Děti skončily u táty v Argentině. Stýskání jsem si zakázala

[fenix]

Děti skončily u táty v Argentině. Stýskání jsem si zakázala, říká Češka (idnes.cz)
Uplynulo devět let od chvíle, kdy šokovaní televizní diváci sledovali, jak úřední moc rve srdceryvně plačící dívenku z náručí matky. Soud tehdy rozhodl, že se šestiletá Sofie a její devítiletý bratr Lucas musejí vrátit s otcem do Argentiny. „Žijí tam dodnes,“ líčí následující léta jejich maminka Marcela Krajníková.

[Daniel]

Možná mě někdo bude mít za cynika, ale já jsem nesledoval, jak úřední moc rve srdceryvně plačící dívenku z náručí matky. Sledoval jsem, sobecká matka tak dlouho ignorovala pravomocné rozhodnutí soudu a tak dlouho oddalovala nevyhnutelné, že nakonec degradovala svoje děti na předmět exekučního řízení a způsobila jim tím doživotní trauma.

Soudy prostě občas nerozhodnou tak, jak bychom si představovali. Nejlepší, co se podle mně dá v takové situaci dělat (a co bych v takové situaci asi udělal já), je usnadnit dětem jejich odchod a pak se někde v ústraní vybrečet.

[Jednorozec]

Nemůžeme vědět jestli ten otec v argentyně nebyl lepší volba než ta matka u nás...

[Slav]

Podobné informace by měli nezainteresovaní lidé brát s velkou rezervou. Většinou neznáme fakta do podrobností, nevíme o případu tolik, abychom o tom mohli náležitě hovořit. Média často prezentují případ jednostranně a vnucují čtenářům či divákům pouze jeden úhel pohledu a to dle mého názoru není nic dobrého, jak pro zainteresované strany případu, tak pro nás kteří se o těchto případech dozvídáme z médií.