V novém Novém Prostoru na téma "sexualita" byla v rozhovoru s MUDr. Ivem Procházkou řeč o pedofilii a pedofilech, tak jsem si řekl, že část rozhovoru přepíšu, ať tu máme i něco objektivního a pozitivního z médií
Více najdete v NP, čtrnáctideníku, jehož prodejci jsou lidé v sociální tísní, osoby bez přístřeší a lidé ohrožení sociální exkluzí.
Hovořil jste o erektilních dysfunkcích a problémů plodnosti. S jakými dalšími problémy se setkáváte?
Další skupinou pacientů jsou devianti nebo delikventi...
Jaký je mezi těmito kategoriemi vztah?
V laickém obrazu často splývají, ale totéž to samotřejmě není. Většina deviantů se delikventního činu v životě nedopustí. Zvlášť v souvislosti s pohlavním zneužíváním dětí panuje představa, že ho většinou mají na svědomí devianti, v tomto případě pedofilové. Jenže pachateli jsou mnohem častěji nedevianti, často lidé z blízkého okolí dětěte.
Laikům se to pochopitelně vysvětluje velmi těžko. Vzpomínám si na jeden americký seriál, kriminálku, ve které figuroval pedofil, o kterém se vědělo, že v životě nic neprovedl. Ale protože došlo ke zneužití, poukázalo se na něj s tím, že to nic neznamená, protože když je pedofil, něco prostě provést musí. Když něco takového vidí půlka národa v televizi, tak se pak cokoli vysvětluje těžko. Přitom samozřejmě lidí, kteří jsou pedofilní a nic neprovedou, je dost. Dobře to bylo vidět, když se začalo stíhat držení dětské prornografie. Před soud se dostala spousta lidí, kteří v životě na nikoho nesáhli. Prostě jen onanují u nějakého videa, které navíc ne vždy musí být závadné, když jde třeba o animované filmy. To už je potom otázka, co je pornografie a co ne.
Druhá věc je, že můžete mít deviaci, která není společensky nebezpečná, a když si ji užijete, tak nespácháte žádný delikt. Jste-li například fetišista a sbíráte dámské kalhotky, neznamená to problém. Nestíme je ale krást (smích).
Zmínil jste, že mezi těmi, kteří sexuálně zneužijí dítě, je pedofilů menšina. Když není sexuální zneužití spojeno s deviací, proč k němu dochází?
Většinou to nějak souvisí s rodinnou konstelací a osobnostními rysy. Docela často v tom hraje roli alkoholismus. Nebo třeba tatínek, někdy nevlastní, ale někdy i vlastní, který má pocit, že rodina je jeho majetek a že se může dělat, co chce. To je ideální podhoubí pro to, aby byl v rodině někdo zneužíván. Maminky jsou samozřejmě součástí toho majetku a kolikrát toho agresora vlastně kryjí nebo se s ním identifikují, místo aby chránily svoje děti. Nastupují i racionální úvahy, jako co by si bez chlapa, kdyby ho práskly na policii, počaly, až budou na dlažbě. A tak ať to ta holka radši vydrží.
Jak zkušenost se sexuálním zneužitím ovlivní dítě?
Nemusí vždy zanechat následky, ale čím je oběť mladší, tím je riziko poškození vyšší. To samé, pokud se jedná o opakovaný jev, který navíc provází násilí nebo výhružky. A pokud tam emoční vztah... je něco jiného, když vás zneuije soused a když je to vlastní děda.
