Povídání o pedofilii (pionyr.cz)

[Scopi]

Právě jsem narazil na starší, ale dobře napsaný článek.
Několikrát se tam píše i o ČEPEKu
http://www.pionyr.cz/aktuality/detail?id=1929&paginator-page=6

[Plyšáček]

No toto! Pedofilie?! (Pionýr 2015)

A máme tu další seriál pro nový ročník Mozaiky, ale jak už z titulku vyplývá, nebude to seriál tak úplně obyčejný. V rubrice nazvané No toto! se budete setkávat s tématy ožehavými, kontroverzními, se kterými se musíme tak či onak potýkat, protože prostě v dnešním světě existují. A když už, tak už, takže jsme do toho skočili rovnýma nohama a začínáme tématem pedofilie. Nebojte, nemáme v úmyslu nabízet pravdy a pochybná řešení, protože často ani žádné jasně správné řešení není. Postačí nám téma otevřít, poukázat na souvislosti a třeba i rozvířit debatu. Pojďme tedy na první téma: Pedofilie.

Jistě znáte starý vtípek, který se ptá: "Jaký je rozdíl mezi pedagogem a pedofilem?", načež rozverně odpovídá: "Pedofil má děti rád". Na rozdíl od pedagoga, který prostě jen zrovna nemá rád děti a ve většině případů se to přehlíží, má ovšem jedinec trpící pedofilií, i kdyby chtěl dětem snést modré z nebe, velký problém ve společnosti i před zákonem. Jako většina kontroverzních fenoménů nemá pedofilie jednu všemi přijímanou a jasně stanovenou definici. Je jich spousta a jinak na ně reagují ti, kterých se přímo týká, a jinak zase ti, kteří proti nim brojí.

CO TEDY PEDOFILIE JE A CO NENÍ?

Pedofilie je porucha sexuální preference (parafilie) a řadí se k ostatním poruchám, jako je například fetišismus, exhibicionismus apod. Žádná z těchto poruch není sama o sobě trestná. Trestné je porušení zákona (a je úplně jedno, jakou má dotyčný sexuální preferenci). Samotné slovo pedofilie nevzniklo s tak extrémně negativním významem, s jakým ho chápeme dnes. Pochází z řeckého paidofilia (pais chlapec, dítě + filia láska, přátelství). Ačkoliv původně o žádné poruše nevypovídalo, dnes jsou jím označovány osoby, které jsou sexuálně přitahovány nedospělými jedinci - dětmi (míra toho, jak moc nedospělými, se může samozřejmě lišit). Pedofilie ale ani nutně nemusí být brána jako porucha. Podle mezinárodních klasifikací nemocí MKN-10 i DSM-IV se parafilie jakéhokoli druhu považuje za poruchu, jen když člověku způsobuje osobní či společenské problémy. Pedofil, který se nedopouští kriminálního chování, tedy nesplňuje kritéria poruchy a už vůbec ne trestní postižitelnosti. Přesto se ve společnosti dočká menšího pochopení než například opilý řidič. Další pohled nabízejí sami pedofilové, kteří svou parafilii nepovažují za nemoc, ale za jinou orientaci, jako třeba homosexualitu. Homosexualita byla přece také dlouho brána za nemoc a byla trestná. Tak proč by se nemohla situace změnit i pro pedofily? V tento moment vyrážejí do útoku ti, kteří tvrdí, že tolerance homosexuality povede k toleranci pedofilie, zoofilie, nekrofilie, a nakonec že bude normální úplně všechno. No, kdo ví.

DVĚ PODOBY PEDOFILIE

Po přečtení několika anonymních zpovědí a zoufalých volání o pomoc nám dochází, že většina pedofilů nejsou násilnická zvířata, která se denně ukájejí nad sbírkou dětské pornografie nebo špehují děti na hřištích či u škol. Jsou to především lidé, kteří se neprosili o to, aby byli pedofilní, a kteří se zpravidla snaží s touto poruchou bojovat a držet ji na uzdě tak, aby mohli normálně fungovat ve společnosti. Mnozí z nich se uplatňují v profesích, kde s dětmi pracují, a svou práci mohou díky lepšímu porozumění odvádět na jedničku. Samozřejmě ale existují nebezpeční, dětmi manipulující pedofilové, a na mnoho z nich se ani nepřijde, protože dětským obětem z nějakého důvodu nikdo nevěří. Jakékoliv erotické hry a pokusy o intimní sblížení s dětmi ale rozhodně nejsou v pořádku, stejně jako není v pořádku výroba a distribuce dětské pornografie a vůbec cokoliv, co by dítě narušilo v jeho mentálním či tělesném vývoji. Zde je ale nutné zmínit, že naprostá většina (cca 90%) sexuálních útoků na děti je spáchána sadistickými zbabělci, kteří jsou často dokonce členem či blízkým přítelem jejich rodiny. Statisticky je poměr dokonce takový, že procento pedofilů, kteří podobný čin spáchají, je podobné procentu z populace bez této diagnózy. A toto je skutečný problém, za slovem pedofilie často schovaný, kterým se musí společnost zabývat.

ŽIVOT S PEDOFILIÍ

Na webu uskupení Čepek (které je, mimochodem, naprosto legální, neboť existuje pro vzájemnou podporu pedofilů, nikoliv pro oslavu jejich stavu či dokonce touhu legalizovat pohlavní styk s dětmi) se dočtete spoustu zajímavých informací z různých zdrojů, převážně od lidí, kteří se s pedofilií potýkají osobně, ale i od těch, co mají pedofily v rodině či mezi kamarády, a v neposlední řadě i od lidí, kteří se s pedofilním chováním setkali jako děti. Často se ukáže, že byli pedofilové sami jednou obětmi, a ať už se dočkali spravedlnosti nebo ne, zaslouží si i trochu pochopení. Takoví lidé mohou být neškodní, i nebezpeční, tak či onak ale potřebují podat pomocnou ruku častěji, než být nemilosrdně vyděděni ze společnosti. Totiž člověk trpící pedofilní poruchou, s dobrým sociálním zázemím a sexuologickou pomocí nemusí být dětem nebezpečný o nic víc (jak už bylo uvedeno) než běžná populace.

Normální vs. přirozené

Při vyhledávání informací o pedofilii budete často narážet na věty "Není to normální" či "Není to přirozené". Jenže tahle slova se tak úplně zaměňovat nedají. Přirozené je něco, co je v souladu s přírodou. Je například přirozené mít dvě ruce, pupík, nebo třeba dýchací reflex a taky je přirozené, že se dospělým mužům líbí dospělé ženy a naopak. Normální je ale slovo velice ošemetné a jeho význam z velké části záleží na tom, kdo a kde ho vysloví. V některých oblastech je normální jíst rukama, jinde jsou normální hůlky, u nás příbor - s přirozeností to nemá nic společného. Je tedy pedofilie normální? V našem prostředí jistě ne. A je přirozená? Příroda nám dala přitažlivost muže a ženy, abychom se rozmnožovali, jinak to dost dobře nejde (když nepočítáme zkumavky), takže ani přirozená není. Přesto není vhodné slepě pranýřovat všechny, kdo se k ní přiznají.

Z WEBU PEDOFILNÍ KOMUNITY

Po jistém sbírání odvahy jsme si v redakci otevřeli i web Čepek, který je informačním portálem české pedofilní komunity. Hned na úvodní stránce si můžete přečíst řadu dotazů, jejichž pisatelé zpravidla tápou a snaží se (v mnoha různých obměnách) zjistit, zda jsou či nejsou pedofilní. Samozřejmě se najdou i jiné, jako co hlásit, zda může být pedofilní i žena, co je a není legální… Na velkou část dotazů odpovídá psychiatr a sexuolog MUDr. Antonín Brzek. My jsme pro ilustraci vybrali jednu z jeho odpovědí na dotaz z prostředí volnočasové práce s dětmi a mládeží… Tazatelka má obavy o svého kolegu vedoucího, který se až příliš sbližuje s jednou z členek oddílu, jejich náklonnost je oboustranná a postupně již zcela neskrývaná, byť na pohled v mezích zákona. Jak moc se bát a jak s kolegou vedoucím o věci mluvit? Dr. Brzek odpověděl takto:

Milá paní, skutečně asi máte pravdu, že Váš kolega bude pedofil. Oni totiž pedofilové mají děti rádi, a proto bývají těmi nejlepšími učiteli a vychovateli. Nicméně, až do doby, než selžou. To ale neznamená, že selhat musí. Ti, kteří mají silnou morální úroveň, to mnohdy zvládnou celoživotně. Bylo by dobré, kdybyste s ním mohla dát otevřenou řeč v tom smyslu, že pedofily nijak nepohrdáte, naopak, že si jejich lásky k dětem velmi vážíte, ale že máte strach právě z toho selhání. Mohla byste mu nabídnout spoluráci v tom smyslu, že mu budete poskytovat zpětnou vazbu, abyste mu pomohla nějakého selhání se vyvarovat, kdyby jeho přátelské chování k oné dívce překračovalo meze zákona. Je důležité, aby k Vám získal důvěru, ne aby se Vás začal bát jako nějakého policajta. Je to úkol nesnadný, ale pokud uspějete, velmi záslužný.
MUDr. Antonín Brzek

OČIMA POLICIE

...jsme požádali o podrobnější vyjádření ty nejpovolanější – kriminalisty, kteří se problematikou v praxi zabývají. Jim jsme položili dvě otázky:

Jak se stavíte ke snahám o organizování pedofilní komunity a její prezentace na veřejnosti?
Nemáme problém s tím, že si pedofilové mezi sebou vyměňují informace, jak zvládat svou odlišnou sexuální orientaci. Jejich aktivity však nesmí odporovat zákonům. Nepřípustné je tak např. šíření dětské pornografie. Co se týče medializace pedofilie, ta je nebezpečná. Pedofilové si tímto způsobem zvyšují sebevědomí a snaží se obhájit. Mohou získat mylný pocit, že jsou skvělí a jejich odlišnost je společností akceptována. V krajním případě taková opakovaně akceptovaná úchylka může vést až k trestné činnosti v podobě napadení dítěte.

Lze říct, do jaké míry s pedofilní orientací narůstá společenská nebezpečnost jedince? Jak moc je reálné násilí na dětech propojeno s pedofilií?
Mezi pachateli trestných činů na dětech se pedofilové vyskytují jen občas. Většinou jsou to lidé z nejbližšího okolí nebo přímo rodiny. Jedná se o osoby, které nemohou mít z různých důvodů normální vztah a v dítěti vidí lehce dostupný náhradní sexuální objekt. Velmi často se tohoto činu dopustí pod vlivem alkoholu a momentální neutěšené životní situace.
Odpovídala mjr. PhDr. Alena Kolářová, vedoucí mravnostního oddělení pražské policie

CO NA TO PSYCHOLOG?

V naší mozaice pohledů a názorů nemůže chybět pohled odborníka na lidskou duši, kterého jsme hledali v Pedagogické, psychologické a právní poradně PPPK, jež se zaměřuje na dospělé, děti i jejich rodiče, páry, pedagogy, kolektivy… Ptali jsme se na to, jak v životě „fungují“ lidé s pedofilní poruchou.

Co si z vaší zkušenosti myslíte o lidech s pedofilní orientací, kteří profesně nebo i ve volném čase pracují s dětmi?
Neumím si představit, že člověk s pedofilní orientací by měl možnost pracovat s dětmi. Je to stejné, jako byste svěřil odpovědnost za bezpečnost stáda ovcí vlkovi. Jinými slovy řečeno, v žádném případě bych při nepochybné rizikovosti takového spojení nemohla s tímto vyslovit svůj souhlas.

Setkáváte se s lidmi s pedofilní poruchou – dá se říct, že když svůj stav zvládnou, tak fungují zcela normálně?
K této otázce je nezbytné uvést, že problematika pedofilie se řadí mezi poruchy sexuální preference.
Cílem léčby takové poruchy nebývá změna sexuální orientace, ale utlumení sexuálního pudu. Z otázky mi není jasné, co si představujete pod pojmem „zvládnutý stav“. Je zřejmé, že minimalizaci rizika zneužívání dětí se předchází medikací na základě psychiatrického vyšetření. Domnívám se, že ani psychiatři nebudou schopni stanovit míru rizika projevu poruchy při tzv. „zvládnutém stavu“, vzhledem k řadě faktorů, které nelze vztahovat ke každému případu pedofilního chování, a zcela vyloučit riziko recidivy.
Odpovídala PaedDr. Zdeňka Kašparová

Zdroje:

Týden, 25/15
www.opsychologii.cz/clanek/143-pedofilie
www.pedofilie-info.cz
www.reflex.cz/clanek/zpravy/53554/odpovedny-pedofil-neco-takoveho-skutecne-existuje.html
cs.wikipedia.org/wiki/Pedofilie

[Silesia]

Starý článek. Napadá mě že by bylo zajímavé zkontaktovat tu psycholožku.

[Jednorozec]

S několika věcmi nesouhlasím.

1. "Příroda nám dala přitažlivost muže a ženy, abychom se rozmnožovali, jinak to dost dobře nejde (když nepočítáme zkumavky), takže ani přirozená není."
Pedofilie je dána od přírody a v populaci nemizí tudíž tohle je důkaz, že přirozená jednoznačně je. Může to klidně souviset právě s tím že pro rozmnožování lidského druhu může/mohlo být výhodné když se dospělý muž (rozumněj dožil se dospělosti nesežrala ho zvěř atd.) zajímá o mladou dívku co nejdříve a třeba ji brání zajistí.. Dost by to i korespondovalo s tím že pedofilních žen je významně méně.

2. "Co se týče medializace pedofilie, ta je nebezpečná. Pedofilové si tímto způsobem zvyšují sebevědomí a snaží se obhájit. Mohou získat mylný pocit, že jsou skvělí a jejich odlišnost je společností akceptována. V krajním případě taková opakovaně akceptovaná úchylka může vést až k trestné činnosti v podobě napadení dítěte."
Tohle je zcela mimo logiku, to jako když nebudeme stigmatizováni tak budeme víz znásilňovat děti? Takže vlastně naše napadání je správně??

3. Neumím si představit, že člověk s pedofilní orientací by měl možnost pracovat s dětmi. Je to stejné, jako byste svěřil odpovědnost za bezpečnost stáda ovcí vlkovi.
Tohle je stejný plábol jako zakazovat pracovat "normálním"mužům se ženami. To že se mi líbí ferrari za výlohou tak ho ukradnu?

[Kasz]

... žen je významně méně.

V České republice bylo k 31. 12. 2016 zjištěno 10 578 820 osob. Ženy v populaci mírně převažovaly. Představovaly 51 % celkové populace.
Zdroj: https://www.czso.cz/documents/10180/45709986/30000417k1.pdf/92be14fd-0759-4055-b2df-6cf0e833ada4?version=1.0

[Jednorozec]

Opraveno na pedofilních žen nějak mně nenapadlo že by to mohl někdo brát jinak.

[Kasz]

Články jsou originálně v PDF:

Mozaika pionýra - září 2015
Mozaika pionýra - říjen 2015

Vyjádření paní psycholožky je hrozné. Jinak oceňuji, že "naše" téma vůbec v takovém časopise otevřeli.