Plyšové příhody

[Plyšáček]

Vážení čtenáři, milí pedofilní kolegové, vzácní přátelé.
Zakládám osobní téma, do kterého budu čas od času zapisovat důležité události z mého života i drobné radosti všedních dnů. Samozřejmě v rámci utajení a zejména se zaměřením na šmudlinky. Budu vděčný za vaše reakce i zpětnou vazbu. Jen prosím stále neopakujte, že píši příliš konkrétně a že by mě někdo mohl poznat. Miluji lidi, mám štěstí na to, s jakými lidmi se stýkám, a věřím, že i kdyby mě zde poznali, nechají si to pro sebe nebo mi to diskrétně sdělí.

Nejprve chci upozornit na mé předchozí příspěvky, týkající se osobního sdílení, které by byly zařazeny do tohoto tématu, kdyby tehdy již existovalo. Mohl jsem jej rovněž nazvat Plyšový deníček nebo Plyšový život, ale nepůjde ani o detailní popis každého dne, ani o pedofilní životopis - ten si budete moci přečíst až pro mém veřejném (raději dobrovolném) coming outu.

V sekci Pro nováčky: Plyšáčkovo mládí - detailní popis mého psychosexuálního zrání
V tématu Koketování holčiček: Jak mi Anička ťukala na pásek
V tématu Stupeň utajení - řada "riskantních" situací
1. Zajímavosti ke stupni utajení
2. Jak jsem si nechal vyrábět pedozáložky
3. Jak jsem si hrál s holčičkou v kavárně na doktora
4. Jak jsem unášel školačku
5. Jak jsem škádlil bývalou žačku
6. Jak jsem kupoval pedotašky
7. Jak jsme řádili s Valčou
8. Jak jsem v Lidlu pokřikoval na Doda, že jsem správný pedofil
9. Jak se představuji holčičkám
10. Jak "nabízím" malé společnice
11. Moje nákupy na Národní
12. Jak jsem prohlásil, že čtrnáctka je na mě stará
13. Jak se pasuji do role "znalce holčiček"
14. O mém pedoprstenu
15. Jarní setkání s "bývalkami"
16. Bonbónky před školou a cukrárna
17. Drsné coming outy na letním pobytu
18. Jak jsem žačky přesvědčoval, že jsem na holčičky
19. Jak mě Gábinka chtěla za tatínka
20. Jaký mám spořič v mobilu

S ohlédnutím nazpět nejsem moc pyšný na některé situace, ale když už jsem to udělal a když už jsem to zapsal, tak ať tady máme ucelený soupis. Pokud by někdo nepochopil, že to je reál - skutečné vyprávění toho, co se stalo a co se děje, rád bych upozornil na to, že jsme v sekci Životní příběhy, nikoliv Vlastní tvorba. Věřím, že další příběhy budou již "slušnější" a méně divoké, jelikož komunita na mě má pozitivní výchovný vliv.

[asce]

Tak jsem pročetl všechny tvé odkazy. Úžasné! Ale ty už mě znáš, takže víš, že některé tvé zážitky jsou na mě až moc plyšové... Z tvého života na mě dýchá nádherná romantika. Je to krásná cesta... Když čtu tvoje příběhy, tak se tak trochu vždycky stydím. Uvědomuji si, že až moc často, když jsem byl v nějakém dětském zařízení, tak jsem svůj romantický příběh "dotáhl až do konce"... Moje příběhy jsou tak protknuty velkou bolestí, protože i když jsem dostal mnoho lásky, jedinou možností, jak tu lásku skutečně opětovat, bylo vzdát se jí...

[Plyšáček]

SEZNÁMENÍ S KAROLINKOU
Rozhodl jsem se zde vysdílet jednu takovou drobnou příhodku. Vezmu to trochu do detailu, abyste měli pocit, že tam jste se mnou. Normálně takových situací zažívám celou řadu, ale tato mi nějak zůstala v srdci. Ke konci prázdnin jsem již zažíval poněkud smutek, jistý "absťák" po holčičkách - i když díky činnosti pro ČEPEK ne tak silný jako jiná léta.
Jdu vám takhle dopoledne nakupovat do obchodu, když tu u melounů jsem si nemohl nepovšimnout nádherné maličké holčičky. Tmavé vlásky měla na koncích zatočené, krásná tmavá jiskrná očka, netipoval jsem ji ani na tři roky. Držela babiččinu nákupní tašku na kolečkách a důležitě se rozhlížela. I se ohlédla za dvěma předškoláky. Když jsem procházel kolem nich, jen jsem se mírně ohlédl, ale jinak jsem nešel do větších akcí a choval jsem se zcela civilně. Jen jsem si povzdychl: "Škoda, že tě neučím." A zaslechl jsem, že ta krásná šmudlinka se jmenuje Kája.
U sýrů jsem hledal své oblíbené, když tu slyším: "Hele, babi, pan učitel..."
Pozdravil jsem a zeptal jsem se, zda mě znají. A babička začala vysvětlovat, že jsem učil jejího vnuka a teď že ke mně půjde její vnučka - a ukázala na ni. Já jsem řekl: "Ty jsi Kája, viď? Tak to tě rád poznávám. Budu se moc těšit." A babička ještě opáčila, že Karolínka se už taky nemůže dočkat. Pak jsme se rozloučili. Bylo mi hezky u srdce.
Když jsem dal nákup do auta, vracel jsem se pro balíky toaletních papírů, ale protože jsem své nové známé viděl odcházet od pokladny, vzal jsem si z kufru auta svoji "základní pedovýbavu", luxusní čelenku do vlasů - kamínkovou. V jedinečném okamžiku jsem poklekl ke Káje a vysvětlil jí, že jelikož ji teď budu učit, tak jí mohu dát dárek. Ona poděkovala, babička vděčně s úsměvem také.
Ještě když jsem odjížděl, viděl jsem, jak se Kája prohlíží ve skle výkladní skříně. Já přibrzdil, ztlumil propedofilní písničku, aby mě slyšela, a řekl jsem jí: "Kájo, moc ti sluší. Jsi nádherná." Bylo mi nádherně u srdce, zamávali jsme si a byl jsem pryč.
Tato drobná příhoda mě dodnes těší, když mám nějaké trápení. Hlavně lituji svých minulých hloupostí a dvojsmyslů a jsem nesmírně vděčný za to, že mohu být za pana učitele. Budu si to více hlídat. Slibuji, holčičky.

[asce]

SEZNÁMENÍ S KAROLINKOU

Přečetl jsem to několikrát. Je to krásné. Bohužel, já jsem nic takového nezažil a ani nemohl zažít. Přeci jen třeba u desetileté dívky, která by byla na nákupu s babičkou, ještě k tomu v obchodě plném spoluobčanů... to by asi jen tak neprošlo...
Mám ale také milou příhodu, na kterou rád vzpomínám, když je mi teskno. Snad ti nebude vadit, že ti to vyjevím zrovna v tomto vláknu, ale pokud ano, tak mě klidně vykopni.
Bylo to na učilišti. Seděl jsem v kabinetu a opravoval písemky. Ozvalo se zaklepání a po vyzvání vešla dívka z mojí třídy. Byla to taková obyčejná holka, rozhodně měla i hezčí spolužačky, ale byla sympatická. Nikdy jsem s ní nekoketoval. Prostě učitel - žákyně. Zeptal jsem se, co si přeje. Ona na to, že vlastně nic, ale že si všimla, že nemám dobrou náladu, že jsem nějaký smutný, tak že jí prostě napadlo přijít, abych nebyl sám. A pak, jako by to snad bylo úplně samozřejmé, ke mně přišla a sedla si mi na klín. Udělala to způsobem, že jsem zareagoval naprosto automaticky a spontánně dal nohy tak, aby si na mě mohla sednout. Napadlo mě, jestli bych snad mohl dostat více pozornosti, ale dala mi jasně najevo, kde jsou hranice. Povídali jsme si několik hodin, občas nám podle mých pokynů udělala kávu, v kabinetu jsem měl vždycky také nějaké sušenky... Pochopitelně chvílemi také musela sedět na židli, aby mi nezdřevěněly nohy, ale pak se zase vracela na můj klín. Probrali jsme spoustu věcí z jejího života, ale i z mého. Bylo to moc příjemné. Nikdy už ale pak za mnou nepřišla, ani jinak naše chování nevybočilo ze vztahu učitel - žákyně. Tedy s jednou výjimkou, kterou byly dopisy. Jednou za měsíc, později po čtvrt roce, mi napsala mnohastránkový dopis, vždy plný různých obrázků, který vždy končil věnováním a velkým srdíčkem. Ale nevyznávala mi lásku, i když pokaždé tam to srdce bylo. Na dopisy jsem neodpovídal, přesto mi chodily mnoho let, i když už jsem dávno nebyl na učilišti a dokonce byl ženatý (moje manželka šílela, obzvlášť pasáž o malé dcerce, která se má čile k životu v ní vyvolávala vášně a otázky proč mi to dotyčná píše... ale i tak jsem byl rád, každé to srdíčko jsem bral jako takové malé plus, které snad někde mám...)

[Plyšáček]

Mám ale také milou příhodu, na kterou rád vzpomínám, když je mi teskno. Snad ti nebude vadit, že ti to vyjevím zrovna v tomto vláknu...

Asce, pro tentokráte mi to nevadilo. Pobavila mě tvá historka.
Hlavně bys měl začít se zveřejňováním své knihy. Navrhuji, abys již začal, ale vkládal ji na etapy a hodně pomalu. Abychom byli schopni to číst. Ideální by bylo téma v Životních příbězích. Nazvi si to nějak osobitě.

Ostatním prozradím, že se mají na co těšit. Mně stačilo několik příběhů po emailu. Tvůj život vážně nemá obdoby. A je velice poučný a doslova vzrušující.

[Plyšáček]

PROBLÉM SE SVATBOU
Dneska mě potěšilo hned několik věcí, ale rád bych se s vámi podělil o zážitek s Elenkou, její sestrou a přísnou matkou. Elenku znám již nějaký ten rok, vlastně od jejích plenek - jelikož předtím ke mně do školky chodila její sestra Terezka a vídali jsme se v šatně. Nyní je Elence již pět a máme se moc rádi. Právě dneska došlo mezi námi k důvěrnějšímu sblížení. Měl jsem na ni skoro deset minut a opravdu jsme se nechali poněkud unést. Tedy vše v mezích, ale celkem síla!

Rozloučili jsme se jako ve snách. Zatímco se Elenka oblékala s maminkou v šatně, před školkou jsem potkal její sestru, školačku Terku. Moc jí to slušelo, hned jsem jí pochválil lak na nehty a dodal jsem znalecky, že stejnou barvu má i Elenka. Najednou se objevila má láska s matkou a ta udeřila: "Pane učiteli, máte velký problém!..."

Moc jsem nezpanikařil, ale hlavou se mi honily různé myšlenky... Já, Plyšáček, že bych něco nepodchytil? Že by o mně Elenka už v té šatně příliš básnila?... Když tu matka pokračovala již více žertovně: "Obě moje holky si vás chtějí vzít za manžela, ale nevím, jak to uděláte, když jsme v České republice..."
Terka jako správná osmička odvětila: "Ne ne, já ne..." Kdežto Elenka: "Já ano..."
Stačil jsem jen poznamenat: "Na to je čas..."

A pak jsme se rozcházeli a matka ještě prohodila: "Tak jdi s panem učitelem, ať si tě vezme s sebou domů..." Já ji sice již naprosto profesionálně chytal, že tedy půjdeme na to, ale Elenka, přeci jen, abychom nepřišli do řečí, s mrknutím odběhla směrem k jejich domovu...
Celkem potěšující příhodka...

[Plyšáček]

JAK SE KE MNĚ HOLČIČKY HLÁSÍ
Za poslední týden jsem zažil několik drobných a milých příhod, o které se chci s vámi, přátelé, podělit.

V pátek brzy ráno jsem před dveřmi do školky potkal Terezku, novou žačku z jiné třídy, s jejími oběma rodiči.
Hned mě zdravili, i vyzvali dceru, aby pozdravila. Ta se v prvním okamžiku trochu styděla.
"Pane učiteli, Terezka doma mluví jen o vás. Jste pro ni největší zážitek z celé školky. Včera říkala, že chodíte jako princ."
"No musím, když tady máme takovou princeznu."
Hezký začátek dne.

Dvakrát po sobě se mi stala tato situace.
Procházím jednotlivé třídy se svými několika žačkami - jako delegace.
U těch nejmenších se paní učitelce odtrhla Gábinka, opravdu nádherná, kouzelná blondýnka s vlnitými vlásky, že chce jít s námi.
Kolegyně se se mnou domluvila, že ji tedy vezmu na chvíli s námi.
Příští týden, když nás Gábinka viděla, se už začala automaticky řadit do dvojice.
Kolegyně: "Já už nevím. Chcete ji s sebou?
A já na to: "Na jasně. Vždyť ona mě chce TAKY."
Tak chodí ke mně, no. Ještě, že má rozumné rodiče.

Zrovna včera přijdeme nakouknout zase do té samé třídy k nejmenším, a tam vám pláče taková tříletá milá černovláska.
Jak mě viděla, přišla ke mně se slzičkami v očích: "Já chci tátu, táta píde?"
Kolegyně mi řekla, že to je nová Simonka a že jí už několik dní pořád pláče.
Jak jsem klečel u Simonky, začala mě hladit oběma dlaněmi po tvářích a skoro se tulit. "Já chci tátu!"
Já šeptnul na kolegyni: "Hele, podívejte, jak se chová nestandardně."
Udivená učitelka: "Tak ji chcete vzít s sebou? Gábinko, půjdeš s panem učitelem a jeho holčičkami?"
"Ano." Pomohl jsem jí od nudličky, chytily se za ručičky a radostně s námi odešla."
Když se po klidné hodině plné úsměvů vracela, začala zase plakat.
"Já chci tátu."

Víte, ten Asce píše někdy opravdu neuvěřitelné a provokativní zážitky. Bude dobře k nim doplňovat více vysvětlujících a poučujících komentářů. Od lidí, kteří k tomu ale mají co říci.
Ale po našem prvním setkání napsal něco, co mě hluboce zasáhlo a co mi často zní v uších:

...jsi přímo ukázkový pedofil...
Když jsem shlédl to, co nazýváš "pohádkou", zůstal jsem doslova ohromen. Něco tak jemného, přitom silně prožívaného, současně laskavého, dojemného, ušlechtilého... jsem nikdy neviděl. Ano, TOTO je pedofilie...

Asce, děkuji. To mě povznáší.

[Kasz]

Zajímalo by, Plyšáčku, co nazýváš pohádkou, o které je řeč v citaci. A taky myslím, že větu "ona mě chce taky" bych raději neuváděl a paní učitelce neříkal, vzhledem k háklivosti takových vět. Mě by jako rodiči vadila.

[asce]

Zajímalo by, Plyšáčku, co nazýváš pohádkou, o které je řeč v citaci.

Doufám, že mě Plyšáček nezabije, ale jelikož vidím, že nereaguje, zkusím za sebe:

Scénka natáčená pro rodiče. Na konci dívenka přichází k Plyšáčkovi a snaží se jej obejmout. Kdybyste viděli výraz jejího obličeje - to je ta pohádka. Plyšáček jí zřejmě něco říká, pravděpodobně, aby se šla zpět zařadit do kroužku ostatních. Opět - kdybyste viděli ten výraz v očích té dívky. Největší neštěstí na světě, co na světě, v celém vesmíru! Plyšáček jí opět něco říká a pohladí ji po vlasech. Výraz se proměňuje na něco jako Absolutní štěstí... Dívenka odchází zpět k ostatním. Úžasné! Mě se toto dařilo u vlastních dětí. Ale aby ke mně měly takovou doslova božskou lásku cizí děti, to se mi nikdy nepovedlo, a to se chlubím, že to s dětmi umím...Prostě toto je podle mne ta pedofilie v tom kladném smyslu.

[Kasz]

Největší neštěstí na světě, co na světě, v celém vesmíru!

Nemá tam být spíš štěstí?

A to, že mi děcka ze třídy dají najevo, že jsem jejich oblíbený učitel, to není pedofilie v kladném smyslu?

[asce]

Největší neštěstí na světě, co na světě, v celém vesmíru!

Nemá tam být spíš štěstí?

Šlo o to prostřídání nálad - štěstí + očekávání --> neštěstí --> štěstí; prostě ty obličeje... to byla síla...

[Plyšáček]

Původně jsem nechtěl citaci nějak rozmělňovat mnoha doplňujícími komentáři. Myslel jsem si, že nikoho nenapadne, že by inteligentní Plyšáček psal na veřejné fórum něco o svých nelegálních aktivitách. Jelikož se Kasz, zřejmě i na popud několika lidí, zeptal přímo, o co šlo, vyjádřím se tedy detailněji. I když jsem to chtěl nechat jen pro nejbližší přátele. Ale do tématu to skvěle zapadá, tak proč ne.

Asce se již zmínil o jedné situaci, kterou jsem označil jako opravdovou pohádku. Chybně pochopil, že se jednalo o scénku natáčenou pro rodiče. Přesněji šlo o pracovní nahrávku pořízenou jen mobilem - proto jsem ji mohl prezentovat při návštěvě u Asceho, o nahrávku nácviku scénky pro rodiče k mikulášskému vystoupení - aby bylo podle čeho s dětmi vychytávat chyby.

Myslel jsem ale, že Asce takto pozitivně hodnotí spíše to druhé video, které jsem mu také pro zajímavost pouštěl. O tom jsem také s ním mluvil jako o pohádce. Přesně: "Toto je skutečná pohádka. Ne to nechutné dépéčko, co se točí." O co šlo... Po ránu jsem půjčil starší dceři zástupkyně mobil, ať si chvíli hraje a točí, co chce. Zachytila mě, když jsem právě klečel a něco uklízel po zemi. Přiskočila ke mně Verunka a než jsem se stačil rozkoukat, nádherně mě objala. Už jsem ji chtěl od sebe jemně odstrčit, ale ona mě ještě pevněji stiskla kolem krku. Pak se mi zamilovaně podívala do očí a teprve poté mě pustila. Nejvtipnější bylo, že jsem na to přišel zcela náhodně až večer doma, když jsem ta nepovedená videa promazával. Ale toto se povedlo.

Jelikož se v současnosti situace na fóru přiostřuje, budu přísněji rozlišovat mezi jednotlivými druhy pohádek.

1. Pokud budu mít na mysli televizní pohádky, budu používat slovo pohádka. Třeba při tvorbě témat do AV sekce.
2. Pokud budu mít na mysli dětskou pornografii neboli dépéčko neboli DP, nebudu v oficiálních textech psát o pohádkách, ale o dépéčku. To slovo se mi zdá docela dobré a několikrát jsem jej již použil i na veřejnosti.
3. Pokud by se mi podařilo, třeba zase náhodně, natočit nějakou milou a nevinnou interakci s nějakou holčičkou, nebudu určitě psát o "pohádce", ale třeba o objetí nebo pomazlení.

A taky myslím, že větu "ona mě chce taky" bych raději neuváděl a paní učitelce neříkal, vzhledem k háklivosti takových vět. Mě by jako rodiči vadila.

Kaszi, děkuji za zpětnou vazbu. Těm přítomným, co ji slyšeli, rozhodně nevadila. Spíše je potěšila a rozveselila. (A to mě ta kolegyně ještě moc nezná.) Nebylo mnoho času na nějaké vysvětlování, sebral jsem děvče a šli jsme do vzdělávacího procesu. V minulosti jsem říkal mnohem nevhodnější věci. Viz. citace z chatu. Ale věřím, že se lepším. I díky vám.

[Kasz]

Těm přítomným, co ji slyšeli, rozhodně nevadila.

Nikdy nevíš, co se jim honí v hlavě. Já bych byl na podobné věty extrémně citlivý. Ale někdo jiný si může pomyslet "no, asi chtěl zavtipkovat, ale moc se mu to nepovedlo, ale nechám to být, vždyť o nic nejde." A to navenek nepoznáš.

[Forst Jan]

A to mě ta kolegyně ještě moc nezná.

To je také možná jeden z důvodů. Ono stejně jako na chatu. Ojedinělý dvojsmysl může být vtipný. Ale používání každý den mění vtip na špatnost...