Jen trošku jiný (Alik.cz)

Jen trošku jiný (Alik.cz)

Bráška však není rozmazlený, ani nevychovaný. Natož hloupý. Narodil se s poruchou, která mu znemožňuje předvídat lidské chování a běžně na ně reagovat. Má své vlastní zájmy a zvyky, kterých se nechce pustit. A také své vlastní vyjadřování. ... Mnoho dětí s poruchou podobnou té bráškově se vzteká, pokud něco nevyhovuje jejich zvyklostem. Bráška ne. Jen se přestane usmívat a čeká, až budou jeho požadavky splněny. Samozřejmě nám poví, co mu chybí, pokud se na to zeptáme. Někdy je to složitá cesta, protože to sám neví, takže se musíme ptát na jednotlivé detaily a on odpovídá ano-ne. Dokáže se i rozpovídat sám. Ale ve spojitosti s danou věcí umí říkat jen to, co už slyšel. I když zná spoustu informací, dokáže obtížně hledat slova, pokud je neslyšel nikým vyslovená a jen je načetl. ...

Právě když začal chodit do školy, vyskytly se problémy. Jeho třídní učitelka mu odmítá porozumět. Nedokáže pochopit, že bráškovi je potřeba přesně a stručně říct, co se od něj chce, aby to dokázal splnit. Pak nikdy neodporuje. Když něco udělá špatně, sám to nepozná. Potřebuje vysvětlit, v čem je problém, a příště už to neudělá. Vlastně se hrozně moc snaží spolupracovat a nebýt černá ovce, ale paní učitelka to nedokáže ocenit. Stalo se, že bráška něco nedokázal spočítat, protože kluk v lavici vedle něj pořád cvakal propiskou, a to ho rušilo. Jen tam tak seděl a zadumaně sledoval svého spolužáka, když na něj začala učitelka křičet cosi o tom, že se má soustředit na počítání. Mluvila ale příliš rychle a nejspíš brášku náhlým křikem trochu vyděsila. Tak jí tiše řekl: „Paní učitelko, já vám nerozumím. Mohla byste prosím křičet pomaleji?“