
Původně jsem sem nechtěl nikdy jít, snažil sem se odcizovat a být uplně mimo cokoliv co by mi připomínalo že mám rád mladší holky ale... nakonec jsem tady a to překvapivě ze strachu.
Jop, mám strach z toho co dělám a z toho co se může stát. Popravdě jen čekám až mi někdo zaklepe na dveře. Ale to je dlouhé povídání který si nechám na jindy.

Jsem plachý 16 letý kluk s hodně divou osobností... kupříkladu mám rád malé holky, ale nenávidím lidi co je znásilní. I když bych mohl být jedním z nich... být trochu jiný v hlavě. Cítím se hodně divně od doby co jsem začal zjišťovat co vlastně jsem... ne proto že by mi to vadilo. Ne, kompletně to akceptuji. Jsem co jsem.... to lid kolem mně mě dovádějí k šílenství. Teď je to ještě v pohodě, když se seznámím s třináctiletou nebo dvanáctiletou tak je to divný, ale dá se to tolerovat... co ale později? Muh... nevím, nemám ponětí.. a proto sem tady. Třeba mi lidé s něčím podobným dokážou pomoct.... protože za rodiči bych s tím opravdu nešel... už jsem je sklamal dost

Jsem.. totiž dost paranoidní. Hodně... a... nevím, nedokážu si ani představit co by se mohlo stát. Něják mi ale příjde že tady.. by... to... mohlo.. být... bezpečný.. bezpečnější než jinde.
-Dyma...