AUDIOPOŘADY slouží ke sdílení odkazů na rozhlasové pořady, podcasty a jiné zvukové pořady, které jsou pro komunitu ČEPEK relevantní.
Pravidla fóra
Je povoleno vkládání odkazů na rozhlasové pořady, a to včetně těch, v nichž vystupují osoby mladší 18 let.
Jestliže je v popisu rozhlasového pořadu uvedeno jméno osoby v současnosti mladší 18 let (tedy narozené od r. 2004 do současnosti), je nutné její jméno zkrátit na křestní jméno a první písmeno příjmení.
Do sekce by se neměly vkládat odkazy na jiná audiovizuální díla než rozhlasové pořady. Je-li vložení odkazu na jiné audiovizuální dílo relevantní v rámci diskuze, může zobrazovat pouze osoby v současnosti starší 18 let (tedy narozené do roku 2003 včetně).
Při porušení těchto pravidel dojde k upravení či odstranění vlákna, případně k penalizaci uživatele. V případě nejasností, jaké odkazy můžete v této sekci sdílet, kontaktujte Macka, moderátora AV sekce. Stížnosti na obsah sekce řeší administrátorský tým odpovědný za chod fóra, viz rubriku Kontakt.
Věra D. se narodila 31. března 1935 jako Richterová. Tatínek byl Rakušan a pocházel z Aše, maminka Jolana přišla na svět na Slovensku v početné židovské rodině Weiszových (měla osm sourozenců), vyrůstala však v Napajedlech na Moravě.
V lednu 1945 musela Věřina maminka Jolana do terezínského ghetta. Její příbuzní byli buď mrtví, nebo v lágrech, členové otcovy rodiny žili daleko v Sudetech. Nenašel se nikdo, kdo by si vzal k sobě desetiletou židovskou dívku, byť mezitím pokřtěnou a po otci Rakušanku.
„Máma se mnou obcházela různé známé, ale nikdo mně nechtěl. Měli zřejmě strach. Až nakonec jakýsi pan Trojan řekl, že už jsem velká holka, že to zvládnu doma sama a že si k němu někdy můžu přijít pro peníze,“ vyprávěla Věra v roce 2010.
Maminka musela nastoupit do transportu, z pochopitelných důvodů se bála vzít dceru sebou, a tak Věra v břevnovském bytě osaměla.
Pan Trojan jí nepomohl. Konce války se dožila jen díky pomoci dvou lidí – nebýt jich, skončila by zřejmě v sirotčinci nebo v lágru.
První dobrou duší byl obchodník Chmelař, u něhož Richterovi nakupovali potraviny:
„Šla jsem k němu a řekla jsem, že mám hlad a nemám lístky. On mi dal kousek chleba a říkal, ať zase v pondělí přijdu. Tak jsem chodila, psal všechno ,na futro‘ a vždycky mě ujišťoval, že to máma zaplatí, že se brzy vrátí.“
Další člověk, který opuštěné holčičce pomáhal, byl domovník Jan Kameník: Nařídil jí například ošetření, když onemocněla.
Desetiletá Věra byla několik měsíců odkázaná na milodary a soucit v podstatě cizích lidí – a taky sama na sebe. Počínala si obdivuhodně dospěle, nepřestala chodit do školy, připravovala si jídlo:
„K snídani jsem měla chleba namočený v teplé meltě, k obědu chleba namočený v octu a k večeři jsem si dávala lahůdku – chleba namazaný hořčicí.“
Chudinka. My GL bychom se o ni postarali, ale snad už se nikdy nevrátí doba, kdy bychom k tomu dostali příležitost.
30.8.2015 ve 20:10 na Českém rozhlasu Plus, opakování 5.9.2015 ve 21:06 na Českém rozhlasu Radiožurnál.
!
Zpráva od: Tým ČEPEK
Upozornění: Tento uživatel je na trestné lavici, jelikož se jeho chování neslučovalo se základními principy Československé pedofilní komunity. V zájmu zachování kontinuity diskuzí příspěvky zablokovaných uživatelů nemažeme.
Upozornění: Tento uživatel je na trestné lavici, jelikož se jeho chování neslučovalo se základními principy Československé pedofilní komunity. V zájmu zachování kontinuity diskuzí příspěvky zablokovaných uživatelů nemažeme.
My GL bychom se o ni postarali, ale snad už se nikdy nevrátí doba, kdy bychom k tomu dostali příležitost.