Coming Out a dieťa

[Mathias8]

Myslíte si, že je dobrý nápad zveriť sa holčičke - kamarátke? Nemyslím konkretne stím, že som pedofil ale napr sa jej zveriť s tim, že som zamilovaný do jednej holčičky a bola by to napr jej kamarátka? Alebo sa zveriť holčine do ktorej ste zamilovaný?...
Ja poznám jednu holčinu ktorej by som to asi mohol povedať, ale je tam ten strach, že čo ak jej alebo niekomu to povie alebo čo ak nepovie a po rokoch keď bude mať iné rozmýšlanie... sa preriekne alebo povie... alebo v najhoršom prípade stratím jej priateľstvo aj priateľstvo tej holčiny do ktorej som zamilovany alebo ešte hošom prípade stratím všetko...
Je tu niekto, kto vykonal coming out u dievčatka alebo kutíka? Zaujímal by ma postup a reakcia dietaťa cca 10-12 ročného... Vopred Ďakujem

[Kasz]

Svěřil jsem se Klárce, když měla 14,5. Určitě o tom někde už píšu. Reagovala tak, že to pro ni byl v podstatě "šok", překvapení, sama říkala, že jí v tu chvíli projel mráz po celém těle. Chování ke mně nijak nezměnila. Spíš jsem začal pozorovat já změnu na svém chování k ní. Myslím si, že to bylo v jejím případě moc brzo.

Svěřil jsem se také bráchovi Markétky, v té době měl 17 let, ona 15. Jejich rodiče to věděli už dávno.

To, že to někomu řekne, to se stát může, ale zase z toho nemůžeš dělat takovou vědu - vztah ke každému dítěti má svou intimitu, a když se svěříš s něčím tak osobním, věřím tomu, že si to to dítě nechá pro sebe. Druhá věc je, že zamilovat se... to je běžná věc, a když řekneš, že ses zamiloval do 12tileté, tak si to ještě hned nemusí lidi spojit s pedofilií, protože pedofilie je přece to "hnusné ubližování dětem", a on se k ní chová tak hezky... to určitě nebude nějaký hnusný pedofil.

Takže tak. Nejmladšímu dítěti, kterému jsem se svěřil, bylo 12 roků. Byla to dívka, kterou jsem pár let znal, a její rodiče už byli v té době seznámení. Teď se chystám svěřit se 10tiletému klukovi, už jsem to s ním v podstatě tak trochu nakousl, protože jsem o tom, kdo se mi líbí, mluvil s jeho mamkou, a on nás slyšel. Tak mu to chci dovysvětlit a říct mu trochu víc, aby neodsuzoval lidi, kteří to tak mají. Je důležité zaset semínko, které změní vnímání světa, už brzo, aby nevznikaly zbytečné předsudky. Tohle je jedna z příležitostí a také zajímavá zkušenost.

Jinak myslím si, že dítě takovou informaci zpracuje mnohem lépe, než třeba dospělý. Dítě ještě nežije v tom komplikovaném světě a prostě tu informaci vezme takovou, jaká je. I když třeba mu to může přijít "divný" (tak se vyjadřoval ten 10tiletý, když jsem mu říkal, že se mi líbí čtvrťačka), ale nakonec to prostě vezme jako fakt a nebude z toho dělat kdovíjaké haló.

[Marco Freeman]

Ahoj Mathiasi,
já jsem vykonal coming out svému osmiletému kutíkovi (sice pod tou tvou otázkou na deset až dvanáct let, ale snad nevadí), kdy jsem mu přiznal, že jsem na malé kluky, jako je on, dokonce že jsem se do něj už před nějakým časem zamiloval. Postupem času a jeho otázkami, jsme se dostali i k otázkám, jak moc malí se mi líbí, a jací už ne... A nakonec po dnech tomu dokázal on sám dát název. Hodně jsem toho napsal ve své povídce.
Reakce na to, že se mi líbí kluci, a že ho mám rád "trochu jinak a trochu víc", a že je "pro mě nejlepšejší" byla pozitivní, jak se tam můžeš dočíst. Reakce na samostatné slovo "pedofil" byla taková... zarazil se, zezačátku se u toho slova zasekával ("Takže ty jseš pe-pedo-fil."). Ne, že by se bál, spíš mu to nešlo pořádně přes rty. Nyní už mě zasyčením "Pedofile!" provokuje bez problémů (horší to už je, když jsme zrovna na ulici ).
Pokud se chceš děvčátku svěřit, může to být dobrý nápad a nemusí. Vol podle toho, jak ji znáš - jestli si umí nechat věci pro sebe, jestli víš, že ti bude věřit, i když bude vědět, že se ti líbí malé holčičky... Aby sis právě tenhle vztah nepokazil. V tomhle ohledu je to prostě na tobě, my ji neznáme.

Přeji ti, ať se rozhodneš jakkoliv, aby to dopadlo co nejlépe,
Marco F.

[Kasz]

Tím, že se nesvěříš, nic nepokazíš, a spíš bych doporučoval se držet víc při zemi, zpátky, a zbytečně se nesvěřovat. Svěřit se můžeš relativně kdykoliv, ale jak už se jednou svěříš, nelze to vzít zpět. Zatím jsem se dětem i svým láskám svěřil pouze v případě velmi příhodných okolností, které kolem panovaly. Za normálních okolností bych se určitě nesvěřil.

[Jeremy]

Nemôžem než súhlasiť, že viac než na čomkoľvek inom záleží na osobnosti holčiny a charaktere vašeho vzťahu.

Ja som sa rozhodol zveriť blízkemu asi 12-ročnému chlapcovi s tým, že nie som na ženy. Boli sme si dosť blízky a ja som chcel byť úprimný, naviac som si predstavoval podobné pokračovanie ako to bolo u Marca. V tom čase mal zvyk sa mi s čímkoľvek dôležitým (hlavne šlo teda o počiatočný záujem o dievčatá) zverovať tým spôsobom, že som mu musel dávať nepriame otázky, on odpovedal a ja hádal. Došlo na to, že to chcel takto aj v opačnom garde a on sa nepriamo pýtal, ja odpovedal. Došlo na to, že vedel, že sa to začína na písmeno "H" a na otázku, či si myslím, že on to má tak tiež, som mu popravde odpovedal, že si myslím a dúfam, že nie. Potom prehlásil, že už chce spať a nikdy potom to už nespomenul a ja som vlastne už z večerného hádania získal presvedčenie, že to vedieť vôbec nechcel a nevedel, ako sa k tomu postaviť. V ďalšom priebehu puberty sme sa stretávali či kontaktovali stále menej, čo však prikladám skôr samotnej puberte než tomu večeru.

Určite to je veľmi odlišné od Tvojej situácie, keďže šlo o priznanie chlapcovi, nie k pedofílii a už vôbec nie k láske k nemu. S odstupom si však myslím, že to bolo správne rozhodnutie, hoci na to nebol celkom pripravený. Boli sme si dosť blízky a mal som pocit, že by si mal sám určiť hranice aj s vedomím tejto stránky veci. A neľutujem ani to, že som netrval na pokračovaní a nesnažil sa tému rozoberať ďalej, prípadne priznanie prehĺbiť až k pedofílii. Evidentne ťažko zvládal už to, čo som na neho nakládol a ani o to vlastne nestál. Kto vie, možno raz sa k tomu vrátime a vyrozprávame si to

Zrejme nikdy presne nedokážeš odhadnúť, ako to dieťa a napokon ani dospelý príjme, ale v Tvojom prípade by mi bolo trochu proti srsti sa jednej holčine zverovať s tým, že som zamilovaný do jej kamarátky. Vlastne by to trochu sabotovalo prípadné neskoršie rozhodnutie k priznaniu aj samotnej dievčine, do ktorej si zamilovaný. Sú to predsalen kamarátky a pocit, že kamarátka to vedala a nič jej nepovedala, či už len pocit pri spätnom vybavení si situácií, keď ste boli spolu všetci traja, pričom jedine ona o tom nevedela... Asi by to nerobilo dobrotu. Ale je to len môj dojem

[Plyšáček]

COMING OUT A DÍTĚ

Jak vzrušující téma. Dovolte mi, abych se ponořil do detailnější studie, která bude obecná, nikoliv vztahující se ke konkrétnímu dotazu Mathiase8.
Předpokladem vnějšího coming outu je vnitřní coming out. Musíme nejprve alespoň částečně poznat sami sebe, abychom mohli zasvěceně mluvit o sobě s druhými. Jakmile jsme si přiznali, že jsme pedofilně orientováni, je dobré si něco zásadního na dané téma přečíst - ČEPEK je ideální zdroj informací, a poté jít do několika rozhodujících coming outů.

Vím, mnoho lidí se mnou nebude souhlasit. Mají pravdu - každý člověk je jiný, každý žijeme v jiných podmínkách a s jinými příbuznými, někdo se v minulosti projevoval spíše charakterně a spolehlivě a má tedy dobrou pověst, svěření rodičům může vzájemnému porozumění jen prospět, někdo má nevyrovnané vztahy se svými nejbližšími natolik, že jakékoliv intimnější sdílení by mohlo končit katastrofou.

Přesto - jsem přesvědčen, že naši rodiče, popřípadě samozřejmě přítelkyně či manželka, to rozhodně mají vědět.
Mají právo to vědět a mají povinnost to vědět. Před nejbližšími není dobré zamlčovat důležité věci - a sexuální orientace je významným charakteristickým aspektem každé lidské bytosti. Předpokládaná je heterosexuální, tzv. normální, všechny ostatní si zaslouží pozornost a coming out. Nedokáži s představit, že bych něco tak důležitého tajil před svými nejdražšími. Celý život v přetvářce a faktickém či podvědomě vyciťovaném odcizení. Již jsem se k tomu vyjadřoval dříve:

Dokonce mi přijde, že na to mají naši vlastní rodiče právo. A také to vnímám jako jejich povinnost to vědět. No, je to divné, ale tak to vnímám. Měli by (právo na sdělení) i musí (povinnost znát pravdu o svém dítěti, ať budou důsledky poznání jakékoliv) to vědět (pokud jsou soudní, v první chvíli by se spíše mohli omlouvat za to, že nás takhle stvořili - i když ve skutečnosti to je třeba všechno jinak).

Samostatnou otázkou je, zda se svěřovat rodičům našeho "milého dítěte". Jsem spíše proti a rozhodně to nikomu neradím. I když někteří s tím mají dobré zkušenosti.


Zaměřme se tedy na coming out u dítěte.
Řada mých holčiček o mne ví mnohem více, než jen to, jak jsem zaměřen - většinou to vycítí, ale s většinou jsem to otevřeně neřešil. Zkušenosti mám spíše s mladšími 7 let. U starších nevím, jak by to přijímaly. Spíše jsou již příliš naprogramované, vystrašené a neupřímné, než aby to dokázaly vnímat otevřeně a bez předsudků.

Pokud by se mě přímo zeptala, co k ní cítím, mluvil bych pravdivě. Rozhodně bych nezabíhal do detailů, zda si s ní představuji nějaké intimní chvíle ap. Již se k tomu vyjadřuji, i když z hlediska učitele, v příspěvku Manuál pro pedofilní pedagogy.

Přijde-li za vámi dítě, že vás má rádo (zřejmě tím myslí, že jako učitele), reagujte dle situace. Můžete i odpovědět, že vy je taky. Pokud přijde žákyně s tím, že vás miluje a tváří se evidentně zamilovaně a že to tedy myslí jinak než jen jako učitele, záleží hodně na jejím věku. Menší můžete říci cokoliv milého a potěšíte ji. Když odpovíte, že vy ji taky, může se vám stát, že ji potěšíte tak moc, že vás ráno příštího dne vyhledají její rodiče. Ona doma totiž většinou neřekne, že jste jí (jen) odpovídali. Vše se dá ale bezkonfliktně vyjasnit - pokud to držíte v čisté a pravdivé rovině. Se starší žákyní můžete její vyznání více analyzovat a zeptat se, jakým způsobem vás miluje. Pokud naznačí, že jako muže, můžete jí zase vy jasně naznačit, že to nemá budoucnost. Rozhodně si nic neplánujte (ani ve svých představách) a neptejte se stylem: "Ty jsi tak krásná. Co s tím budeme dělat?" To by mohl být začátek konce. Pokuste se ji ale nezranit - psychicky.

Pokud máme potřebu dítěti sdělovat, že jej milujeme, je dle mého důležité držet to v čisté rovině, netahat do toho erotiku a milenecké fráze. Potom to každé dítě přijme pozitivně, s pochopením a nemělo by mu to ublížit. Takové ty poznámky o tom, že čtrnáctiletá na to není zralá, mi přijdou pochybné. Zralá je na to třeba i tříletá. Ale pokud jde o to sdělovat dítěti (to mají asi dotyční na mysli), že jsme do něj romanticky zamilovaní nebo dokonce že s ním chceme mít intimní poměr, rozhodně bych s tím nezačínal před 15. rokem. Ale zde jsem již mimo můj preferenční interval i zkušenost.

Není důležité o tom mluvit. Lásku každá živoucí bytost vycítí z našeho vyzařování, z našeho pohledu, z našeho chování vůči ní - i ten potulný pes to pozná. Často ti, kteří o lásce hodně mluví (viz. americké filmy a na konci každého telefonátu "Miluji Tě.") to tak necítí a tak se snaží to alespoň nějak sugerovat.

Při žádném coming outu nedoporučuji moc používat slovo pedofilie. Toto slovo prostě potřebuje delší dobu na očistu. S holčičkami bych neřešil svoji orientaci, ale svůj vztah k nim - a to spíše jen tehdy, pokud by se vyptávaly. Rozhodně neradím nikomu, aby se svěřoval jiné holce, že miluje její kamarádku. Jéje, to by mohl být humbuk. Co když Vás právě ona miluje a jen ji naštvete a stropí žárlivou scénu nebo dotyčné nalže hlouposti? Jako na spolehlivého pošťáka na ni nespoléhejte.

Je nutno podotknout, že je důležité také to, kolik Vám je let. Pokud jste nádherný 18-tiletý mládenec a pokoušíte se o vztah s 13-tiletou, je to něco jiného, než když by Vám bylo 70 a balily jste 7-letou...

V posledních dnech jsem pocítil mocnou sílu mého nového pedoprstenu - více v Stupeň utajení.
Jen tak cvičně jsem jej ukázal (teď píši samozřejmě o prstenu) několika fanynkám, co si myslí o těch srdíčkách (GL symbol). Reagují velice chytře. Například dvě mi odpověděly: "To znamená, že nás milujete". Favoritka to řekla jednoduše: "To malé znamená, že já jsem mladší." A je to. Jaképak coming outy.

Ještě by se v tomto tématu hodilo, kdybych se zmínil o mém coming outu se synem - tedy dítětem vlastním, navíc chlapcem (já jsem GL, pokud to někdo nepochopil)
Synovi je kolem 10 let a protože mě zná od narození a navíc nás s holčičkami viděl nesčíslněkrát při různých láskyplných aktivitách, postupně jsme dospěli do stavu, že jsem mu to citlivě sdělil, respektive potvrdil. Spíše jsem cítil potřebu mu vysvětlit, že ne každý úchyl ubližuje dětem. Náš vztah je teď ještě krásnější.

[Plyšáček]

Dneska jsem to vzal celkem šmahem...

Třída plná holčiček, příjemná atmosféra po obědě, jarní sluníčko a otevřené okno...

Po poslechu písně se mě jedna žačka zeptala: "Ta zpěvačka, to je vaše manželka?"
Odpověděl jsem: "Ne, proč? Já nemám manželku."
Ony: "Proč ne?"
Já: "Na co bych měl jednu manželku, když mám tolik milých holčiček?"

Jedna méně chápavá něco dodala a kamarádka jí to dovysvětlila: "On má rád holčičky, víš?"

Vskutku se těším na reakce rodičů, až si s nimi holčičky (třeba před spaním v postýlce) popovídají o jejich učiteli.