Teenble, vcelku rozumím tvým pocitům, protože ani já sám se necítím celistvý.
Ve škole docela exceluji, vybojoval jsem výbornou brigádu, kterou bych jinde velmi těžko hledal, mé vztahy s rodinou se naprosto urovnaly, dokonce jsem se dokázal aspoň lehce socializovat, podstoupil jsem teorie kvůli traumatu z fyzického kontaktu a časem to začal vcelku zvládat, s pedofilií jsem se taky úspěšně vyrovnal, s dětmi mám dostatek kontaktu. Tak jak bych si mohl na něco stěžovat? Možná trochu na zdraví, pravda.
Jenže přes to všechno cítím, že někde tam uvnitř, za často pevně zamčenou bránou, leží něco, co mi možná nikdy nedovolí být plně šťastným. Je to taková prázdnota, která se s člověkem táhne, ať se hne kamkoliv a dělá cokoliv. Někdy může na chvíli ztichnout a ztlumit své negativní působení, ale vždycky se objeví znovu, a velmi často ještě silnější.
Když jsem byl ještě naplno zamilovaný do Prcka, stávalo se, že s ním jsem tu prázdnotu dokázal na chvíli ignorovat. Cítil jsem se celistvě a šťastně, jak říkáš - spokojeně. Jenže takové zamlžení citů brzy vyprchalo a s Prckovým usnutím či odjezdem se agónie prázdnoty začala zase prodírat skrz zamčenou bránu a lezla mi na mozek.
Nejsem si jistý, čím to je. Je možné, že je to tak, jak napsal Max. Možná to všechno způsobuje absence možnosti vyváženého vztahu s dítětem, absence možné lásky "se vším všudy". Jenže s něčím takovým se nedá nic dělat. Život pedofila (kterému se nelíbí dospělé osoby či osoby schopné vztahu) se mi zdá lehce nešťastným. Nemůže najít dítě, které by mohl naplno milovat "se vším všudy", nemůže nikdy poznat pravou sílu rovnocenného vztahu, nikdy nemůže od dítěte chtít, aby jej milovalo stejně, jako on miluje jej. (Ne, a skutečně mi v tomto odstavci nejde o sex, ale jen o city. Protože i vymáhání nějakých "dospěláckých" citů, kterých dítě není schopné - nebo případně jinou a zatím špatnou"úroveň" citů, kterých schopné je - mu může ublížit.) Protože kdyby to chtěl, jen by své lásce ublížil, což by ho šťastným také neučinilo.
Trochu bludný kruh, kde hledání pravé opětované lásky "se vším všudy" zpravidla nekončí "happy-endem".
S tím, že nikdy nebudu chodit s krásným šestiletým kutíkem, jsem se již smířil. Nic jiného mi totiž nezbývá. Jsem taková věčně lapená duše "ve Friend-zone". A hranice tohoto kamarádského přístupu bohužel nelze překročit.
Takže co mě dělá spokojeným, co mě dělá šťastným a radostným? Všechno ostatní. Mohl bych tady rozvést odstavce o tom, co vše mi mohou přinést děti a možnost být s nimi. Ale kromě toho mě dělají šťastným hlavně jiné věci. Možná ze mě jednou bude workoholik, možná ze mě je částečně již teď. Ale pokud se na něco zaměřuji, pokud se o něco snažím a pracuji na tom, můžu se cítit spokojeně aspoň z té práce, aspoň z toho, co jsem vykonal. Osobně by pro mě byl ten největší "zabiják", kdybych neměl co dělat. Takhle mám aspoň pocit, že tady nejsem nadarmo.
Zaměstnávám mysl různými věcmi. Myšlenkami na děti, prací a věcmi, co mě baví. Pak se tolik nesoustředím na "zamčenou komnatu", kde prázdnota a s ní přicházející smutek trouchnivějí a dávají mi najevo, že existují. (Možná čím dál více.)
Štěstí a radost jsou velmi pomíjivé a rozhodně ne jistotou. A plná spokojenost s mým životem nikdy nepřijde, ať už kvůli pedofilii či jiným věcem. Základem štěstí je ale přestat se tím trápit a najít si věci, které na to pomohou dočasně zapomínat. Tak to ale vnímám já.
A co se ještě týče pedofilie, tak alespoň mně spolu s tím otřesným prázdným místem přinesla spoustu jiných úžasných věcí. Protože vidět děti očima pedofila - to je něco úžasného. A svým způsobem za to můžu být rád. A rozhodně je lepší být za to rád, než to nenávidět. Nenávidět část sama sebe je totiž vždy cesta do pekel.
Moje řešení absence smyslu života je taková, že s tím nic nedělám a snažím se smířit s tím, že žádný není. A pokud nějaký je, tak si mě snad časem najde sám.
Co se týče hledání vztahu z tvé strany, ještě bych ti doporučil, abys netlačil na pilu jen v tomto. Když se za tím budeš hnát na sílu, jako jsi to dělal dosud, tak bude možnost vztahu čím dál tím víc vzdálenější a vzdálenější. Dej si oddech a řeš i jiné věci. Pokud vztah má přijít, přijde.
S přáním hezkých věcí do života,
Marco F.
. 
