Flarnytrylovo vyjádření k jeho případu

[leonid jumper]

Jak jsem si nadrobil, aneb stručné vyjádření k mému procesu a dalším otázkám.

V rámci snahy o smysluplné zaplnění času během výkonu trestu odnětí svobody se snažím o studium tematických materiálů, které mi zasílají dobré duše z domova. Tak se mi do rukou dostal i článek Daniela Kubce nazvaný Soud s Flarnytrylem a některé diskusní příspěvky. Rozhodl jsem se sepsat toto vyjádření v naději, že se díky některému obětavému dobrákovi rozšíří mezi členy komunity a vnese trochu světla do otázek týkajících se mé kauzy, která zřejmě stále řadu lidí zajímá.
Nevtěsnám sem ani zdaleka vše, co bych rád napsal, berte tento text spíš jako první vlaštovku, za kterou bude v případě zájmu následovat celé hejno, až budu mít přístup k internetu. Platí, že chci být ohledně informování o svém případu maximálně otevřený, aby mohl sloužit ostatním k poučení. Proto jsem také nechal pustit ven termín procesu a jsem rád, že někteří našli odvahu se přijít podívat a podělit se s ostatními o svých pocitech. Akorát jsem doufal, že kromě svědectví holčiček bude zbytek hlavního líčení veřejně přístupný, abyste slyšeli mou obhajobu. V soudní síni mohli zůstat akorát dva mnou zvolení důvěrníci a je myslím pochopitelné, že jsem vybíral z řad svých nejbližších příbuzných. Přesto snad onoho odpoledne stráveného u soudu nelitujete.
Budu se snažit, aby tento text měl hlavu a patu, ačkoliv musím přiznat, že i po více jak tři čtvrtě roce si stále při psaní bez počítače připadám trochu jako běžec bez nohou, přesto se mi snad podaří zodpovědět vám některé z nejpalčivějších otázek.
Nejvíce otázek a rozpaků vzbuzuje zřejmě doba, po kterou jsem páchal trestnou činnost a v souvislosti s tím i mé působení v rámci komunity. Ohledně doby páchání je usnesení o trestním stíhání (prakticky citované v rozsudku, takové to shrnutí trestného činu) skutečně poněkud zkreslující, avšak po poradě s advokátem jsme upřesnění nežádali, neboť na výsledek procesu to fakticky nemělo vliv (záleželo na tom, co bude řečeno a prokázáno už soudu a ne o shrnujícím odstavci, které dalo dohromady státní zastupitelství při zahájení trestního stíhání). Jestli to není srozumitelné, pokusím se to lépe vysvětlit později. Faktem je, že toho příslovečného másla na hlavě mám spoustu, ale zároveň to bylo i trochu jinak, než z rozsudku vyplývá (což u soudu věděli, jen to v tom odstavci neupřesnili. Konkrétně jsem se dopouštěl protiprávního jednání po dobu cca 17 měsíců na jedné dívce a zhruba při nejpřísnějším posouzení tři roky na druhé, přičemž tato období následovala převážně za sebou (nejdřív jedna, potom druhá) s tím, že se zhruba po půl roku překrývala. Prvního selhání jsem se skutečně dopustil v červenci 2006, konec trestné činnosti je datován do roku 2010, i když tam je to složitější a méně jednoznačné. Naprosté většiny skutků jsem se dopustil v období 2006 - 2008, poté se jednalo o jednání nižší četnosti a intenzity, o kterém později Krajský soud vyslovil pochybnosti, zda vůbec naplňovalo skutkovou podstatu trestného činu pohlavního zneužití (jednalo se především o občasné hlazení po prsou druhé z dívek). Celkově Krajský soud ve svém rozhodnutí uvedl, že ačkoliv jsem se dopustil pohlavního zneužití, jednalo se "pouze" o mírnou formu zneužití - to jen pro upřesnění.
Za zásadní k tomu, abyste si o celé věci udělali obrázek a pochopili moji motivaci k působení v komunitě, považuji především okolnosti, které k mému selhání vedly. Docela podrobně a přesně jsou některé z nich vylíčeny v prvních dvou napsaných (a veřejně nepřístupných) kapitolách mé zpovědi (tzv. Terezce), kterou někteří z vás četli (a kterou, pokud mojí možnost, mohou s mým plným požehnáním umístit někam, kde to bude přístupno ostatním - nejvíce by se to hodilo asi na Blovídkách). Ve stručnosti šlo o to, že jsem zhruba od pozdní puberty trpěl poměrně těžkými depresemi a psychickou nevyrovnaností (a vlastně i nevyzrálostí) z důvodů potíží s určením a přijetím vlastní identity, pramenícím především ze zmatků v sexuální sféře (egodystonní pedofilní cítění). Z depresí mě dostaly až holky, tenkrát především jedna z nich, ta, o které jsem psal jako o Terezce, a která mě dle mého názoru tenkrát zachránila možná i před sebevraždou. Tenkrát mi bylo 19-20 let, s holkama jsem vlivem těžké situace u nich v rodině najednou začal trávit enormní množství času, byl jsem s nimi prakticky neustále a to o samotě. Ještě jednou připomenu, že jsem tenkrát neměl nejmenší tušení o svém zaměření a neměl jsem ani nejmenší ponětí o pedofilii, natož abych měl nějaké informace o tom, co jsou pro pedofila rizikové situace, jak se v nich chovat, jaké to je, když s člověkem najednou začne "mlátit" nápor sexuálního pudu, techniky, jak se dá zvládnout, nenapadlo mě ani, že existuje něco jako sekundární traumatizace, prostě jsem nevěděl vůbec nic z toho, co by podle mě měl znát každý pedofil.
Stalo se, že (nejspíše) vlivem škaredé rodinné situace ke mně tenkrát Terezka až nezdravě přilnula a navíc začala projevovat neobvykle velkou sexuální zvědavost, což jsem si však tenkrát vinou vlastní nezkušenosti a pokřiveným vnímáním reality, kdy jsem viděl především to, co jsem sám chtěl, vysvětlil zcela nesprávně (to jsem ale pochopil až o mnoho později) jako, že po mně ona sama touží. Vnímal jsem ji sice jako malou holku, ale takovou, která je již psychicky dospělá. Zkrátka jsem se poprvé v životě zamiloval, přičemž jsem na to vůbec nebyl připraven. Ztratil jsem hlavu i úplný kontakt s realitou.
I tak jsem dlouze přemýšlel, zda překročit zákon. Případný trest, se kterým sem počítal a očekával jej brzy (nevěřil jsem, že by se to neprozradilo) mi nevadil, připomínám, že jsem tenkrát byl v depresích a přemýšlel o sebevraždě, takže jsem si říkal, že je jedno, pokud mě za měsíc zavřou a následně ve vězení zabijou, protože na životě, co jsem vedl, mi vůbec nezáleželo a toužil jsem pouze po tom, poznat naplněnou lásku se vším všudy. Více jsem přemýšlel, zda neublížím Terezce. O zneužívání dětí měl informace jen z médií, kde se sice říkalo, že je to pro dítě největší zlo, avšak ze zpravodajství jsem zneužití vnímal jako případy, kdy někdo unese dítě či ho někam naláká a potom proti jeho vůli znásilní. Jelikož to mezi mnou a Terezkou bylo něco úplně jiného, dospěl jsem k názoru, že jí to nijak ublížit nemůže. Jak už sem uvedl, o sekundární traumatizaci jsem tenkrát neměl nejmenší tušení. Navíc jsem si naivně myslel, že je na takový vztah už dostatečně mentálně zralá (pravděpodobně vlivem situace u nich v rodině se tenkrát opravdu snažila chovat jako dospělá, a já to ve své nezkušenosti a omámení hodně špatně vyhodnotil).
Tak se stalo, že jsem s ní začal chodit (její vlastní slova, ostatně mi po roce potom sama oznámila, že mi dává kopačky a rozchází se se mnou, ten vztah byl opravdu hodně zvláštní, hluboký, intimní a výjimečný, vlastně jsem nikdy neslyšel o podobném.V létě 2007 došlo k tomu, že i přes mé protesty zatáhla Terka do našich erotických hrátek i svou sestru, která byla také zvědavá a Terka chtěla, aby nebyla ošizena o to, co se jí tenkrát líbilo. Stále platí, že jsem si ani v tomto období neuvědomoval svou orientaci, vlastně jsem o tom už vůbec nepřemýšlel. Musím zmínit, že i v této době veškeré nezákonné aktivity tvořily jen malou část mnohem komplexnějšího vztahu, kde jsem na jedné straně i nesmírně obětavě se snažil holkám pomáhat, zároveň však musím i s politováním přiznat, že jsem se i kromě zneužívání dopustil vůči holkám řady chyb (vlastně na nich jsem získával první zkušenosti, jak se chovat k dětem), byl jsem hodně lehkovážný a bohužel musím i přiznat, že do značné míry sobecký.
Samozřejmě, objevily se i problémy, Jednu dobu jsem měl i od jejich rodičů zakázán kontakt s holkami (hlavní příčinou bylo, když Terka dala svému otci najevo, že mě má mnohem raději než jeho) a scházel jsem se s nimi tajně. Ale neuběhlo moc času, rodiče holek opět potřebovali bezplatnou chůvu na hlídání, která by byla kdykoliv k dispozici, a tak se na vše zapomnělo a děvčátka se ke své radosti stěhovala zpátky ke mně.
V době těchto problémů jsem začal cítit potřebu se někomu svěřit - promluvit si o svých potížích a třeba si nechat i poradit. Vybral jsem si naneštěstí člověka, kterého jsem tenkrát považoval za svého kamaráda a se kterým jsem se znal od doby, co jsme oba byli ještě hodně malí kluci. Řekl jsem mu vše. Dotyčný to vzal celkem v klidu, za střízliva projevoval pochybnosti o správnosti mého chování ("Nechtěl by ses na to raději vykašlat, dohodil bych ti starší holky"), když se napil, začal mi dávat rady o lubrikačním gelu a doporučovat anální sex, který se dle něj nedal dokázat, takže v případě podezření bych mohl vše zapírat... Jsem rád, že jsem na jeho doporučení nedal. Musím však říct, že už jen to, že jsem o tom s někým a mi tenkrát trochu pomohlo. Tento "kamarád" pak po letech na mě podal "anonymní“ udání (sami vyšetřovatelé mě pak navedli na stopu toho, kdo mě natřel - to je taky docela zajímavý), které bylo mimochodem docela ostré (snaha, abych dostal co nejtvrdší trest) a na základě kterého mě začala vyšetřovat kriminálka. Motivaci dotyčného neznám, mohu jen spekulovat. Možné je i to, co zmínil Daniel Kubec ve svém referátu, tedy že mě dotyčný práskl, aby se dostal z vlastních potíží, v souvislosti s ním bych si dovedl představit třeba řízení pod vlivem alkoholu. Vzhledem k odstupu času, po kterém bylo udání podáni a faktu, že dotyčnému jsem už dříve říkal o svém zanechání trestné činnosti a přehodnocení svých názorů a samozřejmě i ve světle toho, co mi tenkrát radil, jsem přesvědčen, že jeho jednání nebylo motivováno snahou pomoci poškozeným dívkám. Jen pro pořádek, dotyčný není deviant, i když by mu sexuolog nejspíš připsal "sexuální nezdrženlivost", spíše měl hodně sobecký přístup k ženám ("všechno jsou to děvky, které jsou jen od toho, aby se chlapi mohli uspokojit"), což myslím vysvětluje přístup, kterýž měl tenkrát k mému problému. Třeba už z toho ale sám vyrostl... Nevím.
Samozřejmě, můžete mě donekonečna na stovky způsobů odsuzovat za to, co jsem udělal. Můžete si ale také dát ruku na srdce, vzpomenout si na dobu (nebo představit, pokud jste měli štěstí a nezažili to), kdy jste v sobě měli zmatek, a byli jste nevyrovnaní, neměli jste žádné pořádné informace o pedofilii nebo zneužívání dětí a neměli jste po ruce ani vhodnou osobu, kterou byste mohli požádat o pomoc a teď si ještě představte, že se v takovém stavu najednou bez toho, abyste o to sami stáli (vždyť si ještě ani neuvědomujete, že máte k dětem obecně bližší vztah) ocitnete v těsné blízkosti dětí přesně vaším sexuálním motivačním systémem preferované kategorie (to ale ještě nevíte), trávíte s nimi o samotě většinu dne a jedno z těch dítek vám začne říkat, že vás miluje, vypráví vám o tom, jak se mu zdálo, že se líbá s dospělým mužem, aniž byste to čekali, předvede vám, jak si dělá dobře (před lety jsem tu příhodu popsal na GL fóru v topicu "Jak erotiku vidí děti" - či nějaký podobný název, je to jeden z mých prvních příspěvků), snaží se vás špehovat, když se po koupání nepřevlíkáte z plavek a pokud jste sami, pokouší se z vás se smíchem strhnout oblečení nebo vám sáhnout mezi nohy. Když na to teď vzpomínám, mám před očima i to, jak jsem byl tenkrát nevyrovnaný, nezkušený a neinformovaný, jsem až překvapen, že jsem těm "svodům" dokázal nějakou dobu odolávat. Moje první provinění spočívalo v tom, že jsem se nechal "přeprat", když se mi pokoušela stáhnout kalhoty... O něco později jsem jí zkusil zajet prsty přes kalhotky mezi nohy a celý rozechvělý se zeptal, jestli jí to nevadí. "Ne, vlastně se mi to líbí," odpověděla mi tenkrát a já byl ztracen.
Tímto se nechci vzdávat viny, kterou si nepochybně ponesu do konce života. Já byl dospělým (z právního hlediska), který měl situaci zvládnout. Chci jen, abyste věděli, za jakých okolností jsem se propadl za hranu zákona. Snad by se mezi vámi našla i řada takových, kteří by i ve zmíněné fázi vlastního života zvládli situaci lépe, nicméně další z vás možná jen díky šťastné shodě okolností (neměli v rizikové fázi života tu "správnou příležitost") vděčí za to, že se neocitli na mém místě.
Jakmile jsem poprvé překročil hranici, zdálo se, že pro mne již není cesty zpět, brzy jsem v tom vězel až po uši a v nelegálním vztahu převzal většinu iniciativy. Po celou dobu ale platilo, že veškerá erotika tvořila sice nezanedbatelnou, avšak celkově menšinovou část vztahu, jehož další aspekty byly Terce a její sestře nepochybně přínosné a snad vyvažují i škodu, kterou jsem jim jinak způsobil.
S Terezkou jsme tenkrát s až absurdní vážností plánovali, jak v budoucnu založíme rodinu a budeme spolu žít (řešili jsme i detaily jako třeba kterou barvou si vymalujeme obývák). O tom, jak jsem tenkrát smýšlel, myslím přesně vypovídá skutečnost, že jsem si sehnal a prostudoval řadu materiálů o tom, zda je náš příbuzenský poměr natolik vzdálený, abych s ní mohl mít bez významného rizika děti a zda se s ní budu moci oženit, až bude zletilá (odpověď na obě otázky je "ano"), ovšem oproti tomu mě ani nenapadlo zjistit si cokoliv o zneužívání dětí nebo pedofilii - Terezka v mých láskou omámených očích byla mimořádně psychicky i sociálně vyspělým dítětem, které už bylo dost vyspělé na vztah, který jsem s ním měl a zároveň jsem byl přesvědčený, že nejsem na děti a ona mě přitahuje jen proto, že je tak všestranně dokonalá, že jsem se do ní zamiloval už v tomto věku.
Takhle to šlo necelý rok a půl, než jsem dostal pořádnou facku. Terezka řekla, že už to se mnou nebude dělat a že se se mnou rozchází. Miloval jsem ji, nechtěl jí ublížit a byl (vlastně stále jsem) jí bezmezně oddán. Splnil bych jí každé přání. Dokázal jsem jí vyplnit i toto. Dodnes to považuji za nejtěžší věc, co jsem v životě dokázal. Za tu dobu jsem ji již vnímal jako "sexuální" bytost (jako někoho, s kým je možné dělat jisté věci) a byl jsem natolik zvyklý to s ní občas dělat, že nebudu vůbec přehánět, když napíšu, že jsem na tom byl psychicky závislý obdobně, jako mohou být narkomani psychicky závislí na drogách. Nemyslím, že by si to v plném rozsahu dovedl představit někdo, kdo něco podobného nezažil. Přestat pro mě bylo ztížený i tím, že se Terka nadále chtěla se mnou scházet, hrát si, sedat si mi na klín, jen už nechtěla, abych jí přitom jezdil rukama po stehnech (nebo dokonce i jinde). Bral jsem si ji tedy stále na klín, ale přitom se klepal, potil, točila se mi hlava, ruce jsem svíral za zády tak pevně, až jsem si rozškrábal kůži do krve, protože jsem se bál, že jinak bych automaticky sáhl tam, kam už jsem měl zákaz. Po pár měsících mě tyto stavy začaly přecházet a choval jsem se postupně čím dál normálněji. Vydržel jsem to, už jsem na ni nikdy nevhodně nesáhl.
Teprve v této době jsem začal přemýšlet o řadě věcí. Poprvé mě vážně napadlo, že bych mohl být pedofil. Dal jsem se do samostudia, hledal odborné informace o pedofilii i následcích zneužívání dětí. Později jsem narazil i na první komunitní weby. Byl to ale hodně pozvolný proces, něco jsem prostudoval, ale pak trvalo dlouho, než se mi to rozleželo v hlavě a já studoval dál. Postupně jsem si vyjasnil nejzákladnější otázky a začal se objevovat mezi vámi.
Během toho jsem měl stále nežádoucí vztah s druhou z dívek (která po mně nikdy nevyžadovala, abych s tím natrvalo přestal), ale postupně, jak jsem se vzdělával, začal jsem mít výčitky svědomí a nelegální aktivity začal tlumit (byl jsem slaboch na to, abych skončil naráz - když to po mně nechtěla, ač jsem jí to sám opakovaně nabídl - navíc jsem si říkal, že škoda už byla napáchána (pokud bych tenkrát ihned skončil, vyšetřování a soud by byly stejné) a omezil jsem se postupně na aktivity, o které si mi ona dívčina sama říkala - především hlazení na prsou, případně zadečku. Snad by se i dalo říct, že jsem byl blbec, který jí nic (ani tohle) nedokázal odmítnout). Vzhledem k nekonkrétnosti definice a postupnému snižování škály různých aktivit tak nejde ani přesně říct, dokdy z méí strany sexuální zneužívání druhé dívčiny trvalo a zda jsem zneužíval i v době, kdy už jsem byl námým členem komunity. Lze na to mít různý názor, pro mě bylo podstatné, že to jako zneužívání nebrala ona dívka, přestože v té době byla o zneužívání dobře poučena z různých zdrojů. Rozhodně jsem si i to mohl (měl) odpustit, neboť je nesporné, že jsem se stále pohyboval přinejmenším hodně na hraně, ne-li dokonce za hranou. Jsem zkrátka i tak trochu (někteří jistě řeknou, že hodně) sobec. Myslím, že toto mi máte plné právo vyčítat.
Jestliže jsem pokračoval byť v utlumených (a snad už ani ne nelegálních) aktivitách s druhou z dívek, byl jsem po svém prozření (po nastudování řady informací a vstupu do komunity pevně rozhodnut chovat se už k dětem lépe a se žádným se takto nezaplést, neriskovat, že to vyjde najevo a bude mu ublíženo. Postupně jsem se učil stále lépe se k dětem chovat, pracovat s nimi a stalo se mi to hlavní náplní života. Za dva roky práce s dětmi jsem nikdy ani v e nejmenším neuklouzl a brzy jsem začal patřit u dětí k nejoblíbenějším vychovatelům (a zároveň jsem pravidelně dostával výborná hodnocení i od učitelek a svých nadřízených). Hodně jsem se změnil (díky tomu, co jsem se naučil v komunitě) a především v posledních dvou letech jsem snad byl v mnohém skutečným a nepředstíraným pozitivním vzorem - mimochodem, veškeré historky, co jsem napsal či vyprávěl na srazech, z táborů i odjinud, jak jsem s grácií zvládl ošemetné situace, jsou naprosto pravdivé, v té době jsem se již tak choval.
Lze mi jistě vyčítat, že vzhledem k mému chování (převážně) v období 2006-08 jsem si neměl vůbec dovolit psát o nekriminálních pedofilech a pedofilii obecně tak, jak jsem to dělal. Proč jsem riskoval a pustil se s obrovským úsilím do toho jsem řekl již u soudu "začal jsem se pokoušet o osvětu a prevenci, kdy jsem se především mladým nevyrovnaným pedofilům snažil předat ty informace a zkušenosti, o kterých jsem přesvědčen, že kdyby je někdo před pěti lety poskytl mně, nikdy bych se žádného protiprávního ani jinak zavrženíhodného jednání nedopustil. Snad jsem tím aspoň někomu pomohl zabránit, aby opakoval mé chyby." Mám za to, že pokud se mi tomu za těch pár let povedlo zabránit alespoň v jednom případě (či jsem někomu pomohl z depresí nebo dokonce někoho odradil od sebevraždy), měly mé aktivity a mé vystupování v komunitě a na veřejnosti smysl (samozřejmě, opět se lze zamýšlet nad tím, zda mé zatčení a následné události vše pozitivní nepřebily negativním následky jako panika, ztráta iluzí a znechucení některých členů komunity - všechno tohle mě obrovsky mrzí, tíží mě to. Když jsem začal být veřejně aktivní, nečekal jsem, že by mě to dávné provinění mohlo ještě dohnat a tak jsem své aktivity považoval za přijatelný risk. Takhle sám nejsem schopen posoudit, zda jsem nenadělal více škody než užitku.
Jakmile jsem začal psát na internetu, bylo jasné, že jistý aspekt svého vztahu s holkama musím (ač nerad a věřte, že jsem se kvůli této neupřímnosti vnitřně trápil) zamlčet, abych neriskoval trestní stíhání a nepříjemnosti nejen pro mě, ale i pro dívky. Jinak jsem ale k vám i veřejnosti byl vždy maximálně upřímný a otevřený. Vše, s čím jsem se s vámi podělit bylo skutečné, všechny historky pravdivé. Když jsem psal pro veřejnost (blog na iDnes), držel jsem se hlavně obecných témat a informací. O sobě jsem tolik nepsal , a když už, nic jsem si nevymýšlel (svěřování kamarádovi apod). Na některé věci lze mít subjektivní názor: když jsem napsal, že mě s holkama pojí krásné přátelství nebo, že jsem se neřídil jen na základě sexuálního pudu (kdyby ano, zašel bych mnohem dál, co jsem si prošel články z blogu, žádnou očividnou a vědomou lež jsem tam ze své strany nenašel. Něco jiného už byly diskuze, kde jsem dostal konkrétní dotaz: "Zneužil jsi někdy dítě?", tam už mi nezbylo nic jiného, než zalhat. V komunitě jsem také nikdy nekritizoval nikoho za zneužití, snažil jsem se o něm psát z různých úhlů pohledu (pro a proti) a pokud se nepletu, nikdy jsem ani nedával rady či spíše nařízení typu "našinec nesmí" a "našinec musí", pouze jsem psal své zkušenosti (byť jsem to třeba nepřiznal, pokud se to týkalo přímo zneužívání) a doporučení, jak se raději (ne)chovat, přičemž v té době jsem to již sám dodržoval. Vzhledem k tomu, že vyšlo najevo, čeho jsem se dříve dopouštěl, mohou ty mé rady a zkušenosti naopak být brány ještě více vážně, protože je nyní zřejmé, že jsem opravdu věděl, o čem píšu. Nicméně to, zda jsem či nejsem pokrytec, nechávám na posouzení každého z vás. Ostatně kolik vás je, tolik na mě bude názorů. Za sebe mohu říct, že pokud budu moci, budu se dál snažit pomáhat a jelikož už nebudu muset nic skrývat a jsem zase o hodně zkušenější, půjde mi to snad lépe než předtím.
Musím sem také napsat část své závěrečné řeči, co jsem pronesl při hlavním líčení a co myslím naprosto vážně: "Obě dívky (v originále jsem použil jméno - poznámka na okraj) pro mě vždy byly a vlastně stále ještě jsou těmi nejmilejšími bytostmi na světě. Snažil jsem se jim být maximálně prospěšný a pomáhat jim, jak jsem mohl. Nikdy jsem nelitoval času, co jsem jim věnoval ani toho, co jsem pro ně obětoval. Nikdy jsem jim nechtěl ani v nejmenším ublížit. Toho, že se tak nakonec stalo, budu litovat do konce životě a věřte, že je to pro mě tím nejtěžším trestem."
Jsem rád, že podle informací rodiny i závěrům dětské psycholožky, která vypovídala i u soudu, neutrpěla žádná z nich znatelné trauma. Samy holky výpověď u soudu zvládly statečně, během výpovědi nebrečely (poslouchal jsem to ze záznamu) a z jejich výpovědi je jasné, že na mě potom všem nezanevřely - kdyby chtěly, mohly mě jednoduše potopit, ale místo toho mě naopak podpořily, ačkoliv například přiznat, že to se mnou dělaly dobrovolně, muselo pro ně být velice těžké a já si toho nesmírně vážím.
Potom už jenom v bodech, protože text je delší, než jsem původně zamýšlel:
- Soudní proces byl spravedlivý, měl jsem férovou možnost se hájit. Advokát mě neošidil, u hlavního líčení sice nebyl (měl dlouho dopředu zařízenou dovolenou a já nechtěl kvůli tomu odklad jednání), "obhajoval" mě jen náhradník, který tedy na soud zapomněl, přijel pozdě a nepřipravený, za což se mi oba posléze omluvili a hlavně to nevadilo, neboť jsem byl přichystaný, že se budu hájit sám (měl jsem nastudované zákony, připravená a našprtaný vyjádření k různým otázkám v délce asi 20 minut, atd.) právník mi hodně pomohl v přípravě na soud i při jednání u Krajského soudu a v dalších věcech.
- Rodina i další lidé z mého okolí reagovali na provalení celé věci a překvapivě pozitivně, prakticky nikdo mě nezatratil (a to ani členové širší rodiny, co mají pokrevně blíže k holčičkám než ke mně). Naopak poté, co vyšly najevo některé z mých polehčujících okolností, dokonce jsem si snad v očích některých lidí polepšil. Díky provalení celé záležitosti jsem mohl konečně podstoupit kompletní vnější coming-out, což bylo mým dlouhodobým přáním, ale za jiných okolností bych se k tomu neodvážil. Nyní mně všichni vědí vše a musím napsat, že je to vlastně dobrý pocit.
- Sám jsem mluvil o svých internetových aktivitách, zejména o poradně na Pedodaktylu. Tato má činnost byla soudně uznána jako významná polehčující okolnost a byla jedním z důvodů, proč jsem dosáhl tak mírného trestu. Ti, co jsou podobně aktivní se tak nemusí bát, je vidět, že tato činnost je v očích minimálně některých institucích chvályhodná.
- O tom, že bych kohokoliv udal, abych si sám polepšil, jsem ani na moment nepřemýšlel a nikdy bych to neudělal. Můžete mi vyčítat leccos, ale taková svině nejsem. Navíc se chci do komunity vrátit.

- Mohl jsem mít i podmíněný trest, ale po půl roce na vazbě jsem začal upřednostňovat krátký trest nepodmíněný před dlouhou podmínkou - státní zástupkyně mi na závěr hlavního líčení (kde nebylo řečeno nic, co by se proti mně dalo použít, musel to být z jejího pohledu obrovský debakl navrhla tříletou podmínku s pětiletou zkušební dobou.

- Zákaz činnosti, který jsem dostal, se staví proti posudku soudního znalce, jejž jej pro mě v takto přísné podobě nechtěl. Nicméně já se jen kvůli tomu odvolávat nechtěl a ani mi ten zákaz příliš nevadí (navíc po dvou a půl letech mi zbytek mohou odpustit).

- Na zahlazení odsouzení budu mít nárok tři roky po )pokud po tu dobu povedu řádný život (doba je tak krátká, protože jsem dostal malý trest.

- Dělal jsem, co jsem mohl, a by se proces holek dotkl co nejméně. První dopisy, které jsem psal z vazby domů, jsem věnoval hrozbě sekundární traumatizace (teprve poté jsem začal řešit věci jako co si přeju, poslat do vězení apod.), první co jsem řekl právníkovi bylo, že mi záleží v prvé řadě na holkách a až potom na výši trestu, hned jsem se kriminalistům ke všemu doznal (aby to nemusely páčit z holek, když už z Terky vypáčili, že se něco stalo, ale neznali bližší podrobnosti), během výslechu a svědectví u soudu neměla obhajoba na holky žádné dotazy (aby to trvalo co nejkratší dobu), souhlasil jsem, aby je při výpovědi u soudu mohla morálně podporovat jejich matka (takováhle přítomnost další osoby při výpovědi je krajně neobvyklá), během své obhajoby jsem zamlčel věci, které mi mohly pomoci, ale holkám např. v očích rodičů uškodit (např. chování Terky před mým selháním atd.). Je pravda, že to bylo jako uhájit část lesa před požárem, který jsem sám založil... Bohužel to ale bylo vše, co jsem mohl v dané situaci udělat.

- S holkama jsem se cestou do soudní síně skutečně viděl...

Doufám, že jsem napsal alespoň to nejdůležitější a vnesl trochu světla do celé záležitosti. Jsem připraven v budoucnu podat další vyjádření a zodpovědět veškeré otázky.

Obětavým duším, které se zaslouží o rozšíření tohoto textu v rámci komunity, jsem ohromně vděčný - kluci, máte to u mě.

Díky i každému, kdo to přečetl a zamyslel se před tím, než nade mnou začal vynášet soudy.

Ve věznici Ostrov dne 15. 2. 2012

Kuba alias Flarnytryl

[ksoft]

Ahoj Flarnytryl.

No prečetl jsem si to a musim řict že opravdu je nejteši to dospivani pedofilu je to kriticky věk.
Tak ako jsem to již psal hodne dlouhu dobu a upozornuji na to jine lidi.
Takže v tomhle ohledu se tve jednani pochopit dalo.Bohužel stalo se to co se nemnělo.
Tve članky byly prinosne pro mnoho lidi a vim že tve nazory a upozorneni cos psal si mnohy lide vzali važne.

Taky jsi mi hodne pomohl a poslal hodne materialu ohledem textu o peofilii.
No taky mně hodne zaskočilo a ne jen mě cos provedl. Nemohu te odsudit stat se to muže naši komunite komukoliv.

S pozdravem

ksoft

ps: Leonid mohl bys mu tenhle text poslat prosim a gramaticky upravit dik.

[lsiv]

Dekujeme Ti Leonide za Tvuj prispevek(resp. za predani dopisu)!
Bylo by nesmirne prinosne pro osvetu pedofilie,kdyby se tento Flarnytryluv dopis objevil(s jeho souhlasem) v tisku.

[leonid jumper]

ISIV: na tom má zásluhu moje žena, protože to statečně opsala.:-)

[VANAX]

Prosím, dajte Jakubovi vedieť, že jeho "kolega" zo Slovenska si ho veľmi váži. Pred niekoľkými rokmi som tiež mohol zlyhať podobne. Našťastie ma Boh (pre tých, čo neveria, to môže byť "osud") uchránil od podobných extrémne nebezpečných situácií. Ak by som sa pred takými ôsmimi rokmi dostal do podobnej situácie ako Jakub, pravdepodobne by som to nezvládol.

Chcem, aby Jakub vedel, že aj vďaka nemu sa dnes v sebe vyznám oveľa lepšie, som psychicky oveľa silnejší a už nemyslím na samovraždu. Práve naopak, začínam vidieť vo svojom živote skutočný zmysel a krásu. Jakubovi teda prajem, aby bol preňho aj čas strávený vo väzení prínosom a aby nabral duchovnú silu do života, ktorý má ešte pre sebou. A tak trochu mu závidím, že už nemusí nič hrať a skrývať. Samozrejme, cena za to bola privysoká...

Kolega z východu Slovenska

[Mato]

wau naozaj pekny a smutny pribeh.... dojalo ma to. a VANAX nie si jedniny koho Boh vytiahol zo slamastiky odporucam kazdemu, aby spoznal Boha, lebo potom je zivot krajsi

[MarkM]

Nevím co bych k tomu dopisu teď napsal, možná k tomu něco připíšu v budoucnu...

Ale jelikož se tam zmiňuje článek, co napsal Daniel Kubec, tak sem přikládám odkaz na onen článek, který popisuje co se dělo u obvodního soudu.

http://pedo.cz/blogy/clanek/2-soud-s-flarnytrylem

[ksoft]

Ne to nejsme zrudy ja jsem jen konštatoval že tenhle pripad pokukazal že i pedofil je len člověk a když je mladej pudy jsou silnejši a když si stym nedokaže pomoct nemusi to dopadnud dobre.

[MR_Xguard]

No, z mého pohledu neznalost neomlouvá. Já jsem také o sobě nevěděl, kdo to je pedofil, co to obnáší a to jsem se dostal do situací, kdy mi nic nebránilo dítě zneužít a nikdy by se to nikdo nedověděl, ale neudělal jsem to, protože tohle se prostě nedělá ať už to baví někoho nebo ne. Je na to dokonce i zákon, tak nechápu, proč jej někdo nechce dodržovat, zvláště pak, pokud je v tomto ohledu napsán dobře a hrozí mu víc, než odnětí svobody. A místo obhajování se, vymlouvání a vykrucování jsem také čekal něco jiného než to, co tady čtu. Třeba "promiňte, tohle jsem neměl. Kazím jméno těm dobrým pedofilům, když jsem vlastně na blogu lhal, jak jsem skvělý pedofil a přitom to nebyla úplně pravda." Místo toho mi příjde, že zkrácený obsah tohoto vzkazu je: "Bohužel se to provalilo, ale to dítě jsem zneužil moc hezky a s láskou, což je polehčujicí okolnost a jsem na to hrdý(?)" Když se to pak dostane mezi lidi, tak se nebude moci dát nikomu z nás věřit.

[Kasz]

MR_Xguard: Souhlasím. Čekal bych v podobném vyjádření, jako přišlo od Flarnytryla z věznice, méně obhajování a alibistického hledání "pravého" viníka, a naopak víc pokory, uznání viny a omluvu všem, kteří budou muset znovu a o to komplikovaněji obhajovat pravdu, kterou budou jiní lidé právem považovat za lež. Zatímco dokázat, že existují pedofilové, kteří zneužívají, je - jak patrno z Flarnytrylova případu - velmi jednoduché, dokázat, že existují pedofilové, kteří děti nezneužívají, je velmi velmi obtížné, protože bohužel nemůžeme poskytnout nějaký jasný důkaz, aniž bychom riskovali, že nás i tak lidé odsoudí. Vše pozitivní (jako např. pochopení od neznámých lidí v diskuzích) je založeno na důvěře, že to, co píšeme, je pravda. Je velmi snadné tuto křehkou důvěru ztratit, a v podstatě vše, co bylo kdy řečeno, pokazit, ale velmi velmi těžké (a otázka je, jestli vůbec možné) pošramocenou důvěru někdy obnovit a získat zpět.

Toto svoje první a zároveň poslední vyjádření k Flarnytrylově dopisu z vězení uzavřu výzvou a zároveň prosbou za všechny nekriminální pedofily:

Zneužíváš-li dítě nebo děti, neangažuj se v informační osvětě, protože tím způsobíš nejen komunitě mnohem víc škody než užitku.

[Kasz]

Veskerou odpovednost ale nese dospely.

Samozřejmě. Nechápu, proč je v tom dopise tolik alibismu, nechápu...

Navic me zarazila poznamka ksofta, ze se to muze stat v nasi komunite komukoliv.

Ksoft nemá pravdu, to, že někdo zneužije dítě, se může stát komukoliv na světě, i těm, kteří nejsou pedofilové, i Vašemu sousedu, bratrovi, synovi, knězi, politikovi... a to bez rozdílu sexuálních preferencí.

Ja bych ale opravdu chtela vedet, ze nejsme zrudy, ze nezneuzivame deti.

Nejsme, ale bohužel, jak jsem naznačil v příspěvku výše, se to jen velmi těžko druhým lidem dokazuje.

[Kasz]

wau naozaj pekny a smutny pribeh.... dojalo ma to. a VANAX nie si jedniny koho Boh vytiahol zo slamastiky odporucam kazdemu, aby spoznal Boha, lebo potom je zivot krajsi

Jsem velmi rád, že se tady objevují i věřící pedofilové. Mě osobně víra v Boha hodně pomáhá, stalo se mi již mnoho situací, které mi dokazují, že Bůh existuje. I to břímě pedofilie se s jeho pomocí lépe snáší.

[ksoft]

Nik nevi kdo vše muže zneuživat deti a jak jse ukazalo v naši komunite se takovy našel proto jsem to ve všeobecnosti pripomenul. To neznamena že jiny ve světe nezneuživaji deti. Jen pro uplnost.

[VANAX]

Hm, tu s niektorými z vás nebudem súhlasiť. To, či je list z väzenia alibistický alebo nie, sa s úplnou istotou nedá povedať. Vždy to závisí od toho, kto ho číta. Ja som ho napríklad nevidel až tak alibisticky. Videl som to skôr tak, že kolega sa nám snažil popísať, za akých okolností k zneužívaniu došlo. Znamená to, že nemá v srdci skutočnú ľútosť a že vinu sa snaží zhodiť na dievčatá? Podľa mňa NIE! A že nevedomosť neospravedlňuje? Blbosť! Aj podľa morálnej teológie kat. cirkvi nevedomosť za určitých okolností ospravedlňuje. Skreslené vnímanie reality, ťažké depresívne stavy, vyzývavé vystupovanie zo strany dievčat - to všetko sú poľahčujúce okolnosti, ktoré môzu zodpovednosť za skutky a následnú vinu značne znížiť. Do srdca nášmu kolegovi vo väzení nevidím, vlastne ho ani nepoznám. Ale v živote sa snažím riadiť heslom: Nesúď, aby si raz nebol súdený. My, ľudia, tu naozaj nie sme na to, aby sme súdili. Nikomu totiž nevidíme do jeho srdca!

Takže ešte raz - kolegov list vnímam skôr ako snahu opísať, čo sa stalo, nie ako snahu úplne sa zbaviť viny za tieto skutky. Skutky samy osebe odsudzujem ako zlé, osobu, ktorá ich spáchala, si odsúdiť nedovolím.

[MR_Xguard]

A že nevedomosť neospravedlňuje? Blbosť! Aj podľa morálnej teológie kat. cirkvi nevedomosť za určitých okolností ospravedlňuje.

Pro příklad:
Takže když někdo někoho jen tak pro radost zastřelí a neví, že se to nesmí, tak nemá být potrestán? Ještě, když řekne, že smrt byla rychlá, což má být polehčujicí okolnost? A ještě k tomu se ostatní snaží přesvědčit, že by nikdy nikoho nezabil.

[Kasz]

Videl som to skôr tak, že kolega sa nám snažil popísať, za akých okolností k zneužívaniu došlo. Znamená to, že nemá v srdci skutočnú ľútosť a že vinu sa snaží zhodiť na dievčatá? Podľa mňa NIE! A že nevedomosť neospravedlňuje? Blbosť! Aj podľa morálnej teológie kat. cirkvi nevedomosť za určitých okolností ospravedlňuje. Skreslené vnímanie reality, ťažké depresívne stavy, vyzývavé vystupovanie zo strany dievčat - to všetko sú poľahčujúce okolnosti, ktoré môzu zodpovednosť za skutky a následnú vinu značne znížiť.

Uznán vinným byl, soud pak rozhoduje, jaké všechny ty okolnosti k tomu vedly, a podle toho může dotyčný dostat trest v rozmezí jednoho až osmi let, případně i podmíněný. I ty tady vlastně pravíš: On za to nemůže, může za to zkreslené vnímání reality, těžké depresivní stavy, vyzývavé vystupování ze strany dívky atd. Koneckonců, jak Leonid Jumper kdesi napsal (bohužel to nemůžu najít), největší svině, která za všechno může, je ten Flarnytrylův kamarád, který ho naprášil. Já se bohužel tohoto dojmu hledání různých alibistických výmluv zbavit nemohu. Že popsal všechny okolnosti, to je dobré, ale v textu nevidím, že by sám sobě přiznal: Můžu za to hlavně já. A vadí mi nejenom to, že někoho zneužíval, ale také to, že i když zneužíval, velmi se angažoval na fórech a psal osvětové články, které teď vyznívají jako jedna velká lež.

[fenix]

A vadí mi nejenom to, že někoho zneužíval, ale také to, že i když zneužíval, velmi se angažoval na fórech a psal osvětové články, které teď vyznívají jako jedna velká lež.

Nechci nijak omlouvat to co udělal. Ale tím že se angažoval na fórech a psal ty články(po tom co s tím přestal), snažil se tím i pomoc ostatním, aby se právě tomu co udělal vyvarovali.

[VANAX]

Kasz, napísal som, že spomínané okolnosti mohli jeho vinu znížiť. Nenapísal som, že je úplne nevinný. Odsúdiť treba skutok, nie osobu, ktorá skutok spáchala. A aj to množstvo článkov a príspevkov z jeho strany je pochopiteľné. Tí, ktorí vedia niečo z psychológie, sa mohli na základe množstva článkov a príspevkov dovtípiť, že čosi tam nehrá.

Chápem, že ťa to štve. Ľudia majú teraz o dôvod viac hovoriť o nás, že všetci sme rovnakí a že všetci skôr či neskôr zlyháme. Ale buďme k sebe úprimní. Predpokladajme, že by nebol zlyhal. Alebo by sa to nebolo prevalilo. Pomohlo by nám to nejako výrazne v osvete? Keby sa to celé nebolo prevalilo, tak by proste pre ľudí neexistoval. Podobne ako ani ty ani ja neexistujeme. Mám pocit, že pedofil začína existovať až v momente, keď vykoná niečo zlé... Je to síce skvelé, že napríklad ty žiješ poctivo už 31 rokov, ale kým sa neodhalíš pred verejnosťou, je to aj tak naprd.

Kasz, mám pocit, že ti až prehnane ide o akýsi "imidž pedofila", ktorý sa tak veľmi snažíš budovať ako anonymný pedofil v rôznych diskusiách na internete. Naozaj ti až tak veľmi záleží na tom, čo si vo všeobecnosti myslia o pedofiloch bežní ľudia? Myslíš si, že ako anonymne vystupujúci pedofil dokážeš spôsobiť nejakú výraznú zmenu v myslení ľudí? Neštve ťa Flarnytrylov prípad náhodou len preto, že podľa teba toto jeho zlyhanie pokazí "imidž", ktorý anonymne buduješ na internete celé roky? Ide ti vôbec o jeho osobu, o jeho dušu?

Zlyhal. No a čo? Má sa snáď teraz obesiť? Neučí katolícka cirkev, že všetko je možné odpustiť, ak človek úprimne oľutuje a napraví sa?

[fenix]

VANAX to jsi napsal dobře, souhlasím s tebou.

[Kasz]

Nechci nijak omlouvat to co udělal. Ale tím že se angažoval na fórech a psal ty články(po tom co s tím přestal), snažil se tím i pomoc ostatním, aby se právě tomu co udělal vyvarovali.

Jenže on je tu právě ten problém, že mnoho článků a příspěvků na fórech, vč. svého blogu na iDnes, napsal v době, kdy ještě zneužíval...

Je fakt, že tím, že ho zavřeli, teď motivuje ostatní úplně nejlíp, aby se vyvarovali zneužívání dětí. Takže vlastně, pardon, omlouvám se za svoje předchozí odsuzující příspěvky, a slyšte mé nové zvolání: Ó, jak skvělý čin ten Flarnytryl vlastně udělal! Ze srdce mu děkujeme za to, že mnoho jiných pedofilů tím velmi zřetelně a efektivně motivoval, aby děti nezneužívali!

I takto absurdně by se to jeho zatčení a odsouzení dalo pojmout... Doufám však, že nebudeme mít další podobné "hrdiny", co obětují svůj bezúhonný život na svobodě, aby ukázali ostatním, že nemají zneužívat děti.