Ak by som nebol pedofil

[Filip]

Zamýšľali ste sa niekedy nad tým, ako by vyzeral váš život ak by ste neboli pedofilne, hebefilne či efebofilne orientovaný? Ako by sa zmenila kvalita vášho života? Či by to ovplyvnilo vaše profesijné zameranie, váš náhľad na život? Do akej miery podľa vás vaše zameranie ovplyvňuje váš život?

Ja si osobne myslím, že moje zameranie výrazne ovplyvňuje môj život. Ak by som nebol pedofil, tak by to malo obrovský vplyv na môj osobný aj profesijný život, na moje sny, na moje túžby a plány do budúcnosti. A musím skonštatovať, že by som bol s najväčšou pravdepodobnosťou šťastnejší. Ale či by sa moja povaha úplne zmenila, tak to povedať neviem. Pravdepodobne nie. Ale ani by nezostala taká aká je teraz.

[Forst Jan]

Na první pohled bych chtěl říct, že by to u mne nezměnilo absolutně nic. Stejně s dětmi nejsem v kontaktu, nijak je nevyhledávám, samota není přímo spojená s pedofilií, ale s mojí stydlivostí a introvertstvím. Jenže to je to co by bez pedofilie MOHLO (ne nutně muselo) být úplně jiné. Bez pedofilie a jejího vlivu na mé schopnosti sociálních kontaktů bych teoreticky byl schopen se lépe zařadit do společnosti, nebyl bych tak podvědomě odstrčený, nestal bych se samotářem a intorvertem. I nepatrné změny ve vývoji lidské duše mohou mít obrovské následky na budoucnost člověka.
Takže má odpověď zní, že to nikdo nemůže říct jistě. Ale já sám se domnívám, že bych byl šťastnější bez pedofilie. Myslím, že bych měl více přátel, pravděpodobně i lásku. Nespáchal bych zločin, který jsem spáchal. Ale je možné, že bych se třeba chytil špatné party a spáchal úplně jiný, možná i horší. A také bych asi nikdy nepoznal všechny lidi tady, a to by byla taky škoda.

[Marco Freeman]

Zamýšľali ste sa niekedy nad tým, ako by vyzeral váš život ak by ste neboli pedofilne, hebefilne či efebofilne orientovaný? Ako by sa zmenila kvalita vášho života? Či by to ovplyvnilo vaše profesijné zameranie, váš náhľad na život? Do akej miery podľa vás vaše zameranie ovplyvňuje váš život?

Nad tím, jak by můj život vypadal, kdybych se nenarodil jako pedofil, jsem přemýšlel za dobu od vnitřního coming outu mnohokrát. Těsně po něm dokonce i několikrát denně, kdy jsem se snažil přesvědčit o tom, že nebýt ní, žiji si lépe a kvalitněji. (Zřejmě pro vlastní sebelítost.)

Nicméně pedofilie není to, co mi život kazí. Naopak je to něco, co mi ho zachránilo. A možná i vícekrát, než jednou. Láska k Prckovi, když jsem měl jedenáct, mě neskutečně v době uzdravování po letech v otřesných podmínkách jako jedna z mála věcí držela pevně nad vodou. Dodávala mi sílu a vůli pro někoho dýchat, i když jsem si sám tehdy nepřiznal, že jsem pedofil. Nebýt toho, že jsem tohle k Prckovi cítil, tak jsem si jistý, že už tady nejsem... V jedenácti jsem se pokusil o jednu sebevraždu, ze které jsem tak tak dokázal ustoupit včas. Nebýt toho, že jsem ho potkal, zkusil bych to po čase znovu - a možná "úspěšně"...

Takže nebýt ní, kvalita mého života by se změnila hodně - nebyla by totiž žádná.

Myslím, že nebýt mé pedofilie, tak by se skutečně můj náhled na život mírně změnil. Dítě a dětskou duši vnímám v dnešním světě jako něco nejčistšího, nejposvátějšího, lehce andělského. Takže je to něco jako světlo ukazující cestu, když už si z lidí a společnosti třeba zoufám. Kdy už nevím, co dál, když se cítím mizerně a říkám si, jaký to všechno má smysl... Tak si řeknu, že už jen to, že třeba někdy pomůžu nějakému chlapci, který mě potřebuje, nebo mu jen vykouzlím úsměv na tváři... tak to mi za to stojí. Díky dětem a díky pedofilii vnímám svět a svůj život v teplejších a sytějších barvách, nevidím ho černobílý a tak smutný, jak bych ho možná viděl, kdybych pedofilem nebyl.

Přesto všechno bych dodal, že z profesního hlediska mi pedofilie život neovlivňuje nijak, protože v budoucnu nehodlám nijak oficiálně pracovat s dětmi. Taková práce by mě nenaplňovala, možná ani nebavila, protože třeba jako učitel bych se cítil frustrovaně - víc než velké shluky dětí mám radši, když mám dočasně na starost jen jedno nebo dvě prťata. Jinak se v jejich společnosti moc "neohřeji" a necítím se příjemně.

To, co nyní dělám s dětmi - což se týká hlavně doučování, navíc dětí starších mého preferovaného věku - tak to bych pravděpodobně dělal, i kdybych pedofilem nebyl. Baví mě pomáhat lidem - a to už je jedno, jestli jsou mladí nebo dospělí.

Pedofilie ovlivnila můj život jen částečně, a to spíše hned ze začátku samotného poznání sama sebe. Jen zkoordinovala některé mé životní priority a pocity - mezi kterými se mimo jiné usídlila naplno láska k dětem a touha jim být nápomocen. Jak jsem psal, díky ní vidím život pozitivněji. (Díky ní život teď vidím.)

Přesto jsem zástance názoru, že svého štěstí je si každý vlastním strůjcem. A jak samotnou deviaci přijmu - to už je věc stavu naší mysli, jestli nám to ublíží, jestli nám to pomůže nebo jestli to neudělá prakticky nic. To už je naše rozhodnutí, jak se k tomu postavíme. Mně život ovlivňují hlavně úplně jiné věci, jiné "poruchy" a jiné zájmy. Pedofilie s mými životními sny a plánovanými životními cestami nemá co dělat, spíš je takovým doplňkem mé duše - formuje se a přizpůsobuje se spolu se mnou.

S přáním pěkného zbytku týdne,
Marco F.

[Plyšáček]

Pokud bych nebyl pedofilem, nebyl bych to já. Byla by to jiná lidská bytost, s jinými vlastnostmi, jinými zájmy a touhami. Již se k tomuto tématu dosti obsáhle vyjadřuji v jiných příspěvcích.

Jak píši ve svém výkřiku do tmy: "Jsem vděčný za to, že smím být pedofilem".
Jsem přesvědčen, že s jinou orientací bych měl nepoměrně méně jedinečných zážitků a pohádkových zkušeností.
Asi bych nikdy neprožíval tolik lásky, skutečné Lásky, hluboké a čisté, bezpodmínečné, jako v současnosti.
Většinu toho nejkrásnějšího a nejvzácnějšího prožívám díky mé jedinečné orientaci.

Přijímám se tak, někteří lidé mě mají rádi takového, jaký jsem, jiní cítí, že jsem odlišný a moc si se mnou nerozumí. Děti mě vždy rády vidí, rozumím si s nimi. Holčičky, zvláště šmudlinkovského typu, mě milují tak moc, že je často musím klidnit.

Kdybych nebyl pedofil, byl bych zřejmě obyčejný muž, měl bych zřejmě jednu ženu a ničím bych asi moc nevybočoval a neupozorňoval na sebe.

Díky pedofilii a jejímu ovládnutí jsem bezesporu jeden z nejšťastnějších pedofilů, mám pohádkovou práci, příjemné pracovní prostředí a nádherné vztahy se všemi kolem sebe. A navíc jsem objevil, jak dále se mohu realizovat:
Tvořit s Láskou a nezištně pro všechny na ČEPEKu.
Být pokusným plyšovým králíčkem pro sexuology.
Rozvíjet obor Dětská sexualita - už je to zpečetěno.

Těším se na další sdílení ostatních. Je to zajímavé téma.
Zde je velmi podobné, k úvahám snad ještě zajímavější: Kdybyste si mohli vybrat

[Mathias8]

Viete čo... Ak by som mal byť úprimný tak som rád že sa mi páčia malé holčičky. Naozaj. A vlastne, že som šťastný, len niekedy na to zabúdam
Keby som nebol ten pedofil asi by som bol šťastnejší. Šťastnejší v zmysle mal dievča, možno rodinu a deti ale nikdy by som nepoznal detský svet. A ten je uplne užasný. Nikdy by som nespoznal holčičky, kamarátky. Pravdepodobne keby som bol "normal" asi by som ich ignoroval. Byť pedofilom je super v tom, že človek može poznať a spoznať to, čo by nepoznal alebo nespoznal keby bol "normal" ...

Na druhej strane keby som bol ten "normal" tak by som nikdy nespoznal svoju princeznu... Každý človek, ktorý prejde naším životom je buď testom, trestom alebo darom. Práve preto neverím v náhodne stretnutia a ja som ju spoznal uplne dalo by sa povedať že náhodne

Sú dni kedy by som najradšej položil hlavu pod gilotinu ale ten sladký úsmev holčičky ťa presvedčí, že život je krásny a vtedy máš chuť tancovať. Keď si smutný a holčička to vidí, príde k tebe dá ti napr chipsy alebo sa ta opýta prečo si smutný.. tak si šťastný. Uplné drobnosti ktoré ťa robia šťastným a to všetko by si nikdy nepoznal a nikdy si neuvedomil keby si nebol pedofil. Ten pocit šťastia. Človek by mal prijať to kým je a sčím sa narodil.

Trpíme a pritom utierame rany iným. Vobec by sme to ale nemali lutovať. Pretože vtedy sme silnejší a šťastnejší keď vidíme, že vďaka nám sa niekto usmieva a on ten dotyčný vobec nevie že pri tom trpíme.

Milujem to keď vďaka mne je nejaká holčina šťastná, vtedy je preč ten sprostý pocit menejcennosti. Ona je šťastná koli mne a ja som šťastný, že je štastná koli mne. Mať rád je viac ako milovať

Som rád, že som na dievčatká. Cítim, že to mám z nejakého dovodu.

[Scopi]

I malá změna může život neskutečně změnit, a co potom něco takového jako je pedofilie. Být "normálem", nejspíš by se můj život hodně změnil, nedokážu ale říct jestli k lepšímu či naopak. Zkrátka je to takhle, takhle to i zůsne a jsem za to snad i rád