Znovu jsem se zamiloval. Je je jí 14 a vypadá spíš na míň. Říkejme jí třeba Áňa (krycí jméno). Což je všechno super, ale přichází i obavy. Protože už to není poprvé. Vždy když moje láska dospívá, nějak to opadne. Je mi 22, taky "chci" mít normální vztah .. vždycky tak nějak doufám, že moje láska (ať už Áňa nebo ne) dospěje a pak to normální vztah bude.
Ještě chci číct, že s Áňou si mám možnost jen psát, protože každej bydlíme jinde. Vlastně ani nevim, jestli se to může. A taky nevim, jak moc jí můžu psát, aby jí to nepřišlo divný. Aby mě prostě brala jako ..kamaráda?
Další věc. Tak nějak zvažuji (v reálu připadá v úvahu asi příští léto) dělat někam au pair. Úplně to promyšlený taky nemám. Hlavně to obnáší starat se o děti. Patrně to nebudou děti v mym preferovanym věku, ale stejně. Nevim, proč se bojim, že tak nějak selžu, vždyť se to nikdy nestalo..
Poslední věc, další povzdech nad "úchylností běžnýho světa"...U nás ve škole (prestižní škola btw) záchodová kabinka... fixou naškrábanej vzkaz ...ve slušnosti že má sex se čtrnáctiletou..a pak menšim písmem, "škoda, že jí brzo bude 15" ...Chápu, že to dotyčný doufám myslel ze srandy. Ale prostě mi to vadí. ... Další věc... na facebooku, takový ty vtipy o violistech...prostě vtip (hodně trapnej) kde srovnává hraní na violu a zneužívání dětí...
Sice budeš asi mít na starosti menší děti, ale i ty mohou mít starší sourozence. A každé vlastní nebo svěřené dítě funguje jako "vstupenka" mezi jiné děti. Na osamělého muže na dětském hřišti se lidé budou dívat jako na vraha ... na muže s vlastním nebo svěřeným dítětem se titíž lidé budou usmívat, jaký je to hodný tatínek nebo au pair. A klidně mu projde, když bude v kontaktu i s jinými dětmi, než s tím "svým".