Taurus píše:Dobrý den, v první řadě bych rád poděkoval za vytvoření těchto stránek, které věřím, že jsou nejen pro mě, ale i pro spoustu dalších trpících stejným problémem prospěšné.
Abych prozradil trochu o sobě, aktuálně mi je 20 let, jsem studentem vysoké školy a zároveň pracuji na lukrativní pozici pro mezinárodní společnost. Mám mladší přítelkyni (17 let), kterou mám nesmírně rád a u které se snažím přesvědčit sám sebe, že ji miluji – občas se mi to i daří.
Teď trochu více o mých problémech – asi ve 11 ti letech jsem si uvědomil, že není vše zcela v pořádku – na internetu jsem začal vyhledávat dětskou pornografii (chlapce i dívky 6-13 let) za účelem uspokojení sexuálních potřeb. Takto jsem to praktikoval až doposavad. Nebyl jsem spokojený s tím co dělám, byl jsem na sebe naštvaný za to, co provádím, ale byl jsem jak kuřák, který potřebuje cigaretu (nejsem si jistý, jestli to je přesné přirovnání, protože jsem nekuřák ).
Rád bych zdůraznil, že jsem o sobě zcela přesvědčen, že bych dítěti nikdy neublížil, i když vidím na živo nahé dítě, nemám nutkání ho jakkoliv ohrozit, poškodit, ať už psychicky
nebo fyzicky! Na druhou stranu, například v bazénu trávím ve sprchách víc času než je zdrávo, abych nějakého nahého chlapce mohl zahlédnout.
Rok mě trápili žaludeční problémy – pocity na zvracení, únava, úbytek váhy – vše jsem přikládal nějaké bakterii, nebo žaludečním vředům či dalším objektivní zdravotním problémům - oběhal jsem všechna vyšetření, při čemž ze všech vyházelo,
že jsem zdravý jako rybička…
Přibližně před týdnem jsem si uvědomil, že žaludeční potíže nemám z důvodu nějaké nemoci, ale z psychiky a snad jako trest za to co dělám a jaký jsem. Po té, a možná i tímto
uvědoměním, následoval můj naprostý psychický kolaps – byl jsem schopný brečet několik hodin v kuse, aniž bych měl vyloženě objektivní důvod, zvracel jsem vše co jsem vypil nebo pojedl.
V pracovní den jsem z práce musel prostě utéct, nebyl jsem schopný vykonávat nějakou činnost. Teď si nejen připadám jako absolutní blázen, ale hnusím se sám sobě – proč takový osud musel potkat zrovna mě? Nechci aby mě vzrušovali děti, chci žít klidný život, milovat svoji přítelkyni a třeba v budoucnu s ní založit rodinu… už teď mam ale panický strach, aby mě nevzrušovali v budoucnu i děti vlastní….
Nikomu z okolí jsem o svém problému neřekl a ani to dělat nehodlám, protože mi je jasné, že bych si rovnou na čelo mohl nalepit cedulku ,,Pozor uchyl, přejděte prosím na druhý chodník“. Jediný, kdo mi pomáhá, v mých ,,psycho“ chvilkách, je má sestra, které jsem řekl, že jsem se složit protože jsem si uvědomil že jsem na kluky (což v jisté podstatě i pravda je, to že však na kluky – i děvčata – do 14ti let, jsem ji ve vlastním zájmu zatajil). V následujících dnech jsem objednán k psychologovi a k sexuologovi v naději, že se jim povede vrátit mě do funkčního stavu, ačkoliv nevím jak, aniž bych musel brát nějaké bobule, po kterých budu ještě větší cvok.
Nejsem si jistý, jestli toto je vhodné přímo do poradny, protože nevím, jestli se na tuto ,,zpověď“ dá odpovědět i nějaká rada, každopádně jen to, že jsem mohl namačkat ve stručnosti svůj příběh takto na klávesnici a nedržet ho jen v sobě pro mě pomocí je.
Všem přeji, ať se jim podobné stavy vyhnou, protože přestat si vážit vlastního života, považovat se za zrůdu a blázna, to je zatím to nejhorší, co mě za můj relativně krátký život stihlo potkat.
Mimo výše zmíněné přeji i hezký den a příjemně strávenou neděli.
MUDr. Danica Caisová odpovídá:
Vážený pisateľ,
je mi úprimne ľúto všetkého, čo Ste napísali s čím Ste sa zdôverili. Je dobré, že Ste sa objednali na sedenia k sexuologovi a psychologovi, ak je sexuologom dr. Herrová,/Havličkuv Brod/ potom si môžete byť istý tým, že Vás pozorne vypočuje, neodsúdi vás a bude sa Vám snažiť pomôcť.
K Vašej „spovedi“ snáď iba toľko: myslím, že každý človek ktorý zistí, že je príslušníkom sexuálnej menšiny, že jeho sexualita nie je štandardná prežije na začiatku zložitej cesty ku coming out to, čo aktuálne prežívate vy. Cesta, ktorú máte pred sebou, bude možno dlhá, ale určite nebude jednoduchá, pomôcť vám môže poznanie zákonitosti ľudskej sexuality, možnosti realizovať ju tak, aby Ste dokázali aspoň čiastočne uspokojiť svoje potreby, váš intelekt a pomoc tých, na ktorých vám záleží. Myslím, že nie je dôvod na sebaponižovanie či pohrdanie sebou samým. Vy Ste si svoju sexualitu nevybrali ani Ste sa pre ňu sám nerozhodli, ale musíte sa s ňou naučiť žiť. V tom by Vám sexuológ mal a mohol pomôcť.
Prajem Vám veľa šťastia a síl na ceste za poznaním
Danica Caisová
MUDr. Antonín Brzek odpovídá:
Milý příteli,
jelikož do doby, než se uvidíme v ordinaci, uplyne ještě dost času, a protože mi nyní byl Váš text poradnou přeposlán, díky čemuž o Vás už něco vím, tak zatím ve stručnosti několik slov:
Především se nesmíte nenávidět. Jaký jste, takový jste, sám jste si to nevybral a nejste sám takový na světě. To již jistě dobře víte. A nejen to, Vy máte tento hendikep, ale nějaký hendikep má každý člověk. Důležité je, poprat se úspěšně s tím vlastním hendikepem.
Nejste tedy zrůda, ale pokud se s tímto hendikepem úspěšně poperete, tak jste naopak člověk hodný obdivu. A zdá se, že se s ním zodpovědně poprat hodláte.
Není důvod si odpírat jakékoliv fantazie, byť byly nedovolené, jen musíte mít stále na pěměti, že musí zůstat vždycky jen u těch fantazií.
A Vaše sklony nevylučují lásku k ženě a manželství. Naopak, mnoho pedofilů je takového manželství schopno, na rozdíl od homosexuálů zaměřených na dospělé muže. A strach, abyste někdy nezneužil vlastní děti, ten nemějte. Pedofilové své vlastní děti nezneužívají. Incestu se dopouštějí naopak tátové „normální“, zato poznamenaní charakterovými vadami.
Takže odvahu a nezoufejte !!!
Brzek
Myš odpovídá:
Nejdříve mi, milý Taurusi, dovolte poděkovat za osobní odvahu prokázanou psaním tohoto dotazu. Dokáži si dobře představit, co prožíváte, a také to, že je pro Vás obtížné o své situaci mluvit nebo psát. Je to ale krok dobrým směrem.
Prožíváte to, co velká většina z nás – období, kdy se začneme cítit „divně“, které vyvrcholí tím, že si tu „divnost“ uvědomíme. A tím jízda teprve začíná. U každého jindy, třeba u mě v 18, před rokem pár měsíci, ale vyhnout se tomu není úplně možné.
Jak shodně odpovídali oba odborníci, velmi důležité je si uvědomit, že nejste zrůda a začít si znovu budovat sebevědomí. Jako pedofil nejste méněcenný, jenom zakoušíte odlišné a mnohdy složitější situace co se týče vztahů k ostatním i vztahu k sobě. Jeden můj známý, psychoterapeut, mi jednou řekl něco ve smyslu, že: „cca 90% lidí, po tom, co si ke mě vybudují důvěru, přijdou s problémem, který je společensky nepřijatelný. A těch 10% lidí si ten svůj problém pravděpodobně ještě neuvědomilo, nebo o něm zrovna nemají potřebu mluvit“. Mimo návštěvy dobrého psychologa/sexuologa Vám také může pomoci fórum ČEPEK, kde můžete otevřeně komunikovat s lidmi, kteří jsou na tom podobně a třeba si najít i velmi dobré přátele. Průběhem srovnávání se s Vaší sexualitou se začne stávat, že na přitažlivosti k dětem začnete vidět méně a méně negativ a možná i jistá pozitiva. Pomoci může také svěřit se blízkému člověku. Osobně to vnímám jako osvobozující, když mám možnost se bavit otevřeně a o všem s lidmi v mém okolí. Je ale třeba vybírat dobře, cítit jistotu, že to dané osobě říci chcete a vědět, co říci.
Co se Vašeho vztahu týče, nevzdávejte ho dopředu jen proto, že jste si přiznal přitažlivost k dětem. Jak psal pan Brzek, i pedofil může prožívat emočně i sexuálně naplněný vztah, je-li část jeho sexuality směřována i k osobám starším 15. let. Strach z přitažlivosti k dítěti nemějte, rodičovský pud bývá silnější, než ten erotický. Tento fenomén se nazývá Westermarckův efekt. Dle Wikipedie je Westermarckův efekt „pozorován i u pedofilů; praví pedofilové se proto zpravidla nedopouštějí incestního zneužití vlastních dětí, pokud o ně pečovali v raném věku.“
Za fantazie s dětmi se neobviňujte, pro pedofily je to naprosto přirozené, přece si nebudeme představovat umyvadla
Důležité je oddělovat fantazii od reality a nenechat si fantazie přerůst přes hlavu.Držím palce
Myš