MUDr. Antonín Brzek odpovídá:Jan L. píše:Dobrý den,
mám problém se svou sexuální orientací a potřeboval bych slyšet názor odborníka. Je mi 21 let a již delší dobu mám slabost pro malé chlapce. Jsou to většinou chlapci mezi 8-12 lety. Tyhle příznaky se u mě začaly objevovat od mých cca 15 let. Tehdy jsem si myslel, že je to jen nějaký chvilkový pocit a že zmizí, ale bohužel to nepřestalo a s mým věkem se to začalo ještě víc prohlubovat.
Začalo to tím, že jsem po malých chlapcích začal koukat a zjistil jsem, že mě vzrušují a sexuálně přitahují a tyhle touhy jsou někdy opravdu dost silné. Jediným způsobem jak je mohu ztlumit je masturbace. Jsem si vědom toho, že svoje sexuální fantazie nemohu nikdy realizovat z důvodu následného trestu.
Jsem s tím částečně smířený, ale uvnitř mě to hrozně trápí a deprimuje. Chtěl bych být jako ostatní normální heterosexuálové, ale prostě to nejde. Jenom by mě zajímalo čím je tahle orientace zbůsobena a jestli se dá nějak vyléčit či alespoň utlumit její průběh.
Předem děkuji za odpověď.
Jan L.
Milý příteli.
Na Vaši otázku po příčině Vaší odlišnosti bohužel neodpovím. Stále nevíme, jak je odlišná sexualita determinována. Proto také není možnost nějak ji „vyléčit“, t.j. dosáhnout toho, aby z Vás byl „normální“ heterosexiál. Potěšit Vás mohu dvěma informacemi:
1/ ani heterosexuálové nejsou vždy normální. Sexuální abnormita je tak častá, že se mi někdy až zdá, že spíš normalita je ojedinělým jevem. Tedy, být heterosexuálem vůbec neznamená nějaký bezproblémový život v oblasti sexuality a partnerství, případně manželství. V naší sexuologické ordinaci drtivě převažují se svými problémy právě heterosexuálové. Lidé s Vaší orientací jsou spíše výjimkou – bohužel, protože právě dobrovolná léčba může Vaším lidem velmi pomoci, jednak v tom, aby se nedostali do konfliktu se zákonem, jednak v tom, aby prožili svůj život docela šťastně.
2/ a ta druhá dobrá zpráva? Již jsem ji naznačil nahoře. Léčba sice orientaci nezmění, ale dokáže Vám pomoci ubránit se konfliktu se zákonem a v mnoha případech vede i k zdárnému manželství a rodině. Ono v životě nejde jen o fyzický sex, důležité je moci dát a přijmout lásku. A když člověk Vaší orientace nelezne ženu, která jej miluje, může to prožívat velmi kladně, a tento prožitek mu může být nápomocný, aby jeho preferovaná touha po lásce s nezralou osobou nebyla tak bolestně naléhavá. Masturbace je jistě také velmi účinnou pomocí, protože je nutné, aby si člověk prožil alespoň něco z vytoužené sexuality, byť jen ve fantazii. Promítnout své erotické tužby do uměleckého díla je také velkou pomocí – vzpomeňme na pana Foglara.
V každém případě bych Vám doporučil nezůstávat ve Vašem snažení žít svůj život úspěšně a spokojeně sám. Měl byste odložit stud a vyhledat sexuologa. Nevím, jak bydlíte daleko od Prahy. Pokud je pro Vás schůdné se do Prahy dostavit, pak Vám mohu nabídnout návštěvu v mé ordinaci na Sexuologickém ústavu, Apolinářská 4, Praha 2. Ordinuji středy a čtvrtky dopoledne, na návštěvě bychom se domluvili nejlépe telefonicky 606 448 329. Moje e-mailová adresa je: [email protected]. Tak se ozvěte.
Váš MUDr. Antonín Brzek
Petr Kasz odpovídá:
Milý Jane,
zkusím malé doplnění odpovědi pana sexuologa. Z tvého textu se mi zdá, že vnímáš jako velmi naléhavé sexuální puzení, které tě svým způsobem obtěžuje. Zajímalo by mě však, jestli prožíváš kromě vzrušení i nějakou citovou náklonnost k těm chlapcům. Pedofilie totiž obvykle nebývá pouze o sexuálním vzrušení…
Moje druhá poznámka se bude týkat tvé věty „Jsem si vědom toho, že svoje sexuální fantazie nemohu nikdy realizovat z důvodu následného trestu.“ Kdybych měl mluvit za sebe, případného trestu se bojím mnohem méně než toho, že bych tím tomu dítěti ublížil. (Upřesňující poznámka: ne že bych se trestu bál nějak málo nebo snad nebál vůbec, bojím se ho hodně, ale v porovnání s tím, že bych ublížil dítěti, je u mě strach z trestu v podstatě marginální záležitost). To u mě souvisí hlavně a právě s už mnou zmiňovanou citovou náklonností k dětem – dítě vnímám jako velmi krásné stvoření a nedokázal bych tuto krásu zničit pro svoje jednorázové sobecké uspokojení. Tedy myslím si, že v praxi jsou důvody, proč nemůžu realizovat svoje sexuální fantazie, minimálně dva základní: Strach z trestu (a strach z toho, co by následovalo po uvěznění, odsouzení lidí z okolí apod.), ale hlavně se bojím toho, že by mnou milované dítě na mě třeba do smrti vzpomínalo ve zlém – hlavně toto a v závorce zmíněné následky bych si nejspíš hodně dlouho vyčítal.
Snad máš chvíle, kdy jsi aspoň trochu šťastný. Sex totiž není v životě to nejdůležitější. Přeji vše dobré.
Petr Kasz, email: [email protected]