Petr Weiss: Sexuální deviace

KNIHY slouží ke sdílení recenzí a tipů na zajímavá knižní díla.
Pravidla fóra
  1. Je povoleno vkládání recenzí na jakékoliv knihy a následná diskuze k nim.
  2. Jestliže bude v rámci recenze knihy uvedeno jméno osoby v současnosti mladší 18 let (narozené od r. 2004 do současnosti), je nutné toto jméno zkrátit na křestní jméno a iniciálu příjmení.
  3. V rámci recenzí je možné vkládat odkazy na fotografie obálek knih, příp. fotografie autorů, a to jen formou odkazů (za využití URL nebo IMG tagu), při užití IMG tagu je nutné dodat přímý odkaz a zdroj. Je-li autor v současnosti mladší 18 let, anebo je-li na jeho fotografii společně s ním jiná osoba v současnosti mladší 18 let, odkaz na fotografii nemůže být zveřejněn.
  4. Při porušení těchto pravidel dojde k upravení či odstranění vlákna, případně k penalizaci uživatele. V případě nejasností, jaké odkazy můžete v této sekci sdílet, kontaktujte Macka, moderátora AV sekce. Stížnosti na obsah sekce řeší administrátorský tým odpovědný za chod fóra, viz rubriku Kontakt.
Uživatelský avatar
Daniel
Člen skupiny ČEPEK
Líbí se mi: Dívky a ženy
ve věku od: 4
ve věku do: 10
Kontakt: [email protected]
Výkřik do tmy: O každé dívence smýšlej, chovej se k ní a jednej s ní tak, jako by to byla tvoje milovaná dcera.
Příspěvky: 525
Dal: 562 poděkování
Dostal: 721 poděkování

Petr Weiss: Sexuální deviace

Nový příspěvek od Daniel »

Knihu jsem si nedávno půjčil v knihovně a zaujala mne natolik, že jsem si ji posléze zakoupil. Jak jsem zjistil, informace o knize jsou už uvedeny na hlavní stránce, takže bych zde napsal pouze několik osobních postřehů.

V kapitole Sexuální deviace mne fascinovalo, kolik různých parafilií existuje. Některé na mne působili vysloveně bizardně, například existence erotického zaměření na partnery s amputovanými končetinami. Co mě ale zaujalo asi nejvíc, byla krátká zmínka o pyrofilii. Pyrofil je člověk, kterého sexuálně vzrušuje oheň a pyrofilové někdy zakládají požáry, u kterých se sexuálně uspokojují. To jsem věděl. Co jsem ale nevěděl a co mě překvapilo, byla informace, že pyrofilové často nacházejí uplatnění v hasičských záchranných sborech. Když nad tím ale chvíli přemýšlím, až tak překvapivé to vlastně není. Pyrofila zkrátka přitahuje oheň, není schopen oheň ignorovat a nemůže to nijak změnit. Co ale zřejmě může, je učinit rozhodnutí, zda věnuje svůj život tomu, že bude požáry zakládat, nebo zda věnuje svůj život tomu, že bude požáry hasit.

Nepřipomíná vám to něco ;)

V kapitole Terapeutická praxe mne šokovala informace, že zatímco podle českého konceptu terapie jsou na léčbu odesíláni hlavně pacienti trpící deviací, tak v podstatě ve všech ostatních zemích, kde existuje sexuologická léčba, nejsou rozlišováni deviantní a nedeviantní pacienti a léčí se jednoduše pachatelé sexuálních deliktů. Tak to je síla. Trochu mi to připadá, jako kdyby všichni zloději byli automaticky posíláni na terapii pro kleptomany. Mimochodem, kleptofilie je zařazena mezi sexuální deviace v aktivitě, takže i krádež může být sexuálně motivovaným trestným činem :D Ale také už chápu, jak je možné, že v Anglii odmítli léčit na vlastní žádost pedofila, který žádný sexuálně motivovaný trestný čin nespáchal. Systém, který léčí delikventy, si zkrátka s nedelikventními devianty neumí poradit. Já sám jsem pomoc od sexuologů v minulosti vyhledal a moje zkušenosti jsou dobré.

Dále mne zaujal úryvek z kapitoly Psychosexuální vývoj sexuálních deviantů. Přikládám citaci:
Podle tohoto autora existují čtyři způsoby intrapsychického vyrovnání se s deviací:
1. První je egosyntonní, souhlasný, který představuje integraci deviace do osobnosti. Jedinec se s deviací smíří, má s její existencí nejméně konfliktů, většinou nevyhledává lékařskou pomoc (nejčastěji to jsou transvestité, fetišisté, partnerští sadomasochisté).
2. Druhým způsobem je částečný souhlas a kanalizace - deviace je "chyba", s níž se musí jedinec naučit žít a nechává ji projevit se jen v určitých situacích (v rámci masturbačních fantazií, průvodních fantazií při koitu) nebo v určitém přesně vymezeném kontextu (sadomasochistické aktivity s prostitutkami či ve specializovaných klubech). Device je zde pro sebe přiznána, ale striktně zatajována před okolím. U těchto jedinců není vyloučeno nebezpečí, že jejich nároky na deviantní uspokojení se budou zvyšovat a oni své chování přestanou zvládat.
3. Třetí způsob je egodystonní, který představuje odmítnutí deviace. U některých jedinců jsou deviantní potřeby provázeny tak silným studem, strachem a pocitem viny, že se nemohou integrovat do osobnosti, výrazně ji neurotizují, nejsou akceptovány, jsou izolovány, prožívány jako zneklidňující a osobnosti cizí. Tito jedinci podle Schorsche potřebují lékařskou pomoc.
4. Čtvrtým způsobem vyrovnání se s deviací je její úplné odmítnutí. Jde o nejsilnější formu odmítnutí, o úplnou eliminaci deviantních pudových potřeb z vědomí. Je to možné například u pseudopedagogického sadismu, který nemusí být subjektivně prožíván jako sexuálně motivovaný a vzrušující.
Na závěr řeknu, že o pedofilii samotné jsem se v knize nic nového nedozvěděl, nicméně získal jsem nad problematikou sexuálních deviací jistý nadhled a možnost podívat se na pedofilii z odstupu. Knihu jsem odkládal s pocitem, že když už jsem se narodil se sexualitou odlišnou od většiny populace, tak heterosexuální pedofilie bylo asi to nejlepší, co jsem si mohl "vylosovat". A že Česká Republika je pro nekriminálního pedofila v zásadě dobré místo k životu.
Všichni dospělí byli nejdříve dětmi. Ale málokdo se na to pamatuje.
Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ
Uživatelský avatar
Bouře
Globální moderátorka
Bydliště: Internet
Líbí se mi: Muži
ve věku od: 18
ve věku do: 40
Kontakt: [email protected]
Výkřik do tmy: Anti-contact MAP ally
Příspěvky: 931
Dal: 1010 poděkování
Dostal: 1076 poděkování

Re: Petr Weiss: Sexuální deviace

Nový příspěvek od Bouře »


Úvod

Předem musím upozornit, že tato kniha je odborná, takže se v ní nachází mnoho odborných definic a pojmů, a pokud nejste doktor, psychiatr nebo sexuolog, nebudete rozumět všemu a některé podkapitoly možná nebudete ani chápat. Také je zde mnoho informací najednou a rozhodně to nejde číst jako normální kniha. Pokud se ale někdo rozhodne knihu číst, doporučuji mu číst ji spíš po kouskách, nejlépe po podkapitolách, a když jsou podkapitoly menší, tak i po kapitolách, abyste mohli lépe dané informace vstřebat. Knihu jsem četla ji celou a strávila jsem její četbou opravdu hodně času a často jsem se k větám musela vracet a číst je znova, abych chápala, co chce autor knihy sdělit. Já mám aktualizovanou verzi z roku 2017 a ta se liší od verze z roku 2002, která už může být zastaralá.

Většinu informací Weiss bere od jiných, často zahraničních sexuologů nebo jiných odborníků jako je Brzek, Zvěřina, Klapilová, Brichcín, Fifková, anebo M. C. Seto, Coleman, Miner, Quinsey, Maltezky, Bailey a mnoho dalších. Ty se pak snaží popsat a dát je do kontextu kapitoly nebo tématu, o kterém zrovna píše.

Ačkoli jsem ani zdaleka nerozuměla úplně všemu, kniha mi hodně dala. Mnoho informací jsem již věděla, a to především ty, které se týkaly pedofilie, ale mnoho informací pro mě bylo nových. Kniha je hodně bohatá na kazuistiky, kterých je tam opravdu mnoho a často se týkají i pedofilů. Kromě kazuistik se tam občas objeví nějaká tabulka nebo výňatek z práva. Dobře naspaný je také rejstřík a na konci knihy i seznam pojmů, o kterých se v knize můžete dočíst a na jakých stránkách je hledat.

Na straně 234 Weiss cituje Karla Žáka a výňatek z jeho bakalářské práce. Později na straně 239 se Weiss dokonce zmiňuje o ČEPEKu jako o svépomocné skupině pedofilů, kde ostatní pedofilové můžou hledat pomoc a do knihy dává i odkaz. V části knihy "literatura", ze které Weiss čerpal, se pak jako předposlední odkaz nachází jak odkaz na bakalářskou práci Karla Žáka, tak i odkaz na web fx100d.cz.

Kniha, i když se tam píše i o nedelikventních parafilicích, se většinou zabývá těmi delikventními parafiliky. Možná je to i tím, že sexuologie se obecně zatím většinou specializuje hlavně na delikventní parafiliky, zatím co o ty nedelikventní se začala zajímat ještě docela nedávno. Co mě ale mate a trochu i mrzí, je, že Weiss občas nazývá pedofilním i něco, co s pedofilií úplně nesouvisí.


Obsah


1. Normalita sexuálního chování

Weiss v této kapitole rozebírá, co se dá považovat za projevy běžné sexuality a co už je projev parafilie. Dostáváme se k tomu, že to není tak jednoduché určit a je to daleko komplexnější, avšak nám v tom pomáhají teorie kulturní, statistické a biologické normy. Zaujal mě fakt, že člověk není tak úplně monogamní druh a monogamie je tak trochu vytvořený konstrukt, a dokonce ani ve zvířecí říši prý čistá monogamie není tak častá.

2. Parafilie

Snad nejdelší a nejobsáhlejší kapitola v celé knize. Každá známější parafilie má zde svou podkapitolu, kde se každá z nich podrobně rozebírá. Určuje se například, co konkrétně tyto parafiliky vzrušuje, jak moc velké nebezpečí od nich v průměru hrozí, jak dobře navazují vztahy s partnery, anebo jaké jsou rozdíly mezi jednotlivými podobnými parafiliemi. Parafilie rozdělujeme na parafilie v objektu (pedofilie, fetišismus, transvestitismus, nekrofilie, zoofilie, pyrofilie, akrotomofilie, apotemnofilie, adult baby syndrome, feederismus a další) a v aktivitě (voyerismus, exhibicionismus, frotérismus, tušérství, patologická sexuální agresivita, agresivní sadismus, sadismus a masochismus a další). O těch všech se tam dočtete.

Zaujala mě podkapitola "parafilie u žen", kde jsou různé teorie, ale i fakty, proč jsou parafilie především v objektu u žen méně časté, a naopak třeba masochismus u žen naopak častější. Taktéž mě překvapilo, že mnoho lidí podle průzkumů vzrušují násilné představy. V této kapitole je také nejvíce kazuistik. Pozor! Některé kazuistiky především u parafilií jako agresivní sadismus nebo patologická sexuální agresivita nejsou vhodné pro slabé povahy.

3. Etiologie

Tato kapitola se zabývá vznikem parafilií, příčinou jejich vzniku, a kromě biologických hledisek se zkoumají i jiná hlediska jako psychologické, sociobiologické a další. Všichni víme, že ke vzniku parafilie je důležitá už vrozená predispozice. Zkoumá se zde, jak velký vliv má na vznik parafilie třeba i DNA, zda se parafilie formuje už v těle matky a jak a jestli se parafilie formují i po narození. Příkladem může být třeba takový fetiš, kde jsou k fetišismu už od narození dány predispozice, avšak to, do jaké míry a jaký konkrétní fetišistický objekt bude parafilika přitahovat, se formuje až po narození.

Zde jsem občas měla problémy některé podkapitoly pochopit, jelikož tahle kapitola je odbornější. Zaujala mě ale kapitola „sociologické a kriminologické modely“, kde zjišťujeme, že neexistuje žádná společnost, kde by nedocházelo k sexuálnímu násilí. V některých společnostech ho ale může být více a v některých méně (nebo se aspoň lépe řeší) podle toho, jak se společnost k podobným otázkám staví. V podkapitole „feministické modely“ se zase řeší otázka škodlivosti pornografie, kde se dostáváme k výsledku, že pornografie je spíše prospěšná a snižuje početnost sexuálních útoků, i přesto, že pro některé takový materiál může působit i opačně. Taktéž se mi líbila podkapitola „multifaktoriální modely“, kde se řeší teorie zámku a klíče, tedy že na vzniku parafilie se podílí více faktorů.

4. Determinanty normálního a deviantního psychosexuálního vývoje

Poměrně krátká kapitola, která se zabývá formováním sexuality, a to především sexuální identifikace, sexuální role, sexuální preference a sexuálního chování.

5. Psychosexuální vývoj sexuálních deviantů

V této kapitole se řeší projevy a vývoj parafiliků v dospívání, uvědomění si své parafilie a postoj k ní. Taky se zde vysvětluje, proč je důležité v těchto fázích poskytnout parafilikům pomoc a informace a že to slouží jako velmi účinná prevence před deliktem a lepším smířením se se svou parafilií. Velmi se zde řeší i partnerské vztahy parafiliků.

6. Psychodiagnostické metody

Psychodiagnostické metody nejsou ani tak od toho, aby se zjistila konkrétní parafilie, jako spíš rysy osobnosti nebo vhodnost k léčbě. Určení diagnózy je však pomocí této metody nemožné, jelikož tato metoda je o používání dotazníků a jiných podobných testů.

7. Psychofyziologické metody

Diagnostická metoda, která se zabývá použitím falometrie tedy PPG. Je zde vysvětleno, jak falometrie funguje a jaká je její přesnost. Zmiňuje se zde i o vulvometrii.

8. Anamnestické vyšetření

Diagnostická metoda, která se zabývá rozhovorem mezi pacientem a psychologem, který se ho ptá na konkrétní otázky kolem jeho parafilie. Výhodou je, že pacient zde může své cítění na rozdíl od dotazníkové metody upřesnit.

9. Možné komplikace diagnostiky parafilií

Tato kapitola se zabývá problematikou diagnostiky parafilií, kde můžou nastat závažné komplikace a nepřesnosti.


10. Cíle Terapie

Cílem terapie je pacientovi pomoci získat náhled na svojí parafilii a v případě, že pachatel spáchal sexuální delikt, i návrat do společnosti a zmenšení šance na recidivu. K tomu slouží celá škála léčebných programů od různých terapií až po farmakologickou léčbu.

11. Kontext terapie

Abychom mohli pacientovi co nejlépe pomoci, musíme znát jeho potřeby a individuálně posoudit, co je pro pacienta jako léčba vhodné. Občas má pacient více problémů než jen svou parafilií, a s tím musíme také počítat, aby léčba byla efektivní.

12. Psychoterapie

V této kapitole se řeší výhody a nevýhody skupinových/individuálních terapií. Hlavně se zde ale řeší konkrétní metody psychoterapie, jako jsou behaviorální metody, kognitivní a kognitivně behaviorální postupy a psychodynamické a psychoanalytické postupy. U behaviorálních metod se spoléhá na to, že sexualita jde do určité míry změnit, a snaží se zde o změnu vzorců sexuálního chování. Tyto metody se ale moc neosvědčily, a kromě toho do behaviorálních metod spadá i averzní terapie, která již v minulosti zapříčinila mnoho kontroverzí a používala se například i na homosexuálech. Jejím cílem je změnit sexuální přitažlivost, což je nesmysl.

Daleko lépe na tom jsou kognitivní a kognitivně behaviorální postupy, které se spoléhají spíš na mysl, argumenty, zodpovědnost a logické myšlení pacientů. Mají je naučit, jak se správně chovat v určitých „krizových situacích“, ukazují, jaké následky můžou mít jejich činy na oběti, a pomáhají jim vytvořit správný náhled na jejich sexualitu.

13. Biologická léčba

V této kapitole se věnuje pozornost především hormonům, ale i psychofarmakům a chirurgické kastraci. Byla jsem poněkud zneklidněna, kolik negativních vedlejších účinků přináší užívání hormonů, a to i přesto, že jejich užívání má velký efekt na snížení recidivy. O tom ale udělám samostatný článek.

Braní ať už gestagenů nebo antiandrogenů vám může způsobit osteoporózu, větší náchylnost a podrážděnost a řadu jiných zdravotních problémů. U každého je to však individuální a někomu to může i pomoci. Dříve se používaly i estrogeny, které však byly příliš zdraví škodlivé. Zjistilo se, že určité druhy antidepresiv můžou snižovat libido, avšak tyto jsou doporučovány spíše pacientům, kteří mají jiné psychické nemoci jako například deprese. Chirurgickou kastraci také provází komplikace, ale hlavním negativem je, že už nejde vrátit zpátky na rozdíl od hormonální léčby, avšak také nejvíce zabraňuje recidivě, jelikož jen málokdo po chirurgické kastraci zrecidivuje. Velkou otázkou je však její humánnost.

14. Výsledky terapie

Zde se posuzuje především míra recidivy po absolvování léčby a hodnotí se, jaké léčby jsou nejefektivnější nebo jací pacienti nejčastěji recidivují a po jaké době. Je důležité také sledovat údaj, jak dlouho je pacient na svobodě bez recidivy. Problém je, že to, zda pacient recidivoval, se často ani nezjistí.

15. Možné komplikace terapie

Řeší se zde problémy terapie jako třeba problémoví pacienti, kteří můžou terapeuty manipulovat, lhát jim, aby se dostali dříve na svobodu, kvůli tomu, že například ústavní léčbu berou stále jako trest. Dále třeba přístup k mladistvým nebo naopak starším delikventům.
16. Etické aspekty terapie

V této kapitole se zde zabývají především etikou léčby, etikou chirurgické kastrace a taky zájmem terapeuta, který by měl vyladit zájem pacienta se zájmem společnosti, tedy potencionálních obětí.

17. Terapeutická praxe v České republice

Zde je krátká historie vzniku a vývoje sexuologie v České republice. Také je zde popsán český model terapie v současnosti a využití ochranného léčení a zabezpečovací detence.
18. Standardy léčby

Jsou zde popsaná pravidla, co by terapie měla splňovat, co se nesmí dít a požadavky na terapeuta.

Můj názor

Přečíst takovou knihu byla výzva, ale já mám výzvy ráda. Rozhodně v budoucnu přečtu další odbornější knihy, ale teď bych se zase chtěla věnovat spíš jednodušším knihám. Pokud vás ale z knihy něco zaujalo, nemusíte ji číst celou, ale třeba jen některé kapitoly z ní. Na konci knihy je i plno zdrojů, odkud Weiss čerpal, a můžete si tak o určitých tématech nastudovat i více, než je v knize. :)
Úplným laikům bych knihu rozhodně nedoporučila, avšak si myslím, že každý si v knize najde své.

Knihu můžete sehnat například ZDE.

Ukázky z knihy včetně rejstříku - Pro lepší čtení doporučuji si načíst obrázek do nového okna
► Ukázat spoiler
Skálu pěstí nerozbiješ, ale i ten nejtvrdší kámen proroste květina. Jen to chce čas.
Nechceš-li být odsuzován za svou odlišnost, nesuď za odlišnost jiné a neubližuj zranitelným.
Zeptej se mě na co chceš a anonymně