po několika málo návštěvách místního chatu jako anonym jsem se rozhodla zaregistrovat a zároveň se tedy představit zde

Po zcela náhodném (i když na náhody moc nevěřím) objevení filmu Danielův svět jsem začala pohlížet na pedofilii poněkud jinak a hlavně daleko podrobněji, než kdykoliv jindy. Dívala jsem se na další dokumenty, rozhovory, četla nějaké články, mimo jiné pak i publikaci "Příběhy dospívajících pedofilů", ale především jsem trávila docela dost času zde na webu a utvářela si komplexnější názor na celou problematiku, až jsem se právě odvážila zajít na chat.
Za celý svůj dosavadní 25 let trvající život jsem si nepřipouštěla, že by se mě něco takového mohlo byť jen okrajově týkat. Ale tím, jak jsem se nad tím vším zamýšlela, brala to od A do Z a zprava doleva, v podstatě mi došlo, že sama chovám jakousi náklonnost k chlapcům cca od 12 let.
Dost často se objevovali v mých představách, různých mnou psaných povídkách a tak podobně, ale zkrátka to člověk bral asi trochu jinak - spíš jako obdiv, nebo posedlost vzhledem dospívajících

Po zhlédnutí seriálu Pološero, kde se ukazovaly některé cenzurované záběry z DP mi bylo jasné, že v tom asi bude něco víc.
Zároveň mi vždy přišlo zvláštní, proč nepociťuji během svého života nějakou přirozeně se vyvíjející touhu se setkávat s dětmi - coby žena. Možná to byl nějaký podvědomý blok, kdo ví. Každopádně tím, co jsem si teď sama sobě přiznala se mi moc ulevilo a pozoruji na sobě, že jsem uvolněnější, víc si všímám dětí a dospívajících kolem sebe v pozitivním smyslu - věnuji jim úsměv, pozoruji je. Předtím jsem si chlapce asi víceméně "dovolovala" pozorovat jen na některých fotkách, nebo popustila uzdu fantazii, jak si "hrají" mezi sebou.
Můžu na rozdíl od mnohých zde mluvit o štěstí, že rozsah mé věkové preference je opravdu nesmírně obsáhlý. U chlapců právě od již zmíněných 12 let do cca 40 let věku. Kromě toho mne přitahují taktéž ženy, ale tam se spíše jedná o již dospělé, cca tedy od 18 let, i když někdy se pousměju nad roztomilou holčičkou.
Když jsem pátrala všeobecně o pedofilii a zejména pak o jejím výskytu u žen, našla jsem prakticky jen jeden evidovaný případ, který byl nějak pečlivěji zkoumán. Jednalo se o matku dvou malých dcer, které zneužívala. Poté se mi podařilo nacházet prakticky jen to, že ženy netrpí pedofilií vůbec, nebo jen velmi vzácně a spíš pak unášejí děti v páru spolu s mužem, atp.
Dále se objevovaly už jen názory, že pedofilie už žen není tak "nápadná", protože obecně jejich kontakt s dětmi jakéhokoliv věku společnost považuje za naprosto normální a řekla bych i žádoucí. Naopak žena, která jaksi neprojevuje "mateřské sklony" je veřejností označena za divnou.
Je-li to možné, tak bych se tu chtěla seznámit třeba s nějakými dalšími ženami, které jsou na tom podobně jako já, případně už mají vlastní děti a jak to pak zvládají. Nebo naopak jestli se tu najde někdo, kdo měl matku, která by vůči němu měla nějaké pedofilní sklony.
Nikdy jsem nepociťovala nějakou nutkavou touhu se nějakého nezletiletého chlapce dotýkat, i kdyby mi k tomu dal souhlas. Sexuální fantazie o reálně existujícím chlapci (ve formě snu), kterého jsem znala osobně jsem měla pouze jednou za život, takže bych to mohla zařadit jako velmi vzácné.
Určitě tomu samozřejmě napomáhá i to, že jsem schopná normálně navazovat vztahy s osobami zletilými, s mými vrstevníky, ale i staršími.
Tím jsem snad vyčerpala vše, co bych tak na úvod chtěla říct

Jinak si přijdu jako absolutně "průměrná" žena, která má ráda hudbu, přírodu, tanec, kresbu, filmy (především horory a pohádky

Chtěla bych moc poděkovat tvůrcům stránek za to, že tu pro nás jsou a dávají především mladým nevyrovnaným lidem možnost se svěřit a podělit o svoje starosti i radosti
