Il Semaforo

[11auto]

http://www.filmtv.it/post/30900/il-semaforo-numero-32/#rfr:none

Daniel's World: Se c'è una cosa che il festival di Berlino ama, è creare polemiche. E ne susciterà qualcuna il documentario della regista Veronika Lišková, che ha pensato di concentrare il suo sguardo su un pedofilo e sui suoi stati d'animo. Per farlo, ha raccolto testimonianze da una quarantina di pedofili. Avremmo evitato volentieri, dal momento che la regista asserisce di voler mettere alla prova la nostra tolleranza.

Danielův svět: Pokud něco berlínský filmový veletrh miluje, jedná se jistě o nastolování polemik, které zažehne třeba dokument režisérky Veroniky Liškové, jež se zaměřila na jednoho určitého pedofila a jeho duševní stavy. Aby tak učinila, sesbírala výpovědi asi čtyřicítky pedofilů. Chtěli jsme se filmu vyhnout, a to hned od okamžiku, když se režisérka zmiňuje, že chce otestovat naši toleranci.

[Teenbl]

Celkem by mě zajímalo, kde přišly k informace o 40 pedofilech, vím, docela přesně kolik lidí z komunity se účastnilo natáčení a k čtyřiceti to má dost daleko. Navíc většina z nich neposkytla žádnou výpověď.

[Jednorozec]

No asi je napdala analogie, alibaba a 40 loupežníků...

[Gabriel Svoboda]

Nebo cca 40 lidí, se kterými Veronika mluvila, než se rozhodla natáčet s Danem.

[11auto]

Il semaforo nasce come momento di pura evasione. Non c’è critica né approfondimento ma solo la sana e consapevole libidine di ciarlare del nulla, di sfogarsi di seguito ad un’intensa settimana cinematografica fatta di uscite in sala, film in televisione, dichiarazioni sui giornali ed inevitabili polemiche. Ogni fine settimana film o personaggi saranno presi di mira o premiati per qualcosa che li riguarda. Il meccanismo è semplice: tre semafori rossi per qualcosa da bocciare, tre gialli per qualcosa che ci ha lasciati perplessi e tre verdi per qualcosa da premiare. In più, ai semafori potrebbero aggiungersi anche due pass speciali, uno positivo chiamato All Access e uno negativo denominato No Entry, concessi in via del tutto eccezionale a chi si è distinto notevolmente per un verso o per l’altro.

Semafor se rodí jako okamžik úniku. Není to kritika ani studie, jen zdravá a vědomá touha po klábosení o ničem a svěřování se po silném filmovém týdnu, který vyústil v divadelní hry, televizní filmy, novinové články a nevyhnutelné spory.
Každým koncem týdne bude filmům či hercům něco vytýkáno, anebo budou z nějakého důvodu oceňováni. Zásady jsou jednoduché: tři červené semafory pro to, čemu bychom se měli vyhnout, tři žluté pro to, co nás nechá na rozpacích, a tři zelené pro to, co zaslouží ocenit. Navíc by se k jednotlivým semaforům mohly přidat nápisky „vstup volný“ a „zákaz vstupu“ udělované těm, kteří se k vybranému označení přiklonili víc než ostatní.

Danielův svět zařadil pisatel k červenému semaforu.