Proč je moje manželka nejkrásnější na světě

[Plyšáček]

Je pravda, že Vy BL máte méně pokušení - chlapečci rozhodně méně "dorážejí" na muže než holčičky... Většinou tam již musí mít jisté homo sklony.

Z čeho usuzuješ, že by musel mít jisté homo sklony? To tak přece vůbec být nemusí.

Kluci naopak do určitého věku vyhledávají spíše mužskou společnost, nijak to nesouvisí se sexualitou, je to otázka jeho zařazení ve společnosti (společenské vztahy a toho co ho zajímá v tom věku).

Slovem "dorážet" jsem měl na mysli koketování, svádění, až sexuální obtěžování.
Reagoval jsem totiž přímo na Marcovu větu:

Ještě jsem nepotkal desetiletého chlapce, který by se chtěl více než přátelit.

Marco řešil nepřímo otázku, zda by dítě chtělo mít s někým sex. Nebo přesněji: Svým předpokladem, že ne, tuto otázku nadhodil.
Proto svým vyjádřením "dorážet" jsem mohl myslet pouze dorážení sexuálního rázu.

Kaszi, vím, zřejmě v tomto budeš hodně nepolíbený, ale na tomto pestrém světě se může najít i holčička, která Tě může chtít přímo sexuálně "obtěžovat". Za svůj život jsem jim vícekrát čelil, kupříkladu i přímému útoku na intimní oblast. (Nemusíš mi to věřit a nemusíš si to ani představovat, když nechceš.) Ale je pravda, že nějakého "znásilnění" se obávat nemusíme. Už díky fyzické převaze si vždy můžeme nastolit pořádek. Pokud ovšem její chování neuvítáme jako žádoucí... Ale takováto "ještěrka" je tak jedna z tisíce...

Zatímco takové "dorážení" od holčičky může vycházet čistě z její přirozenosti, u chlapečka by k podobnému chování mohlo dojít pravděpodobněji v případě, že je to malý teploušek - má tedy "jisté homo sklony". Vím, že v případě "blbnutí" nemusí ani takovéto chování hned vyjadřovat tuto orientaci, může být dokonce součástí přirozeného psycho-sexuálního zrání, ale pokud by se vyskytovalo častěji, můžeme usuzovat i na malého gayíčka. Proč ne. I mezi předškoláky jsem již několik nápadných, i celkovým projevem, typů potkal.

Jednorožče, již jsem si pomalu zvykl, že máš co říci, alespoň dle svého názoru, k čemukoliv. Tvá poznámka ovšem opět nesouvisí s danou diskusí. Nikdo nepsal, že kluci nevyhledávají mužskou společnost. Jen jsem vyjádřil - a Kasz zpochybnil, že POKUD SE CHLAPEC CHOVÁ K MUŽI SEXUÁLNÍM ZPŮSOBEM (ono "dorážení"), MÁ S VELKOU PRAVDĚPODOBNOSTÍ HOMOSEXUÁLNÍ SKLONY. Prosím, nemusíte mi několik dní vysvětlovat, že dorážení od chlapce nemusí být sexuálního rázu. To je mi jasné! Ale v mé odpovědi Marcovi jsem toto slovo takto použil - již jsem to v tomto příspěvku ozřejmil.

K tomuto tématu by si mohli BL založit vlastní vlákno - co myslí, co zažili ap. Zde bychom měli řešit krásu dospělých manželek, zejména té Danielovy.

[Kasz]

A já zpochybním i tu tvou holčičku. Ona to bere jen jako "zajímavou zábavu" a myslím si, že v tom nic sexuálního nevidí, že by se mělo jednat o nějaké sexuální dorážení apod... záměrné a uvědomované, to si rozhodně nemyslím. Mimochodem, jsme s tématem dost off topic. Pokud bych měl k tématu říct za sebe, tak pokud někoho miluji, je pro mě tou nejbližší a nejmilejší bytostí na celém světě, a tedy i nejkrásnější. Nemusí se zrovna jednat o modelku, ale když miluješ její duši, celá ti připadne krásná, i se svým tělem, jaké má. Aspoň takhle to funguje u mě.

[Forst Jan]

Krása má dvě části. Krásu fyzickou a krásu duševní. Pokud bychom porovnávali čistě rozumově krásu fyzickou (což se děje právě v soutěžích krásy), pravděpodobně bychom museli uznat ,že naše láska není nejkrásnější na světě (a já bych ani nechtěl dívku, která by si to o sobě myslela).
Jenže alespoň mne jde o krásu duše především ,má pro mne mnohem větší sílu než krása fyzická. A pokud někoho miluji, tak duševní krása září natolik silně, že přes ní nejsou vidět žádné vady na kráse fyzické. A nezapomeňte, že krása je individuální, každý má svůj vkus, každému se líbí něco jiného. A proto všechno, pokud někoho miluji, můžu naprosto upřímně a pravdivě říct, že ta osoba (ať už je to žena, muž nebo dítě) je nejkrásnější na světě.

[Plyšáček]

A já zpochybním i tu tvou holčičku.

Tak zřejmě budu muset, milý Kaszi, tu holčičku (neboj, starší, mou bývalou), nebo rovnou několik šmudlinek, poslat za Tebou, přesněji na Tebe, aby ses trochu otrkal a neříkám zrovna aby zpochybnily, nýbrž aby otestovaly Tvé sebeovládání.

...pokud někoho miluji, je pro mě tou nejbližší a nejmilejší bytostí na celém světě, a tedy i nejkrásnější. ...když miluješ její duši, celá ti připadne krásná...

Kaszi, toto jsi napsal nádherně a Tobě to i z celé hloubi duše věřím.

[fenix]

Mě taky testovalo spousta holčiček, některé i dost zákeřně a záleží na věku, ale berou to určitě jinak než by si mnozí z nás přáli. A taky si nemyslím, že "koketující" kutík by musel být malý teploušek. Ono pokud je mazlivější a chybí mu táta a takový ten chlapský kontakt nemusí to být až tak divné.

Možno som divný, ale pedofíliu ešte stále nepovažujem za nič, na čo by som mal byť hrdý, alebo by stálo za to, aby som niekoho presviedčal, že pedofil naozaj som. To čo cítim k deťom je len malá súčasť toho, kým naozaj som.
A úplne Ti rozumiem. Na začiatku je možno často fyzická príťažlivosť, ale ak to skončí iba pri nej, je to príliš málo. Nie je nad to, milovať "skutočného človeka". Vlastne sa presviedčam stále viac, že čím je láska menej fyzická, tým je skutočnejšia a viac ma napĺňa.

Tak já pedofilii taky beru jen jako určitou součást života, ne jako hlavní, ale důležitou určitě, protože můj život ovlivnila. Ani jsem nikoho nechtěl přesvědčit, že jsem pedofil, spíše jsem tím chtěl říct, že láska nevyprchá jen kvůli věku, ty jsi to popsal dobře.

[Daniel]

Tím že každý den říkáž své manželce, jak se ti líbí či jak ji máš rád, tak možná chceš zmírnit tvoje špatné svědomí, že v tvých myšlenkách jseš jí nevěrný-rptože myslíš na děti (holčičky).

Na tento příspěvek bych rád zareagoval. Ano, je pravda, že jsem občas manželce v myšlenkách nevěrný, a že sexuální myšlenky na někoho jiného, než na ni samotnou, pro mě představují morální problém. Nepovažuji přitom za úplně podstatné, jestli se moje myšlenky v takovou chvíli točí kolem holčiček, nebo kolem dospělých žen.

Mohl bych k tomu říct to, že naprostá většina mých myšlenek na děti nemá sexuální charakter. A pokud už nějaké sexuální myšlenky mám, točí se kolem fiktivních holčiček v mojí fantazii. Poslední takové myšlenky jsem měl, když jsem si přečetl o syndromu highlandera. Představa, že bych teoreticky mohl mít legálně partnerku se vzhledem osmileté holčičky mě rozrušila a na chvíli jsem se zasnil.

Pro doplnění ještě napíšu, že sexuální myšlenky na cizí dospělé ženy jsem měl jen velmi výjimečně a vlastně jen v situacích, kdy jsme s manželkou měli neshody a hádky, a kdy se mi v hlavě honily myšlenky na rozvod a na vztah s někým jiným.

Nicméně není to něco, kvůli čemu bych měl výčitky svědomí. Abych zdůvodnil proč, pokusím se o malou ilustraci. Jako malý kluk jsem se učil jezdil na kole. Než jsem pochopil, jak fungují v praxi fyzikální zákony a že neexistuje žádný způsob, jak je obejít, skončil jsem párkrát na zemi. Nejsem na svoje pády z kola nijak hrdý, ale ani se za ně nestydím, prostě to k procesu učení tak nějak patřilo. Důležité bylo, že ty pády nebyly fatální, tj. že jsem si při nich nezpůsobil (kromě odřených kolen a loktů) žádné zranění ani neublížil nikomu jinému. Výčitky bych dnes nejspíš měl, kdybych nepřekoval tu počáteční fázi a vzal to.

Stejně tak dnes nemám nemám výčitky kvůli hádkám s manželkou. Samozřejmě mě mrzí, co se stalo a co jsme si během hádek řekli, za podstatné ale považuji to, že jsme zatím pokaždé nakonec dokázali (třeba i za pomocí někoho třetího) naše vzájemné neshody si vyříkat a odpustit si. Měl bych důvod mít špatné svědomí, pokud bych to vzdal, opustil svoji rodinu a šel hledat štěstí někam jinam.

A se sexualitou je to podobné. Ovlivňuje nás víc, než si sami připouštíme a naučit se s ní pracovat je celoživotní proces. A jedním z mých cílů v tomto procesu je to, aby moje sexuální myšlenky patřili jenom mojí manželce. Kdybych byl gynekofil, můj cíl by byl stejný.

Jednou v životě jsem si už myslel, že jsem cíle dosáhl a že jsem ho dosáhl díky popření svojí sexuality. Po letech mi nezbylo, než si přiznat, že to byla slepá cesta, vrátit se zpátky a vydat se jinudy. Dnes se snažím k tomuto cíli dojít přes plné přijetí svojí sexuality a vyrovnání se se všemi jejími aspekty. Směřuji tedy k tomu stát se egosyntoním pedofilem. Možná, že za půl roku napíšu Kaszovi, že jsem rezignoval, a že pedofilii osobně přestávám považovat za vadu a začínám ji považovat za vlastnost. Ale nebudu předbíhat. Některé věci prostě nelze uspěchat.

Je mi 40 let, ale co se mojí sexuality týče, mám se pořád co učit. A k procesu učení občasné pády patří. Opět je důležité je, aby nebyly fatální. A i když na své občasné pády v oblasti myšlenek nejsem pyšný, nemám důvod mít kvůli nim špatné svědomí. Důvod mít špatné svědomí bych měl, pokud bych tento celoživotní běh vzdal a spokojil se s tím, kde jsem teď.

Proto mám velký respekt a úctu k pedofilúm, kteří žijí s dospělou osobou v partnerství.

Díky za uznání Za sebe musím říct, že po těch letech manželství mám velký respekt nejen k pedofilům, ale obecně ke všem, kteří i přes neshody dokáží ve vztahu setrvat a i po letech si projevovat lásku.