MUDr. Antonín Brzek odpovídá:Zaskočený píše:Je velmi těžké napsat dotaz stručně, ale zkusím to: na gymnáziu jsme (naštěstí jen) v prvním ročníku měli tělocvikáře, který se ke mně asi dvakrát velmi krátce zachoval nesmírně mile (což nebylo nepříjemné v kontextu, kdy vám ostatní učitelé vyhrožují nehlášenými písemkami, „už nejste na základce“ a podobné věci), pak ale začal být tzv. „zlý“, uštěpačný, mával nad mými dotazy rukou, utrhoval se, vrhal na mě nenávistné a nejisté pohledy, a zkazil mi vysvědčení trojkami z tělocviku – jestli někdy uvedl nějaký důvod, pak to bylo to, že se údajně „příliš často ze zdravotních důvodů omlouvám“ (neřekl to ale nikdy přímo). Není divu, že jsem jej poté nesnášel, i když nás již neučil (a nebyl jsem na té škole kvůli jeho arogantním a práskačským manýrům jediný). Po skončení gymnázia jsem na celou věc v podstatě úplně zapomněl; každý asi měl někdy s nějakým učitelem nějaké problémy, tak co.
Nicméně letos na jaře jsem si byl schopen a možná i poprvé ochoten sáhnout do nejnepříjemnějších pocitů z gymnázia z věku 14-15 let, a to byly momenty, kdy na mě dotyčný tělocvikář asi dvakrát či třikrát sahal. Ne v přítmí nářaďovny či v kabinetu, ale před ostatními při hodině v rámci provádění určitých cviků, k nimž jsou potřeba dva. Celou dobu jsem si říkal, že jsem nebyl rád, že na mě sahá někdo, ke komu mám takovou averzi.
Na bázi toho, co jsem se o dotyčném tělocvikáři předtím víceméně náhodně doslechl, jsem najednou získal naprosto odlišný obrázek o celé té události staré 28 let, a dost to se mnou zamávalo. Nebyly to dotyky zlého přísného učitele, ale homosexuálního pedofila, které jeho vzrušovaly. A trojky z tělocviku sloužily pedofilovi pouze k tomu, aby něco zastíral.
Smířil bych se s tím, že narazím na přísného učitele, který nemá pochopení pro zdravotní problémy žáka (které jsem skutečně v té době měl) – i když v popisu práce má to, že pochopení má mít. Ale nemohu se nějak smířit s tím (a to ani po 28 letech), že mi dotyčný ve věku, kdy jsem se ve spoustě věcí nemohl orientovat, ubližoval proto, že sám měl ke mně nějaké pedofilní sympatie a chtěl je zastřít. Nemohu se smířit s tím, že se mnou zjevně několikrát vzrušil a pak se mi „odvděčil“ špatnými známkami.
Ve svých představách nemám daleko ani k fyzické inzultaci dotyčného, se slovní inzultací počítám, pokud bych jej někdy potkal. Onoho tělocvikáře nesnáším ještě mnohem víc než tenkrát, kdy jsem ho měl „jen“ za „tělocvikářského vola“. Jde především o nepříjemné pocity (ne o nějaké trojky, na které se mě už pak nikdo neptal), které mi svým pronásledováním tehdy přivodil, a o tu nesmírně nečistou hru, kterou se mnou kvůli svým vlastním sklonům rozehrál. Mám velmi silné podezření, že jsem za ty desítky let jeho učitelského působení nebyl jediný; že tělocvik byl pro něj způsob, jak se dostat k odhalenějším tělesným partiím -náctiletých chlapců a chodit si dělat do tělocvičny v pracovní době erekce. A ve škole se to zřejmě vědělo a přecházelo se to.
Nikdy jsem kvůli té věci neměl nějaké traumatické sny, až teď od jara, kdy se mi ten řetězec událostí objevil v novém světle, jak jsem popsal. Můžete mi nějak poradit s mými pocity, co mám dělat? Není den, kdy bych na to nemyslel.
Milý příteli,
chápu, že Vám z toho všeho není dobře. Abyste to nějak zpracoval, bylo by dobré podrobit se psychoterapii ve Vaší blízkosti.
Jinak doporučuji, abyste to snáze zvládnul, stále si uvědomovat, že ten dotyčný kantor asi neměl život lehký. Dle toho, co píšete, byl asi pedofilní nebo spíš efebofilní a tuto odchylku asi nedokázal zvládnout, takže selhával. Když se pokusíte vžít do jeho situace, pomůže Vám to, abyste si časem ulevil od Vašich negativních emocí. Ta psychoterapie ale bude základem.
S pozdravy
MUDr. Antonín Brzek