Naše rodina je malá, ne příliš funkční a já jsem její úplně nejmladší člen. Tedy alespoň jsem s touto skutečností ještě donedávna žil. Pravda je, že kvůli rodiným neshodám jsem byl od svých 4 let úplně odříznut od celé rodinné větve ze strany svého táty. Ani jeho jsem od té doby neviděl. Toto odloučení se odehrálo hodně brzy a já tak nikdy netrpěl žádným zvláštním steskem ani touhou tuto část rodiny vyhledávat. Zvláště, když se o ní doma vůbec nemluvilo.
Je tomu 15 dní, kdy jsem ve své soukromé poště na sociální síti objevil zprávu od neznámé ženy. Jak jsem hned zjistil, byla to zpráva od mé tety, která mě naposledy viděla přibližně v době, kdy jsem čerstvě chodil na nočník. Přesto jsem si jí mhlavě pamatoval. Od ní jsem se dozvěděl, že můj otec ani děda už nežijí a že ona a babička by mě rády viděly. Na setkání s nimi jsem se velmi těšil. A to jsem ještě neměl ani nejmenší ponětí, co mě na něm čeká.
Byl jsem pozván na oběd k tetě domů, kde mě přivítala teta, její manžel, babička a neuvěřitelně krásná a kouzelná malá holčička o jejíž existenci do té doby nepadla řeč. Skutečnost, že mám čtyřletou sestřenici teta patrně nepovažovala za důležitou. Nechápu

Když jse ráno otevřel oči, věděl jsem, že je přede mnou důležitý den. Ale neměl jsem tušení, že je předemnou bez jakékoliv nadsázky ten nejkrásnější den v mém životě. Špatně se tyto pocity popisují. Z minuty na minutu do mého života vstoupila malá holčička, která je navíc mou rodinou. Můžu jí vídat kdykoliv jen chci. Ještě pár následujích dnů po tomto prvním setkání jsem měl trochu problém tuto realitu vstřebat. Pravidelně jsem koukal v telefonu na její fotku a v duchu si říkal 'Tohle je moje sestřenka, tahle překrásná holčička je opravdu má rodina...'.
Samozřejmě jsem měl velké obavy o to, jaký náš vztah bude, jestli mě vezme, jestli mě bude mít ráda....ale tyto obavy se hodně rychle ukázaly jako zbytečné

Od prvního setkání jsme se viděli už 2x a tento víkend se uvidíme znovu. A já nikdy nepřestanu být vděčný tetě za to, že jí napadlo mě po 20ti letech vyhledat. A nikdy si nepřestanu vyčítat to, že mě samotného nenapadlo vyhledat svou rodinu. Díky tomu jsem tak promarnil šanci vidět ještě někdy svého tátu, dědu a také jsem přišel o 4 roky se svou milovanou sestřenicí. Minulost nezměním. Přítomnost a budoucnost v mých očích však značně zrůžověla

Jsem rád, že existuje místo, kde o tento příběh ze života můžu podělit. V kolektivu přátel jsem ten typ, co všechny své zážitky a příhody hned vypráví. Až na příhody, které podezřele často obsahují slovo 'holčička'

Krásný konec léta přeje Andy Olsen
PS: Některé méně podstatné informace v příběhu byly z důvodu ochrany soukromí lehce pozměněny
