Bože, Marco (je tam mezi těmi slovy čárka

), to je tak vtipné a zajímavé téma. Jsem moc rád, že začínáš uplatňovat ve větší míře svůj tvůrčí potenciál.
Ačkoliv jsem na holčičky, s velkou chutí pročítám krátké a výstižné sebeodhalující reakce našich teplých brášků.
Vzpomínám si, že jako malý chlapeček jsem měl problémy se sebepřijetím. Podle fotografií a vzpomínek na rozvášněné dospělé ženy jsem byl miloučký krásný chlapeček se světlejšími vlnitými vlásky, ale sám sobě jsem se nelíbil. Moc jsem se i styděl za nahotu. Dnes je to vše jinak. I když se stále nerad někde vysvlékám (ani ve sprchách do aquaparku mě nahého nezahlédnete), není pro mě problém bavit se s rodiči či přáteli, či jako Plyšáček s celým národem, o svých velice intimních záležitostech. Vnímám to tak, že jsme všichni součástí Jednoho a nic intimního nemusí být zcela soukromé.
Nikdy na mě neútočily dospělé ženy - jako by ze mě cítily moji "jinakost", a jelikož jiskérky nepřeskakovaly, měl jsem díky Bohu klid. V období, kdy jsem začal učit, na mě neuvěřitelně začaly reagovat malé holčičky, mé sebevědomí rostlo a svůj vzhled jsem konečně přijal (tak kolem 22) jako vyhovující.
Nikdy jsem sám sebe jako chlapce nevzrušoval. Zato při pohledu na fotky ze školky mám podezření, že mé spolužačky se mi líbily poněkud více než běžnému vrstevníkovi. Stupeň mého zamilování do nich byl vskutku enormní. Více v mých pamětech
Plyšáčkovo mládí. Když se dívám na fotky v mém albu, nejhezčí jsem byl, z mého dnešního pohledu, asi v 7 letech, kdy jsem šel do školy. Potkat tehdy malého Plyšáčíčka, asi byste jej rádi doprovodili.
