Jan.F

[Forst Jan]

Původně jsem nechtěl svůj příběh psát, ale nakonec jsem se rozhodl, že nikomu tím neublížím, nic mě to stát nebude, a třeba tím někomu pomůžu.

Až tak do 13 let probíhal můj život normálně jak to jen jde. Měl jsem milující rodinu, ve škole jsem byl oblíbený, začali první lasky (dokonce jsem se držel s dívkou i za ruku).
Jenže poté už to šlo pomalinku z kopce. Nevyvinula se u mne schopnost rozpoznat ty mimoslovni signály které dívky mim směrem vysílali. Začal jsem být víc nesmělý, navíc i při běžných rozhovorech někteří lidé nechápali moje myšlenky (podle menzy mám IQ146) a netrvalo dlouho než jsem byl pro všechny ten divný kluk.
Tehdy jsem si také začal uvědomovat že kromě dívek mého věku se mi líbí i dívky mladší, tak 10-11, ale protože se mi líbili i dívky mého věku (a dívky na těch pár pornografickych obrazkach, které asi jako každý puberťák jsem ze zvědavosti vyhledal) nikdy jsem si nepripadal jako pedofil.

Velký zlom nastal po nástupu na vysokou školu. Bydlel jsem na koleji a i když jsem jezdil každý víkend domů, poprvé jsem byl většinu času od rodičů a staral se sám o sebe. Navíc jsem měl spoustu volného času. Co mě trápilo je, že jsem neměl žádnou pritelkyni, i ti nejhloupější a nejošklivější kluci které jsem znal už si "vrzli" a já přitom se nedostal ani tak daleko, jako když jsem byl malí. Protože bary, hospody a diskotéky nemám rád, oslovit cizí dívku je pro mne téměř nemožné, zkusil jsem alespoň internetové seznamky. A u jedné z nich jsem se dostal k tomu, co mě ovlivnilo nejvíc. Byl to chat. Zdánlivě anonymní prostředí, které mě i ostatním uživatelům oodstranilo zábrany, snadná přístupnost k rozhovorů i o věcech, které jsem si tolik nepřipouštěl (pedofilie) to vše mě lákalo a udrželo.
Rád bych otevřel zde na fóru diskuzi na téma chatu, ale to.není předmětem tohoto příspěvku. Důležité pro můj život byly dvě skutečnosti. Díky chatu jsem sám sobě přiznal že jsem pedofil a díky chatu jsem se dostal k dětské pornografii. Uvědomoval jsem si, že ty fotky a videa je nezákonné přechovávat a posílat, ale naivně jsem si myslel, že pokud budu opatrný, zda na druhé straně není policista, nikdy se mi nic nestane. Nikomu jsem nedal číslo na mobil, adresu, mé jméno. Rozhovory o sexu s dětmi jsem nikdy nazahájil já, výměnu DP jsem nikdy nenavrhl první a pokud jsem měnil tak vždy až po obdržení od druhého.
Poučení pro ty, kteří si taky myslí, že to pomůže. Bez ohledu jak bezpečně se chováte vy, ten s kým si měníte fotky se tak nechová. V rámci zátahu na pedofili uvízl v síti policie člověk, který si se mnou jednou fotky vyměnil. V jeho emailové schránce našli moji emailovou adresu a přes ní našli mne.
Na mé dveře zaklepala kriminální policie s povolením k domovní prohlídce, a tehdy jsem poznal, že to je konec. Nic jsem nezapíral, věděl jsem že to nemá smysl. S policií jsem spolupracoval, všechno DP jsem jim předal. Protože jsem jinak bezúhoný, přiznal jsem se a rozsah trestní činnosti nebyl velký, byla nakonec i u soudu možnost podmíněného zastavení stíhání, což by znamenalo čistý trestní rejstřík, ale nakonec paní soudkyně rozhodla, že něco takového bez trestu nesmi být a tak jsem dostal roční podmínku (původní návrh byl dva roky), propadnutí věci (notebooku) a sexuální ambulantní léčba.
Musím ale říct, že díky tomu jsem byl schopen si promluvit o pedofilii s rodinou (před tím o ní nevěděl vůbec nikdo) která mne neuvěřitelně podržela, dokonce bratr se nebojí nechat mne o samotě hlídat neteř a já bych jeho důvěru nikdy nezklamal. A žije se mi mnohem lépe bez DP a s lidmi kterým můžu říct tyto věci, než o samotě se vším DP co jsem měl.

[dodo]

Nj vyměňovat pohádky přes email je sebevražda budiž to poučením pro všechny. Díky za příběh.

[Deda]

Drahý Jane.F,
velice ti rozumím. Také jsem měl díky DP oplétačky se soudy. Také díky chatu mi jeden dobrák poslal video s masturbující dívkou asi tak 10-11 a já jej nechal po shlédnutí v PC nešlo to otevřít ze schránky tak jsem to stáhl a z PC zapomněl vymazat, ve schránce jsem ho vymazal. On se pochlubil s videi nějaké ženě, která ho udala a také našli můj mail u něho. U mne nakonec od potrestání upustili ale též jsem docházel 2 roky na ambulantní léčbu a PC jsem také nedostal zpět. Kvůli jednomu videu mi to skoro zničilo život. Nikdy nebylo u mne cílem shromažďovat a přechovávat DP. Proto každému doporučuji, aby žádné DP nesháněl a nestahoval.