Děkuji za zajímavé téma. Předem varuji, že má reakce bude dlouhá a možná trochu nepřehledná.
Summerhill znám pouze z filmu a upřímně o něm zase tolik nevím, ale velmi se mi líbí ten princip demokratické komunity a možnost volby. Ve chvíli kdy si dítě může vybrat to, co ho baví, vede to podle mě k tomu, že v dané oblasti bude mít jednoduše mnohem lepší znalosti než, které by mu nabídlo klasické školství. Klasické školství totiž pro dané možnosti nemá vůbec žádný prostor. Jistěže dítě v klasickém školství má v předmětech, které ho baví, lepší znalosti než v předmětech, které ho nebaví. Nicméně téměř nikdy nemůže mít znalosti výrazně nadprůměrné, protože škola pro to jednoduše nemá prostor. I když i v tomto kontextu znám v českém klasickém školství velmi zajímavou výjimku(osobu a školu), k té bych se však vrátil později.
Osobně se mi taky nelíbí standardizovaný přístup ke vzdělání, kdy se po každém dítěti chce ve stejnou chvíli ve stejný čas totéž, neříkám, že do určité míry není tento systém nutný, ale rozhodně není nutný v takovém rozsahu v jakém se dnes uplatňuje. Jako hlavní myšlenku Summerhillu vnímám především to ,že každé dítě je svým způsobem od přírody zvídavé a tedy princip svobody může fungovat a funguje.
Forst Jan píše:Jsou i další věci, které škola učí, než jen znalosti v různých předmětech. Třeba princip "povinnosti", kdy je potřeba udělat něco, i když bychom chtěli něco jiného.
Jo ale tento princip se podle mě se Summerhillem zase tolik nebije, povinnosti mohou spočívat i v jiných věcech než ve splňování studijních povinností.
Forst Jan píše:Další problém je, že často lidé neví, co by je bavilo a v čem by byli dobří, dokud to nezkusí. Dítě co dělá jen to, co chce v danou chvíli, tak nemusí dát šanci něčemu, co by se později ukázalo, jako něco, v čem by bylo opravdu dobré a co by ho bavilo.
Tak základem Summerhill přístupu by mělo být to, dát dětem dost vnějších podnětů na to, aby si našli něco, co je baví. Toto nevnímám jako nějaký problém .
Forst Jan píše:Třetí problém jsou souvislosti mezi obory. Znám spoustu lidí, co třeba mají rádi chemii, ale nemají rádi matematiku. Ale zkuste si zjistit poměr chemických sloučenin při složité chemické reakci bez použití matematiky. Nebo já. Baví mě informatika. Zajímala mě vždy třeba umělá inteligence. A náhle tu máme neurononové sítě, ke kterým je potřeba znalost biologie. A co strojové zpracování textu, kde se zase neobejdete bez znalostí českého jazyka. Kdybych se od začátku věnoval jen a pouze tomu, co mě baví, tak bych nakonci zjistitl, že další kroky jsou mi uzavřeny, protože k nim potřebuji věci, co jsem považoval za zbytečné.
Dle mého názoru je hloupé si myslet, že určité znalosti se nenaučí všechny děti už ze začátku studia a to i v případě Summerhilu. To co ty uvádíš je pravdou jen do určité míry, protože například ta biologie se všude učí tak povrchně, že ty znalosti co ti chybí, bys v rámci biologie probíral jen několik málo hodin a že se je můžeš naučit velmi snadno sám a tak to platí pro většinu tebou zmíněných problémů. Jistě je potřeba, aby každý měl nějaké základní znalosti jako čtení, psaní, počítání, poruzumění textů, schopnost se učit, ale pak už se relativně vše dá naučit samostatně.
Forst Jan píše:A poslední problém individuálního studia je, že když děti se učí podle svých možností, pak se setkávají jen s dětmi na stejné úrovni. Hůře si pak ale osvojují schopnost pro život důležitou, a to vysvětlit někomu něco "polopatě".
Částečně nejspíš pravda, ale když to vezmu podle sebe... Když jsem mezi studenty práv nebo obecně dospělými od kterých už očekávám určité znalosti, tak si dost zakládám na přesnosti a trochu sofistikovaném výkladu a přitom když jsem učil o právo na základní škole, tak mi nedělalo problém to vyjádřit jednoduše. Nemyslím si nutně, že se děti při individuálním studiu setkávají jen s dětmi na stejné úrovni. Klasicky mě třeba napadl případ, kdy starší žák vysvětluje mladšímu nějakou problematiku..
Forst Jan píše:No a samozřejmě problémem budou finance. Individuální přístup ke každému dítěti bude klást velké nároky na učitele, což bude muset být znát na jeho výplatě. Navíc i počet žáků na učitele bude muset být menší (tj bude potřeba víc učitelů).
Tohle vše mě vede k přesvědčení, že pokud podobná škola na našem území vznikne, bude (bohužel) jen pro děti z bohatých rodin.
Nemyslím si nutně, že problémem jsou finance. Ano na většině těchto škol se platí nějaké školné, ale taky existují věci jako stipendia. Na druhou stranu vím, že individuální přístup je především o lidech ne o financích. Lidé si navíc v Čechách zvykli neplatit za vzdělání, což osobně považuji za problém, díky tomu si vzdělání neváží a vede to celkově k dehonestaci vzdělávacího procesu, kdy se mnohým lidem jednoduše vyplatí studovat ne proto, aby se něco naučili, ale protože se jim ještě nechce pracovat a to je naprosto špatně. Osobně mám za to, že by minimálně na vysokých školách měla existovat nějaká finanční spoluúčast a nevadila by mi ani na středních a základních školách. Ne velká, to vůbec ne, ale nějaká ano. Samozřejmě toto je na delší debatu, kterou bych spíš otevřel v samostatném tématu
Konkrétně k tomu individuálnímu přístupu bych i řekl, že se dá velmi dobře prosadit i na běžných státních školách. Mám velmi dobrého kamaráda, který již od nějakých 15 let měl na gymnáziu individuální studijní plán, věnoval se místo běžného studia jiným věcem, které ho ale taky vzdělávaly. Dnes je stejně starý jako já a má znalosti, životopis a známosti o kterých by se jeho vrstevníkům a i mnohem starším lidem mohlo zdát. Víc zde nechci psát, protože by byl velmi snadno identifikovatelný.
Myš ve svém příspěvku připomněl přístup Waldorfu, Ten je mi vzhledem k tomu, že jsem chodil na jednu takovou školu poměrně blízký, vidím přínosy tohoto přístupu, ale i jeho silná negativa a myslím, že v něčem může být blízký Summerhilu. Hlavní rozdíl mezi waldorfem a standardní základní školou vidím v naprosto odlišném studijnímu plánu a menšímu množství předmětů. Například po celém dobu studia tam funguje tzv. epochové vyučování v rámci kterého se učí většina hlavních předmětů. Jedná se o cca 130 minutový výukový blok na začátku dne v rámci kterého se učí předměty jako Čeština, Matemika, Vlastivěda, Zeměpis, Dějepis, Chemie, Přírodopis, Fyzika atd. Vždy to vypadá tak, že několik týdnů se v rámci epochového vyučování probírá určitý předmět. Například 3 týdny dějepis, 5 týdnů matematiky atp. V případě matematiky a češtiny jsou pak i další hodiny běžné délky během týdne. V běžných hodinách se pak ještě vyučují výchovy - pracovní, hudební, výtvarná a tělocvik. Dále se normálně učí cizí jazyky, u nichž je zajímavé, že se učí od 1. třídy hned dva - angličtina + něco. V případě prvních dvou tříd jsou epochy pouze z češtiny, matematiky a nácviku písma. Rozdílů je zde samozřejmě mnoho, tento mi přišel v kontextu této diskuze nejzajímavější.
Velice často se ve vztahu k Waldorfu setkávám s přístupem, že Waldorf připravuje děti spíš na řemeslo a že v standardním systému vzdělání děti z Waldorfu poté neobstojí. No osobně to tak nevidím, gympl jsem po Waldorfu měl, myslím, celkem normální a naprosto v pohodě. Mnoho mých bývalých spolužáků teď studuje poměrně prestižní obory na vysokých školách - tři lidí medicínu, někdo veterinu, psychologii, takže Waldorf v tomto opravdu překážkou není.
Další věc souvisí s tím, že se často říká, že Waldorf je nějak duchovně či nábožensky zaměřen. No...Nevím o tom. Ano v rámci výuky se celkem podrobně probíral Starý a Nový zákon, ale taktéž se probírala stejně podrobně Řecká a Severská mytologie atp. Z mých čtyř třídních učitelů vím, že tři z nich byli ateisti.
Taky bych poprosil lidi, kteří znají Waldorf pouze z analýz spolků Sysifos apod., aby se nevyjadřovali, protože jejich závěry pramení pouze z analýz textů, nikoliv z praxe.
Aktuálně znám lépe tři fungující školy Waldorfského typu. Na žádnou z nich bych dítě nedal a ani ji nedoporučil. Jedna z nich je střední odborná škola. ale osobně bych řekl, že se tento přístup už na střední školy moc nehodí a její výsledky jsou toho důkazem. V případě těch základních mám za to, že aktuálně jsou personálně velmi špatně zajištěny a mají naprosto neschopné vedení, od odchodu původního zakládajícího vedení se to jen a jen zhoršuje. Píšu to zde protože tím chci říct, že to hlavní na čem ve vzdělání záleží, není to, jakým systém se učí, ale kdo učí.
