Za branou (Povídka)

VLASTNÍ TVORBA slouží ke sdílení vlastní tvorby uživatelů – povídek, črt, básní, písní, kreseb, případně i fotografií a videoklipů zobrazujících veřejně známé osoby v současnosti starší 18 let (narozené do r. 2003 včetně).
Pravidla fóra
  1. Je povoleno vkládání vlastní tvorby uživatelů.
  2. Je přísně zakázáno vkládání tvorby, která je sexuálně explicitní či provokativní.
  3. V případě, že je v rámci vlákna uvedeno audiovizuální dílo zobrazující reálnou osobu, musí se jednat o osobu, která je veřejně známá či na veřejnosti se prezentující a která je v současnosti starší 18 let (narozena do r. 2003 včetně). Fotografie, obrázky a videa je zároveň možné vkládat jen formou odkazů (za využití URL, IMG či VIDEO tagu), při užití IMG tagu je nutné dodat přímý odkaz a zdroj.
  4. Při porušení těchto pravidel dojde k upravení či odstranění vlákna, případně k penalizaci uživatele. V případě nejasností, jaké odkazy můžete v této sekci sdílet, kontaktujte Macka, moderátora AV sekce. Stížnosti na obsah sekce řeší administrátorský tým odpovědný za chod fóra, viz rubriku Kontakt.
Uživatelský avatar
KubaS93
Nový člen
Líbí se mi: Chlapci i dívky
ve věku od: 7
ve věku do: 30
Příspěvky: 1
Dostal: 3 poděkování

Za branou (Povídka)

Nový příspěvek od KubaS93 »

Zdravím,
jsem 23-letý kluk který zjistil, že se mu líbí holčičky ve věku 7+, se svojí orientací jsem smířený :)
Zde je jedna próza kterou jsem napsal, když jsem jel autobusem, snad se bude líbit :)

Za branou

Opět zde stál. Poznával to místo, stál před branou z obsidiánu, na kterou se bál už tolikrát zaklepat. Nyní však zaklepal. Nejdřív váhavě, ale postupně dodával do úderu sílu. Nikdo se neozval, avšak brána se pomalu začala otvírat. Oslnilo ho sluneční světlo. Když si jeho oči přivykli, spatřil modrou oblohu nad rozkvetlou loukou. Chvíli stál před otevřenou branou a poté vstoupil.
Muž prošel kolem citronovníku a na horizontu spatřil drobnou postavu. Věděl kdo to je a šel blíž. Už zdáli se na něj usmívala. Konečně ji spatřil v plné kráse. Tu drobounkou blondýnu s jemně zelenýma očima. Usmál se na ni, chytily se za ruku a společně šli prozkoumávat tuto květnatou louku. Cestou si povídaly, vyměňovali si také úsměvy. Než stačilo slunce dojít až na vrchol své dráhy, došli až na konec louky. Zde začínal topolový háj. Utrhly si každý větvičku.
Šli dál, avšak ona už nebyla jako dřív. Oči prázdné, šla krásy lesa nevnímajíc. Muž se zeptal co je s ní, ona neodpověděla. Jak slunce začalo zapadat, dívka začala mizet. Poklekl a objal ji, zatímco ona se rozplývala, plakal. Vinil se, že otevřel bránu pro své sobecké touhy. Padla noc a muž stál na konci lesa před další branou. Věděl, že touhle musí projít. Brána se otevřela a on vkročil do pekla.