kľudne napíš.
Život je boy;) na to nezabúdaj. Trochu sa musíš potrápiť, ináč by to bolo ľahké, a to by bola nuda
Ale nebolo už toho dosť? Naozaj si nemáš čo vyčítať. Hanbu či výčitky svedomia môžeš mať len za niečo zlé, čo by si mohol spraviť, teda za zlý skutok, hriech, ak to tak chceš nazvať, nie za to kým si.
Som rád, že si sa odhodlal. Zdá sa, že si statočný a hodnotný človek! Nič sa neboj - bolo horšie, bude lepšie

Život je boy;) na to nezabúdaj. Trochu sa musíš potrápiť, ináč by to bolo ľahké, a to by bola nuda

-
- Administrátor
- Líbí se mi: Dívky a ženy
- ve věku od: 4
- ve věku do: 28
- Kontakt: [email protected]
- Výkřik do tmy: Nejvíc mi vadí předsudečné odsouzení - i když jsem neublížil žádnému dítěti, najdou se lidé, co píšou "postavit ke zdi, kulka to vyřeší". Ne, nevyřeší. Pedofilové, kteří nic nespáchali, zažívají celý život zbytečné utrpení jen z důvodu předsudků. To je třeba změnit. Proto vznikl tenhle web.
- Příspěvky: 6672
- Dal: 1764 poděkování
- Dostal: 3651 poděkování
Re: Zdravím
Z prozrazení identity strach mít nemusíš, samozřejmě je dobré být obezřetný ve sdělování informací, které by mohly vést k tvé reálné osobě, na druhou stranu i osobní zážitky se dají napsat natolik obecně, že je nikdo stěží přiřadí ke tvé reálné osobě, i kdyby tě přímo znal a náhodně narazil třeba na zdejší web. Já třeba pracuji jako učitel, to klidně můžu napsat, však učitelů je v ČR mnoho tisíc. Další věci byly možná riskantní, jako třeba svěřit se dvěma kolegyním ve škole, ale odsouzení se nedostavilo, naopak, naše vztahy to prohloubilo, a člověk se nemusí pořád přetvařovat, což je pro psychiku taky důležité.Sertralin píše:Ahoj, dlouho jsem se odhodlával se zaregistrovat, měl jsem a pořád mám velký strach z prozrazení identity, ...
Tak hodně štěstí a snad ti náš web pomůže.
Československá pedofilní komunita – již 15 let s Vámi! 

-
- Registrovaný uživatel
- Líbí se mi: Dívky
- ve věku od: 7
- ve věku do: 12
- Příspěvky: 1081
- Dal: 152 poděkování
- Dostal: 469 poděkování
Re: Zdravím
Ahoj
Vitaj u nás
V tvojom veku som mal tiež velké problémy zo sebaprijatim svojej orientácie. Bolo to velmi tažké obdobie cez ktoré som sa velmi tažko dostával pretože mi to ešte stažovali niektori spolužiaci na strednej. Zažil som aj šikanu. Miernu šikanu - Pohlavkovanie, ponižovanie. Cez to som sa povznášal a snažil sa si to nepripúštať k sebe. Aj ked to na mne zanechalo určite stopy. Nenávidim ubližovanie detom, pretože som to zažil a viem aké to je. Okrem školy som to mal aj doma.
Vedel som, že su to dementi, ktorí sa iba ukazujú. Ja som si to nechal. Nepostavil som sa im, aj keď som mohol. Vieš prečo?
Pri predstave, že sa mi páčia decka mi pripadalo všetko to ponižovanie správne. Tak sa to do mna vžralo, až mi to pripadalo, že si to zaslúžim. Kreslil som si samovražedné obrázky do zošitov. Vačšinou na poslednú stranu v zošite a keď išiel niekto okolo zakrýval som si to, aby to nikto nevidel. Chcel som zomrieť. Obrázky som si kreslil iba do polovice druhého ročníka. Neskor sa pridali citaty v latinčine o smrti, ktorým ajtak nikto nerozumel iba ja. Pisal som si to aj v domnení, že si to niekto všimne a vypočuje ma. Lenže nebol nikto. Na všetko som bol sám. Najvačšie depresie som mal od svojich asi 15 do 19 rokov.
Velmi mi pomohlo, že som sa v 18 zamiloval do svojej princezny s ktorou sme dobrý kamarati dodnes.
Potom som si povedal dosť! Videl som vela detí v telke, ktorým bolo ubližovane. Vo svojom okoli som vidaval smutné deti. Vedel som ako sa citia iba keď som sa na nich pozrel, cítil som to. Zošity som spálil a začal robiť to čo cítim a robim to dodnes a je mi jedno, či ma ludia budu chapať alebo nie.
Zažil som viac toho zlého ako dobrého a nechcem aby decká v mojom okoli zaživali to iste. Som sám sebou a nehodlam sa zmeniť.
Dnes viem, čo musím robiť. Tento svet je skazený. Už nie je to čo bývalo. Vytratila sa všetka láska a decká ju potrebujú viac ako si myslime. Vieš, niekedy stačí iba usmev. Pre niekoho blbosť ale pre niekoho to može znamenať strašne vela.
Buď sam sebou, pomáhaj deckám v tvojom okolí, prestan si hovoriť že si skazený. Ak budeš pomáhať budeš sa cítiť užitočný a navyše možeš pomocť niekomu kto to potrebuje. Niekomu koho si nikto nevšíma, kto je odkopnutý.
Čo ak je v tvojom okoli dieta ktoré každý večer plače a cez den sa usmieva a nikto o nom nevie, nikto si ho nevšíma a dokonca ani ty?
Povedz si Dosť! a začni robiť to čo cítiš. Začni si viacej všímať deti. Tak to robim aj ja. Predtím som sa bál k ním priblížiť.


V tvojom veku som mal tiež velké problémy zo sebaprijatim svojej orientácie. Bolo to velmi tažké obdobie cez ktoré som sa velmi tažko dostával pretože mi to ešte stažovali niektori spolužiaci na strednej. Zažil som aj šikanu. Miernu šikanu - Pohlavkovanie, ponižovanie. Cez to som sa povznášal a snažil sa si to nepripúštať k sebe. Aj ked to na mne zanechalo určite stopy. Nenávidim ubližovanie detom, pretože som to zažil a viem aké to je. Okrem školy som to mal aj doma.
Vedel som, že su to dementi, ktorí sa iba ukazujú. Ja som si to nechal. Nepostavil som sa im, aj keď som mohol. Vieš prečo?
Pri predstave, že sa mi páčia decka mi pripadalo všetko to ponižovanie správne. Tak sa to do mna vžralo, až mi to pripadalo, že si to zaslúžim. Kreslil som si samovražedné obrázky do zošitov. Vačšinou na poslednú stranu v zošite a keď išiel niekto okolo zakrýval som si to, aby to nikto nevidel. Chcel som zomrieť. Obrázky som si kreslil iba do polovice druhého ročníka. Neskor sa pridali citaty v latinčine o smrti, ktorým ajtak nikto nerozumel iba ja. Pisal som si to aj v domnení, že si to niekto všimne a vypočuje ma. Lenže nebol nikto. Na všetko som bol sám. Najvačšie depresie som mal od svojich asi 15 do 19 rokov.
Velmi mi pomohlo, že som sa v 18 zamiloval do svojej princezny s ktorou sme dobrý kamarati dodnes.
Potom som si povedal dosť! Videl som vela detí v telke, ktorým bolo ubližovane. Vo svojom okoli som vidaval smutné deti. Vedel som ako sa citia iba keď som sa na nich pozrel, cítil som to. Zošity som spálil a začal robiť to čo cítim a robim to dodnes a je mi jedno, či ma ludia budu chapať alebo nie.
Zažil som viac toho zlého ako dobrého a nechcem aby decká v mojom okoli zaživali to iste. Som sám sebou a nehodlam sa zmeniť.
Dnes viem, čo musím robiť. Tento svet je skazený. Už nie je to čo bývalo. Vytratila sa všetka láska a decká ju potrebujú viac ako si myslime. Vieš, niekedy stačí iba usmev. Pre niekoho blbosť ale pre niekoho to može znamenať strašne vela.
Buď sam sebou, pomáhaj deckám v tvojom okolí, prestan si hovoriť že si skazený. Ak budeš pomáhať budeš sa cítiť užitočný a navyše možeš pomocť niekomu kto to potrebuje. Niekomu koho si nikto nevšíma, kto je odkopnutý.
Čo ak je v tvojom okoli dieta ktoré každý večer plače a cez den sa usmieva a nikto o nom nevie, nikto si ho nevšíma a dokonca ani ty?
Povedz si Dosť! a začni robiť to čo cítiš. Začni si viacej všímať deti. Tak to robim aj ja. Predtím som sa bál k ním priblížiť.
-
- Čestný člen skupiny ČEPEK
- Příspěvky: 1685
- Dal: 1099 poděkování
- Dostal: 2045 poděkování
Re: Zdravím
Ahoj Sertraline,
taktéž tě vítám v naší komunitě.
Co se týče tvého strachu z prozrazení identity, tak myslím, že strach je zbytečný. Nezapomeň, že ty sám koriguješ, komu svou identitu řekneš a komu ne. Rozhodně není nutné se tady s někým blíže seznamovat nebo scházet, pokud se ty sám na to necítíš. Jak píšeš, rozhodně je fajn o problémech mluvit (v našem případě spíše psát
), ne to v sobě dusit. A jestli ti je příjemnější o svých problémech mluvit tady a pouze pod přezdívkou, proč by ne? Naopak, doufám, že ti to pomůže a že se zde "zabydlíš".
Jen tak na okraj, jsme stejně staří, také je mi sedmnáct. Komunitu jsem objevil v patnácti, respektive chvíli před patnáctinami, a registroval jsem se chvíli po nich. Tehdy jsem na tom byl podobně jako ty. Trpěl jsem depresemi, bral jsem prášky. Nutno ale podotknout, že ale podíl na mém psychickém stavu měla spíš minulost, než orientace. Rozhodně mi ale mé vlastní nevyrovnání se s orientací moc nepomáhalo. Když mi bylo jedenáct, poprvé jsem se zamiloval a uvědomil si, že jsem na chlapce. To, že danému tehdy byly čtyři, to mi nepřišlo vůbec divné. Takže jsem si pedofilii uvědomil též až kolem třináctého roku života, kdy jsem to nebral nejlépe. A vlastně jsem se tím trápil, dokud jsem nepřišel sem a neuvědomil si, že to, že jsem pedofil, neznamená, že jsem špatný.
Doufám, že tobě se také psychický stav zlepší. A kdybys chtěl někdy něco probrat, klidně napiš.
Hodně štěstí a ať se ti tu líbí!
taktéž tě vítám v naší komunitě.

Co se týče tvého strachu z prozrazení identity, tak myslím, že strach je zbytečný. Nezapomeň, že ty sám koriguješ, komu svou identitu řekneš a komu ne. Rozhodně není nutné se tady s někým blíže seznamovat nebo scházet, pokud se ty sám na to necítíš. Jak píšeš, rozhodně je fajn o problémech mluvit (v našem případě spíše psát

Jen tak na okraj, jsme stejně staří, také je mi sedmnáct. Komunitu jsem objevil v patnácti, respektive chvíli před patnáctinami, a registroval jsem se chvíli po nich. Tehdy jsem na tom byl podobně jako ty. Trpěl jsem depresemi, bral jsem prášky. Nutno ale podotknout, že ale podíl na mém psychickém stavu měla spíš minulost, než orientace. Rozhodně mi ale mé vlastní nevyrovnání se s orientací moc nepomáhalo. Když mi bylo jedenáct, poprvé jsem se zamiloval a uvědomil si, že jsem na chlapce. To, že danému tehdy byly čtyři, to mi nepřišlo vůbec divné. Takže jsem si pedofilii uvědomil též až kolem třináctého roku života, kdy jsem to nebral nejlépe. A vlastně jsem se tím trápil, dokud jsem nepřišel sem a neuvědomil si, že to, že jsem pedofil, neznamená, že jsem špatný.
Doufám, že tobě se také psychický stav zlepší. A kdybys chtěl někdy něco probrat, klidně napiš.

Hodně štěstí a ať se ti tu líbí!
Marco Freeman,
bývalý administrátor komunity ČEPEK / Ex-administrator of ČEPEK Community
bývalý administrátor komunity ČEPEK / Ex-administrator of ČEPEK Community
-
- Registrovaný uživatel
- Líbí se mi: Dívky
- ve věku od: 4
- ve věku do: 12
- Výkřik do tmy: Jsi můj večer, jsi můj den.
Jsi moje skutečnost, jsi můj sen.
Jsi moje všechno, jsi moje nic
a já ti chci říct,
že už mi scházíš čím dál tím víc!!! - Příspěvky: 479
- Dal: 141 poděkování
- Dostal: 213 poděkování