Pro začátek ať o mně promlouvá má historie. Snad úplný prvopočátek svých zvláštních pocitů dokážu datovat až někam do vlastního dětství, kdy jsem v jednom filmu viděl malou holku schovávající se před esesákem, kterou zachránil hlavní hrdina a vynesl v náruči z trosek ven. Bylo to fantasy, hlavní hrdina nestárnul, takže brzy následovala scéna s hlavním hrdinou neovlivněným časem a holčička tou dobou byla již starší paní a měli velmi blízký vztah stále. Dnes v tom vidím záblesky archetypů, které mi jsou velmi blízké. Takže zprvu mě takto občas uchvátila nějaká obdobná scéna ve filmu, kde vystupoval princ a nějaká malá princezna, nejvíc mě dostávalo když byla v nesnázích a princ ji zachraňoval. To mi připomíná další filmovou trilogii mého dětství - Vetřelec.
Ve druhém díle je jednou z postav malá holka a jde tam dost o život, nakonec vše zdárně dopadne. Ve třetím díle je ovšem mrtvá, to jsem kdysi dosti obrečel a ač jsem v tomhle celkem silná povaha, tak ani dneska bych tyhle scény nezvládal. 
Už Vás nebudu unavovat vyprávěním o své filmotéce, obrátím list. Další a nejvýznamnější období bych zasadil do věku okolo 16 let. Je to už více než dekáda, tak budu muset chvíli lovit v paměti. Vlastně úplně prvně si Ji vybavuju z autobusu, z raních cest do školy. První vzpomínka je na její dlouhé lesklé tmavé vlasy a prostě kouzelný nádherný obličej, drobná postava, nedovedu popsat, připadala mi prostě úžasná. Zabralo ale spíše týdny až měsíce než si tento pocit vydobil místo v mé mysli a začal jsem o tom doopravdy nějak přemýšlet. Nejprve jsem si říkal, že to za pár let bude fakt kočka. Časem jsem si uvědomil, že pro mě je tou největší kočkou už dnes. Chodila do stejné školy, takže občas jsem ji náhodně potkával, někdy na obědě jsem si sedal strategicky tak, abych na ni viděl. Zároveň v mé mysli rostla otázka, proč se mě 16letému tak líbí 11letá holka. Ale řekněme, že jsem tou dobou měl i různá a větší subjetivní trápení (deprese, rodina, přátelé) a tohle konec konců pro mě byla spíše radost. Měl jsem tou dobou jednoho moc dobrého kámoše a vybavuju si, že jsem se s ním o ní úplně normálně bavil a on se mnou zase probíral nějakou svou 13letou fanynku. No to byly doby, to už ani není pravda. A skoro bych zapomněl na jeden významný fakt, nejenže se mi opravdu moc líbila platonicky toužíce ji poznat, obejmout a políbit, ale například při pohledu na ní se mi stávalo, že jsem prostě dostal výraznou erekci. Ale na druhou stranu erotické fantazie směrem k ní jsem neměl, ne že bych si je zakazoval, ale ta představa mi prostě nic neříkala a nelíbila se mi. To jsem si mnohem raději pustil zcela běžnou pornografii nebo si představoval nějakou vrstevnici či mladou učitelku.
Tou dobou jsem na sobě začal pozorovat, že se obecně hodně koukám po holčičkách a velmi se mi líbí, řekl bych tak esteticky. Pamatuju si, jak jsem takhle jednou potkal nějakou rodinku s dvěmi holčičkami na výletě, vypadalo to tak idylicky. Vztahoval jsem si to ke své rodině, která rozhodně nebyla a není idylická a obdivoval jsem, jak pěkné mají dětství. Já vždycky chtěl malou sestřičku, to mi rodiče nesplnily a nakonec jsem snad i byl tak radši, že si nemusela projít tím očistcem u nás. Tou dobou jsem se zapřísáhnul, že když nemám sestru, tak budu mít dceru, která bude pro mě tím nejdůležitějším v životě a připravím ji šťastný život, jak jen dovedu. Slib byl stvrzen mnoha slzami. Fakt, bylo to období tak cca jednoho roku kdy jsem byl velmi depresivně laděn a doopravdy jsem toužil jenom potom usnout a neprobudit se. To jen tak k dokreslení atmosféry. Dnes s odstupem mohu říci, že má rodina zase tak katastrofální není, ale tenkrát při sečtění všech okolností, to bylo nejnáročnější období mého života. Tou dobou jsem si říkal: "No a do toho všeho marastu budeš nakonec ještě pedofil, jako to fakt nic horšího se ti už stát nemohlo." Brzy poté jsem narazil na stránky o pedofilii, vybavuju si weby Kasze, Mellita (kde je mu konec?), Hosta, Daniela Lidella (Kapky dažďa) a další (omlouvám se všem, které si už nevybavím přesně a nenapíšu zde). Byl jsem naprosto nadšený a ronil slzy štěstí, konečně jsem aspoň věděl, na čem jsem a že to nemusí být vůbec špatné, někoho jsem potkal i osobně a při dlouhých rozpravách jsme sbírali v lese houby. Během pár měsíců jsem si to srovnal v hlavě a mohl přemýšlet zase o něčem jiném.
Teorie jest ovšem nudná, takže připojím i nějaké ty prožitky z praxe. Tou dobou jsem vlastně žádné malé holky ani neznal, vybavuje se mi jedna nahodilá epizoda, kdy jsem se zapovídal v 15 letech s jednou 10letou když jsme přihlíželi jedné smrtící autonehodě u nás v ulici. Byla to velká událost a lidi se bavili tak všichni se všema a sdíleli dojmy. Ač to byl asi hodinka, dodnes si pamatuju, jak dobře se mi s ní povídalo a přál jsem si ji zase někdy potkat.. Přijde mi, že moje mysl je jinak konstruována, mnohem lépe přizpůsobena povídání si a fungování s dětmi než s dospělými. Potom někdy v 16 letech, již úspěšně na dráze alkoholika, jsem vyrazil s kamarádem ven, byla zrovna pouť a šla s náma ještě jedna holka, tou dobou tak 14 letá a nějaká její 11letá kamarádka. Nějak jsme nic moc neřešili, měli jsme pár piv, popíjeli jsme, dokonce i té malé jsme občas nabídnuli lok, byla legrace. Nakonec jsme skončili potmě v noci kousek za městem v jedné zřícenině, kamarád s tou 14letou se vydali o kousek dál oddávat sexu a mě pedofila tam zanechali s pivem a s drobounkou 11letou slečnou. Úžasná situace, co? :-D Cítil jsem jednu silnou touhu, touhu ji chránit, úplně fyzicky jsem to cítil a skoro jsem si i přál, aby se něco semlelo a já ji mohl jako nějaký ten rytíř pomáhat jako princezně, ale byl klid. Ač jsem ji znal chvilku, měl jsem ji rád, bavilo mě to, povídali jsme si o Harry Potterovi a tak podobně. Nedlouho poté jsme se loučili a já věděl, že ji vidím naposledy, v místě srdce jsem fyzicky cítil bodnutí, to se mi nestalo nikdy předtím ani potom. Ráno jsem se probudil a ještě cítil takovou smutnou prázdnotu, ale celkem rychle to přešlo. Někdy v té době k nám také přijela má nová nevlastní sestřenka 11letá. Rychle jsme se skamarádili, dělali jsme blbosti, smáli jsme se spolu... Pamatuju si, jak mě venku jednou popadla za ruku a vlekla mě, aby mi něco zajímavého ukázala. V tu chvíli, jak jsem byl depresivní, mi přišlo jako kdyby mi do té ruky píchla nějakou drogu, která mě přehodila do úplně jiné dimenze. Tyhle zážitky byly jako malé drahokamy mezi spoustou štěrku, co jsem měl v té době v hlavě.
A vraťme se úplně na začátek, ta 11letá do které jsem se zakoukal, říkejme ji Viki. Nakonec jsem se odhodlal se s ní seznámit, což jsem nějak přes mobil zrealizoval a pár měsíců jsme si psali než to vyšumělo do ztracena. O 3 roky později jsem se do ní, když jsem ji náhodou potkal a prohodil s ní pár slov, znovu náhle a akutně zamiloval, to už mi bylo 19 a Viki 14. No a netrvalo už dlouho než jsem ji získal a začali jsme spolu chodit, splněný sen, za to jsem vděčný. Brzy překročila 15, takže ten vztah poté už ani nebyl platonický. Vydrželo nám to rok, poté jsme se rozešli v podstatě dohodou, protože jsem byl již na vysoké škole, dosti obtížné, ve vzdáleném městě a vídávali jsme se tak 1x za 14 dní.
Potom na vejšce celkem ticho na pěšině, několik málo epizod s vrstevnicemi, které nestojí za řeč. Někdy ve druháku jsem se ale vyloženě zamiloval do jedné vrstevnice (kamarádka spolužačky), ale od počátku to nemělo budoucnost a zbylo mi jen pár hezkých vzpomínek. Ve třeťáku jsem se zamiloval do jedné 30leté kamarádky, z toho nic nebylo, ale potrápilo mě to tak dva roky. Brzy na to jsem se zamiloval do své současné přítelkyně a náš vztah trvá dodnes. Děti se z mého života načas tak nějak přirozeně vytratily, nebylo kde koho potkat. A jak se říká - sejde z očí, sejde z mysli. Tak to bylo tedy pár let u mě. V poslední době se ale s dětmi setkávám někdy i během své práce a začal jsem s přáteli jezdit na letní tábory. Takže jak se to říká? Back in bussines! :-D
Letní tábor je pro mě vždy úžasný zážitek, i kdyby tam nebyla ta děcka, dospělá část osazenstva a dva týdny mimo civilizaci bych stejně bral všema deseti. Ale s dětmi to má přece jen jinej význam, hlavně ten vztah je tam takový lepší než v běžném životě - všichni si týkáme, je legrace, vykecávám se s děckama dle libosti. Teď popíšu pár aktuálnějších zážitků z tábora (už jsem to zde napsal téměř identicky pod jinou nereg. přezdívkou): Na táboře - mám tam svou favoritku, Lucku, ta teda už není žádná holčika, ale malá slečna, teď je ji 12 a půl. Před 3 lety byla naopak ještě pískle, ale už to byla ona, žádnou podobnou neznám. Výřečná, sebevědomá, silná, okouzlující, krásná a drzá. Štíhlá postava, zelené oči, temně blond zvlněné vlasy. Jen neumělý popis, realitě se nevyrovná.
Z Lucky se stalo kvítko loni, bavila se se mnou a testovala hranice, co si všechno může dovolit a velmi rychle zjistila, že ke mě si může dovolit téměř cokoliv. Takže brzy to dospělo až k „lechtacím útokům“, kdy jsem před holkama utíkal a snažil se zabarikádovat v místnosti a tak podobně. Šílené výtlemy byly pravidlem. Nebo mě chytila za ruku a řekla, že jdu s nima hrát karty a takto si mě odvlekla přes celý tábor na jejich pokoj, kde jsme.. hráli karty. Nebo na schovávánou. Strašně mě to bavilo. Mimo Lucku tam většinou ještě figurovala Míša a Linda, bylo to takové trio. Moc mě bavilo byť s nima jen mluvit, máloco na světě mě tolik baví. Připadá mi to jako by se ze mě vedle malých holek stával malý kluk. Rychle jsem se naučil bavit se s nima jejich jazykem, dělat si z nich srandu.. Ještě jeden okamžik vzpomenu, to už se pobyt chýlil ke konci, zase šlo o nějakou malichernost, která ale Lucku vyprovokovala k tomu, aby mi povídala, že já jsem její. Přitom se mi dívala z 5 cm do očí a pomalu mě pohladila po tváři. A pár kroků vedle stála kolegyně a celkem na nás koukala. Já stál jako zhypnotizovaný a mrazilo mě po těle. Kolegyně vedle se tvářila zvláštně, ale v tu chvíli mi to bylo úplně jedno. S Luckou jsme se rozloučili v objetí a rok jsem ji neviděl. Letos, když jsem ji spatřil, poskočilo mi srdce. Prvních pár vět bylo vcelku neutrálních, někdy později naznačila objetí a myslím, že to tak úplně nečekala, když já ji objal opravdu naplno a položil ji hlavu na rameno, pár vteřin. Docela vyrostla, už ji moc nechybí k mé výšce. Tvář ozdobilo akné, holčičí rysy se pomalu mění v ženské. Postava přirozeně až modelkovská, dlouhé nohy, krásně tvarované ruce, ploché břicho, bez jakékoliv námahy. Naštěstí její mysl se tolik nezměnila, po líčidlech ani stopy, na sobě pořád tepláky či kraťasy a obnošenou blůzu. Po obejmutí ji trochu zrůžověly tváře a rozesmála se. Snad povzbuzena tímto, měla pak tendenci mě objímat a chytat za rámě na veřejnosti tak výrazně, až jsem ji chvílema musel ze sebe střásat jako klíště, aby to nevypadalo příliš blbě. Letos bydlela na chatce s kamarádkama, já byl pravidelným hostem. Nikdy jsem nepřišel sám ze svý iniciativy, to bych si nedovolil, vždy jsem tam byl doslova odtažen.
Kecali jsme, hráli karty, smáli se. Jednou za chatkou jsme krátce naznačili tanec valčíku.. Tohle je určitý výběr zajímavějších okamžiků, takže to vyznívá trochu zkresleně, romantičtěji než to ve skutečnosti bylo. Většinou tomu bylo přítomno vřeštění skupinky holek a hádání se o všem možném i nemožném, takové hravě konfliktní, pokusy o lechtání, pokusy o lámání ruky, skoky na záda a tak. Ještě jednu věc si navykla – sedat mi na klín, za což jsem sklidil poznámku v napůl pohoršeném/napůl úsměvném tónu, že není plnoletá, takže to jsem netoleroval. Ale ke konci tábora byla chvilka, kdy se takhle přitulila, kolem zrovna nikdo nebyl, ona ruce kolem mých ramen, já kolem jejího pasu. Cítil jsem to tak přirozeně, klidně, příjemně.. Na konci tábora se mi povedlo vyvést ji jedním dost dobrým fórem, potom co mě dohnala a zbila, zase jsme se rozloučili v objetí, ignorujíce okolí, tak do 30 sekund, zase jsem si dovolil složit ji hlavu na rameno a kecat něco o tom, ať se má fajn a jak ji za rok rozsekám v kartách. Ještě předtím se mi podepsala na tričko, včetně srdíčka, já ji také trochu počmáral, včetně hitlerovského knírku a dovolil si políbit ji na ruku, to myslím ani nijak výrazně nezaznamenala. Je to zajímavé, takové hravě-flirtovní, hrozně si to užívám a vím, že pro ní to znamená málo nebo spíše vůbec nic a já na to mám taky náhled, daří se mi nezamilovat a držet pocity spíš v rovině takového toho „crush stavu“, nic víc ani nechci, je to ideální tak jak to je. Ještě doplním, dodatečně mám novou kamarádku 12letou, z tábora si ji pamatuju jen velmi matně, ale teďka si píšeme často přes internet (ona stále začíná komunikace), docela se nasmějeme, je to chytrá holka a dneska mě potěšila, když mi napsala, že se mnou má více témat a baví se ji lépe než s vrstevníkama. To Lucka ta nenapíše ani čárku, potvora. 
Abych pomalu ukončil tento grafomanský zločin, ještě tedy shrnu svou současnou situaci. Pedofilie je pro mě jeden z nejdůležitějších prvků mé osobnosti, znamená to pro mě vnímání krásy v holčičkách, potřebu blízkosti, potřebu je chránit. Vyzkoušel jsem si, že i bez nich je můj život spokojený, ale ztrácí velkou část smyslu a barev, stává se nudným, nevýznamným. Těžko charakterizovat preferované věkové rozpětí. Maximum je ale určitě 11 let. Sexuální stránku v tomhle směru příliš vyjádřenou nemám, občas mi tedy do fantazií zabloudila některá dívka okolo 12 let, když jsem měl v mysli momentálně silné dojmy z nějakého setkání. Ale běžnými návštivnicemi mých fantazií jsou spíše mladé dospělé ženy plných tvarů až obézní nebo prostě něco, co mi nabídne můj oblíbený web s běžnou pornografií. Ale to jen tak na okraj, tohle je pro mě paradoxně trochu nevýznamná část pedofilie. Mám po léta spokojeně přítelkyni a naštěstí nyní i práci, kde přece jen nějaké děti potkám. Sem přicházím, abych občas prohodil pár vět s někým z nás, obnovil kontakty se starými známými, v mém okolí to o mně vlastně nikdo neví, připadá mi příliš komplikované to někomu vysvětlovat a nemyslím si, že mi to stojí za riziko nepochopení a možných komplikací.
Těším se na seznámení s Vámi a případné dotazy. :-D
