Lukáš Houdek: Výročí
Dvacáté první výročí setkání ve sklepě, kdy bylo Lukášovi šest let. Umělec vytvořil pro jistého Pepu, který jej tehdy zneužil, vzpomínkové fotoalbum, které mapuje příběh jeho dětství od chvíle setkání až do dospělosti. Dárek k výročí v roce 2012 muži nakonec nepředal, rozhodl se ale, že jej použije jako umělecký artefakt a prostředek k detabuizaci tématu pedofilie. S jeho snahou rezonuje v televizi nedávno uvedený film Danielův svět Veroniky Liškové.
„Vůči pedofilům obecně necítím žádnou zášť. Opakovaně jsem se setkával s názorem, že bych o těchto věcech měl mlčet, protože to je ostuda a jde o intimní věc. To mě naopak vybudilo k tomu toto téma otevřít. Abych to tabu aspoň částečně zbořil a ukázal živou tvář někoho, kdo se se zneužitím v dětství setkal. … Když člověk takový příběh zveřejní, je časté, že se mu začne jeho okolí stranit. Neví, jak se k němu chovat, je pošpiněný. To právě napomáhá další traumatizaci lidí s touto zkušeností a tomu, že se se svým traumatem nikomu nesvěří. Prohlubování traumatu obětí pak napomáhá cílená tabuizace tématu, o kterém naše společnost ani dnes nedokáže otevřeně a konstruktivně mluvit. Co když se ale samotné oběti chtějí dozvědět, co se jim vlastně stalo, proč a co s tím dál?“
Lukáš Houdek
Pedofilie je z pochopitelných důvodů záležitostí noli me tangere, ale co všechno se vlastně pod toto označení vejde? Kdo jsou pedofilové a musejí dětem vždy ubližovat? Je ostrakizace správným postojem ke kontroverzní náklonnosti? Vzpomeňme na nejslavnější knihu Vladimira Nabokova, Lolita. Této nymfičce, jak o ní mluví autor, bylo pouhých dvanáct let a o panenství přišla na letním táboře. I toto klasické dílo podle níže uvedené definice pojednává o pedofilii; i po padesáti letech od vydání je velmi oblíbené, v knihovnách rozpůjčované a neustále přichází nová vydání. Na osvětovém serveru pedofilie-info.cz se objevuje poznámka, že určitá forma pedofilie je latentně člověku vlastní; je však morálkou zatlačena do bezpečného pozadí. Právě u mladičkých dívek je společnost asi nejtolerantnější, snad proto, že obvykle dospívají dříve. Můžeme si položit otázku, zda je skutečně tak velký rozdíl mezi třináctiletou dívkou a třináctiletým chlapcem, kteří jsou oba v tomto věku silně puzeni k sexualitě. Rozdíl však velmi patrně cítíme u dětí před pubertou, které dospělého v žádném případě nesvádí. Umělec Lukáš Houdek tuto traumatickou zkušenost přetavuje v konzistentní umělecké dílo se silnou emociální výpovědní hodnotou. Součástí výstavy je také instalace Kalhotky mé matky (2011), která navazuje na nezamýšlený „coming out“ – Lukášova matka do doby vzniku projektu Výročí o zneužití svého syna nevěděla. /Jana Orlová
„Pedofil je člověk, kterého eroticky přitahují předpubertální děti či děti na začátku puberty. Pedofilům se děti líbí podobně, jako „normálním“ lidem dospělí; pociťují k nim obvykle citovou náklonnost, jsou schopni se do nich zamilovat se vším, co k tomu patří, a mívají o nich sexuální fantazie. Pedofil obvykle za svůj život žádné dítě pohlavně nezneužije. Řada pedofilů má potíže s přijetím vlastní identity a ztotožnění se s termínem pedofil, což u některých vede k psychickým problémům a nezřídka i k sebevraždě. Pro některé pedofily může tkvět zvýšená náklonnost k dětem pouze v sexuální rovině, často však výrazně prostupuje i citovou složku a pedofilové se tak do dětí zamilovávají, cítí se nejlépe v jejich blízkosti a rozumí dětskému světu. Ne nadarmo se říká, že pedofilové bývají často těmi nejlepšími učiteli, vedoucími či spisovateli dětské literatury.“
http://www.pedofilie-info.cz/kdo-je-pedofil/
Vernisáž: 18.11. 2015 v 19.00 hodin, kurátor Jana Orlová
Výstava otevřena do 5.1.. 2016, út – so 14-18 hod.
Zdroj: http://artalk.cz/2015/11/12/tz-lukas-houdek-3/
