Jak se bránit šikaně, 2009

[Marco Freeman]

Kniha: Jak se bránit šikaně
Autor: Evelyn M. Fieldová

Rok vydání: 2009
Počet stran: 311

Stručný obsah: Jak už hlavní strana knihy napovídá, jedná se o knihu s radami pro děti, rodiče i učitele, ale zároveň o stránky naplněné velmi zajímavými informacemi o agresorech i obětech šikany, o typech šikany, o tom, co ji způsobuje a jaké možné důsledky to skýtá. Má několik částí. V druhé části se rozebírá, co máme v takovém případě udělat, jak mohou pomoci rodiče a co může udělat škola. Ve třetí části se zaobírá slečna Fieldová "tajemstvími vzájemných vztahů".


Přímý odkaz a zdroj: http://knihy.abz.cz/

Za mě můžu říct, že se jedná o velmi zájimavou knížku a rád bych sem z ní potom i vypsal pár zajímavých údajů v podobě (snad) kratších výpisků. Těm, kteří pracují s dětmi, vřele doporučuji k přečtení.

[Marco Freeman]

PRVNÍ ČÁST: CO JE TO ŠIKANA?


a) Šikana:

• - mnohými považována za přirozenou součást denního bytí
  - příznak dysfunkčního školského systému
  - psychické, citové, společenské nebo fyzické zneužívání
  - klíčový rys tkví v beznaději oběti
  - ublížení může a nemusí být úmyslem agresora
  - dochází k ní ve všech typech škol, a to jak v budově, tak i v přilehlých prostorách, dále i mimo školu a v kyberprostoru

b) Typy šikany

• 1) Škádlení
  • - verbální násilí, často nejdéle probíhá
    - týká se vzhledu, sexuality a sociálního přijetí
    - agresor oběť popichuje zlomyslným a jedovatým vystupováním, tónem hlasu a výrazem tváře
    - obvykle se jedná o
    • nadávky, posměšky, pokřikování, urážení, rýpání;
    • slovní požadavky a hrozby;
    • vydávání urážlivých zvuků v přítomnosti oběti;
    • obtěžování po telefonu, hanlivé vzkazy, SMSky, zprávy atp.
  2) Vylučování ze skupiny
  • - "vztahová šikana"
    - společenská manipulace
    - může být vyjádřena:
    • a) otevřeně ("Nechceme, abys tu seděl.");
      b) nepřímo, nenápadně a skrytě - odmítavé chování, nepřátelská řeč těla
    - útočník může manipulovat jiné k ubližování a sám nezasahovat, jiní jeho rozkazy plní ze strachu, aby nebylo ubližováno jim
    - v případě chytrého agresora nepomůže ani přítomnost dospělých osob - oběť ustrašeně reaguje i na zdvižené obočí a jiné nenápadné podněty
    - metody vylučování:
    • a) případné předstírání přátelského chování k oběti, občasné obracení se proti ní;
      b) skupinové ignorování přítomnosti oběti, obracení se zády k ní;
      c) vyloučení dítěte ze skupiny, rozhovoru, plánovaných činností;
      d) rychlá promluva k oběti a náhlý odchod od ní, nemožnost odpovědět agresorovi;
      e) pomluvy, zvěsti, cíl tkví v očerňování oběti před ostatními;
      f) ukazování, civění, pošklebování, výsměch, pitvoření, šeptání ostatním při pohledu na oběť;
      g) výhružné postoje, gesta a pohledy, vydírání a hrozby
  3) Fyzické napadání
  • - pravidelné napadání slabší osoby
    - přímé útoky: bití, kopání, plivání, chytání oběti za oblečení, vyvolávání rvaček, atp.
    - nepřímé útoky: gesta, narážky, pronásledování či ničení a schovávání majetku oběti, atp.
    - časté kráděže školních pomůcek a jídla
    - záměrná sabotáž prací oběti
  4) Obtěžování
  • - dotěrné otázky, prohlášení a útoky v oblastech sexu, pohlaví, rasy, náboženství či národnosti
    - napadání sexuálními gesty, vynucenou fyzickou blízkostí, dotýkáním na intimních partiích oběti
    - stahování kalhot, zvedání sukní
    - nevítané sexuální návrhy
    - pronásledování ve škole i mimo školu

[Marco Freeman]

c) Rozdíly v šikaně podle pohlaví

• - chlapci využívají šikany k vybudování pověsti; děvčata k ochránění pověsti
  - chlapci se často chovají jako lovci, šikana obvykle otevřená, fyzické týrání; děvčata se pohybují v důvěrných skupinkách, spíše škádlení, vylučování a nepřímá šikana
  - agresoři i oběti obvykle mají hůře vyvinuté asertivní komunikační schopnosti

d) Hlavní body šikany

• - hra, kdy děti systematicky zneužívají svou moc
  - může probíhat i v delším časovém období (i roky)
  - některé děti jsou pravidelnými oběťmi, jiné děti jsou tzv. sérioví útočníci, některé se mění z oběti na útočníka a naopak
  - skupinky agresorů mohou oběť nalákat do party, aby ji vzdálily od opravdových kamarádů
  - někdy si tuto „hru“ nevychutnává žádný z hráčů, ale neví, jak ji zakončit
  - někdy si pachatelé ani neuvědomují, že se dopouštějí šikany
  - „pravidla šikany“:
  
  • 1) Útočníci potřebují reakci
    • - nevědí, koho si vybrat za oběť, na začátku školního roku postupně napadají téměř každého, dokud někdo nezareaguje strachem, hněvem atp.
      - reagují na výraz tváře, řeč těla, hlas a jednání; v případě neutrálního, netečného a nevzrušivého stavu potencionální oběti se moc násilníka rozplyne; v případě reakce se rozčilením oběti zvyšuje moc agresora
      - moc agresora umocňují známky strachu či hněvu, agresor vybije své frustrace a posílí své společenské postavení; ví, že se oběť nedovede chránit
    2) Hraní „hry“
    • - oběť odměňuje agresora submisivním chováním
      - různé chování oběti:
      • popichování útočníků -> chování jednoho posiluje chování druhého
      • setrvávání při agresorovi („Je to moje kamarádka, přestože mě občas šikanuje.“)
      • vzájemné vyměňování rolí, slouží k vybití vzteku a provokacím obou stran
    3) Předstírání, že se nic neděje
    • - většina dětí chce náležet nějaké skupině, i kdyby se jednalo o negativní pozornost
      - oběť může cítit nutnost bránit a hájit agresora
      - některé oběti se nechávají šikanovat oblíbenci, než aby se přiřadili k podřadným třídním skupinám („šprti“, „ňoumové“, atp.), dovolují útočníkovi pokračovat v destruktivním chování; pro agresora je lehčí vše popřít, proto je násilník těžko identifikovatelný
      - oběť může popírat, že se cokoliv děje; když je s tím konfrontováno, tvrdí, že mu to nevadí, předstírá, že šlo o legraci a „blbnutí“
    4) Usnadňování práce agresorovi
    • - průměrný školní násilník není velmi tvůrčí a inteligentní, nemívá dobré verbální schopnosti
      - reakce oběti usnadňují útočníkovi odhalit, na co je citlivá
      - chce, aby oběť cítila převahu a přihlížející mu převahu uznali; nedaří-li se to, útočník se vydá hledat jinou oběť
    5) Agresoři dávají přednost osamělým obětem
    • - oběti bývají děti nepatřící do stabilních sociálních skupin, sociálně staženější děti, mívají problémy ve společenském styku, bývají izolované, chybí jim podpůrná síť
      - vrstevníci oběti nemohou chránit, protože k nim nemají žádný vztah, neznají je, mají strach z odvety atp.; jeden jediný kamarád oběti na odražení útočníka nestačí, v případě skupinky přátel musí agresor čelit i podpůrné síti oběti
      - útočníci se děsí vyhoštění ze skupin, tudíž osamělé děti symbolizují jejich vlastní obavy
    6) Svědkové mají moc
    • - obvykle se šikanování odehrává před očima svědků
      - agresoři bývají populární, mají dobré velitelské schopnosti, manipulují davem, mají podporu přátel
      - pokud skupina kolem agresora souhlasí a zapojuje se, šikana eskaluje, umožňuje útočníkovi manipulovat s „diváky“ a budovat společenskou moc
      - pokud skupina kolem agresora nesouhlasí a odsuzuje jeho chování, šikana slábne, agresor musí změnit chování, aby se udržel ve skupině

__________________________________________________________________________________________

Pohybovali jsme se v knížce po str. 35, příští kapitolou bude rozebírání agresorů a obětí.

[Marco Freeman]

DRUHÁ ČÁST: AGRESOŘI A OBĚTI

a) Jak rozpoznat agresora?

• - snaha o ovládání ostatních, vysoké mínění o sobě samém, minimální schopnost vcítění se
  - případná šikana členů rodiny; někdy se chlubí tím, že šikanuje; nespolupracuje s rodiči ani učiteli
  - odmítání odpovědnosti, svalování chyb na jiné osoby, mlčí o mimoškolních aktivitách
  - podlézání učitelům -> „povrchní milost“; vyhýbavé a neupřímné odpovědi
  - má ve vlastnictví peníze/předměty, u kterých nemůže doložit původ
  - chování:
  • tvrdý pohled, napjaté obličejové svaly, pošklebky či stažené rty, panovačná a výhružná řeč těla
  • vydírání, plánování útoků, zneužívání moci, vztek při přichycení

b) Druhy agresorů

• - „Mořský krokodýl“
  • jinak nastavený mozek => ovlivňování sociálních, emocionálních a poznávacích schopností
  • vytváří se výchovou, nerodí se takoví, první stopy již ve 2 letech věku
  • ve vyšším věku obtížné změnit jejich chování
  • absence svědomí, vcítění a povědomí o tom, jak je vnímají ostatní, bolest jim přináší potěšení
  • manipulace ostatních (povrchní šarm), neschopnost navazovat vztahy
  • přenášení vlastních zranitelných pocitů na zranitelnější oběti
  • vychutnávají si výzvu, ubližují zvířatům (častěji chlapci)
  • malé procento agresorů

• - „Ptáčci zpěváčci, co si hrají na dravce“
  • nevědomost o škodlivosti jejich jednání, předpoklad o dobrovolnosti oběti pro tuto „hru“, hledání „zábavy“
  • tvrzení, že nechtějí ublížit, popichování kvůli navázání kontaktu, touha být oblíbený
  • nevnímají „citlivá místa“ zranitelnosti osoby, šikanují hlavně při podpoře skupiny
  • možnost vcítění se do pocitů ostatních (ne vždy), nemusí mít emocionální problémy
  • přepínání (přátelské x nepřátelské chování), stydí se při odhalení

c) Jak rozpoznat oběť?

• - pohled očí -> vykulení, ubrečení, sklopení, odvrácení; obličej napjatý, bledý či rudý; sevřené rty, otevřená ústa
  - schoulený odtažitý postoj; toporné pohyby
  - ovlivněný hlas -> kníkání, zloba, chraplavost, zadušenost
  - strnutí na místě, odchod od agresora nebo oplácení agresorovi

Moje poznámka: Tady vidíme důkaz toho, že v mnoha případech stačí mít jen oči otevřené, všímat si situací kolem nás (obzvlášť když pracujeme s dětmi), všímat si vzájemných postojů mezi dětmi a při případné konfrontaci zhodnotit stav situace podle toho, jak se kdo chová a tváří. Taky je to dobré v uvědomění si toho, že i žák, jež působí (možná až moc) mile, může být "tím zlým". A na závěr, že to nejhorší v povaze agresora se vlastně vytváří špatnou výchovou...

[Marco Freeman]

TŘETÍ ČÁST: VAROVNÁ ZNAMENÍ ŠIKANY NA OBĚTI

• a) Fyzické příznaky
  
  • - chybějící, poškozené či rozházené věci
    - zranění, u kterých nedokáže vysvětlit původ
    - simulace zdravotních problémů (nemusí do školy)
    - špatný spánek, pomočování, noční můry
    - neobvyklé žádosti o peníze
    - neobvyklý hlad (při ukradení oběda, atp.) či nechuť k jídlu
    - opožděné docházky do školy či žádosti o zavezení autem či doprovod
    - snaha zdržovat se o přestávkách v blízkosti dospělých osob
    - chabé komunikační schopnosti, špatné držení těla, omezený oční kontakt

• b) Akademické příznaky
  
  • - neptaní se a neodpovídání při vyučování
    - neúčast v třídních činnostech, nekomunikace se spolužáky
    - zhoršení prospěchu, zanedbávání úkolů, absence motivace

• c) Emocionální příznaky
  
  • - úzkost, napjatost, stres, smutek, sklíčenost, odtažitost, tajnůstkaření, plačtivost
    - chování z extrému do extrému (náladovost či dušení v sobě a následná výbušnost)
    - podrážděnost, vzteklost, sarkasmus, přehnané reakce, popírání pocitů („Nic mi není.“)
    - rozrušení po SMSce, e-mailu, atp.
    - před návratem do školy (např. na konci víkendu) až neobvyklý smutek, nešťastnost
    - dávání najevo nespokojenosti se školou („Nelíbí se mi tam.“)
    - pohrdavé mluvení o sobě („Jsem hnusná.“, „Nemám žádné kamarády.“, atp.)

• d) Společenské příznaky
  
  • - ostatní si z oběti utahují sarkastickými způsoby, vystavena škádlení, posměškům, ponižování, ohrožování
    - pocity vlastní trapnosti
    - společenská izolace, omezený kontakt se spolužáky
    - při rozdělování do skupin na sport, projekty, výlety a hry zůstává jako poslední
    - mlčenlivost o spolužácích a školních společenských událostech
    - doma problematické chování, příp. šikana sourozenců

Moje poznámka: Tady bych rád poznamenal, že co se týče projevů doma, tak rodiče podrážděnost, náladovost a vztek velmi často přiřazují k nadcházející pubertě a dítěti často situaci ztěžují, než aby pomáhali a opatrně se snažili zjistit, proč se dítě chová najednou tak špatně...