Mathias8 píše:Ahoj. Som rád, že si napísal a podelil sa snami o svoj príbeh. Mne sa najviac páčia dievčatá vo veku od 8 do 14 rokov a tiež to tajím pred verejnosťou. O mne to vedia iba dve osoby ženského pohlavia. Deti milujem najviac na svete. Mňa by zaujimálo, či si bol vo svojom živote niekedy zamilovaný do nejakej holčičky alebo chlapca a či o tom vedel/a.
Ako si spoznal svoju ženu s ktorou máš syna a ako si vlastne prekonal sám seba(Pre mna to je najtažšia prekážka na svete) že si si našiel ženu.
Ďakujem...
Ahoj,
Ano byl jsem zamilovaný do dívky a nejednou. Na jednu ale nezapomenu. Jmenovala se Klára a bylo jí tehdy 10 let a mě něco kolem 18 nácti, Hodně jsme si spolu rozuměli... Já tenkráte dělal různé akrobatické kousky a to bylo pro holky zajímavé, takže se kolem mě docela pohybovaly často... Klára byla něčím výjimečná. Měla ohromně husté mikádo a to mě na ní rajcovalo... Pořád jsem za ní dolízal a ona ze mě měla srandu. Kreslil jsem jí obrázky, skládal básně... Byly chvíle, že jsem měl pocit, že na něco čeká... Já si od ní držel dlouho tělesný odstup, ale jednoho dne na mě skočila a začala mě vášnivě líbat... Na jednu stranu to bylo mé zbožné přání, ale když se to stalo, utnul jsem to a řekl jí že ne... že to prostě nemůžeme... Pamatuji si, jak jsem se ocitl v citové pasti... Já jí miloval, ona mě taky... já musel být za toho rozumného a couvnout... ona to pak vzala jako můj nezájem o ní. Jednoho dne pak na plaveckém bazénu jí vidím, jak jde za nějakým klukem, kterému mohlo být tak 15 let a vášnivě se s ním líbala...
I po těch letech to cítím, jak to zabolelo a já proklínal svět ve kterém žiji a tu hroznou nespravedlnost... Trvalo to chvíli, než jsem si našel holku svého věku... O panictví jsem přišel pak s ní v celkem pozdním věku... někdy v 25 letech myslím...
Po letech potkávám Kláru na sociální síti. Je už dospělá a má rodinu a děti... Co mě dostalo, že dodnes má schované všechny moje obrázky, co jsem jí kreslil i ty básničky. Ačkoliv naše cesty šly různými směry, nyní na tuhle zkušenost vzpomínám rád a vím, že jsem tehdy pro ní něco znamenal...
Jinak s mojí ženou jsem se seznámil náhodně. Nejdříve kamarádi, sport společně a nějaká zábava... pak už jsem v tom lítal... Přišlo to tak nějak samo. Sex mě s ní bavil... Narodilo se nám dítě a jak roky ubíhají, láska se mění na jakousi zvyklost a toleranci. Kdybych o ní měl přijít, bolelo by mě to, ale na druhou stranu třeba sex spolu máme opravdu minimálně. Já ho nepotřebuji, jelikož se ukájím fantazijně... Žena je tolerantní a tak trochu v tomhle zvláštní. Myslím si, že mi je celý život co spolu jsme věrná. Dělá vše pro zachování integrity rodiny... Jako otec funguji totiž skvěle. Pracuji, bydlení máme, o kluka se starám... nekouřím a nepiji alkohol (jen výjimečně). Cením si jí a vážím za to jaká je a za její přístup. Podle mě netuší, že jsem pedofil a kdyby se to dozvěděla, myslím si, že by zpanikařila ve strachu o našeho syna a podezírala by mě, zdali jsem na něj něco nezkoušel... Má skvělé rodiče. Jsou pobožní a kdyby se dozvěděli o mě pravdu, tak mě nechají snad upálit a manželku i s dítětem by stahovali k sobě.
Bojím se o tom mluvit. Vidím okolí, jak se na pedofilii dívají. Nedokážou jí rozdělovat na kategorie... možná i proto, že nechtějí.
Líbí se mi holky a někteří kluci ve věku 6 až 12 let (+/-) - svojí sexuální energii dokážu vybíjet na fantazijní úrovni. Jsem kreativní člověk a když mě zavřete mezi 4 stěny a dáte mi do ruky kámen, za chvíli si budu kreslit jako jeskynní muž obrázky dívek a chlapců na stěnu a pomocí fantazie kresby doutvářet.
Je pravda, že v tomto světě trávím čas skoro pořád. Ať jdu po ulici, nebo v práci, když usínám... Fantazie stále pracuje...
Hodně času třeba trávím tím, že brouzdám v ulicích a tajně si natáčím dívky a chlapce... z videí pak dělám snímky a obdivuji jejich krásu.
Můj názor je, že jen málo pedofilů shledává "vlastní deviaci" závadnou. Mě fantazie obohacuje život a není tak nudný. Jsem veselí člověk, protože když je zle, mám tady svůj svět ve kterým se někdy ale cítím být osamělí a mám potřebu ho nějakým způsobem sdílet. Nikomu neubližuji a nechci se měnit jen proto, že si to společnost přeje... přišel bych tím o svojí přirozenost. Nehledám léky na pedofilii... hledám porozumění.
Trochu jsem se rozepsal... Jsem rád, že se mohu takhle "vykecat". Kdybych se nebál svého okolí, tak bych i jako pedofil vystupoval veřejně a ukázal lidem, že jsou tady i tací, kteří netouží dítěti ubližovat, ale naopak... pomáhat mu, chránit ho a svým způsobem milovat bez zásahu do jeho mravní výchovy.
