KNIHY slouží ke sdílení recenzí a tipů na zajímavá knižní díla.
Pravidla fóra
Je povoleno vkládání recenzí na jakékoliv knihy a následná diskuze k nim.
Jestliže bude v rámci recenze knihy uvedeno jméno osoby v současnosti mladší 18 let (narozené od r. 2004 do současnosti), je nutné toto jméno zkrátit na křestní jméno a iniciálu příjmení.
V rámci recenzí je možné vkládat odkazy na fotografie obálek knih, příp. fotografie autorů, a to jen formou odkazů (za využití URL nebo IMG tagu), při užití IMG tagu je nutné dodat přímý odkaz a zdroj. Je-li autor v současnosti mladší 18 let, anebo je-li na jeho fotografii společně s ním jiná osoba v současnosti mladší 18 let, odkaz na fotografii nemůže být zveřejněn.
Při porušení těchto pravidel dojde k upravení či odstranění vlákna, případně k penalizaci uživatele. V případě nejasností, jaké odkazy můžete v této sekci sdílet, kontaktujte Macka, moderátora AV sekce. Stížnosti na obsah sekce řeší administrátorský tým odpovědný za chod fóra, viz rubriku Kontakt.
Kniha: Jak se bránit šikaně Autor: Evelyn M. Fieldová
Rok vydání: 2009 Počet stran: 311
Stručný obsah: Jak už hlavní strana knihy napovídá, jedná se o knihu s radami pro děti, rodiče i učitele, ale zároveň o stránky naplněné velmi zajímavými informacemi o agresorech i obětech šikany, o typech šikany, o tom, co ji způsobuje a jaké možné důsledky to skýtá. Má několik částí. V druhé části se rozebírá, co máme v takovém případě udělat, jak mohou pomoci rodiče a co může udělat škola. Ve třetí části se zaobírá slečna Fieldová "tajemstvími vzájemných vztahů".
Za mě můžu říct, že se jedná o velmi zájimavou knížku a rád bych sem z ní potom i vypsal pár zajímavých údajů v podobě (snad) kratších výpisků. Těm, kteří pracují s dětmi, vřele doporučuji k přečtení.
- mnohými považována za přirozenou součást denního bytí
- příznak dysfunkčního školského systému
- psychické, citové, společenské nebo fyzické zneužívání
- klíčový rys tkví v beznaději oběti
- ublížení může a nemusí být úmyslem agresora
- dochází k ní ve všech typech škol, a to jak v budově, tak i v přilehlých prostorách, dále i mimo školu a v kyberprostoru
b) Typy šikany
1) Škádlení
- verbální násilí, často nejdéle probíhá
- týká se vzhledu, sexuality a sociálního přijetí
- agresor oběť popichuje zlomyslným a jedovatým vystupováním, tónem hlasu a výrazem tváře
- obvykle se jedná o
nadávky, posměšky, pokřikování, urážení, rýpání;
slovní požadavky a hrozby;
vydávání urážlivých zvuků v přítomnosti oběti;
obtěžování po telefonu, hanlivé vzkazy, SMSky, zprávy atp.
2) Vylučování ze skupiny
- "vztahová šikana"
- společenská manipulace
- může být vyjádřena:
a) otevřeně ("Nechceme, abys tu seděl."); b) nepřímo, nenápadně a skrytě - odmítavé chování, nepřátelská řeč těla
- útočník může manipulovat jiné k ubližování a sám nezasahovat, jiní jeho rozkazy plní ze strachu, aby nebylo ubližováno jim
- v případě chytrého agresora nepomůže ani přítomnost dospělých osob - oběť ustrašeně reaguje i na zdvižené obočí a jiné nenápadné podněty
- metody vylučování:
a) případné předstírání přátelského chování k oběti, občasné obracení se proti ní; b) skupinové ignorování přítomnosti oběti, obracení se zády k ní; c) vyloučení dítěte ze skupiny, rozhovoru, plánovaných činností; d) rychlá promluva k oběti a náhlý odchod od ní, nemožnost odpovědět agresorovi; e) pomluvy, zvěsti, cíl tkví v očerňování oběti před ostatními; f) ukazování, civění, pošklebování, výsměch, pitvoření, šeptání ostatním při pohledu na oběť; g) výhružné postoje, gesta a pohledy, vydírání a hrozby
3) Fyzické napadání
- pravidelné napadání slabší osoby
- přímé útoky: bití, kopání, plivání, chytání oběti za oblečení, vyvolávání rvaček, atp.
- nepřímé útoky: gesta, narážky, pronásledování či ničení a schovávání majetku oběti, atp.
- časté kráděže školních pomůcek a jídla
- záměrná sabotáž prací oběti
4) Obtěžování
- dotěrné otázky, prohlášení a útoky v oblastech sexu, pohlaví, rasy, náboženství či národnosti
- napadání sexuálními gesty, vynucenou fyzickou blízkostí, dotýkáním na intimních partiích oběti
- stahování kalhot, zvedání sukní
- nevítané sexuální návrhy
- pronásledování ve škole i mimo školu
- chlapci využívají šikany k vybudování pověsti; děvčata k ochránění pověsti
- chlapci se často chovají jako lovci, šikana obvykle otevřená, fyzické týrání; děvčata se pohybují v důvěrných skupinkách, spíše škádlení, vylučování a nepřímá šikana
- agresoři i oběti obvykle mají hůře vyvinuté asertivní komunikační schopnosti
d) Hlavní body šikany
- hra, kdy děti systematicky zneužívají svou moc
- může probíhat i v delším časovém období (i roky)
- některé děti jsou pravidelnými oběťmi, jiné děti jsou tzv. sérioví útočníci, některé se mění z oběti na útočníka a naopak
- skupinky agresorů mohou oběť nalákat do party, aby ji vzdálily od opravdových kamarádů
- někdy si tuto „hru“ nevychutnává žádný z hráčů, ale neví, jak ji zakončit
- někdy si pachatelé ani neuvědomují, že se dopouštějí šikany
- „pravidla šikany“:
1) Útočníci potřebují reakci
- nevědí, koho si vybrat za oběť, na začátku školního roku postupně napadají téměř každého, dokud někdo nezareaguje strachem, hněvem atp.
- reagují na výraz tváře, řeč těla, hlas a jednání; v případě neutrálního, netečného a nevzrušivého stavu potencionální oběti se moc násilníka rozplyne; v případě reakce se rozčilením oběti zvyšuje moc agresora
- moc agresora umocňují známky strachu či hněvu, agresor vybije své frustrace a posílí své společenské postavení; ví, že se oběť nedovede chránit
2) Hraní „hry“
- oběť odměňuje agresora submisivním chováním
- různé chování oběti:
popichování útočníků -> chování jednoho posiluje chování druhého
setrvávání při agresorovi („Je to moje kamarádka, přestože mě občas šikanuje.“)
vzájemné vyměňování rolí, slouží k vybití vzteku a provokacím obou stran
3) Předstírání, že se nic neděje
- většina dětí chce náležet nějaké skupině, i kdyby se jednalo o negativní pozornost
- oběť může cítit nutnost bránit a hájit agresora
- některé oběti se nechávají šikanovat oblíbenci, než aby se přiřadili k podřadným třídním skupinám („šprti“, „ňoumové“, atp.), dovolují útočníkovi pokračovat v destruktivním chování; pro agresora je lehčí vše popřít, proto je násilník těžko identifikovatelný
- oběť může popírat, že se cokoliv děje; když je s tím konfrontováno, tvrdí, že mu to nevadí, předstírá, že šlo o legraci a „blbnutí“
4) Usnadňování práce agresorovi
- průměrný školní násilník není velmi tvůrčí a inteligentní, nemívá dobré verbální schopnosti
- reakce oběti usnadňují útočníkovi odhalit, na co je citlivá
- chce, aby oběť cítila převahu a přihlížející mu převahu uznali; nedaří-li se to, útočník se vydá hledat jinou oběť
5) Agresoři dávají přednost osamělým obětem
- oběti bývají děti nepatřící do stabilních sociálních skupin, sociálně staženější děti, mívají problémy ve společenském styku, bývají izolované, chybí jim podpůrná síť
- vrstevníci oběti nemohou chránit, protože k nim nemají žádný vztah, neznají je, mají strach z odvety atp.; jeden jediný kamarád oběti na odražení útočníka nestačí, v případě skupinky přátel musí agresor čelit i podpůrné síti oběti
- útočníci se děsí vyhoštění ze skupin, tudíž osamělé děti symbolizují jejich vlastní obavy
6) Svědkové mají moc
- obvykle se šikanování odehrává před očima svědků
- agresoři bývají populární, mají dobré velitelské schopnosti, manipulují davem, mají podporu přátel
- pokud skupina kolem agresora souhlasí a zapojuje se, šikana eskaluje, umožňuje útočníkovi manipulovat s „diváky“ a budovat společenskou moc
- pokud skupina kolem agresora nesouhlasí a odsuzuje jeho chování, šikana slábne, agresor musí změnit chování, aby se udržel ve skupině
Pohybovali jsme se v knížce po str. 35, příští kapitolou bude rozebírání agresorů a obětí.
Naposledy upravil(a) Gabriel Svoboda dne čtvrtek 28. 4. 2016, 17:12:32, celkem upraveno 1 x.
Důvod:zkrácena vodorovná čára, aby příspěvek nepřetékal doprava
- snaha o ovládání ostatních, vysoké mínění o sobě samém, minimální schopnost vcítění se
- případná šikana členů rodiny; někdy se chlubí tím, že šikanuje; nespolupracuje s rodiči ani učiteli
- odmítání odpovědnosti, svalování chyb na jiné osoby, mlčí o mimoškolních aktivitách
- podlézání učitelům -> „povrchní milost“; vyhýbavé a neupřímné odpovědi
- má ve vlastnictví peníze/předměty, u kterých nemůže doložit původ
- chování:
tvrdý pohled, napjaté obličejové svaly, pošklebky či stažené rty, panovačná a výhružná řeč těla
vydírání, plánování útoků, zneužívání moci, vztek při přichycení
b) Druhy agresorů
- „Mořský krokodýl“
jinak nastavený mozek => ovlivňování sociálních, emocionálních a poznávacích schopností
vytváří se výchovou, nerodí se takoví, první stopy již ve 2 letech věku
ve vyšším věku obtížné změnit jejich chování
absence svědomí, vcítění a povědomí o tom, jak je vnímají ostatní, bolest jim přináší potěšení
manipulace ostatních (povrchní šarm), neschopnost navazovat vztahy
přenášení vlastních zranitelných pocitů na zranitelnější oběti
vychutnávají si výzvu, ubližují zvířatům (častěji chlapci)
malé procento agresorů
- „Ptáčci zpěváčci, co si hrají na dravce“
nevědomost o škodlivosti jejich jednání, předpoklad o dobrovolnosti oběti pro tuto „hru“, hledání „zábavy“
tvrzení, že nechtějí ublížit, popichování kvůli navázání kontaktu, touha být oblíbený
nevnímají „citlivá místa“ zranitelnosti osoby, šikanují hlavně při podpoře skupiny
možnost vcítění se do pocitů ostatních (ne vždy), nemusí mít emocionální problémy
přepínání (přátelské x nepřátelské chování), stydí se při odhalení
c) Jak rozpoznat oběť?
- pohled očí -> vykulení, ubrečení, sklopení, odvrácení; obličej napjatý, bledý či rudý; sevřené rty, otevřená ústa
- schoulený odtažitý postoj; toporné pohyby
- ovlivněný hlas -> kníkání, zloba, chraplavost, zadušenost
- strnutí na místě, odchod od agresora nebo oplácení agresorovi
Moje poznámka: Tady vidíme důkaz toho, že v mnoha případech stačí mít jen oči otevřené, všímat si situací kolem nás (obzvlášť když pracujeme s dětmi), všímat si vzájemných postojů mezi dětmi a při případné konfrontaci zhodnotit stav situace podle toho, jak se kdo chová a tváří. Taky je to dobré v uvědomění si toho, že i žák, jež působí (možná až moc) mile, může být "tím zlým". A na závěr, že to nejhorší v povaze agresora se vlastně vytváří špatnou výchovou...
- chybějící, poškozené či rozházené věci
- zranění, u kterých nedokáže vysvětlit původ
- simulace zdravotních problémů (nemusí do školy)
- špatný spánek, pomočování, noční můry
- neobvyklé žádosti o peníze
- neobvyklý hlad (při ukradení oběda, atp.) či nechuť k jídlu
- opožděné docházky do školy či žádosti o zavezení autem či doprovod
- snaha zdržovat se o přestávkách v blízkosti dospělých osob
- chabé komunikační schopnosti, špatné držení těla, omezený oční kontakt
b) Akademické příznaky
- neptaní se a neodpovídání při vyučování
- neúčast v třídních činnostech, nekomunikace se spolužáky
- zhoršení prospěchu, zanedbávání úkolů, absence motivace
c) Emocionální příznaky
- úzkost, napjatost, stres, smutek, sklíčenost, odtažitost, tajnůstkaření, plačtivost
- chování z extrému do extrému (náladovost či dušení v sobě a následná výbušnost)
- podrážděnost, vzteklost, sarkasmus, přehnané reakce, popírání pocitů („Nic mi není.“)
- rozrušení po SMSce, e-mailu, atp.
- před návratem do školy (např. na konci víkendu) až neobvyklý smutek, nešťastnost
- dávání najevo nespokojenosti se školou („Nelíbí se mi tam.“)
- pohrdavé mluvení o sobě („Jsem hnusná.“, „Nemám žádné kamarády.“, atp.)
d) Společenské příznaky
- ostatní si z oběti utahují sarkastickými způsoby, vystavena škádlení, posměškům, ponižování, ohrožování
- pocity vlastní trapnosti
- společenská izolace, omezený kontakt se spolužáky
- při rozdělování do skupin na sport, projekty, výlety a hry zůstává jako poslední
- mlčenlivost o spolužácích a školních společenských událostech
- doma problematické chování, příp. šikana sourozenců
Moje poznámka: Tady bych rád poznamenal, že co se týče projevů doma, tak rodiče podrážděnost, náladovost a vztek velmi často přiřazují k nadcházející pubertě a dítěti často situaci ztěžují, než aby pomáhali a opatrně se snažili zjistit, proč se dítě chová najednou tak špatně...