Ztracené dětství (Smutná osoba)

Diskuze k dotazům zaslaným do naší Poradny. Chcete-li se sami na něco otázat odborníků či zdejších členů, navštivte prosím formulář na našem webu - www.pedofilie-info.cz/vlozit-dotaz-do-poradny/.
Uživatelský avatar
Smutná osoba

Ztracené dětství (Smutná osoba)

Nový příspěvek od Smutná osoba »

Ztracené dětství - dotaz v poradně
Smutná osoba píše:Trápí mě, že jsem prošvihl dětství, nikdy jsem nepoznal otce, neměl jsem přátele a nedokázal jsem se začlenit do žádného kolektivu. Vždy jsem byl ten divný, se kterým se nikdo nechtěl bavit. Myslím si, že vyrůstání v neúplné rodině se na mě částečně poznamenalo. Dal bych skoro cokoli za to, abych se mohl vrátit do dětských let okolo deseti let. A proč tohle vlastně píšu?

Myslím si, že vyrůstání bez otce a bez přátel se poznamenalo na mé psychice natolik, že to možná způsobilo nějaký převrat v mém mozku a mě se postupem času začali líbit a i sexuálně přitahovat děti kolem osmi, deseti let. Spíš než sexuální akt s dětmi mě chybí fyzický kontakt, jako třeba pohlazení a obejmutí a i čisté mazlení bez sexuálního podtextu s dítětem. Možná mám takovou potřebu i kvůli tomu, že se se mnou nikdo nemazlil, když jsem byl ještě dítě, ale každopádně mi to teď chybí.

Když se dívám na děti školkového věku jak si hrají a jsou šťastné nebo když vidím děti ve filmu s rodiči jak jsou spokojené, tak mě pohltí smutek, protože já jsem nikdy nic takového nezažil a už nikdy ani nezažiju. Možná by mi i stačilo, kdyby mi někdo, řekl, že mě má rád. Myslím si, že láska k dětem z mé strany je hlavně kvůli mému dětství, ale nevím to úplně jistě. Jedno ale vím, nejvíc ze všeho mi chybí objetí a pomazlení s dítětem, nepozorujte v tom nic sexuálního, když jsem jako dítě nedostával lásku, tak ji teď mám potřebu dávat dětem. Zajímalo by mě jestli je normální, že mám takové potřeby?
MUDr. Antonín Brzek odpovídá:

To víte, příteli, do dětství se nikdo nás už nevrátí. Ale nevěšte hlavu. Myslím, že kromě zájmu o děti máte intrapsychické problémy, které byste měl řešit. Nastoupit do nějaké soustavné psychoterapie, asi nejlépe skupinové.

A pokud jde o Váš poblém s dětmi, potřeba láskyplného pohlazení se dá alespoň zčásti saturovat vztahem k dospělou mladou ženou. Chápu, že to není stoprocentní, ale nic na světě nikdy není stoprocentní, a v sexuální oblasti už vůbec ne.

Jinak, pokud byste se chtěl poradit osobně, ordinuji každou středu od 1/2 8. do 11:30.

MUDr. Antonín Brzek
[email protected]


Myš odpovídá:

Ahoj,

také jsem několikrát přemýšlel, jestli ne moc šťastné, spíše „ztracené“ dětství nemohlo být příčinou, že jsem dnes dětmi přitahován. Ale nedokážu na tuto otázku přesně odpovědět, prostě nevím. Myslím si, že ani současná věda není blízko pochopení třeba toho, jak se utváří ta která sexuální preference nebo odchylka a není to zdaleka jediné neodhalené zákoutí naší psyché a ani já se nesnažím dojít k nějakému definitivnímu závěru „proč“. Všichni ale víme, že naše dětství silně ovlivňuje náš dospělý život a je zřetelné, že to ve svém životě silně vnímáš i ty.

Minulost ale nezměníš. Co změnit můžeš je její náhled na ní. A ač se lze někdy s následky minulosti vypořádat obtížně, je to velmi obohacující cesta. S každým překonaným problémem rosteme a vyvíjíme se a ve finále někteří dojdou až k tomu, že vidí, jak moc je jejich obtížná minulost a ovlivnila pozitivním směrem. Docela to vidím i u sebe.

Moje zkušenost je taková, že s blízkými a důvěrnými vztahy jak s dětmi, tak s dospělými ubývá nepříjemných následků mé orientace. Naprosto chápu, že máš touhu být s dětmi. To však není nic nereálného a máš-li to v hlavě srovnané a cítíš, že to budeš dobře zvládat, myslím, že není od věci takovou potřebu naplnit. Nezanedbávej ale ani vztahy s dospělými, s těmi, kteří tě chápu a dokáží ti být na blízku, když je potřeba.

Souhlasím ale i s panem doktorem Brzkem, že v případě dlouhotrvající psychické nepohody by bylo dobré zkusit nějakou formu psychoterapie nebo jiného druhu léčení duše. Zůstat na to sám může být náročné a bezvýchodné.

Přeji hodně štěstí

Myš
[email protected]
janez73
Registrovaný uživatel
Bydliště: vysočina
Líbí se mi: Chlapci a muži
ve věku od: 6
ve věku do: 14
Kontakt: [email protected]
Výkřik do tmy: pomáhat lidem
Příspěvky: 11
Dal: 6 poděkování
Dostal: 10 poděkování

Re: Ztracené dětství (Smutná osoba)

Nový příspěvek od janez73 »

ahoj.mám stejný problém.taky nevim jestly jsem se stal pedofilem kvůly zkaženému dětství.nebo se člověk s tím narodí.Raději bych tu druhou možnost.protože by to člověk měl předurčený.Pokud je pedofilie ze špatného dětství tak se mi chce brečet,že kvůli někomu mám zkažený život.Táta mi umřel když mi byly 2.roky.Když mi bylo 6.let.Tak si matka našla druha alkoholika a tím začal těžký život.Každý den ve stresu.Matka se ho bála vyhodit,protože nám vyhrožoval smrtí.prostě stres od malička až do dospělosti.Navíc sestra dostala rakovinu,matka se nervově zhroutila a já taky.Jsem pedofil ale snažim se stím vyrovnat.děkuji za tenhle web.který mě hodně pomohl.už vím že nás je takových víc.
Uživatelský avatar
Smazaný uživatel (gabajaza)

Re: Ztracené dětství (Smutná osoba)

Nový příspěvek od Smazaný uživatel (gabajaza) »

Celkem zajímavé číst skoro po pěti letech své tehdejší myšlenkové pochody. Tento příspěvek jsem napsal 3 měsíce před svou registrací. Tehdy jsem byl velmi hloupý a naivní, příspěvek byl poslán pod tehdejší pravou IP adresou. Ještě jsem vůbec nerozuměl soukromí a zabezpečení. Také jsem si naivně myslel, že dětství může nějak ovlivnit sexuální preferenci. Dnes už takový názor nemám. Jinak se s textem ještě pořád ztotožňuji. Moc jsem se nezměnil. Nedostatek mazlení cítím stále a snažím se to kompenzovat.

Ani mi nepřijde, že tu jsem tak dlouho. Čas plyne jako voda, rád bych zpomalil tok času. Příspěvek jsem našel náhodou, když jsem si vzpomněl, že ho citovali v televizi Barrandov v pořadu Dobré odpoledne Česko.
Uživatelský avatar
Dreamer
Člen skupiny ČEPEK
Bydliště: Všude možně
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 2
ve věku do: 10
Výkřik do tmy: Nemiluju holčičky, protože jsem pedofil. Jsem pedofil, protože miluju holčičky.
Příspěvky: 1362
Dal: 1601 poděkování
Dostal: 816 poděkování

Re: Ztracené dětství (Smutná osoba)

Nový příspěvek od Dreamer »

Prim píše: neděle 7. 2. 2021, 15:22:20 Nedostatek mazlení cítím stále a snažím se to kompenzovat.
Také mi chybí. Když lidé mluví o pedofilech, myslí hned na nějaké sexuální aktivity. Přitom to nejkrásnější, co mi chybí nejvíc, je pohladit nějakou holčičku po vláskách, udělat jí něčím radost, dát jí pocit bezpečí, a večer se k ní láskyplně přitulit.
Uživatelský avatar
Mathias8
Registrovaný uživatel
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 7
ve věku do: 12
Příspěvky: 1081
Dal: 152 poděkování
Dostal: 469 poděkování

Re: Ztracené dětství (Smutná osoba)

Nový příspěvek od Mathias8 »

Smutná osoba píše:Spíš než sexuální akt s dětmi mě chybí fyzický kontakt, jako třeba pohlazení a obejmutí a i čisté mazlení bez sexuálního podtextu s dítětem. Možná mám takovou potřebu i kvůli tomu, že se se mnou nikdo nemazlil, když jsem byl ještě dítě, ale každopádně mi to teď chybí.

Když se dívám na děti školkového věku jak si hrají a jsou šťastné nebo když vidím děti ve filmu s rodiči jak jsou spokojené, tak mě pohltí smutek, protože já jsem nikdy nic takového nezažil a už nikdy ani nezažiju. Možná by mi i stačilo, kdyby mi někdo, řekl, že mě má rád. Myslím si, že láska k dětem z mé strany je hlavně kvůli mému dětství, ale nevím to úplně jistě. Jedno ale vím, nejvíc ze všeho mi chybí objetí a pomazlení s dítětem, nepozorujte v tom nic sexuálního, když jsem jako dítě nedostával lásku, tak ji teď mám potřebu dávat dětem. Zajímalo by mě jestli je normální, že mám takové potřeby?
Sme v tom spolu *heart*

Ja napriklad ked vidim ako sa otec sprava k svojmu dietatu chce sa mi plakat. Pretoze ku mne sa spraval inak.
Ked vidim ako kocikuju napriklad alebo ho dieta objime taktiez sa mi chce plakat. Ked sa smeju, hraju a podobne tazko to na mna vplyva. Raz sa mi stalo, ze mali chlapec sa ku mne rozbehol uplne cudzi maly chlapec ked som sedel a chytil ma za koleno a zasmial sa. V tej chvili sa mi chcelo strasne plakat, ale prinutilo ma to sa tiez zasmiat.

Tiez si myslim, ze moje detstvo sposobilo to kym som..
A dalo mi to obrovsku empatiu k detom. Dokazem sa znizit na ich uroven a komunikovat s nimi ako seberovny, kamarat, chapat ich problemy za co ma najcastejsie prijimaju medzi seba.

Stava sa mi napriklad dost casto,ze male deti ktore ma nepoznaju a vidim ich prvykrat ku mne vzhliadaju. Akokeby som mal v sebe nejaky magnet. Nemusim absolutne robit nic iba stat a to dieta sa na mna pozera zvlastnym sposobom. Napriklad ked plakalo dieta v kostole a ked ma uvidelo prestalo plakat a pozeralo na mna velkymi uplakanymi ocami. Vsimla si to aj moja mama.. takychto podobnych situacii je moc. Alebo ked ma vidia teda som snimi prvykrat v zivote chcu sa so mnou rozpravat. V miestnosti je nas 5 a ono sa chce bavit prave so mnou a vyhladava situacie byt so mnou. Ale dieta som este nikdy neobjal. Taktiez po tom tuzim ale nedovolim si to zo strachu..
Uživatelský avatar
podivin
Administrátor
Líbí se mi: Dívky a ženy
ve věku od: 2
ve věku do: 40
Výkřik do tmy: Srdce plné lásky přetéká v slzách očima *** Když někoho miluješ, znamená pro tebe víc než ty sám a chceš pro něj jen to nejlepší, ikdyby to tobě mělo působit bolest *** Ikdyž jsou to "jen" děti, mají mou úctu a chovám se k nim slušně *** Moc, peníze ani sex nemůžou nahradit dětskou radost, smích a lásku. *** Čiň, co chceš, pokud nikomu neškodíš *** Každý čin se ti třikrát vrátí
Příspěvky: 1730
Dal: 2057 poděkování
Dostal: 863 poděkování

Re: Ztracené dětství (Smutná osoba)

Nový příspěvek od podivin »

Když jste tu o tom začali psát, tak se přidám, protože občas o tom přemýšlím, ale moc daleko jsem zatím nedošel. Naši se sice rozvedli, nějakou dobu jsme s otcem žili, nebyl hrozně agresivní, ikdyž dva nepříjemné zážitky si pamatuju. Sice s námi trávil čas, ale spíš při jeho zálibách (fotbal a rybaření). Osobně si to ale neberu jako něco negativního. Později s nevlastním otcem jsem vysedával za počítačem a nikam jsem ani s nikým nechodil. Subjektivně to hodnotím tak, že mi to nechybělo, protože jsem introvert. Bohužel si také nevzpomínám na mazlení ani s otcem ani s matkou. Co jsem si ale ujasnil, že vzpomínky nejsou asi důležité, důležitý je ten vztah, který se na základě těch zážitků vybuduje. Já mám vztah k matce spíš chladný - asi proto, že jsem s ní také nic takového nezažíval.

Ale mám dojem, že děti (moje i cizí) tu pozornost dospělých chtějí a potřebují. Resp. ty děti si asi neuvědomují, co oproti jiným dětem nemají, že jim něco chybí. Až když nějakým způsobem tyhle děti zjistí, že ostatní děti mají něco navíc, tak si uvědomí, že jim to chybí.

Ale musím s vámi souhlasit, že mi také chybí to mazlení. Když jsou u mě moje děti, tak se s nima mazlím, ale ty dny mezi tou dobou je to trochu horší, také myslím na to, že bych prostě chtěl občas někoho obejmout a pohladit. Přemýšlel jsem o tom, jestli bych chtěl mít děti u sebe jako rodič, ale já prostě nejsem rodičovsky dostatečně vyspělý, takže starat o děti nedokážu (nějak bych to dokázal, ale bylo by to pro mne hrozně vyčerpávající - leda s nějakou ženou, která by mi dávala úkoly). Prostě bych opravdu chtěl spíš jen dětskou kamarádku. Dreamer to napsal hezky, přesně o tom poslední dobou přemýšlím.
Je mi krásně smutno. Tequila chutná nejlíp se solí. Při sprchování není vidět pláč. S plným srdcem lásky žiji prázdné dny.
Now I know that I am a dreamer, Believing in a world that isn't there
You are my little something, It's like you came from nothing, And now you're everything to me
Život nemá tlačítko Restart - promrhané roky nelze vrátit a prožít znovu
Stačí zavřít oči a všechno se stane. Stačí zavřít oči a ... všechno skončí
Uživatelský avatar
Pipo
Registrovaný uživatel
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 11
ve věku do: 15
Kontakt: [email protected]
Výkřik do tmy: "And I'm young enough to look at
and far too old to see..."
Příspěvky: 208
Dal: 41 poděkování
Dostal: 67 poděkování

Re: Ztracené dětství (Smutná osoba)

Nový příspěvek od Pipo »

Ten fyzický kontakt, to maznanie sa, to je veľmi subjektívne. Ako dieťa som to vôbec nevyhľadával, nebolo mi to príjemné. V dospelosti som po tom začal zúfalo túžiť. Ale pritom v detstve som toho deficit nemal, naši mi prejavovali lásku aj dotykmi, ja som to ale nepotreboval, len ma to iritovalo - veď načo je dobré nejaké objímanie alebo fyzická blízkosť, dajte pokoj, chcem sa ísť hrať, to ma len zdržuje od hry a keď to spravím, tak skôr pre to,a by som vám spravil radosť.
Vidím to aj pri deťoch všeobecne. Niekto sa dotyku doslova stráni, ďalší ho zas vyložene vyhľadáva. A všetko medzi tým :) Sme spoločenské tvory ale miera intimity, ktorú chceme s niekým zdieľať, to je na veľmi individuálnej úrovni. Je však veľmi smutné, keď to niekdto v detstve potrebuje a nedostane to. Myslím, že to nie je možné v dospelosti "dobehnúť". Len sa k tomu postaviť čelom a vyrovnať sa s tým, že niečo sa zanedbalo, čo sa už zrejme nepodarí vykompenzovať. A ostatne, ani to nie je dobré kompenzovať násilím. Takto sa potom napríklad žena dostáva z postele do postele, aby hľadala nevhodným spôsobom svojho dávno strateného otca, a podobne...
Uživatelský avatar
Tim
PROBLÉMOVÝ UŽIVATEL
Bydliště: Brno
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 5
ve věku do: 17
Kontakt: Facebook: https://www.facebook.com/profile.php?id=100073199928820
email: [email protected]
https://ibb.co/sb8ymr1
Telefon: 607 364 291
Výkřik do tmy: "Slaboši jsou lidé, kteří znají pravdu, ale zastávají ji jen potud, pokud se v ní jeví jejich prospěch" - Blaise Pascal

„Vždy musíš hledat a vyznávat pravdu a chovat se tak, aby ses nikdy nemusela stydět, až se podíváš nazpět.“ - Čeněk Král
Příspěvky: 791
Dal: 451 poděkování

Re: Ztracené dětství (Smutná osoba)

Nový příspěvek od Tim »

Docela zajímavé zde číst jak vám chybí mazlení. Mé vyrůstání asi nebylo ideálníé ale co si budeme, jsou lidi kteří jsou na tom mnohem hůř. U nás byl otec alkoholik co mlátil matku a psa (jen na nás jako děti nesáhl). jeho vztah k rodině byl takový že na chod domácnosti přispěl měsíčně jen čtvrtinou, tedy přesně za sebe. Nějaké mazlení nebo objímání z jeho strany se nekonalo a mamka zase byla v jednom kole aby domácnost šlapala, takže tam to bylo také takové bezkontakltní. Nedá se ale říct že by mi absence nějakého mazlení nebo tělesného kontaktu z dětsví chyběla ale mám to spíš naopak, nesnáším když na mne lidi sahají a vždy jsem s tím bojoval i u svých partnerů. Asi jaklo když zkoušíte obejmout cizího psa, vyleká ho to a uteče. Že by to ovlivnilo sexuální preferenci mi přijde trochu fantastické, u pedofilů nebo homosexuálů vidíte tolik různých životních příběhů že pořád mi nejreálnější přijde to že jsme se s tím prostě narodili, bez ohledu na to jaké karty jsme během života dostali.
 ! Zpráva od: Tým ČEPEK
Upozornění: Tento uživatel je na trestné lavici, jelikož se jeho chování neslučovalo se základními principy Československé pedofilní komunity. V zájmu zachování kontinuity diskuzí příspěvky zablokovaných uživatelů nemažeme.
Uživatelský avatar
Pipo
Registrovaný uživatel
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 11
ve věku do: 15
Kontakt: [email protected]
Výkřik do tmy: "And I'm young enough to look at
and far too old to see..."
Příspěvky: 208
Dal: 41 poděkování
Dostal: 67 poděkování

Re: Ztracené dětství (Smutná osoba)

Nový příspěvek od Pipo »

Momentálne mi to nechýba, ale ktovie aké to bude v budúcnosti? Isté obdobie života mi ale intímnosti chýbali ukrutne.

Nikomu nič nemienim predpisovať, funguj si po svojom a funguj dobre, keď niečo nepotrebuješ, tak to proste nepotrebuješ a hotovo, nemá zmysel sa potom tým ani zaboerať. Skrátka ti to nechýba. Ale podľa toho, čo si napísal, si myslím, že máš skôr nejaký blok. Niečo, čo sa ti nikdy nestačilo rozvinúť...

Mal si pekne drsné detstvo, žiaľ, nič výnimočné - a to je na tom azda to najhoršie. Ale aj tak to bolo absolútne toxické a patologické prostredie. Rozmýšľam ako strašne nízko musí klesnúť muž, ktorý boje ženu. To sa už ani o ňom ako o chlapovi uvažovať nedá.

Sexuálna orientácia je vrodená, ale sex. správanie môže byť naučené. S fetišmi sa má to zrejme ale tak, že človek sa rodí s istou predispozíciou, ktorá sa v kľúčovom období môže fixovať na istý predmet alebo činnosť.